Recenze: Life - podstatně horší Sunshine. Plus jedna nasraná medůza [5/10 A.S.]

1. Miluju sci-fi. Miluju horory. Miluju vyvražďovačky. Ale Life je tak neoriginální a stupidní snímek, že ani moje láska k žánrům, ke kterým se hlásí, to nezachránila. 

2. Možná hlavně díky tomu, že se filmu účastnilo několik kvalitních herců a snímek se svým povedeným trailerem snažil předstírat, že bude úrovní spíš v kategorii  filmů jako je Marťan, Interstellar, nebo aspoň Gravity, nikoliv Battlefield Earth, Aliens vs Avatars, nebo Critters 4 - na které ale  zase neměl zábavností.

3. Příběh o posádce složené převážně z naprosto dementních a psychicky labilních jedinců, kteří by se vůbec neměli být schopni dostat jako astronauti NASA na takovou misi, se točí kolem sekvence různě špatných rozhodnutí, z nichž to nejlepší je to první, kdy se rozhodnou balíček z Marsu, (obsahující jim neznámý a v té době spící shluk buňek) pozvat na mezinárodní vesmírnou stanici, aby ho tam mohli zkoumat. Od momentu, kdy mají tu věc na palubě, se už zásadně všichni chovají tak, aby dali svůj život a životy zbytku posádky, případně i všech lidí na zemi, co nejsnáze všanc.

4. Jelikož film, který mne v kině potkal o pár dní dřív, byla taky vyvražďovačka, nemůžu si nepostesknout, o kolik líp byl tenhle aspekt zvládnutý právě v The Belko Experiment. Kde se většina postav chovala tak, že jim šlo věřit, že nechtějí za pár minut zhebnout. Snímek Life se ale rozhodl jít jinou cestou. A navíc ještě mixoval různé žánry, aniž by byl jednomu konkrétnímu z nich věrný. K tomu mne nezaujal ani atmosférou, jelikož tu narušovaly stupidní dialogy a nezajímavost všech postav a zkratkovitost osobností, které jim scénář přisoudil.

Recenze: Collide - absurdně tupý akčňák [3/10 A.S.]

1. Collide je hodně nepovedný film o světě drog, zbraní, podvodů a lásce. Zasazený v Německu. Obsahující spoustu nepovedených přízvuků, a hlášek které velmi okatě útočily na status kultovních, ale padaly vedle. Včetně těch kolem Burta Reynoldse (toho kvalitně umí využít jen seriál Archer). Collide je něco jiného. Je to film, který zklame. Film, ve kterém hodně ochotnicky hrají jindy dobří herci jako Anthony Hopkins, Ben Kingsley, Nicholas Hoult a Felicity Jones. Ten samý Nicholas Hoult, který díky filmu About a Boy dostal BAFTU, a zdařile hrál i v posledním Mad Maxovi. Ta samá na Oskara nominovaná Felicity Jones a oskaroví Hopkins a Kingsley. Je to důkaz toho, že ani sebelepší herec nehraje vždy dobře, když má slabej scénář a režiséra. Dopadne to pak tak, že se divák stydí, za to co na plátně vidí. A heleme se, to se rýmuje! To se mi líbí! 

2. A kolik se na tom podílelo lidí! Avšak za tenhle film jenom posměch sklidí. Neb na kvalitě nás zejména scénář šidí. Působivé je v něm jen to, jak kaskadéři auta řídí. Divák ovšem po smyslu filmu marně se u toho pídí. Ačkoliv ti herci v akci jsou převelice hbití.

3. Hopkins hraje drogového bosse, kterého Kingsley, jeho distributor, nenávidí.  Hoult je Kingsleyho poskok, který se přichomýtne k jistému krveprolití. Způsobené tím, že jeho milá, Felicity Jones, je v situaci, kterou ji jistě nikdo nezávidí. Má špatnou ledvinu, a bez ní si ti dva, Jones a Holt, svůj milenecký vztah dlouho neužijí. Avšak bez peněz ledviny nejsou, a při honbě za nimi, Hoult prožije mnoho peripetií.

4.  Herci přehrávají, režisér je nechá, a zvláště u akce je kameraman šťastný jak ta blecha. Povedená je tam ale jen jedna scéna, při které sexy bourák vjede pod kamión tak, že by z toho vlhla blahem nejedna film sledující žena.

Recenze: The Shack - cesta za Bohem a zase zpátky [3,6/10 A.S.]

1. Jelikož jsem aktivní ateista (ve slabých chvílích agnostik, a v zákopech či turbulencí se otřásajícím letadle tradiční oportunistický ubožák žadonící o spásu), mohlo by se zdát, že k filmům s religiózní tématikou budu mít odpor, nebo se jim budu vyhýbat. Nikolvěk. Možná i naopak! Filmy o Ježísovi a spol. mě vždycky dost bavily. Ať už šlo o Jesus Christ Superstar, Life of Brian, The Last Temptation of Christ nebo příjemné potěšení z minulého roku Last Days In The Desert (Mýval doporučuje, a možná někdy i napíše recenzi), ty příběhy mne velmi zajímaly a celá ta "mytologie" kolem Boha (nebo bohů) je mi sympatická, i když osobně se s žádnou z nich neztotožňuji.

2. Vadí mi pouze pokud filmy příliš víru tlačí,  prezentují ji zcela slepě a uchylují se k stupiditě a špatnému řemeslu (např Miracles from Heaven), nebo když přes velmi zajímavý námět nedotáhnou historické souvislosti tak, aby dávaly smysl (talking to you, Risen!).

3. K otevřené křesťanské propagandě tedy přistupuji opatrně, a většinou mě spíš těší, když film nějakou tradiční církev nakrkne (jako třeba Kazantakis nebo Monthy Pythoni), než potěší. Film The Shack byl ovšem natočen podle bestselleru od Williama P. Younga. A v jedněch kostelech ho pastoři a kněží dávali za příklad a svým ovečkám radili ho číst, a v druhém ho zakazovali, nebo dokonce označovali za nebezpečný. To mě nakonec vlastně docela navnadilo, a před vstupem do kina naplnilo očekáváním, přesto, že kritici film zatím dost drtěj. Na Rotten Tomatoes mezi top critic má snímek momentálně 0, což také o něčem vypovídá, ale poté co ta samá skupina lidí dala té hrůzné slátanině Before I fall 83%, už nevěřím ničemu.

Recenze: Before I fall (somebody kill me pls) [4,6/10 A.S.]

1. Before I fall je nový film pro kategorii diváků "Young Adult". A mne právě postihl v kině, protože, jak víte, chodím na všechno. Fuj, to byl ale hnusný zážitek. Ani nevím, co z plejády věcí, které mi na tom filmu vadily, mě štvalo nejvíc. Asi to, že to je sprostej rip-off mého oblíbeného filmu Groundhog Day (aneb Na Hromnice o den více) s Billem Murraym a Andie MacDowell. Ve kterém se Bill Murray opakovaně probouzí v jeden a ten samý den, ze kterého se nemůže dostat, a ve kterém nakonec dojde poznání, že k tomu, aby ulovil svou dívku snů a možná se taky jednou probudil v nový den, se musí stát lepším člověkem. A je to náramná legrace.

2. Before I fall okopírovalo námět i strukturu z  Groundhog Day. Hlavní postavou ale není ironický sebestředný padesátník, ale rozmazlená bezpáteřní a zlá šestnáctka, která se začně probouzet pořád v pátek dvanáctého února. A postupně prožívá vše, co prožíval Murray v Hromnicích. Zmatek. Nevěření. Strach. Rebelie. Agrese. Rezignace a (surprise surprise) pochopení, že nežila dosud život zrovna hodné a laskavé a nesobecké osoby. 

3. Zrovna já s tím, že něco je remake vlastně nemám problém. The Departed se mi líbil víc než originál, Hunger Games mě neurážely, Ghostbusters 2016 dokonce i bavilo. Ale tohle je taková zrůdnost, že se to jen tak přejít nedá. Hlavní problém je to, že scénáristka Maria Maggenty (to fakt ženský poserou úplně všechno?!) obrátila romantickou linku, a tím film o hodně srazila. Místo toho, aby se Samantha, sobecká a rozmazlená pubertačka musela snažit o svůj romantický objekt zájmu (kterému by byla aspoň na chvíli fuk, protože ta osoba je rozmazlena sobecká puberťačka a puberťačka by se tak musela zlepšovat), puberťačka má od začátku filmu svého obdivovatele pevně na háku, protože je do ní zabouchlej. Přes to, že to je rozmazlená sobecká puberťačka, která ho léta ponižuje nebo v lepším případě ignoruje. Tedy motivace projít změnou NULA. A to je scénář adaptace zjevně úšpěšné (byť asi podobně blbé) knihy od Lauren Oliver, která je údajně "obohacující a mysteriózní". Předpokladám že obohatila leda její autorku a mysteriózní je fakt, že takový bláboly někdo kupuje.

Recenze: Fist Fight - groteska na pěst [4.3/10 A.S.]

1. Fist Fight mohl být dobrý film. Mohlo to být něco jako 21 Jump Street nebo Horrible Bosses. Ale celovečerní debut režiséra Richie Keena se nezapíše mezi povedené komedie. Bohužel. Přestože měl k dispozici skupinu velmi talentovaných herců a celkem zajímavý námět.

2. Jenže relativně zajímavou myšlenku "co se stane, když se na střední škole pohádají učitelé a skončí to výzvou na pěstní souboj" zpracovalo do scénáře trio složené ze dvou scénáristických začátečníků a herce. Já mám osobně problém s filmovými scénáři, které píše skupina (a to nejen proto, že právě píšu scénář ve skupině), v drtivé většině případů dopadnou prostě jako podprůměrná nesourodá mozaika, která příliš tlačí na pilu. Stejně je to i tady.

3. Představuju si, že každý z přispěvatelů k příběhu měl nápad na několik dobrých gagů a potenciálně vtipných scének. Jenže jakmile se daly tyhle nápady dohromady, tak vytvořily dílo vybočující svojí groteskností i nad žánr crazy komedie. Mohl být dobrý nápad kůň na perníku prohánějící se školní chodbou? Mohl. Mohl být dobrý nápad, aby školní psycholog byl taky na perníku a ještě k tomu hebefil? Mohl. Mohl být dobrý nápad, aby učitel dějepisu byl zároveň novodobý Chuck Norris se zkušenostmi a dovednostmi Arnieho z Komanda? Mohl. Mohl být dobrý nápad mít studenta chronického masturbátora? Ne, to sice ne, to už je ohrané, ale kdyby to byl jen tenhle přešlap, ještě by to šlo. Ale pokud dáte do jednoho filmu zároveň koně na perníku, školního psychologa na perníku se zálibou v sexu s teenagerama, učitele dějepisu, co rozmlátí vybavení jedné třídy sekerou a kolegům vyhrožuje, že je zabije, dalšího učitele se zálibou ve stahování lidí z kůže nožem, a k tomu studenta chronického masturbátora, a dalšího, co je vyděrač a drogový dýler, a má to stále být crazy komedie odrážející alespoň částečně nějakou realitu středostavovské Ameriky (protože považte, film má i morální vzkaz politikům, rodičům i dětem), je to velkej fail. Který nezachrání ani herci jako Charlie Day, Ice Cube, Kumail Nanjiani (Silicon Valley), Tracy Morgan (30 Rock), nebo Dean Norris (Breaking Bad) a Jillian Bell (Workaholics) .

Terapie: 50 Shades Darker - teroristický útok na diváka [1,5/10 A.S.]

1. Poslušně hlásím, že nebylo v mých silách dokoukat  50 Shades Darker do konce. Moje utrpení v sále trvalo 90 minut a pak už mi bylo tak nepříjemně, že to dál prostě nešlo. A to toho vydržím v kině opravdu hodně! Ale těch zbývajících 25 minut téhle hrůzy bylo opravdu nad mé schopnosti.

2. Proto nenazývám tenhle článek recenzí ale beru to spíš jako očistnou terapii. Chci ze sebe smýt ten hnusný pocit, že něco takového je vůbec v kinech a mých 12 dolarů to podpořilo. Tak snad se mi podaří se z toho traumíčka touto formou aspoň vypovídat. 

3. Na rovinu říkám, že knižní předlohu znám, ve smyslu vím o její existenci, ale po nakousnutí asi dvou stránek bylo jasné, že není v mém zájmu tu věc zkoušet přečíst. Takže nebudu srovnávat, jak moc se film trefil do děje své knižní předlohy, ale skutečně jen popíšu to, jak na mě ten snímek působil filmově. A rovnou říkám, že to nebylo dobré a že mi bude ještě chvíli trvat, než na to zapomenu a že se film nedá brát jako (nezamýšlená) komedie, protože i na to je to příliš hloupé a nepovedené. 

Recenze - The Space Between Us = Twilight z Marsu [4.3/10 A.S.]

1. Skoro se mi chce na úvod ve vší vážnosti říct: tenhle film všichni musíte vidět. Je totiž nechtěně velmi vtipný.  Ale on je mimoto ještě blbý a blbě zahraný, takže radši ve vší vážnosti říkám: komu se líbilo Twilight, tomu by se asi mohl líbit i The Space Between Us s veškerou svojí scénáristickou i režijní nesmyslností, pokud nebude postrádat Twilight výpravnost a triky. Komu se líbí žánr sci-fi, ať se nenechá splést, protože The Space Between Us je nepovedená rádoby velkolepě romantická snůška nedomyšlených blbostí z kategorie YA (Young Adults). 

2. Ale je to ohromná škoda! Minimálně proto, že původní myšlenka byla zajímavá: během výpravy lidí na Mars, v nedaleké budoucnosti, dojde ke zjištění, že jedna z astronautek je těhotná. Ta dítě krátce po přistání na Mars porodí a sama zemře. Chlapec je nucen zůstat na Marsu, stává se tak prvním "Marťanem". Který ale jednoho dne zavítá na planetu Zemi, ze které ví, že pochází. Naší planetu ale nezná a není přizpůsobem tomu, aby zde mohl v klidu pobývat. Postupně tak objevuje naše (rozuměj pozemské) zvyklosti i prostředí, přitom se musí vyrovnávat s první láskou, snahami vládních i nevládních organizací o to ho nějak kontrolovat či omezovat, i s tím, že mu na Zemi není úplně dobře.

3. Zdá se vám, že to je skvělý námět? Ano. Aby taky ne, když ho vymyslel Robert A. Heinlein. Kdo tu knihu nezná, ať si přečtě Stranger in a Strange Land, nebo počká na televizní dílo, které produkuje Scott Rudin, snad pod tím samým názvem, a které by mělo tenhle rok jít do realizace.

Recenze: Gold (bohužel ne za všechny peníze) [5/10 A.S.]

1. Matthew McConaughey má transformační role rád. Pro roli Kennyho Wellse ve filmu Gold si oholil hlavu, přibral 20 kilo, a nechal si nalepit do pusy falešnej křivej zub, kterej většinu filmu pyšně ukazuje na kameru. Pokus dobrej. Udělat z něj neatraktivního slizoně. To vyšlo. Aspoň částečně.

2. Ale udělat z filmu který měl možná slibnou předlohu ale má nezvládnutej scénář a nijakou režii, kvalitní diváckej zážitek, to se nepovedlo ani trochu.

3. Gold se otírá o skutečný příběh. Ale jen velmi opatrně. Jména jsou zmeněná, postavy jsou změněné, detaily jsou změněné a producenti (zjevnou) inspiraci radši popírají. Takže z toho zbyla jen ta velmi základní linka: trochu smolnej americkej rádoby podnikatel s pochybnejma schopnostma se vrhne do těžby zlata v Indonésii. A ne všechno vyjde tak jak má, byť se velmi snaží. Možná je to kvůli jeho jednání, a možná kvůli jednání někoho jiného. Pokud vás zajímá ta realita, doporučuju prostudovat případ Bre-x ale bacha, vyspoilíte si film.

4. Režie se ujal Stephen Gaghan, což vám asi nic moc neříká, ale možná by vám mohl něco říkat jeho jediný režijní úspěch. A to sice Syriana anebo kvalitní výkon scénáristický a tím je Soderbergova 4 oskarová Traffic. Za kterou dostal svého oskara za scénáristiku právě i Gaghan a rozhodně opakovaně dokázal, že psát drama umí.

Recenze: Sleepless - film na prospání nebo vypnutí [2/10 A.S.]

1. Nechtělo se mi věřit, že by film Sleepless, film ve kterém ústřední dvojici hraje oskarový Jamie Foxx a na Golden Globe nominovaná a momentálně dost obsazovaná herečka Michelle Monaghan, mohl být tak špatný, jak uvádějí recenze. Ale je.

2. Režisér Baran bo Odar dostal do rukou opravdu otřesný scénář. Jeho předchozí film je snad lepší (Who Am I o nadaném ajťákovi co ho rekruitují hackeři - jak originální) a řežisérovy oblíbené filmy sou Blade Runner a Lawrence of Arabia. Tolik k tomu, že možná není uplně strašnej neschopa  a příšernej člověk, i když vytvořil takovou slátaninu jakou je Sleepless. 

Recenze: Assassin's Creed - ušetřete a zůstaňte doma [2.6/10.A.S.]

1. Režisér Justin Kurzel má zcela zjevně rád tři věci: Michaela Fassbendera,  Marion Cotillard a urputně temnou rádoby meta dramatičnost. Ta se zračila jak v jeho (wtf ale zajímavém) zpracování MacBetha, tak nyní v něšťastném převedením hry do filmu: Assassin's Creed. Na které se skoro nedalo koukat. Ale dalo se při něm báječně spát. Nuže, tahle "recenze" je možná trochu ovlivněna občasným zdřímnutím, ale přijde mi že to v celku filmu na hodnocení pouze přidává.  Můj kinozážitek tedy probíhal asi nějak takhle:

2. Vybíráme si Assassin's Creed v 3D verzi, protože (ač varování z několika zdrojů že bude příliš tmavá a nemá to smysl) se těšíme na akční scény co budou v 3D dechberoucí nebo aspoň prima zábavný. V kině zjišťujeme, že 3D verze je nejen přiliš tmavá, ale ještě navíc působí celý snímek podivně neostře a málo kontrastně. Vypadá to zas jako ten velmi nelibý nešvar, kterému říkám "50 odstínu hnědé" a který se projevil třeba i zde. Což je k posrání samo o sobě, ale to nejhorší diváka teprve čeká, když se příběh rozjede.

3. Nejprve se seznámíme s tím, že malý Fassbender (Cal Lynch) v poměrně útlém věku za záhadných okolností osiří. Což vede zřejmě k tomu, že se dá na dráhu zločinu, a hop o 30 let později už je ve vězení za násilnou trestnou činnost. Dobrá, prostě chyběl někdo, kdo by ho v dětství mlátil, tak z něj vyrostl kriminálník, pocud v pořádku, to se stává i v nejlepších Valašských rodinách. Následuje velmi působivá scéna z vězení, kterou osobně považuji za totální hajlajt celého filmu. Spoiler: Fassbenderova poprava. Fassbender to opravdu skvěle to odehraje, jak on to jen umí, a v tu chvíli si člověk mohl říkat "ok, ok, tohle možná bude fakt dobrý". Ale pak to de celé do kopru, protože příběh.

Recenze: Inferno - peklo hlavně pro diváka [3/10 A.S.]

1. Inferno je téměř k nepřežití. Naštěstí po úvodních opravdu hrozných 10 minutách se sníží kvalita jak obsahu tak vizuální stránky o dalších 50% takže zbytek filmu je člověku v podstatě jedno co se na plátně děje, a fakt, jestli film dokouká, nebo ne bude záviset čistě jen na tom jestli je v kině/u počítače sám a jak moc je případně líný se zvednout a odejít s pocitem že prošustroval peníze za lístek, případně zmáčknout stop/zavřít okno s přehrávačem a povzdechnout si, že to byl ale promarněnej čas.

2. Nový film Rona Howarda, schopného režiséra (Frost/Nixon,  Apollo 13) je totiž fakt špatný. Na základě špatné knihy od Dana Browna. A chabého scénáře od jindy slušného scénáristy Davida Koeppa (Death Becomes Her, Carlitos Way, Mission Impossible). Na výsledek se prostě skoro nedá koukat.

3. Utrpení diváka během sledování Inferna by se dalo rozdělit do několika fází. Které nejsou nepodobné tomuto. První fáze je úvodních několik minut kdy na diváka Howard udeří hrůznou vizualizací pekla (ve formě nějakejch halušek, flashbacků, snů nebo vizí Toma Hankse) a utrpení s lidma s pokroucenýma krkama a roztékajícíma se údama atd. Ač nechutné, tak je to aspoň vizuálně slibné, a kdyby to bylo v jiném filmu, tak by to mohlo fungovat. Jen co si člověk trochu oddychne protože ho film přestaně bombardovat odporným vizuálem, přeskočí se na audio útok. Robert Langdon (opuchlý a zcela ojediněle nesympatický Tom Hanks) se totiž nalézá v nemocnici po otřesu mozku a všechny audio vjemy vnímá zesíleně a s ním i divák. Nic jiného tak nepříjemného jako těhle pár minut v kině, si nevybavím. Varování pro epileptiky: pokud ve vás prvních 15 minut Inferna nevyvolá záchvat, ste buď vyléčení nebo mrtví.

Dojmologie: Jack Reacher - Never Go Back - aneb: 10 lepších způsobů jak utratit 60 miliónů dolarů

1. Mohly by se investovat do luxusního výletu do Japonska, a natočení filmu, který sice nikdo nikdy neuvidí ale byl by to nejdražší a tímpádem rekordní film ČR.

2. Mohla by se shromáždit a zaplatit profesionalizovaná armáda obzvláště agresivních feministek, které by měly jediný úkol: přepsat všechny svazky Jiráskova F.L. Věka tak, aby více vyhovovaly současné feministické ideologii. Následně by bylo nutné všechny takto přepsané svazky adaptovat do nekonečného televizního seriálu, divadelních představení a rozhlasové hry. Obsazené a režírované ženami, přirozeně.

3. Mohl by se kompletně přetočit Jurský Park, tentokrát z pohledu Tyrranosaura Rex. Moment, to ja ale docela dobrej nápad, scratch that. Místo toho: mohl by se kompletně přetočit Jurský Park, tentokrát z pohledu té mouchy zatavené v pryskyřici.

4. Mohlo by se investovat do vývoje kvalitně fungujícího nanorobota, který by uměl jedinou věc: ja zakýchkoliv okolností nalézt anál Martina Konvičky, zalézt do něj, tam se natrvalo zabydlet. A v každém případě, kdy Konvička vypustí z huby slovo Islám mu násilím povolit svěrač a vyprázdnit střeva. 

Recenze: Jack Reacher: never go back = vzkaz divákovi [4/10 A.S.]

1. Jack Reacher: never go back je druhý díl původně knižní série o Jacku Reacherovi, ex-armádním důstojníkovi, který se toulá světem a občas se k něčemu připlete. První díl před 4 lety režíroval Christopher McQuarie, což je oskarový scénárista (The Usual Suspects, Edge of Tomorrow, Valkyrie) a mimo to eště schopnej akční režisér co umí do akce dál sexappeal i humor. Jako například v poslední Mission Impossible: Rogue Nation. Tenhle díl Reachera ale bohužel režíroval někdo jinej.

2. Edward Zwick je zajímavej leda tím, jak je až na jednu-dvě vyjímky úplně průměrný režisér. Porovnejte sami - Blood Diamond, Pawn Sacrifice, vs slabší Legends of the Fall nebo Seige. Zajímavejší bude max jako producent.

3. K pokračování Jacka Reachera teda nepřidal nic specifického, nic vlastního, natož zajímavého. Vytvořil slabý, kýčový a  bolestně formulaický rádoby-thriller, který nezachrání ani to že si tam Tom Cruise může (jak je mu jen vlastní) uběhat plíce a na chvíli i sundá tričko.

4. Vono jak to taky mohl Cruise zachránit, když ho režisér nebyl schopen navést do jiné polohy než "Ethan Hunt když má třetí den zácpu"? Ta postava prostě byla v tomhle díle příliš generická, prostě takovej random "bad ass good guy". Ale za to nemůže ani Cruise, a rozhodně ne autor literární předlohy (Lee Child), který napsal fakt zajímavou a unikátní postavu, Jacka Reachera, introvertního nabušeného tuláka vyhozeného z armády, který se jednou ročně víceméně omylem zapléte do nějakých problémů. Za to jak neslaná nemastná je Reacherova postava může samozřejmě režisér, ale taky jeho spolu-scénárista, tragéd Richar Wenk. Který nedávno zprznil Sedm Statečných a předtím se nejvíc "vytáh" leda Equalizerem a tím  se rozhodně scénáristicky není co chlubit. 

Recenze: The Girl On The Train - slaboduché melodramatické quazi-porno pro slaboduché melodramatické quazi-ženy [4,3/10 A.S.]

1. Předem hlásím, že neznám knihu The Girl On The Train od Pauly Hawkins. Nevylučuji, že může být lepší než The Girl On The Train - slabý film. Nebo dokonce dobrá. Ale film na jejím základě vznikl bohužel špatný a to přes velmi zajímavé obsazení, solidní kameru a poutavou hudbu.

2. Příběh, tak jak ho chápu já je: slaboduchá Rachel (Emily Blunt) se slaboduše není schopna ani po dvou letech od rozvodu emočně odpoutat od svého exmanžela, ani od láhve vodky. Při svých slaboduchých cestách vlakem na Manhattan se jí z jakéhosi záhadného důvodu daří pravidelně nakukovat do oken těch samých baráků. Okolo kterých jezdí vlak tak šikovně, že Rachel vnimá detaily obličejů, pohyby jednotlivých lidí, co mají na sobě atd. S vlaky co jezdí na Grand Central mám bohaté zkušenosti, stalkerství moc nepodporují, ať už to je rychlostí kterou porjíždí kolem těch budov, nebo vzdáleností od nich. Věřím, že v okolí Londýna, kde se příběh odehrával původně, to mohlo být jinak, ale v kontextu New Yorku to vypadá absurdně. No never mind. Rachel si do obyvatel těch baráků projektuje různé pocity a z toho se nakonec odvíjí i hlavní zápletka. Jedna ze žen, které Rachel pravidelně z vlaku pozoruje, totiž náhle zmizí. Nastává pátrání a příběh má asi být jakože thriller.

3. Zajímavé je, že ačkoliv knihu a scénář filmu (Erin Cressida Wilson - co adaptovala například skvělou Secretary) napsaly ženy,  film představuje ženy jako nesamostatné, nemyslící, slaboduché a poškozené osoby. Jejichž osudy a osobnosti formují pouze muži a děti. Chraň Bůh, aby tam byla nějaká žena, která se dokáže cítit dobře i bez muže, nebo dítěte, a nepotřebovala by to řešit lahvema vodky či sebedestruktivní promiskuitou. Film vlastně ženám dává jednoznačně tento vzkaz: bez mužů vaše životy nemají žádný smysl, vaše mysl bude zatemněná, játra rozežraná cirhózou, a považujte za úspěch, pokud vůbec nějak přežijete.

Recenze: The Light Between Oceans - pekelná sračka [4,6/10 A.S.]

1. The Light Between Oceans je jeden z těch filmů co by "měl" bejt dobrej, protože má slušnýho režiséra (Derek Cianfrance - Blue Valentine, The Place Beoynd The Pines) a vhlavních rolích rovnou 2 oskarové herečky (Alicia Vikander a Rachel Weisz) a na Oskara dvakrát nominovaného Michaela Fassbendra (kterýmu ho Leo vyfouk tím že se nechal osouložit digitální medvědicí).

2. Ale na výsledek se prakticky nedá dívat. A domnívám se že ani v případě pokud by divák byl stará panna z Anglie předminulého století, což byla asi cílovka téhle romanticko-bolestínské, ukňourané a totálně nesexy slátaniny, která asi měla za cíl představit citlivé, romantické a emotivní melodrama, ukazující náročnou lidskou situaci, pramenící z jednoho špatného rozhodnutí a dlouhodobé izolace. Mno. 

3. Zajímavý je, jak anti-sexuálně můžou na plátně působit dva lidi, co se právě při tomhle snímku dali dohromady, a co sami platí za sex-symboly. Namátkou mne napadají jiné páry, které mají mezi sebou větší sexuální náboj než duo Vikander-Fassbender: Donald Trump a Hillary Clinton. Tom a Jerry. Ben a Jerry. Smith a Wesson. 

Recenze: The Magnificent Seven - plytká zaprodanost [4.6/10 A.S.]

1. Kde začít, aby to diváka úplně neodradilo? The Magnificant Seven, remake remaku, je dot špatný film. Ne ani tolik sám o sobě. Sám o sobě je jen nudně nezajímavý. Ale jako remake kteréhokoliv ze dvou snímků, které si bere jako předobraz, je postavený na hlavu.

2. Bez velkého spoileru ale nejde říct proč. Takže pro ty, kteří umírají touhou vědět co za kardinální podraz nám tahle novinka připravila, je zde mega spoiler: v posledních minutách, kdy Denzel Washington klečí nad umírajícím hlavním padouchem, se divák dozví, že Denzel tam není "jen tak", ale protože mu padouchovi poskoci kdysi znásilnili matku a povraždili půlku rodiny a jeho samého se pokusili oběsit. Denzel tam je tedy z pomsty! Kdo z vás viděl Sedm Statečných z roku 1960, nebo Sedm Samurajů z roku 1954 ví, že část kouzla těhle filmů spočívala v tom, že tam nešlo o osobní pomstu či vidinu vzácného výdělku, ale o jakousi lidskou solidaritu a odpověd na volání o pomoc. Tím, že Fuqua přimotal do své slátaniny osobní motivaci pomsty rodinných jatek, tenhle aspekt úplně  zabil. Možná si vzpomenete na moment kdy uvírá Eli Walach coby Calvera a ptá se Brynnera: "You Came Back. To a Place Like This. A Man Like You. Why?" Brynner mu neodpoví ale je tam všechno! Je tam celé kouzlo toho filmu. Které novince Fuqua vzal! Hajzl!

3. Pokusím se tedy nesrovnávat. Nesrovnávat to, že Denzel Washington už mi příjde přeceněnej, a že přesto, že v černé košili, černém klobouku, černých džínech a na černém koni je sexy, tak není dostatečně charismatickej jako leader celé té skupiny, a byť na něj párkrát kamera najede velmi efektivně, na nějaké výraznější přilnutí k jeho postavě to nestačí.  Proste s Brynnerovým sexepeallem v té roli nemůže soutěžit. Natož aby měl někdo z té nové party šarm jen těžko překonatelného Steve McQueena.

4. Nebudu srovnávat ani to, že kulisy z roku 2016 vypadají podstatně hůř než kulisy z roku 1960. Že to prostředí westernové vesničky vypadá v modernějším filmu víc jako studiovka, než jako reálná lokace, které máme věřit. Všechno z nějakého záhadného důvodu působí lacině, fejkově a papundeklově. Hlavně budovy a nápisy na nich. Eh.

Now You See Me 2 - kéž by to člověk radši neviděl [3/10 A.S.]

1. První díl této trilogie (jejíž doufejme závěrečný díl nás postihne v kinech za rok) mi přišel únosně zajímavý, sice nijak ohromující, ale své kouzlo to mělo. Druhý díl je skok do filmové propasti. Na všech úrovních. Režie, scénář, herecké výkony, ale bohužel i samotná produkce a provedení, kde film o kouzelnících hodně sráží to, že místo dojmu že "tohle mohlo být fakt pěkné kouzlo" člověk odchází jen s pocitem "tohle udělat v CGI asi dalo práci". Kdybychom to převedli na pocity diváka při kouzelnickém představení, tak divák odchází s pocitem že ví jak to kouzelník udělal, místo s otázkou: sakra, jak von to dokázal. Škoda.

2. Režie Now You See Me 2 se ujal John M Chu  (specialistu na taněční filmy a klipy) a odvedl úděsnou práci, zejména v tom že neumí uřídit herce, ani žánr, natož ten scénář. Nazvat slátaninu od Eda Solomona (MIB, Charlies Angels) scénářem je ovšem hrubá nadsázka, protože jestli něco dokazuje, že už náš svět ovládají roboti, tak je to právě tahle blitka. Kterou hádám že vyklopily na papír počítače, v případě tohodle sequalu. Odmítám že by tohle mohl napsat člověk, protože tak bezduše poslepovanou blbost, kde se jen zmixují takový ty "základní stavební prvky filmových příběhů moderní doby" jako A) vše pohánějící trauma z dětství, B) nejméně 3 twisty, C) aspoň jedna dvojrole, D) rozkol mezi členama týmu E) velkolepé finále působí zcela nehumanoidně. Není tam žádná reálná emoce, žádné moudro nebo poselství (ačkoliv se o to film velmi neobratně snaží), a bohužel taky žádná legrace a minimum napětí. Skoro se až musím omluvit Warcraftu.

Me Before You - kýčově zromantizovaná propagace svobodné volby [4/10 A.S.]

 1. Me Before You je urputně romantický film, natočený podle stejnojmenné a úplně stejně urputně "romantické" knihy. Která má i úspěšné pokračování, takže možné nás za pár let v kinech "obšťastní" ještě růžovější sequel.

2. Scénář napsala žena (Jojo Moyes), film natočila žena (divadelní režisérka a filmová debutantka Thea Sharrock), film vyprodukovaly ženy. V tomto bodě už má každý normální čtenář jasno, jestli na snímek zachycující příběh hrozně joztomile požitivní dívtky co je najatá jako ošetřovatelka mladému krásnému bohatému kvadruplegikovi (člověk co je ochrnutý na 4 končetiny) jít nebo ne.

3. Film se od knihy liší v několika méně či více podstatných věcech. Za tu nejpodstatnější ale považuju že hlavní hrdinka Louisa Clarke (kterou hraje Emilia Clark, aneb Daenerys z GoT) měla být podle knižní předlohy v dospívání obětí brutálního gang-bang znásilnění  odehrávajícího se v keřovém labyrintu. Nekecám. A TOHLE VYNECHALI? TOHLE? Čert vem to, že vozíčkář měl v knize ségru a jeho otec milenku a obojí z filmu zmizelo. Ale nechat zmizet bludištní gang-bang-rape?!?! To je skutečný škandál. Eště víc tím, že ty scény údajně byly natočený, ale režisérce se je nepovedlo do filmu "vhodně zakomponovat". A proto nemají ženy točit filmy! Chlap by si s orgií v bludišti určitě poradil hladce.

Neighbors2 - Sorority Rising a s ní i feministická agenda [4,5/10 A.S.]

1. Pokračování filmu Neighbors, nyní s dovětkem "sorority rising" je slabé. Sice ho režíroval ten samej člověk (Nicholas Stoller), a vrátili se všichni hlavní herci z jedničky (Zac Efron, Seth Rogen, Rose Byrne, na malé cameo i Dave Franco a McLovin) a přidala se k nim Chloe Grace Moretz, Kiersey Clemons a Beanie Feldestein (kdyby vám přišlo že vypadá jako Jonah Hill v sukních tak to je tím že to je jeho sestra) ale na kvalitu to nestačilo.

2. Scénář k Neighbors2 psalo 5 lidí. Rogen, Goldberg, Stoller a dva další co s nima psali už Sousedy 1. Možná je u dvojky problém ale právě to. Že to psala skupina. Chlapů. Protože v pokračování si udělali z dvou třetin obsazení ženy, a snažili se imitovat, jak ženy myslej (pokud-přijmeme, že sou toho vůbec schopny), a jak se chovaj, a jaký mají asi názor na sexistické chování a ne vždy to působí věrohodně nebo aspoň vtipně.

The Darkness - děsivě neděsivá temnota [1/10 A.S.]

1. Jediné co je na The Darkness - novém hororu s Kevinem Baconem- opravdu strašidelné je to, že vůbec vzniknul.

2. Jak a proč někdo vytvořil tak neoriginální, neděsivý, urážlivý (a to mě přijde uřážlivý málo co) a trapný  snímek (původně nazvaný 6 Miranda Lane), s dvouma dobrejma hercema a poměrně slušným režisérem (Greg McLean, který udělal Rogue nebo Wolf Creek) je záhada.

3. U normálních hororů je často jedno, kdo je napsal, ale tohle bylo tak šablonovitý a tupě obehraný až možná okopírovaný (naprosto přesnej crossover mezi Poltergeist a Brady Bunch epizoda Tikki Caves), že mě to nedalo se nepodívat kdo to spáchal. A zase to byla skupina lidí. Shane Krause, Shayne Armstrong a režisér sám. Když se podíváte na filmografii těch scénáristů, tak je vidět, že jejich práce má značně sestupnou tendenci, a možná že za větší kvalitou scénáře k filmu Acolytes  bude ten třetí člověk, co to s nima psal.

4. Ve snímku o rodině, která po návratu z výletu do Grand Canoynu zjistí, že jim doma straší, hraje Radha Mitchell, Kevin Bacon, dvě děti, a zcela zbytečně eště: Paul Reiser (Mad About You nebo Aliens) Matt Walsh a Jennifer Morrison. Která je ve filmu přesně jednu minutu, ve scéně co nemá žádný význam a je to velmi divný casting. Leda že by to mělo být jako callback na předchozí horor kde hráli s Kevinem Baconem?