Zobrazují se příspěvky se štítkem666. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem666. Zobrazit všechny příspěvky

1. května 2018

Recenze: Dvě nevěsty a jedna svatba - další film za trest [1/10 A.S.]

1. Vždy, když píšu příkře o českém filmu, má to dva důsledky. 1) je mi z toho poněkud smutno, 2) stojí mě to hrozně moc času. Smutno je mi z toho, že českému filmu fandím a jsem si vědoma toho, jak ohromné úsilí každý film stojí. A jak je v českých podmínkách někdy složité, aby ten film vůbec spatřil světlo světa. Sama teď také tvořím, příští týden padá první klapka v mé režii, a tak se opravdu dokážu vcítit do člověka, který má ty nejlepší úmysly a věnuje hodně času, energie a peněz do toho, aby před diváky dostal co možná nejlepší dílo. A i proto mne mrzí, že to dílo ani tentokrát v případě Dvou nevěst a jedné svatby nemůžu pochválit. 

2. A stojí mne to spoustu času, protože většinou poté, co vyjdu z kina, píšu svému kolegovi, který má v hodnocení filmů o několik dekád přede mnou náskok a víc zkušeností, a srovnáváme své pocity. Já jsem na české filmy jaksi o něco přísnější než on. Což je přičítáno mé "mladické nerozvážnosti a zápalu", že prý tak kriticky také kdysi psával. A napíšeme si klidně i několik desítek mailů, kde já vysvětluji, proč si myslím, že Pepa nebyl tak příšerná sračka jako třeba Špindl, a proč mi u Špuntů na vodě nebo Zoufalých žen (což bylo zatím to nejhorší, co jsem tento rok viděla v kinech) bylo aktivně v kině stydno. A jak stále ještě odmítám udělit českému filmu vlastní kategorii a hodnotit to jen v ní (k čemuž se přiznala právě v recenzi na "Dvě slepice a jednu trapnou kostelní seanci" Mirka Spáčilová) a on mi oponuje a říká, že jsem příliš přísná. A tyhle debaty se táhnou dny, někdy i týdny, a obsahují opravdu sáhodlouhé a jistě obě strany vyčerpávající maily rozebírající stav českého filmu a pátrající po příčině toho, že vypadají tak, jak vypadají. 

14. listopadu 2016

Dojmologie: jak se žije v USA (po prezidentských volbách)


1. Minulý týden zde proběhly prezidentské volby. Oproti očekávání zvítězil Donald Trump. Sice "pouze" v tzv "Electoral College* vote", (hlasování přes představitele jednotlivých států) narozdíl od "popular vote" (hlasování jednotlivých lidí ve volbách) ale to je v momentálním zdejším volebním systému to hlavní. Státní zástupci sice mají teoretickou možnost nevolit tak, jak "mají", ale je to pod sankcí pokuty a bylo by to velmi nestandardní. Byť k tomu nyní určité frakce příznivců demokratické kandidátky Hillary Clinton vyzývají a na netu koluje petice s již několika milióny podpisu. To, jestli tenhle systém, který měl význam hlavně v dobách kdy nebyl internet, nebyla letadla, nebyly mobily a nebyla virtuální zaměstnání (tedy mobilita lidí byla značně omezena a bylo vhodnější aby lidnatější státy podél pobřeží neměly možnost kontrolovat osud celých USA), je na místě změnit, se již probírá nějakou dobu, ale určitě to není na spadnutí. Momentálně byl prostě legitimně zvolen Donald Trump a je třeba se s tím vyrovnat.

2. listopadu 2016

Recenze: Inferno - peklo hlavně pro diváka [3/10 A.S.]

1. Inferno je téměř k nepřežití. Naštěstí po úvodních opravdu hrozných 10 minutách se sníží kvalita jak obsahu tak vizuální stránky o dalších 50% takže zbytek filmu je člověku v podstatě jedno co se na plátně děje, a fakt, jestli film dokouká, nebo ne bude záviset čistě jen na tom jestli je v kině/u počítače sám a jak moc je případně líný se zvednout a odejít s pocitem že prošustroval peníze za lístek, případně zmáčknout stop/zavřít okno s přehrávačem a povzdechnout si, že to byl ale promarněnej čas.

2. Nový film Rona Howarda, schopného režiséra (Frost/Nixon,  Apollo 13) je totiž fakt špatný. Na základě špatné knihy od Dana Browna. A chabého scénáře od jindy slušného scénáristy Davida Koeppa (Death Becomes Her, Carlitos Way, Mission Impossible). Na výsledek se prostě skoro nedá koukat.

3. Utrpení diváka během sledování Inferna by se dalo rozdělit do několika fází. Které nejsou nepodobné tomuto. První fáze je úvodních několik minut kdy na diváka Howard udeří hrůznou vizualizací pekla (ve formě nějakejch halušek, flashbacků, snů nebo vizí Toma Hankse) a utrpení s lidma s pokroucenýma krkama a roztékajícíma se údama atd. Ač nechutné, tak je to aspoň vizuálně slibné, a kdyby to bylo v jiném filmu, tak by to mohlo fungovat. Jen co si člověk trochu oddychne protože ho film přestaně bombardovat odporným vizuálem, přeskočí se na audio útok. Robert Langdon (opuchlý a zcela ojediněle nesympatický Tom Hanks) se totiž nalézá v nemocnici po otřesu mozku a všechny audio vjemy vnímá zesíleně a s ním i divák. Nic jiného tak nepříjemného jako těhle pár minut v kině, si nevybavím. Varování pro epileptiky: pokud ve vás prvních 15 minut Inferna nevyvolá záchvat, ste buď vyléčení nebo mrtví.

25. září 2016

Recenze: Blair Witch - příjemně děsivé překvapení [7.3/10 A.S.]

1. Nový díl ze série Blair Witch natočil Adam Wingard. Adam Wingard se na horory a thrillery specializuje, mě osobně si získal před několika lety filmem You Are Next, a pak snímkem Guest potvrdil že to nebyla náhoda. Oboje můžu doporučit. 

2. Původní Blair Witch mne před těmi 17 lety taky oslovil, a má určitej podíl na tom, proč nechci chodit v noci do lesa. Dvojka mi přišla hodně hloupá a nezajímavá. Čekat, že trojka bude lepší mi přišlo nesmyslné. Ale na druhou stranu, když mohla podobný úspěch zopakovat po nepovedené dvojce i série filmů o Bridget Jones, proč by se to nemohlo povést s Blair Witch?

3. Mohlo. Tedy z určitého úhlu. Film funguje jako horor. Přijde mi že skvěle. Nepředstavuje ale samozřejmě nic originálního a tím se výrazně liší od původního Blair Witch Projectu. Je tedy dobré ty snímky nesrovnávat, což se mi tu dařilo výrazně lépe, než při sledování Magnificent Seven. Asi díky tomu že film postavy neimitoval ale navazoval na ně, a děj nezjednodušoval, ale naopak ho rozvíjel.

4. V tomto dílu se do prokletého lesa v Marylandu vydává James, bratr kdysi zatoulané Heather, který se nesrovnal s tím, že jeho (podstatně) starší sestra jen tak zmizela a dodnes jí hledá. Tomu rozumím a nebylo pro mě těžké se s tím ztotožnit. Do lesa se James vydá s dvěma kamarádama a jednou dokumentaristkou, která o Jamesovi natáčí svojí školní práci. Ble. To už je tak vyčpelé, že zrovna to mne hned na začátku mírně znechutilo, ale jen na chvilku, než se začaly rozdávat "náušní kamery s gps" a používat heli-drone kamera, což mi přišlo vhodně upgradované do dnešní doby, plus to umožnilo mít lepší úhly a záběry z dalšího filmu, který je prezentovaný jako found footage. Tenhle žánr už mě totiž, stejně jako - odhaduji - většinu lidí, nudí či dokonce otravuje. Z toho za posledních pár let vybočil akorát hodně povedený film Chronicle, kde umožnili hlavnímu hrdinovi aby svou kameru. kterou dokumentoval ostatní, byl schopen ovládat přes telekinezi. Tím divákům režisér zprostředkoval lepší vizuální zážitek. Ušní kamery a dron v Blair Witch pomohl velmi podobně.

1. května 2016

Případ pro exorcistu (TV, 2015) - 5/10

V době, kdy chybí dobré komedie a horory, se váš oblíbený cynik Kverulant obrací k zábavě úmyslně sledovat podle předpokladu mizerné české filmy nebo seriály, které by se upřímně líbily mojí tchyni, zatímco já u nich sahám po hrsti příliš mnoha prášků. Pro svůj dobrovolný filmově masochistický večer jsem si vybral produkčně áčkovou ještě-ne-dopsanou trilogii natočenou pod křídly ČT podle dvou úspěšných knížek a jednoho námětu Michala Sýkory o týmu olomoucké vyšetřovací party označenou jako Detektivové od Nejsvětější trojice. První sérii-případ ČT svěřila celebritnímu týmu scénárista Jarchovský/režisér Hřebejk, které už české kinopublikum před nějakou dobou ozívalo a tak je teď živí televize. Usedám do křesla a začínám se třást strachy. Budu plakat smíchy nebo mi bude špatně hrůzou?
Vodprásknem tě! Počkat, ono se tam střílelo?