Zobrazují se příspěvky se štítkemMyval. Zobrazit všechny příspěvky

Recenze: první z dvou desítek nejlepších amerických indie filmů v kinech v roce 2018

V letošním roce se urodilo velké množství kvalitních filmů z menších produkcí, nebo dokonce z rukou debutujících režisérů. Tady je jedna desítka těch filmů, které mne zatím nejvíc zaujaly. A už nyní je mezi nimi i film za maximální počet bodů. Druhou desítku si schovávám na uvedení na Silvestra, jelikož nyní teprve začíná tzv. pravá "oscarová sezóna" a v příštích cca 8 týdnech tak můžeme v kinech čekat ještě mnoho zajímavého i v rámci nezávislé tvorby (nebo si vzpomenu na něco, na co jsem prozatím zapomněla). Ale teď již to nejlepší z americké 2018 indie tvorby doposavad:

Dojmologie: skvělý herec Paul Dano popisuje své režijní "poprvé"

1. Paul Dano už dlouho patří k mým oblíbeným hercům. Až na pár výjimek znám celou jeho filmografii. Nejvíc se mi líbil ve filmech: There Will Be Blood, Prisoners, Love and Mercy, Little Miss Sunshine. Ale hraje skvěle i v lehčích žánrech, jako třeba Knight and Day, The Girl Next Door nebo Ruby Sparks. Takže když jsem dostala příležitost jít si poslechnout o jeho zkušenosti jako prvorežiséra, a navíc si pak s ním i popovídat a zeptat se ho na pár otázek, zajásala jsem.  

2. Paul Dano totiž právě uvádí do kin svoji režijní prvotinu, rodinné drama Wildlife. Kde hlavní role dostali Jake Gyllenhaal a Carey Mulligan a kde Dano mimo režie ještě spolunapsal scénář (se svojí partnerkou Zoe Kazan, která je taktéž herečka a taktéž skvělá - The Big Sick, Ruby Sparks). A v souvislosti s propagací snímku se upsal i společnosti filmařů, které jsem členem, k tomu, že s námi stráví trochu času a poví nám, jak se mu režírovalo. Jako člověku, který film ani režii nestudoval, a nyní poprvé režíruje. To mě samozřejmě velmi zajímalo a ačkoliv jsem na rozdíl od něj nestrávila posledních 15 let svého života hraním pro jedny z nejzajímavějších režisérů současnosti, připadalo mi, že by to pro mě mohlo být nejen zábavné, ale i přínosné. 

Recenze: The Old Man and the Gun - herec Robert Redford se loučí a bude vám to zatraceně líto [8,7/10 A.S.]

1. Režisér David Lowery už definitivně patří k mým oblíbencům. Jeho filmy s napětím očekávám a zašla bych si na ně do kina, i kdybych nechodila na vše, co v kinech vyjde. The Old Man and the Gun je jeho nejnovější snímek, který stejně jako jeho předchozí filmy působí komorně, intimně, bez důrazu na akci, ale s o to větším zaměřením na leckdy minimalistické, ale velmi působivé herecké výkony.

2. Robert Redford hraje Forresta Tuckera, postaršího gentlemana, jehož v životě nejvíc baví vykrádat banky. Je skutečně profesionálním a kariérním kriminálníkem. Který za život vykradl minimálně sto bank a velkou část svého života proseděl ve vězení, z kterého se třicetkrát pokusil utéct a 18x z toho úspěšně. Včetně z Alcatrazu a San Quentinu. Což už je opravdu výkon a sledovat na plátně jeho gentlemanské vykrádačky a fikané útěky je zábava.

3. Forrest Tucker byl v realitě podle všeho člověk s podobně silným charisma, jako má Robert Redford. Ačkoliv nebyl vizuálně tak oku lahodící, tak ho oběti a svědci jeho trestných činů popisují jako člověka, který měl příjemné vystupování, byl skvěle upraven, šarmantní, slušný, prostě opravdový gentleman. A i přísedící v porotě, která hlasovala pro jeho odsouzení nakonec dodala, že jedno se mu upřít nedá: ten člověk má fakt styl. #criminalswag

Recenze: An Evening with Beverly Luff Linn - pomyslné filmové dítě Davida Lynche a Monthy Pythonů [8/10 A.S.]

1. Naprosto vrcholně bizarní snímek An Evening with Beverly Luff Linn je film, který si zapamatujete. Je totiž hodně jiný. Než cokoliv, co jste zvyklí normálně vídat na plátně. Má skvělé obsazení sestávající z mixů vynikajících komiků a herců známých (Matt Berry, Jemaine Clement, Aubrey Plaza, Craig Robinson, Emile Hirsch) i neznámých (Sam Dissanayake, Jacob WysockiJohn Kerry). Ty vede režisér a scénárista Jim Hosking, jinak zjevně napůl šílenec. Má jednoduchou zápletku jak u Johna Wicka a stejně tak jako u Wicka je i zde jednoduchá motivace kvalitně zabalená do funkčního a promyšleného mikrosvěta. Jehož pravidla sice přesně neznáme, ale vnímáme, že to je svět velmi specifický, zajímavý a nemáme problém ho jako takový přijmout.

2. O čem snímek je, v podstatě nemá cenu popisovat, protože nad rámec toho, co vám řekne pár vět od distributora o něčím manželství a velkém magickém večeru, je ten film o nespočtu dalších věcech. Které jsou sice naprosto ze života (fascinace druhým člověkem, neopětované city, nuda, únava materiálu, touha po vzrušení, neschopnost kvalitní komunikace, hledání něčeho významnějšího atd. atd.), ale většinou jsou prezentovány v obalu působícím jako z jiného vesmíru. A o to je to zábavnější.

3. Posuďte sami. Jedna postava se vyjadřuje jen mručením. Velká část postav z nějakého důvodu nosí paruky nebo šortky v situacích, kde se ani jedno nehodí. Podivně velký vzorek populace obývající tento svět je esteticky hodně nevzhledný. Chce se mi říct, že opravdu daleko nad rámec běžného světa. Všichni se chovají extrémně divně a není jasné, jestli to jsou sérioví vrazi, autisti nebo běžní obyvatelé té komunity, ve které se příběh odehrává. 


Spoiler Alert Podcast - Důvěrný nepřítel - aneb chytrý dům, který ovládne i váš klitoris.

Jelikož fandím českému filmu a zajímá mne ochrana osobních ůdajů i vývoj umělé inteligence, tak jsem se na nový snímek režiséra Karla Janáka, kyber-thriller s názvem Důvěrný nepřítel, docela těšila. Protože jak trailer i zpráva distributora avízovala, se na právě tyto oblasti měl film zaměřit. 

Filmy Karla Janáka (Snowborďáci, Rafťáci) nikterak nepohrdám, naopak se klidně "přiznám" že minimálně na Snowborďáky mám vlastně jen dobré vzpomínky. Nemám problém ani s tím, když se režisér etablovaný převážně v jednom žánru (komedie) rozhodne navštívit žánr nový (thriller, mystery, scifi). Vyzkoušet po tvorbě humoru i thriller, drama nebo horor koneckonců dostalo chuť a úspěšně zrealizovalo mnoho tvůrců. Z poslední doby třeba Jordan Peele, Adam McKey, nebo o pár let před nimi Woody Allen.

Ale ti všichni měli jednou obrovskou výhodu, kterou Janák neměl. Měli v rukou skvělý scénář. A ve dvou případech z těch tří jmenovných si ho i sami napsali. Což možná bude s jeho kvalitou také souviset. Ale hlavní je, že ať už ho psali sami, nebo ne, původní scénář byl žánrově blízký tomu, co se nakonec objevilo na plátně. Ať už jde o Get Out, Match Point, nebo Big Short, nedocházelo k tak velké změně úmyslů a vyznění, jako zde. Protože podle všeho byl původní scénář Marka Epsteina koncipován jako komedie, nebo aspoň humorně laděný film. A Janák ho se spoluscénáristou Lubomírem Slivkou předělali na nesmírně vážně se tvářící a až na jednu jedinou hlášku (tvar ženy) jakýkoliv úmyslný humor či nadhled naprosto postrádající drama. A je to vážně škoda.

Spoiler Alert Podcast - Hereditary - aneb když si dva recenzenti libují...

Doufám, že touto dobou jste již všichni viděli film Hereditary, (Děsivé dědictví) který je opravdu hodně povedený, a žánr psycho horor dost obohacující. Tentokrát jsme si o něm povídali jen ve dvou, s Kverulantem, a jelikož jsme oba milovníci hororů, tak jsme byli rádi, že můžeme v podstatě jen a jen chválit. Takže, pokud jste film již viděli a zajímá Vás, co na něm nejvíc dostalo nás, můžete zmáčknout play. A vy, ostatní, upalujte do kina, dnes, v den kdy si  ti normálnější z nás připomenou nebo i nahlas zmíní srpen 68, se totiž ještě v kinosálech snímek hraje. A nemáte tedy žádnou výmluvu pro to, proč o tak unikátní záležitost přijít. Jedině snad, že byste zrovna zvažovali, zda skočit či neskočit z toho mostu, nebo říznout či neřiznout žiletkou do toho zápestí, pak jste omluvení. Nerada bych totiž nesla odpovědnost za to že vás film posunul tím špatným směrem.  

Spoiler Alert Podcast - Mission: Impossible - Fallout. Aneb: co mají Dáša Veškrnová a Tom Cruise společného?

Nejnovější díl akční veleságy Mission: Impossible, šestý díl s dovětkem Fallout, je opravdu hodně zábavná filmová událost. Roku stoprocentně a někteří říkají i že dekády či snad tohoto tisíciletí. Tak nebo tak, Spimfurt, Kverulant a já jsme se ve studiu vzácně shodli, že je to fakt skvělá akční podívaná. A že Tom Cruise ve svých 56 letech předvádí, že si zřejmě před lety při natáčení Interview s Upírem té upíří krve asi někde fakt cucnul. Ten cucák prostě nestárne. Ale Ethan Hunt narozdíl od něj trochu ano, což mu ale dává snad ještě větší možnost k rozletu. 

Takže pokud již máte MI:6 za sebou a chcete se dozvědět, cože to mají naše bývalá první dáma a korunní princ Xenuova království společného, stačí když zmáčknete play. Jo a bacha... na spoilery. Fakt tam jsou. Přeci bych vám nelhala, no ne?

Recenze: Sorry to Bother You - další fantastický režijní debut [9/10 A.S.]

1. Absurdní komedie Sorry to Bother You není film pro každého. Je to totiž velmi svérázně natočené dílo. Satira zaměřující se na slovní i fyzický humor týkající se rasismu, konzumního způsobu života, technologického pokroku i lidských vztahů samotných. A je natočena tak, že jí budete buď milovat, nebo z kina odejdete s pocitem, že režisér byl asi na drogách, když to psal a natáčel. A ano, drogy se ve filmu také objeví.

2. Hlavním hrdinou filmu je mladý černoch, Cassius Green. Což má v angličtině výslovnost vtipně podobnou větě "cash is green" a sám Cassius si nechává říkat zkratkou Cash. Cash je tak trochu na životní křižovatce. Nemá práci, bojí se smrti, občas ho trápí pocit, že vybouchne slunce, a z těchto pseudofilosofujících nálad mu musí často pomáhat jeho dost extravagantně působící přítelkyně a jakási avantgardní umělkyně v jednom - dívka jménem Detroit (Tessa Thompson aneb Charlotte ze seriálu Westworld). 

3. Cash nakonec zaměstnání najde. Coby pracovník call centra, který lidem po telefonu prodává vnucuje různé věci, bez kterých by se jistě dále neobešli. Způsob, jakým je ta práce ve filmu vykreslená, je opravdu vtipný, ale snímek se hlavně zaměřuje na možnost postupu v práci, který je tím lepší, čím méně černě na lidi působíte. A do toho je ještě řešena otázka novodobého otroctví, odboje proti němu a postavení různých minorit ve společnosti.

Izzy Gets the Fuck Across Town - interview with director Christian Papierniak: Let them just exist

I recently saw a really great and funny movie. Izzy Gets The F*ck Across town, directed by Christian Papierniak, is an indie movie about a riot grrrl trying to get “across” town in time to stop her ex before he marries someone else. It has an unusually fresh and punk-ish feeling to it that I particularly enjoyed and that I find great to see on big screen these days. I could even say in a way it took me back to my twenties and made me reminiscent in the best possible way. But even for those who have not lived through a part of their life that is similar to the story they are watching, I truly believe they will find a lot of entertainment in this movie throughout. 

So for those of you who would like to know more about the movie and the process of creating it, here is an interview with the director as Christian was kind enough to answer my many questions.


Sit back, and enjoy this piece that clearly showcases a true love and passion for film, filmmaking, and creativity. Oh and in case you have yet to see the movie, do not reveal the spoiler protected part, we talk about the ending there a lot. I mean it.


Recenze: Hereditary - originalita v temném hábitu [9.3/10 A.S.]

1. Hereditary je nový horor a je to opravdu děsuplný snímek. Který vytváří takovou zvláštní atmosféru napětí a strachu a to velmi zajímavým způsobem. Až na pár scén totiž naprosto upouští od jakýchkoliv typizovaných lekaček a momentů jinak standardních u tradičních hororů a radši dává přednost pomalému budování dost tísnivé a dost psycho atmosféry.

2. V rodině Annie (Toni Collette, která by za svůj výkon v tomto filmu měla být nominována na Oscara) nepanuje zrovna dobrá nálada. Zemřela babička, Annina dost dominantní a hlavně docela podivná matka, a připravuje se její pohřeb. Nejvíce z rodiny truchlí introvertní a podivínská Charlie, které babička velmi chybí. Rodina se ji snaží rozptýlit a přitom vycházejí na povrch různé nepříjemné události, které se staly v životě Annie, a ještě nepříjemnější povahové rysy babičky, jejichž dozvuky ovlivňují snad celou rodinu a kterým se nejlépe brání Annin syn Peter (nesmírně talentovaný Alex Wolff, který mne zaujal už ve filmu My Friend Dahmer). Ale ani ten to nemá jednoduché. Babička po smrti, matka se chová divně, sestra byla asi divná vždycky, otec (Gabriel Byrne) uniká konfrontaci, to vše je zasazené do velkého domu a podkreslené tajemnou hudbou.

3. Debutujícímu režisérovi Ari Asterovi se podařil opravdový majstrštyk. Film totiž do nejméně dvou třetin překvapuje, co se týče děje, i původu děsu, nebo spíš tísně. Navozuje podobný pocit, jako mohl mít divák třeba u sledování filmu The VVitch (který je shodou okolností od stejného studia - A24 - jehož tvorbu obecně doporučuju). Kdy ty nejhorší pocity pramení z toho, že je vše, na co se koukáte, zasazeno do extrmémně psycho atmosféry, ve které se filmové postavy ocitají.

Recenze: Black Water - Jean-Claude, Lundgren a potenciální pornoherečka na ponorce, co víc si přát? [4.7/10 A.S.]

1. Film Black Water je hrozně špatný. A po skoro všech stránkách nepovedený. Stupidní neoriginální scénář (film začíná trochu jako Saw a pokračuje jako Escape Plan, jen aby končil jako Miami Vice zkřížené s Mlčením jehňátek), pekelně natočené akční scény, kdy lze člověka střelit z několika metrů samopalem do břicha, aniž by ho to jakkoliv oslabilo v následujícím boji, a pochybné herecké výkony. Ale přesto vám ho doporučím. Je totiž dost zábavný. 

2. V hlavní roli je stále ještě sexy a v super formě Jean-Claude Van Damme, který neztratil nic ze své baletní elegance ani specifického hereckého stylu. Jean-Claude se v roli tajemného Wheelera probere v nějaké temné kobce, neví, jak se tam dostal, proč tam je, nebo kde je. Jediným dalším člověkem, s kterým Wheeler může skrze zeď sousední cely komunikovat je Marco (Dolph Lundgren). Ten sice také neví, proč je chudinka Jean-Claude tam, kde je, ale ví aspoň zhruba, kde se oba nalézají a co je tam čeká. Nic pěkného, samozřejmě.

3. Vyjde najevo, že jsou oba vězněni na jakési podivně luxusní ponorce. Luxusní, protože má stropy skoro 4 metry vysoko v jakékoliv místnosti, do které se kamera podívá. A tahle ponorka je plovoucím tajným, ale americkou vládou podporovaným vězením pro ty nejnebezpečnější kriminálníky. Ano, člověk se už v této chvíli může zasmát s vědomím, že takový druh zábavy bude pokračovat.

4. K Jean-Claudovi se záhy připojí slečna s makeupem a projevem odkvétající pornoherečky (Jasmine Waltz) a hereckými kvalitami jen mírně tento obor převyšující. A společně pak bojují proti zlému nepříteli. Kdo je zlý nepřítel a proč, není moc jasné, ale to je fuk. Samozřejmě že v Black Water jde o flashku, na které je seznam veledůležitých aktivačních kódů (tentokrát ne na atomovky, ale na spící agenty, nicméně všichni ve filmu se tváří, jako kdyby to byly atomovky), chudák Jean Claude je obviněn z velezrady, konspirace proti USA, CIA, FBI a pravděpodobně celému světomíru. Nám ale stačí jediný pohled do nevinných očí tohoto zraněného belgického srnce a víme, že ON by NIC z toho NEUDĚLAL a je nutné mu fandit.

Solocast - přehled několika filmů - bez spoilerů

Nějak už mě nebaví poslední dobou pořád něco psát, a naopak mne čím dál tím víc zajímá mluvené slovo. Dokonce jsem si za tímto účelem zakoupila nový mikrofon a jako hned druhou nahrávku s ním  jsem zachytila své myšlenky k několika filmům z poslední doby. Které jsem viděla v kině ale nestihla o nich napsat. A že jich mám v zásobě hodně. Nemusíte se tentokrát ovšem bát jakýchkoliv spoilerů, nahrávka totiž žádné neobsahuje. Pouze krátký přehled dojmů o filmu, nějaké informace k jejich výrobě, nadávání na to, na co je u nich možnost nadávat, chválení pokud je co chválit a hlavně mé oblíbené bodové ohodnocení a případné doporučení na závěr. Takže, když zmáčknete play, můžete si poslechnout jak mluvím o těchto filmech, v tomto pořadí: The Disaster Artist, Proud Mary, Jigsaw, Jumanji: Welcome To The Jungle, Oceans 8, Book Club a Overboard. 

Recenze: Tag - zábavný film o zábavné hře kterou chci hrát! 7/10

1. Film Tag je především lehká zábava na jeden večer. A jako takový by se měl i ten snímek brát. Natočil ho všestranný  tvůrce Jeff Tomsic jako svůj celovečerní debut.  A podle mě tahle komedie o partě mužů ve středním věku, kteří si již po několik dekád zpříjemňují život a prohlubují své přátelství tím, že jeden měsíc v roce hrajou hru "na babu", funguje tak jak má.

2. Ano, mohla by mít trochu méně ploché postavy a chytřejší konec. Ale proč koukat darované letní crazy komedii na zuby, že? Když navíc v hlavních rolích jsou: ultra-mega-uber-sexy Jeremy Renner (Wind River), jako obvykle slušňácký Ed Helms (The Hangover), výtečný komik (a nyní již i zavedený herec) Hannibal Burres (Blockers) a v neposlední řade ležérní Jake Johnson (The Mummy, Lets Be Cops  převlečený za Jasona Mantzoukase (Lego Batman Movie, How To Be Single) a svůj komediální talent opět potvrzující krasavec Jon Hamm (Baby Driver).

Spoiler Alert Podcast: Solo: A Star Wars Story. (ASMR)

Na žádost možná jednoho, možná několika posluchačů jsme dali vzniknout tomuto experimentálnímu podcastu na téma filmu Solo: A Star Wars Story. Bez dalšího - pokud chcete slyšet to co jste zaručeně ještě nikdy neslyšeli, stačí zmáčknout play.

Spoiler Alert Podcast: Isle of Dogs


Kamilovi se u nás ve studiu Bros s Rosťou Koňaříkem za mixážním pultem asi natolik zalíbilo, že jsme stihli probrat ještě nejnovejší počin Wese Andersona - Isle of Dogs. A mezi námi pravidelnými účastníky Spoiler Alertů, Kverulantem, Spimfurtem a mnou došlo poprvé za naší nahrávací historii k vzácné shodě: všichni jsme udělili filmu plný počet bodů. Ale Kamil Fila je přecijen (po všech stránkách) větší kritik, takže se s námi na desítkové vlně nesvezl. Ale i tak film ohodnotil velmi pozitivně. Které scény se nám komu nejvíc líbily a zda má smysl se bavit o tom jestli je Wes Anderson rasista nebo xenofob, a jaké své jiné roli se přiblížil Harvey Keitel i zde? To vše a ještě něco navíc se dozvíte, když zmáčknete play.

Spoiler Alert Podcast: Deadpool 2

I u dnešního dílu našeho podcastu Spoiler Alert jsme měli možnost přivítat Kamila Filu a dát prostor jeho zálibě v předestírání a případném rozkrývání spletitých teorií, které se týkají filmu, který má Kamil zrovna v hledáčku. Tentokrát jím byl Deadpool 2 a rozhovoru o něm se jako již standardně účastnili i Kverulant a Spimfurt. A protože to je rozhovor o Deadpoolovi a nikoliv o třeba Clarku Kentovi, nemůžete se divit, že i v podcastu dojde na poloodhalené bobry a mikro či makropenisy. Nebo tedy aspoň zmínky  o nich. Takže pokud vás zajímá třeba kdo všechno si stihnul v Deapoolovi všimnout penisu a komu ho ukradl Fuka, stačí, když zmáčknete play. 

Spoiler Alert Podcast: Kluci z Hor

Inu, ač je to k nevíře, existují filmy, které se Spimfurtovi a Kverulantovi natolik nechtělo zhlédnout a hodnotit, že jsem se byla nucena obrátit na jiné dobré duše, které by mi v tomto počinu dělaly partnery. A koho lepšího si do nahrávacího studia v takovém bodě pozvat, než kritika, který vydá za dva, neboť je ještě větší, než jste čekali (fakt je, má takový ty svaly, který sou jako fakt hodně vidět, navíc na neběžných místech a používá v odpovědích odkazy na Platona, značně rozvitá souvětí a v nich cizí slova a tak) ale pořád je to zároveň i klasický nerd do filmů, takže gud. Nuže, koho zajímá, jak nás s Kamilem Filou bavil nejnovější film od "fenoména českého filmu", Tomáše Magnuska, Kluci z hor, nebo jak vzdychá či nevzdychá Kamil při sledování porna, tomu stačí zmáčknout play. PS: Nebojte, příště zase Kverulant se Spimfurtem přibudou. Jejich anihilace byla pouze dočasná. 

Spoiler Alert Podcast: A Quiet Place

U povidání o filmu A Quiet Place jsme se točili havně na tom co uvádělo i hodně jiných recenzentů. A to na různých   nedokonalostech či nedostatečně dotažených detailech ohledně zákonů toho světa, který nám jeho tvůrce a režisér John Krasinski presentoval. A případných lapsů v tom jak by opravdu takový život měl fungovat. Které já svádím na to, že jsme se prostě nedozvěděli dostatek o tom odkud příšery přišly, co opravdu umí/neumí a jak fungují, a proto není možné to tak šmahem odsuzovat, ale kolegové si tvrdě stojí za svým a snímku dávají podstatně nížší známku než já. A přičítají to zejména věcem jakože v kuchyni byly skleničky, na zdech obrazy a tak podobně. U mě ale i přes Spimfurtovu plamenně přednesenou technokratickou opoziční litanii přetrvává stále z filmu silně pozitivní dojem. A stále vám ho doporučuji. Pokud jste ho tedy již viděli nebo vám nevadí spoilery a chcete si poslechnout co všechno v tom světe a na tom filmu bylo (údajě) špatně, stačí když zmáčknete play. 

Spoiler Alert Podcast: Avengers - Infinity War

Dnes jsme se k nahrávání našeho  podcastu Spoiler Alert, k filmu Avengers: Infinity War, ve studiu sešli dokonce ve čtyřech. Měli jsme totiž hosta, kterým byl redaktor z KinoboxuTomáš Stibor. Jehož znalost Marvelovského vesmíru ho snadno a rychle kvalifikovala do pozice asi nejinformovanějšího člena naší podcastovské Infinity posádky a navíc i fajn přísedícího (ten ex právník ve mně se holt nezapře. Ale pracuju na tom).  Takže třeba se s Tomášem ve studiu sejdeme zas někdy příště. I když dalším hostem, ktrého chci pozvat, bude možná spíš nějaký kritik-feminista. Abych pravdu řekla, občas by se mi při tom natáčení někdo takový hodil. 

Recenze: Dvě nevěsty a jedna svatba - další film za trest [1/10 A.S.]

1. Vždy, když píšu příkře o českém filmu, má to dva důsledky. 1) je mi z toho poněkud smutno, 2) stojí mě to hrozně moc času. Smutno je mi z toho, že českému filmu fandím a jsem si vědoma toho, jak ohromné úsilí každý film stojí. A jak je v českých podmínkách někdy složité, aby ten film vůbec spatřil světlo světa. Sama teď také tvořím, příští týden padá první klapka v mé režii, a tak se opravdu dokážu vcítit do člověka, který má ty nejlepší úmysly a věnuje hodně času, energie a peněz do toho, aby před diváky dostal co možná nejlepší dílo. A i proto mne mrzí, že to dílo ani tentokrát v případě Dvou nevěst a jedné svatby nemůžu pochválit. 

2. A stojí mne to spoustu času, protože většinou poté, co vyjdu z kina, píšu svému kolegovi, který má v hodnocení filmů o několik dekád přede mnou náskok a víc zkušeností, a srovnáváme své pocity. Já jsem na české filmy jaksi o něco přísnější než on. Což je přičítáno mé "mladické nerozvážnosti a zápalu", že prý tak kriticky také kdysi psával. A napíšeme si klidně i několik desítek mailů, kde já vysvětluji, proč si myslím, že Pepa nebyl tak příšerná sračka jako třeba Špindl, a proč mi u Špuntů na vodě nebo Zoufalých žen (což bylo zatím to nejhorší, co jsem tento rok viděla v kinech) bylo aktivně v kině stydno. A jak stále ještě odmítám udělit českému filmu vlastní kategorii a hodnotit to jen v ní (k čemuž se přiznala právě v recenzi na "Dvě slepice a jednu trapnou kostelní seanci" Mirka Spáčilová) a on mi oponuje a říká, že jsem příliš přísná. A tyhle debaty se táhnou dny, někdy i týdny, a obsahují opravdu sáhodlouhé a jistě obě strany vyčerpávající maily rozebírající stav českého filmu a pátrající po příčině toho, že vypadají tak, jak vypadají.