Zobrazují se příspěvky se štítkemprovar. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemprovar. Zobrazit všechny příspěvky

11. září 2018

Spoiler Alert Podcast - Důvěrný nepřítel - aneb chytrý dům, který ovládne i váš klitoris.

Jelikož fandím českému filmu a zajímá mne ochrana osobních ůdajů i vývoj umělé inteligence, tak jsem se na nový snímek režiséra Karla Janáka, kyber-thriller s názvem Důvěrný nepřítel, docela těšila. Protože jak trailer i zpráva distributora avízovala, se na právě tyto oblasti měl film zaměřit. 

Filmy Karla Janáka (Snowborďáci, Rafťáci) nikterak nepohrdám, naopak se klidně "přiznám" že minimálně na Snowborďáky mám vlastně jen dobré vzpomínky. Nemám problém ani s tím, když se režisér etablovaný převážně v jednom žánru (komedie) rozhodne navštívit žánr nový (thriller, mystery, scifi). Vyzkoušet po tvorbě humoru i thriller, drama nebo horor koneckonců dostalo chuť a úspěšně zrealizovalo mnoho tvůrců. Z poslední doby třeba Jordan Peele, Adam McKey, nebo o pár let před nimi Woody Allen.

Ale ti všichni měli jednou obrovskou výhodu, kterou Janák neměl. Měli v rukou skvělý scénář. A ve dvou případech z těch tří jmenovných si ho i sami napsali. Což možná bude s jeho kvalitou také souviset. Ale hlavní je, že ať už ho psali sami, nebo ne, původní scénář byl žánrově blízký tomu, co se nakonec objevilo na plátně. Ať už jde o Get Out, Match Point, nebo Big Short, nedocházelo k tak velké změně úmyslů a vyznění, jako zde. Protože podle všeho byl původní scénář Marka Epsteina koncipován jako komedie, nebo aspoň humorně laděný film. A Janák ho se spoluscénáristou Lubomírem Slivkou předělali na nesmírně vážně se tvářící a až na jednu jedinou hlášku (tvar ženy) jakýkoliv úmyslný humor či nadhled naprosto postrádající drama. A je to vážně škoda.

1. května 2018

Recenze: Dvě nevěsty a jedna svatba - další film za trest [1/10 A.S.]

1. Vždy, když píšu příkře o českém filmu, má to dva důsledky. 1) je mi z toho poněkud smutno, 2) stojí mě to hrozně moc času. Smutno je mi z toho, že českému filmu fandím a jsem si vědoma toho, jak ohromné úsilí každý film stojí. A jak je v českých podmínkách někdy složité, aby ten film vůbec spatřil světlo světa. Sama teď také tvořím, příští týden padá první klapka v mé režii, a tak se opravdu dokážu vcítit do člověka, který má ty nejlepší úmysly a věnuje hodně času, energie a peněz do toho, aby před diváky dostal co možná nejlepší dílo. A i proto mne mrzí, že to dílo ani tentokrát v případě Dvou nevěst a jedné svatby nemůžu pochválit. 

2. A stojí mne to spoustu času, protože většinou poté, co vyjdu z kina, píšu svému kolegovi, který má v hodnocení filmů o několik dekád přede mnou náskok a víc zkušeností, a srovnáváme své pocity. Já jsem na české filmy jaksi o něco přísnější než on. Což je přičítáno mé "mladické nerozvážnosti a zápalu", že prý tak kriticky také kdysi psával. A napíšeme si klidně i několik desítek mailů, kde já vysvětluji, proč si myslím, že Pepa nebyl tak příšerná sračka jako třeba Špindl, a proč mi u Špuntů na vodě nebo Zoufalých žen (což bylo zatím to nejhorší, co jsem tento rok viděla v kinech) bylo aktivně v kině stydno. A jak stále ještě odmítám udělit českému filmu vlastní kategorii a hodnotit to jen v ní (k čemuž se přiznala právě v recenzi na "Dvě slepice a jednu trapnou kostelní seanci" Mirka Spáčilová) a on mi oponuje a říká, že jsem příliš přísná. A tyhle debaty se táhnou dny, někdy i týdny, a obsahují opravdu sáhodlouhé a jistě obě strany vyčerpávající maily rozebírající stav českého filmu a pátrající po příčině toho, že vypadají tak, jak vypadají. 

13. dubna 2018

Recenze: Pepa. Aneb Michal Suchánek čte knihu do promítání filmu [3.7/10 A.S.]

1. Hned na začátek přiznám, že když jsem viděla trailer na film Pepa, tak se mi na české poměry docela líbil a začala jsem se na film i celkem těšit. Ano, věděla jsem, že to je od Jána Nováka, režiséra Kameňáku 4 a příšernosti nazvané Dukátová skála, a co hůř, na scénáři s režisérem spolupracoval autor Špindlu. Ale, trailer ukazoval podstatně lepší kameru, než jsem čekala, zajímavé retro a hlavně - ať se vám toto prohlášení líbí, nebo nelíbí - Michal Suchánek umí hrát. Když má co a někdo ho dobře vede, tak rozhodně. Takže do kina jsem včera na Pepu šla vyloženě s lehkým srdcem a pocitem, že "třeba bude českému filmu zase líp".

2. Ale ono není. Tedy takhle: já jsem ze sálu odešla s pocitem, že jsem právě viděla velmi wtf a spíše nepovedené, ale upřímně snaživé hořkobolné drama. Které se pokoušelo být českým ekvivalentem Punch-Drunk Love (nebo, jak řekla Mirka Spáčilová, American Beauty, což v tom také vidím, ten pokus) a jako takový jsem film považovala za zajímavý úkaz. Ale posléze jsem ze všech mně dostupných informací zjistila, že film Pepa měl být komedie. Nebo prostě humorný film. Což se ovšem hrubě nepovedlo. Příběh o nešťastníkovi jménem Pepa Novák, který se protlouká životem snad jen proto, aby ostatním umožňoval si o něj otírat boty a klepat mu popel do pusy, je totiž jako komedie opravdu hodně nepovedený. A Pepovým "trampotám" spočívajících v tom, že věčně jen na někoho nešťastně kouká a většinou u toho navíc ještě nic neříká, se v kině, kde jsem byla, nesmál opravdu nikdo. Maximálně došlo občas k mírnému pousmání, ale i to bylo rychle zaplašeno úlekem z nešťastného záběru typu: obzvláště nechutně se pářící Jakub Kohák nebo intrikující Alice Bendová.

13. března 2018

Recenze: A Wrinkle in Time: jak zabít dobrou knihu [3.7/10 A.S.]

1. Na filmu A Wrinkle in Time je dobře vidět, že není "černý film" jako "černý film". A Wrinkle in Time režírovala uznávaná režisérka afroamerického původu, Ava DuVernay, žena, která je mi dokonce v něčem inspirací. V hlavní roli filmu je relativně roztomilá černošská holčička, jí sekundující smíšený chlapeček a ve vedlejší, nicméně doslova obří, roli samotná "královna lidských srdcí" a také Afroameričanka, slovutná Oprah Winfrey. A film přesto zklamal na všech frontách. Neoslovil ani diváky, ani kritiky. Čím to?

2. Příběh o jedenáctileté Meg (Storm Reid), která se spolu se svým mladším adoptovaným bráchou Charlesem Wallacem a kamarádem (co by taky rád) Calvinem (Levi Miller) vydá na dobrodružnou cestu vesmírem, s cílem najít a zachránit svého zmizelého tatínka (Chris Pine po lobotomii, zřejmě), by mohl být kouzelný. A je dost možné, že to byla kouzelná kniha. Dokonce si (ačkoliv jsem ji nečetla) myslím, že se dá říct, že je jisté, že kniha to byla přímo skvělá. 

3. Literární předlohu A Wrinkle In Time totiž v roce 1962 napsala Madeleine L'Engle. Ta byla mimo jiné zajímavá i tím, že to byla hluboce věřící křesťanka, která ale zároveň měla silný zájem o vědu, konkrétně fyziku částic a kvantovou mechaniku, a od mládí četla Ensteina. V knize se to dozajista, stejně jako ve filmu, při aspoň troše snahy ze strany diváka, všechno dobře ukazuje.

4. Kniha A Wrinkle in Time byla ve své době nejen úspěšná, ale i natolik zásadním dílem, že sloužila jako inspirace pro mnoho jiných umělců, filosofů, vědců nebo inženýrů. Včetně třeba astronautů, z nichž někteří autorce po letech napsali, že právě její kniha o cestování časoprostorem byla část jejich motivace stát se astronauty. Jedna taková astronautka (Janice Voss) si také vzala tu knihu s sebou pak do vesmíru. Prostě nebylo to žádné okrajové plytké dílko, ale dílo s velkým D a velkými a komplexními myšlenkami.

28. února 2018

Recenze: The 15:17 to Paris - ajta krajta ono to neumí hrát [4.6/10 A.S.]

1. Na snímek The 15:17 to Paris, natočený podle pravdivých událostí, které se staly v roce 2015 při jízdě vlaku z Amsterdamu do Paříže, se dá nazírat několika způsoby. Jako na chvályhodný společenský počin, jako na gesto silného patriota, jako na seberealizaci herecké a režijní legendy ve značně důchodovém věku a jako na kinematografické dílo. A radši bych u The 15:17 to Paris psala hodnocení té společenské prospěšnosti, patriotismu nebo seberealizace důchodců než hodnocení filmu, věřte mi. Ale tyhle řádky asi čtete, protože chcete vědět, jaký byl ten film (špatný), ne to, jak moc má Clint Eastwood rád Ameriku (hodně).

2. Nuže. The 15:17 to Paris je nepovedené. Za mě je to první skutečně špatný film, který režírovala herecká i režijní legenda Clint Eastwood. Když jsem na něj šla, moc se mi nechtělo věřit, že by režisér, který má na kontě tak dobré filmy jako Mystic River nebo Letters from Iwo JimmaGran Torino či Unforgiven (Million Dollar Baby mne nikdy moc nechytlo), mohl vytvořit něco vyloženě špatného. Bohužel mohl.

20. ledna 2018

Recenze: Den of Thieves - elitně otravný Gerard Butler vs mudrující kriminálníci z L.A. kopírují Michaela Manna - [5.3/10 A.S.]

1. Den of Thieves je jedním z těch filmů, kde je možné si všimnout velkého bodového rozdílu v hodnocení fanoušků a kritiků.  Fanoušci tomu dávají 8-9 z 10, zatímco kritici kolem trojky. Osobně chápu obě strany.

2. Skupina drsných policajtů vedených pomačkaným Nickem Flanaganem (nově odulý Gerard Butler) se žene za skupinkou kriminálníků vedených mastermindem s přezdívkou Merrimen (Pablo Schreiber). Ti plánují vykrást nevykradnutelnou národní banku, ve které se každý den likvidují bankovky, které se tak vyřazují z oběhu, a tudíž pokud se je povede ukrást po odpisu z knih, ale před fyzickou likvidací, tak dle Merrimena "nebudou nikomu chybět". Což JE zajímavý nápad. Ale divák se záhy musí smířit s tím, že se dívá na snímek VELMI inspirovaný filmem Heat od Michaela Manna. Křísnutý Inside Manem od Spika Lee (pokud jste neviděli, napravte), ale režírovaný debutantem Christianem Gudegastem, který předtím napsal London Has Fallen. Tedy je nutné upravit svá očekávání a vědět, že příběh, při kterém budeme sledovat dva vůdčí typy, každého na jiné straně bariéry a každého s jinou funkčností morálního kompasu, nebude moc na výši. 

3. Režisér nám záhy po začátku filmu dost polopaticky podává, co po nás chce: agresivní macho policajt má své mouchy, geniální kriminálník má své přednosti, a teď se, diváku, rozhoduj, komu budeš fandit. U tradičních "heist" filmů divák fandí kriminálníkům a přeje jim, aby se jim jejich plán vydařil. Za ty nejlepší heisty, u kterých toto funguje jmenuji: Ocean's Eleven, Hold-Up (připomeňme si vedle Belmonda i nahou a mladou Kim Catrall), Inside Man, A Fish Called Wanda, The Taking of Pelham 123 (originál). Pak jsou krimi filmy, kde fandíte policajtům, aby chytli kriminálníka. The Departed, Serpico, Fargo. A pak spíše komediálně laděné snímky, kde se protistrany, policajt a kriminálník, spřátelí:  2 GunsBulletproof, a jelikož jsou oba sympatičtí (nebo vtipní), ale přesto je jeden zločinec a druhý policajt, divák si tak od půlky láme hlavu nad tím, jak scénář vyřeší, aby se justice nažrala a film zůstal celý. Nutno podotknout, že z těch dvou zmíněných příkladů se to scénáristicky nejlépe povedlo té Sandlerovině. Jak jinak.

2. ledna 2018

Recenze: Jungle - Harry Potter hubne v Amazonii. A jak už to u hubnutí bývá, není to žádná zvláštní zábava. [5/10 A.S.]

1. Daniel Radcliffe již dávno přerostl svou kouzelnickou minulost a opakovaně prokázal, že je opravdu dobrý herec, který nepotřebuje jiná kouzla než kouzlo své osobnosti.

2. To si přivezl i do australské džungle, do role mladíka Yossi, na natáčení survivalistického dramatu Jungle o trojici kamarádů, kteří se rozhodnou udělat si túru po Amazonii a světe div se, nejde to úplně dle plánu. Spoiler: jelikož je film podle autobiografické knihy, pokud to víte, je vám jasné, že její autor přežil. Ale než se k tomu, že to nejde úplně podle plánu, dostanete, můžete si v kině tak na 45 minut zdřímnout nebo zameditovat na téma "kdo bude příští český prezident". Protože ta dobrá část filmu začíná až někdy kolem 50 minuty snímku, kdy se skupina rozdělí. 

3. Trojici tvoří jedinci, jejichž etnický původ a vystupování ve filmu mi nedá nezačít tento odstavec takto: Amík, Němec a Žid přijdou do džungle hledat zlato (boha, sex, smysl života, you name it). Amík začne všem rozkazovat, Němec zařve scheisse a zmizí do džungle, zatímco Žid nelení a v přestávkách mezi ožvýkáváním kousků zlata už si v hlavě dělá budoucí business plán. Jako průvodce si najmou jakéhosi Karla, oblečou se do zcela nevhodných bot a džínových kompletů (režie nám asi chce dát okatě najevo, že je rok 1981) a vyrazí.

4. Po nějaké době podivných žabomyších válek mezi různými členy výpravy, několikero podivných scénách, při kterých není jasné, kdo (jestli někdo vůbec) halucinuje, kdo (jestli někdo vůbec) je čí otec a proč tam vlastně jsou mimo toho, aby si zafilosofovali na úrovni střední školy, se kluci dostanou do nesnází a je na čase udělat pár hloupých hororových rozhodnutí, které jim všem jen přitíží. Tak směle do toho!

31. prosince 2017

Kinematografické Nej a Nej z roku 2017

Ke konci roku je žádoucí zamyslet se nad tím, co se během minulých 12 měsíců povedlo nejvíc a co nejmíň. A protože přemýšlet nad "the best and worst of" z vlastního života se o Silvestru moc nevyplácí, raději jsme žebříčky sestavili z našich zážitků v kině a u "televize". V kategoriích nejlepší a nejhorší filmy, seriály, příjemná překvapení a nejsilnější vizuální zážitek. U některých kategorií se víceméně shodneme, Guardians of the Galaxy 2 nebo Blade Runner 2049, filmy, které nominovali jak Spimfurt, tak Kverulant mezi své "top", se u mě nevešly jen víceméně těsně, ale jiné tituly jsou pro mne v nominacích překvapení (Baby Driver, Atomic Blonde, wtf, taková přehypovaná nuda). Ale trochu mne potěšilo, že se ani jednomu z nás do topky nedostal Dunkirk, který mne osobně v kině nebavil, byť uznávám jeho řemeslnou kvalitu. Tak asi jsme holt více konzumní než kritici na Rotten Tomatoes. Plus já za sebe místo Dunkirku doporučuji Darkest Hour, s podobnou tématikou ale jedním extrémně strhujícím výkonem na plátně navíc. Go Churchill Gary Oldman! Ale zamyšlení nad uplynulým rokem v kinech mne také dovedlo k tomu, kolik recenzí jsem nestihla napsat, ačkoliv jsem všechny ty filmy poctivě zhlédla. Zapřísahám se tedy, že příští rok to zkusím napravit. Ale nyní již k těm žebříčkům:

29. prosince 2017

Recenze: Beyond Skyline - akční sci-fi, které je spíš hororem [4/10 A.S.]

1. Beyond Skyline je rozhodně film svého druhu. Rovnou varuji před mírným nezakrytým spoilerem ve formě odhalení toho po čem emzáci jdou, ale bez toho by se nedal dobře popsat největší sexepýl, které tohle dálo má. FIlm napsal a natočil Liam O'Donnell.  Který před přesedláním na režii dělal vizuální efekty třeba u filmů Iron Man 2 nebo Vetřelci vs. Predátor. Ale sci-fi adventura Beyond Skyline se mu moc nepovedla. Dlouho jsem váhala, jestli na takovou slátaninu vůbec psát recenzi, ale pak jsem si řekla, že vlastně stojí za to vyzdvihnout některé momenty filmu, které jsou tak wtf a nepovedené, že jsou nakonec vlastně zajímavé. Bohužel je jich ale málo na to, aby člověk kvůli tomu sledoval celý film, ale možná se o to někteří z vás i tak pokusí, tak ať vědí, do čeho jdou. 

2. Pravděpodobně budou zklamaní. Pokud tedy předtím třeba nezahulí, nebo netrpí nějakou silnou obsesí emzáky, kteří "vytrhávají lidem mozky z hlav". Ano, čtete správně. V tomto pokračování snímku Skyline z roku 2010 jde o invazi mimozemšťanů, kteří pasou po lidském mozku. To není nic extra originálního, ale docela pobaví způsob toho, jak mozky získávají a k čemu je používají.

3. Zlí mimozemšťané napadnou Los Angeles (známé svou vysokou koncentrací kvalitních mozků, zřejmě), kam kvůli lidským mozkům byli ochotni podniknout dalekou cestu, vysát půlku planety (no homo) a spotřebovávat lidskou kůru mozkovou ve velkém. Spoiler: Díky implantaci lidského mozku do mimozemšťana pak ale dojde k tomu, že některé lidské vzpomínky a části osobností přetrvávají, objevují se pomocí různých zmatených flashbacků a vrcholí tím, že se výsledný mutant musí rozhodnout, jestli podlehne svému mozku, nebo tělu. Conflict ensues! Humanity endangered!

Recenze: The Greatest Showman - nepříjemný kýč jak bič [4.3/10 A.S.]

1. Pro Hugha Jackmana bylo údajně ztvárnění postavy showmana a de facto zakladatele cirkusů, jak je dnes (ne)známe, P.T. Barnuma, velkým snem. Dlouho se na to připravoval a fyzicky u tvorby filmu The Greatest Showman prý trpěl víc než u natáčení Logana. Výsledkem je fakt, že Hugh Jackman opět předvádí, že je skvělý tanečník (a zpěvák), ale to není nic nového. Kdo viděl jeho vystoupení na Oscarech před pár lety nebo Bídníky, tak si toho je celkem dobře vědom.

2. Film The Greatest Showman stojí a padá s Jackmanem, stejně jako Barnumovo muzeum a později i cirkus byl závislý na charismatu, fantasii a megalomanii svého tvůrce. Film má ovšem děsnou smůlu v tom, že debutující režisér Michael Gracey mu nedokáže dát spád a že scénáristi v čele s Jenny Bicks (Sex and the City) se rozhodli bůhvíproč osekat z Barnumova velmi rozmanitého života to nejzajímavější. Někdy asi v zájmu ušetření času, jindy aby ho diváci mohli mít víc rádi. Jen málokdo si totiž asi bude oblibovat postavu, která nechala kvůli výdělku sešít opici a rybu k sobě, aby ji mohla vystavovat jako údajnou mořskou pannu. Nebo nechala lidi platit za nahlédnutí do útrob čerstvě zemřelé údajně nejstarší osoby na světě ("stošedesátiletá" kojná a služka Washingtona), kterou Barnum prakticky "vlastnil" a jako otroka využíval i v době, kdy už nebylo otroctví legální. A v dnešním klimatu by už asi divák neodpustil Barnumovi účast v pojízdném varieté dělajícím si z černochů terče leckdy krutých vtipů.

24. prosince 2017

Recenze: Špindl - consummatum est [1/10 A.S.]

1. Jelikož jsem na Vánoce v ČR, řekla jsem si, že je nutné, abych dala v kině šanci i českému filmu. A zašla na nový film Milana Cieslera, Špindl.

2. Než se rozepíšu o tom, jak hrůzný ten počin je, chci říct, že si uvědomuju, že na něm pracovala spousta lidí. A mnoho z nich možná i s láskou a nasazením. A patrně někteří i s přesvědčením (přání otce myšlenky?), že tvoří něco dobrého. Nebo aspoň snesitelného. Těm všem chci vyjádřit jakýsi hold za snahu. Možná věděli, že vzniká sračka (zejména pokud umí číst a dostal se jim do ruky "scénář" před prvním dnem natáčení), ale doufali, že je to někam posune v jejich kariéře. Možná se již při natáčení styděli za to, co pomáhají vytvořit, ale potřebovali peníze. Možná se jeli do Špindlu pobavit a natočení "filmu" byla pouze vedlejší záležitost. A možná, možná i herecky inteligentní jedinci jako třeba Anna Polívková nebo Oldřich Navrátil věřili tomu, že to, co dělají, přinese lidem zábavu, a proto je to dobré. Budiž. Pokud ano, tak je to šlechtí, byť to vypovídá něco hrozivého o jejich vkusu.

3. Poslední dobou při psaní recenzí hodně přemýšlím nad slovy jednoho herního recenzenta (který nyní žije v Číně a z recenzenta se posunul i do oblasti vývoje her), který kdysi řekl, že přesun z pozice recenzenta her do pozice producenta a následné proniknutí do samotného vývoje her pro něj znamenalo, že se mu hůř pak psaly recenze. Když viděl, kolik je za tím, aby hra vznikla, práce a kolik lidí si s tím tu práci dalo. Tomuhle pocitu rozumím a ztotožňuju se s tím vnitřním rozporem. Sama jako scénáristka, která občas i režíruje, vím, jak nesmírně náročné je převést svou vizi z hlavy na plátno. Kolik dalších lidí k tomu člověk potřebuje, kolik energie, času a peněz tomu všichni věnují. A jaký zázrak je, když se to povede, neřkuli tak, jak to autor zamýšlel. Také myslím na slova jednoho dramaturga z České televize, který mi před cca 20 lety, kdy jsem poprvé prodávala nějaký svůj výtvor televizi a trápila se ve střižně s U-maticem, řekl, že každé to dílo existuje ve třech podobách. Jedna je v hlavě autora, druhá je to, co autor natočí a sestříhá, a třetí to, co divák vidí. A že opravdu málokdy se stane, aby se slily do jedné a té samé verze.

16. prosince 2017

Recenze: Suburbicon - špatný film v dobrém provedení [4.7/10 A.S.]

1. Suburbicon, nejnovější režijní počin George Clooneyho, ve mne zanechal určité pochyby ohledně toho, jestli Clooney bude i nadále patřit k mým oblíbeným režisérům. Clooney si mne naprosto získal svým režijním debutem Confessions of a Dangerous Mind, který považuji za jeho dosud nejsympatičtější dílo (a velký díl úspěchu přikládám tomu, že ho psal Charlie Kaufman), byť z filmařského hlediska je asi kvalitnější jeho thriller The Ides of March nebo drama Good Night, and Good Luck. Ostatní Clooneyho filmy se mi moc nelíbily. Skóre tedy zatím bylo 3 skvělé filmy a 2 průměrné. Suburbicon, jeho šestý režijní počin, mohl buď jednoznačně rozhodnout ve prospěch Clooneyho jako schopného režiséra, nebo misky na váhách vyrovnat. Což se taky stalo. Bohužel. Takže je to 3:3 a rozhodně asi jeho předělávka Hlavy22. Už se bojím. 

2. Když jsem viděla recenze na Suburbicon na serveru Rotten Tomatoes někde pod třicítkou, u filmu, jehož scénář psali bratři Coenovi a režíroval ho George Clooney, neuměla jsem si představit, že by takový verdikt byl nějak "spravedlivý. Když v něm navíc hrají Julianne Moore a Matt Damon - oba schopní více než dobrých výkonů. Co by mohlo na takovém filmu být nepovedené? Navíc tak hodně nepovedené? V příběhu o tradiční maloměstské rodince, kterou řídí Matt Damon v roli předměstského strejce a která se jednou v noci probudí s tím, že u nich v obýváku sedí párek výhrůžně se tvářících mafiánů? 

4. listopadu 2017

Recenze - Flatliners - další nepovedený remake [3.6/10 A.S.]

1. Ve vší počestnosti přiznávám, že jsem fanouškem původního filmu Flatliners z roku 1990 od režiséra Joela Schumachera. Zároveň nemám nic proti remakům. Dokonce si vybavuju několik předělávek, které mi připadaly srovnatelně dobré, nebo i něčím lepší než originály. Namátkou jmenuji: Hanekeho Funny Games, Scorseseho The Departed, Cronenbergovu The Fly, Soderberghovo Ocean's Eleven nebo Dredd od Peta Travise. Takže jsem se do kina na nové zpracování příběhu o partě mediků, kteří experimentují s klinickou smrtí, docela těšila.

2. Navíc,  Flatliners 2017 režíroval Dán Niels Arden Oplev (původní Girl With the Dragon Tattoo) a nejméně dvě jména z obsazení (Ellen Page a Diego Luna) patří talentovaným mladým hercům, takže mi připadalo, že těch 5 % na Rotten Tomatoes bude spíš známka nějakého brutálního podhodnocení. Ale nebyla.

3. Film už v první scéně dodá snímku patetickou a již mnohokrát použitou atmosféru výčitek svědomí, jež řídí i po letech kroky hlavní hrdinky Courtney (Ellen Page), která se při studiu medicíny zaměřuje zejména na fenomén klinické smrti a je jím tak posedlá, že se rozhodne ji sama (byť kontrolovaně) podstoupit. Přemluví pár kamarádů, aby jí k tomu pomohli, a rozjíždí se linka dále víceméně věrně kopírující schéma původního filmu, řešící, jak dlouho se studenti dokáží udržet ve stavu klinické smrti a co z toho vyzkoumají. 

4. S každým dalším dobrovolníkem, který podstoupí řízené uvedení do stavu, kdy mu nebije srdce, nefungují plíce a alespoň zdánlivě na nějakou chvíli nefunguje ani mozek, se doba, po kterou v zóně mezi životem a smrtí medici zůstávají, prodlužuje. Zároveň s tím se ale zintenzivňují děsivé halucinace (nebo něco takového), které pak tito pokusní králíci zažívají po oživení.

28. října 2017

Recenze: Geostorm - Bůh buď milostiv duši scénáristy, protože za tohle by měl jít rovnou do pekla [3/10 A.S.]

1. Film Geostorm se hrozně nepovedl. Není dobře zahraný, ani zrežírovaný, nemá skvělé triky nebo atmosféru, natož aby ho aspoň k průměru posunul scénář. Co hůř, není to ani tak zábavná blbost, jako bylo třeba pokračování Dne Nezávislosti (a jak nyní vychází najevo, oba filmy psal převážně jejich režisér Roland Emmerich, nikoliv režisér a scénárista Geostormu, debutující Dean Devlin). Je to nezajímavá nuda, která v příběhu o záchraně země před pomstou počasí obsahuje ty nejvíc omílané kýče ze žánru "disaster-drama".

2. Tedy: vztah táta-dcera, kdy dcera se bojí o to, že tatínek při misi, která má zachránit celý svět, sám zahyne. Vztahy dvou příbuzných, kteří se léta hádají, jen aby se mohli díky misi, která má všechno zachránit, dojemně usmířit a poznat, že ten, na kterého léta nasazují, že je debil, možná debil není. Pejska, který se významně třese, když se jeho směrem hrne tsunami / tornádo / láva / ledová kra / zemětřesení / mimozemšťani / koalice Babiš-Okamura-komunisti / dosaďte libovolnou pohromu, ale nakonec to přežije. Bílý dům v panice s figurkou macho prezidenta. Několik CIA agentů, z nichž část jsou zjevně ve filmu jen proto, aby jakožto tupí panáci dali vyniknout hlavnímu hrdinovi a jeho "nestrojenému chlapáctví", a část, aby bylo jak zařídit, že nestrojený chlapák bude mít v žádoucí chvíli k dispozici kódy, díky kterým může zastavit atomovku / síť teroristů / zničení bílého domu / vybombardování světových velkoměst / koalici Babiše-Okamury-komunistů / nebo libovolnou jinou hrozící pohromu. Samozřejmě nechybí ani záběry na několikero displejů s červeným číselníkem, na kterém utíkají vteřiny do momentu M, ani pohledy na katastrofu ve formě padajících mrakodrapů.

6. října 2017

Recenze: The Mountain Between Us - kde nic není, ani Oscar nebere [3.3/10 A.S.]

1.The Mountain Between Us mohl být krásný film. Kdyby. Kdyby k němu režisér Hany Abu-Assad dostal scénář, který napsal někdo jiný než Chris Weitz, režisér jednoho z nejhůře hodnoceného dílu ságy Twilight - New Moon. Mám vůbec pokračovat? Nebo je vám už jasné, jaký tenhle film je? Ale protože Weitz je jako producent a tu a tam i spoluscénárista podepsaný i pod povedenějšími filmy (About a Boy, Antz), nedalo mi to a projela jsem si jeho filmografii a vyšlo z toho jediné - cokoliv udělal lepšího, tak se na tom s ním podílel zároveň i výrazně lepší scénárista. Například Rogue One s ním mimo Lucase psal i Tony Gilroy. Nejlepší, co vyplodil Weitz sám, byl kýčový a podprůměrný The Golden Compass

2. Ale zpět k The Mountain Between Us. Varuji, tahle recenze bude plná menších spoilerů a snímek si nezaslouží, abych je skrývala. Protože je na něm nejlepší trailer a epizody z natáčení. Trailer mylně slibuje "survival drama". Jenže. Jenže snímek byl napsán na základě knihy ze žánru "romance-disaster". A tvůrci filmu se rozhodli potlačit disaster na minimum, ale zároveň nedokázali vytvořit žádnou uvěřitelnou romantiku. A to dokonce ani mezi tak skvělými herci, jako je oscarová Kate Winslet a neodolatelný Idris Elba.

3. října 2017

Recenze: Amityville: The Awakening - jen lehce strašidelná reklama na kalhotky [4/10 A.S.]

1. Amityville: The Awakening, nový film z řady snímků o zlém domě v Amityville má několik potenciálních es v rukávě. V jedné z hlavních rolí je Jennifer Jason Leigh, v jejímž podání je hysterická psycho matka skutečně odpudivou postavou. Druhým esem je příjemná sebereflexe v podobě několika vtipů, ve kterých si herci občas mrknou na diváka referencemi na jiné filmy z této franšízy a narážejí na slabou kvalitu remaků, sequelů a podobně. A posledním trumfem jsou celkem zdařile hrající všechny obsazené teenage role, mimo té hlavní.

2. Obdivovatelům ladných ženských křivek ale jistě přijde vhod fakt, že se režisér céčkových hororů, Franck Khalfoun, rozhodl hlavní představitelku, náctiletou Bellu Thorne, v klíčových scénách obléct  pouze do krátkého tílečka a kalhotek a dal jí instrukce, aby se ve svém dětském pokoji pohybovala co nejčastěji jako zkušená striptérka, tedy zadkem napřed a nahoru a vždy něčím obnaženým směrem ke kameře. A prostě aby svým vzhledem co nejvíc kompenzovala ten slaboduchý a nezajímavý scénář. 

3. Amityville: The Awakening je o tom, jak se do amerického, posedlého, zabijáckého a již z dálky se na diváka výhrůžně šklebícího domu, ve kterém se před 40 lety stala podivná tragédie, nyní nastěhuje nová rodina. V níž jsou 3 děti, z nichž jedno je…. voila… v kómatu. A hádejte, kterého haranta z těch tří dům posedne. 

23. srpna 2017

Recenze: Girls Trip - další protěžovaná hrůza [3/10 A.S.]

1.  Girls Trip je další z filmů, které na určité úrovni diváka, co není černoch a/nebo žena, možná podvědomě posouvají směrem k rasismu a misogynii. Protože tak tupé postavy, dementní zápletky a silně nesympatické jednání všech zúčastněných, aby jen tak pohledal.

2. Režisér Malcolm D. Lee se specializuje na "černé komedie". Ve smyslu: filmy zachycující Afroameričany a jejich kulturu. Už jsem od něj utrpěla Barbershop, který mne svou stupiditou zcela ohromil a dovedl mne do bodu, kdy jsem se svým černým kolegou v práci byla ochotna (opatrně) diskutovat na téma "proč nemá člověk věřit těm negativním stereotypům, když je pak ve filmu sám černošský režisér nejen znázorňuje, ale ještě vyloženě podtrhuje"? Výsledky té debaty ovšem nejsou jednoznačné.

12. června 2017

Recenze: Unlocked - áčkoví herci bojují s céčkovým scénářem a prohrávají [5/10 A.S.]

1. Nový film režiséra Michaela Apteda (Agatha, Gorky Park, Enigma, Masters of Sex) Unlocked je akční špionážní thriller nabitý estrogenem. A potenciálem. Ten ale zůstává víceméně neproměněn. Příběh o CIA pracovnici Alice Racine (Noomi Rapace), nuceně nasazené v Londýně na tzv. "unlocking" (doslova odemykání, v našem policejním žargonu "vytěžování" informací, zejména z nespolupracujících subjektů) má zajímavý námět a je napěchovaný herci, kteří umí hrát na jedničku (Toni Collette, Michael Douglas, John Malkovich, Noomi Rapace). A Orlando Bloomem.  Navíc je aktuální a  moderní tím, že se zaobírá současnou složitou problematikou (terorismus obecně a zvláště pak ten z rukou extremistů zneužívajících Islám).

2. Podle traileru snímek vypadal jako slušný napínavý thriller s dobrým zvratem. Pro ty, kteří se chystají na film do kina: velmi doporučuji se na trailer vydržet nepodívat, protože odhalí právě ten nejzajímavější zvrat, který v snímku je. Ono tam těch twistů je sice víc (dle mého asi o 3 víc, než by mělo) ale tenhle je rozhodně nejlepší a nejkvalitněji buduje atmosféru filmu a udržuje tak napětí a díky tomu i překvapení diváka.

7. června 2017

Recenze: Baywatch 2017 - podprůměrné ale snesitelné [4,3 A.S.]

1. Film Baywatch má jeden zásadní problém. Vnáší grotesku do prostředí, kde původně nebyla, a příliš u toho tlačí na pilu. Samozřejmě že na vině je špatný scénář, který slušným hercům nenabízí moc prostoru pro to, aby vytvořili kvalitní zábavu. Ale i ta změna žánru zamrzí.

2. Seriál Baywatch totiž bavil mimo záběrů na slečny v plavkách i tím, jak pitomoučce vážně braly jeho postavy své prostředí, aniž by si z něj nebo sebe dělaly legraci. Tvůrci filmu Baywatch měli asi za to, že v roce 2017 už takhle hezkou filmovou naivitu nebude možné beztrestně opakovat, a že tedy snímek musí sám sebe viditelně shazovat. Což mohla být dobrá cesta, ale škoda že si na to nenajali kvalitnějšího scénáristu.

3. Zac Efron, Dwayne The Rock Johnson a parta víceméně krasavců a krasavic (kterým kraluje Miss World Priyanka Chopra, v roli "záhadné" podnikatelky) na pláži vytvoří společenství krásných ale tupých postav. Které na jednu stranu  velmi vážně prožívají svou práci (zachraňování potenciálních se topících a udržování bezpečí pláže, aneb "hlídání pobřeží"), ale na druhou stranu dělají zjevně groteskní a rádoby komické ale ve skutečnosti hloupé věci. Jako že si nechají kapat tuk mrtvého muže do pusy, když by stačilo jen otočit hlavu nebo si zakrýt tvář řukama. Ale to by Zacovi nebylo vidět do jeho krásného obličeje, a nebyla by to "bžunda" takže to se nehodí. Film tak bohužel (třeba jako Špunti na Vodě) trpí syndromem Kameňáku. Kdy spousta scén je tam proto, aby se díky ni dala do filmu navrstvit další rádoby-anekdota. Nebo tak minimálně působí. Plus už mě nebaví jak jednoduše přístupné jsou údajně všude márnice! To ty mrtvoly a jejich doklady fakt nikdo nikde ani trochu nehlídá? 

15. dubna 2017

Recenze: Špunti na vodě - další kino tragédie [2/10 A.S.]

1. Jako člověk, kterého baví filmy Adama Sandlera (ano, píšu to s vědomím, že si říkám o další příval hejtu a námitku, že člověk, co se baví u Sandlera, nemá nárok o něčem říkat, že je to hloupé) snesu v komedii leccos. Nevadí mi fekální humor, nevadí mi jednoduché zápletky, nevadí mi prvoplánová groteska. Tedy když to něco kompenzuje. Špunti na vodě bohužel nemají nic, čím by vyrovnali fakt, že jde o film, který působí jako: i) by byl bez scénáře (opsání základního schématu od S tebou mě baví svět nepočítám za scénáristiku), ii) vznikal totálně bez peněz (tak pouťově inscenační a hlavně do komedie nevhodnou hudbu a špatnou kameru, které se nedaří ukrýt nedostatek fondů, člověk jen tak nevidí), a iii) ač v ní hrají jindy třeba dobří herci (Langmajer, Liška, Polívková), tak bohužel i oni zde působí herecky místy ochotnicky, protože všechny role jsou přehrávané a karikaturní.

2. "Příběh" je o 3 ženách, které se celý film jeví jako totální semetriky, hysterky a obecně prostě ženy, se kterými musí být skutečně peklo pobý.  Chtějí potrestat své 3 muže za to, že jsou ulhaní, nezodpovědní a neposlouchající kreténci. A ti mají být potrestaní tak, že jim ženušky hodí na krk děti a odjedou na dovolenou. A má nastat zábava z toho, jak si tatínci neví rady se svými ratolestmi. Což je v dnešní době tak opelichaný koncept a nechutný stereotyp, že už to mě vlastně popudilo.