Zobrazují se příspěvky se štítkemPovedené. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPovedené. Zobrazit všechny příspěvky
27. října 2018
Recenze: první z dvou desítek nejlepších amerických indie filmů v kinech v roce 2018
12. října 2018
Recenze: The Old Man and the Gun - herec Robert Redford se loučí a bude vám to zatraceně líto [8,7/10 A.S.]
1. Režisér David Lowery už definitivně patří k mým oblíbencům. Jeho filmy s napětím očekávám a zašla bych si na ně do kina, i kdybych nechodila na vše, co v kinech vyjde. The Old Man and the Gun je jeho nejnovější snímek, který stejně jako jeho předchozí filmy působí komorně, intimně, bez důrazu na akci, ale s o to větším zaměřením na leckdy minimalistické, ale velmi působivé herecké výkony.
2. Robert Redford hraje Forresta Tuckera, postaršího gentlemana, jehož v životě nejvíc baví vykrádat banky. Je skutečně profesionálním a kariérním kriminálníkem. Který za život vykradl minimálně sto bank a velkou část svého života proseděl ve vězení, z kterého se třicetkrát pokusil utéct a 18x z toho úspěšně. Včetně z Alcatrazu a San Quentinu. Což už je opravdu výkon a sledovat na plátně jeho gentlemanské vykrádačky a fikané útěky je zábava.
3. Forrest Tucker byl v realitě podle všeho člověk s podobně silným charisma, jako má Robert Redford. Ačkoliv nebyl vizuálně tak oku lahodící, tak ho oběti a svědci jeho trestných činů popisují jako člověka, který měl příjemné vystupování, byl skvěle upraven, šarmantní, slušný, prostě opravdový gentleman. A i přísedící v porotě, která hlasovala pro jeho odsouzení nakonec dodala, že jedno se mu upřít nedá: ten člověk má fakt styl. #criminalswag
5. října 2018
Recenze: An Evening with Beverly Luff Linn - pomyslné filmové dítě Davida Lynche a Monthy Pythonů [8/10 A.S.]
1. Naprosto vrcholně bizarní snímek An Evening with Beverly Luff Linn je film, který si zapamatujete. Je totiž hodně jiný. Než cokoliv, co jste zvyklí normálně vídat na plátně. Má skvělé obsazení sestávající z mixů vynikajících komiků a herců známých (Matt Berry, Jemaine Clement, Aubrey Plaza, Craig Robinson, Emile Hirsch) i neznámých (Sam Dissanayake, Jacob Wysocki, John Kerry). Ty vede režisér a scénárista Jim Hosking, jinak zjevně napůl šílenec. Má jednoduchou zápletku jak u Johna Wicka a stejně tak jako u Wicka je i zde jednoduchá motivace kvalitně zabalená do funkčního a promyšleného mikrosvěta. Jehož pravidla sice přesně neznáme, ale vnímáme, že to je svět velmi specifický, zajímavý a nemáme problém ho jako takový přijmout.
2. O čem snímek je, v podstatě nemá cenu popisovat, protože nad rámec toho, co vám řekne pár vět od distributora o něčím manželství a velkém magickém večeru, je ten film o nespočtu dalších věcech. Které jsou sice naprosto ze života (fascinace druhým člověkem, neopětované city, nuda, únava materiálu, touha po vzrušení, neschopnost kvalitní komunikace, hledání něčeho významnějšího atd. atd.), ale většinou jsou prezentovány v obalu působícím jako z jiného vesmíru. A o to je to zábavnější.
3. Posuďte sami. Jedna postava se vyjadřuje jen mručením. Velká část postav z nějakého důvodu nosí paruky nebo šortky v situacích, kde se ani jedno nehodí. Podivně velký vzorek populace obývající tento svět je esteticky hodně nevzhledný. Chce se mi říct, že opravdu daleko nad rámec běžného světa. Všichni se chovají extrémně divně a není jasné, jestli to jsou sérioví vrazi, autisti nebo běžní obyvatelé té komunity, ve které se příběh odehrává.
27. září 2018
Recenze: Mandy - Nicolas Cage se šíleným výrazem ve tváři, LSD v puse, koksem v nose a motorovkou v ruce. Prostě tak, jak ho máme rádi. [8.7/10 A.S.]
1. Mandy, nový hororový snímek režiséra Panose Cosmatose (Beyond the Black Rainbow), rozhodně není snímek pro každého. Je plný násilí, je velmi pomalý, než se pořádně rozjede, trvá to hodinu. Je nabitý podivnými, primárně asociačními, ale přitom skoro nic nevysvětlujícími dialogy jak od Lynche, výraznými barevnými efekty, vysokou zrnitostí snímku a jistou umělou zpomaleností všech pronášených slov. Což může dohromady leckterého diváka otravovat a chápu to. Přesto Mandy považuji za skvělý film, který jsem si hodně užila a doporučím ho i vám.
2. Velký podíl na tom má Nicolas Cage (Wild At Heart, Leaving Las Vegas), který má konečně (od filmů Joe a Bad Lieutenant) zase skvělou roli, která mu sedí a kde je jeho inklinace k přehrávání a melodramatičnosti naprosto na místě. Navíc pro svou roli naštvaného dřevorubce sympaticky přibral, takže když se pustí do likvidace protivníků, lze mu to věřit.
3. O co ve filmu jde? Mandy (Andrea Riseborough, The Death of Stalin) je umělecky založená a křehce působící partnerka Reda Millera, málomluvného, zarostlého a statného dřevorubce. Společně žijí v lásce, klidu, míru a souznění někde uprostřed lesů, kde Red kácí stromy a Mandy přes den pracuje v místním konzumu, ve volném čase maluje satanistické lesní chrámy a nosí tričko s Black Sabbath. A co se nestane, jednou Mandy cestou domů z práce potká skupinku opravdověji působících satanistů. Red jim později říká "jesus freaks". A ti se rozhodnou, že Mandy je ideální, byť nedobrovolná, adeptka na nového člena jejich sekty, a později i že by bylo prima ji před Redovýma očima a obzvláště brutálně pocuchat peří.
21. srpna 2018
Spoiler Alert Podcast - Hereditary - aneb když si dva recenzenti libují...
Doufám, že touto dobou jste již všichni viděli film Hereditary, (Děsivé dědictví) který je opravdu hodně povedený, a žánr psycho horor dost obohacující. Tentokrát jsme si o něm povídali jen ve dvou, s Kverulantem, a jelikož jsme oba milovníci hororů, tak jsme byli rádi, že můžeme v podstatě jen a jen chválit. Takže, pokud jste film již viděli a zajímá Vás, co na něm nejvíc dostalo nás, můžete zmáčknout play. A vy, ostatní, upalujte do kina, dnes, v den kdy si ti normálnější z nás připomenou nebo i nahlas zmíní srpen 68, se totiž ještě v kinosálech snímek hraje. A nemáte tedy žádnou výmluvu pro to, proč o tak unikátní záležitost přijít. Jedině snad, že byste zrovna zvažovali, zda skočit či neskočit z toho mostu, nebo říznout či neřiznout žiletkou do toho zápestí, pak jste omluvení. Nerada bych totiž nesla odpovědnost za to že vás film posunul tím špatným směrem.
27. července 2018
Recenze: Mission: Impossible - Fallout : oddalovaný orgasmus s otazníkem na konci [8.3/10 A.S.]
1. Plutonium. Přelidněná planeta. Maskování se za jiné osoby. Padouch, kterého už známe. Nekalé plány. Někdo to musí odnést. Nejlépe masově. Pokud tomu, ovšem, nezabrání Ethan Hunt se svým týmem. Na tohle všechno plus fanstatické kaskadérské kousky a bombastické akční záběry nás láká nová Mission: Impossible - Fallout. Začnu tím, že Tom Cruise je vedle Adama Sandlera jeden z velmi mála amerických herců, kteří jsou aktivní a komerčně neskutečně úspěšní prakticky bez přerušení již více než tři dekády. Na kontě v podstatě nemají finanční propadáky, pokud nepočítáme Tomův úlet s muzikálem a Sandlerovo účinkování v artovějších a nezávislejších filmech.
2. Už tento fakt, že se Tomovi tak dlouho daří, jak finančně, tak u fanoušků a na rozdíl od Sandlera většinou i u kritiků, je neuvěřitelný úspěch. Ale když k tomu připočítáte to, že jeho hlavní tažný kůň, frančíza s názvem Mission: Impossible se ještě navíc skoro díl od dílu zlepšuje, je to téměř zázrak. Natáčením nejnovějšího, šestého, dílu se strávilo 161 dní a na výsledku je to ohromné odhodlání a preciznost všech opravdu vidět.
3. M:I-Fallout je toužebně očekávaný a solidně promovaný díl. A diváka nezklame. Ujal se ho totiž stejný režisér, který nám přinesl už minulý díl, skvěle našlapanou akční podívanou M:I - Rogue Nation. Americký režisér Christopher McQuarrie, oskarový scénárista filmu The Usual Suspects, k tomu navíc znovu dostal vymazlený rozpočet (178 mega dolarů) a skvělé obsazení, včetně aspoň chvilkového návratu Michelle Monaghan (v roli bývalé manželky Ethana Hunta). A já jsem byla jedním z těch lidí, kteří doslova odpočítávali hodiny do premiéry a která jsem naběhla na první možné promítání tady v New Yorku a ještě nyní, o půlnoci, píše tuto recenzi, aby čtenářům co nejdříve přinesla dojmy z toho zážitku a zhodnotila, jestli se to čekání vlastně vyplatilo.
18. července 2018
Recenze: Sorry to Bother You - další fantastický režijní debut [9/10 A.S.]
1. Absurdní komedie Sorry to Bother You není film pro každého. Je to totiž velmi svérázně natočené dílo. Satira zaměřující se na slovní i fyzický humor týkající se rasismu, konzumního způsobu života, technologického pokroku i lidských vztahů samotných. A je natočena tak, že jí budete buď milovat, nebo z kina odejdete s pocitem, že režisér byl asi na drogách, když to psal a natáčel. A ano, drogy se ve filmu také objeví.
2. Hlavním hrdinou filmu je mladý černoch, Cassius Green. Což má v angličtině výslovnost vtipně podobnou větě "cash is green" a sám Cassius si nechává říkat zkratkou Cash. Cash je tak trochu na životní křižovatce. Nemá práci, bojí se smrti, občas ho trápí pocit, že vybouchne slunce, a z těchto pseudofilosofujících nálad mu musí často pomáhat jeho dost extravagantně působící přítelkyně a jakási avantgardní umělkyně v jednom - dívka jménem Detroit (Tessa Thompson aneb Charlotte ze seriálu Westworld).
3. Cash nakonec zaměstnání najde. Coby pracovník call centra, který lidem po telefonu prodává vnucuje různé věci, bez kterých by se jistě dále neobešli. Způsob, jakým je ta práce ve filmu vykreslená, je opravdu vtipný, ale snímek se hlavně zaměřuje na možnost postupu v práci, který je tím lepší, čím méně černě na lidi působíte. A do toho je ještě řešena otázka novodobého otroctví, odboje proti němu a postavení různých minorit ve společnosti.
16. července 2018
Izzy Gets the Fuck Across Town - interview with director Christian Papierniak: Let them just exist
I recently saw a really great and funny movie. Izzy Gets The F*ck Across town, directed by Christian Papierniak, is an indie movie about a riot grrrl trying to get “across” town in time to stop her ex before he marries someone else. It has an unusually fresh and punk-ish feeling to it that I particularly enjoyed and that I find great to see on big screen these days. I could even say in a way it took me back to my twenties and made me reminiscent in the best possible way. But even for those who have not lived through a part of their life that is similar to the story they are watching, I truly believe they will find a lot of entertainment in this movie throughout.
So for those of you who would like to know more about the movie and the process of creating it, here is an interview with the director as Christian was kind enough to answer my many questions.
Sit back, and enjoy this piece that clearly showcases a true love and passion for film, filmmaking, and creativity. Oh and in case you have yet to see the movie, do not reveal the spoiler protected part, we talk about the ending there a lot. I mean it.
So for those of you who would like to know more about the movie and the process of creating it, here is an interview with the director as Christian was kind enough to answer my many questions.
Sit back, and enjoy this piece that clearly showcases a true love and passion for film, filmmaking, and creativity. Oh and in case you have yet to see the movie, do not reveal the spoiler protected part, we talk about the ending there a lot. I mean it.
20. června 2018
Recenze: Tag - zábavný film o zábavné hře kterou chci hrát! 7/10
1. Film Tag je především lehká zábava na jeden večer. A jako takový by se měl i ten snímek brát. Natočil ho všestranný tvůrce Jeff Tomsic jako svůj celovečerní debut. A podle mě tahle komedie o partě mužů ve středním věku, kteří si již po několik dekád zpříjemňují život a prohlubují své přátelství tím, že jeden měsíc v roce hrajou hru "na babu", funguje tak jak má.
2. Ano, mohla by mít trochu méně ploché postavy a chytřejší konec. Ale proč koukat darované letní crazy komedii na zuby, že? Když navíc v hlavních rolích jsou: ultra-mega-uber-sexy Jeremy Renner (Wind River), jako obvykle slušňácký Ed Helms (The Hangover), výtečný komik (a nyní již i zavedený herec) Hannibal Burres (Blockers) a v neposlední řade ležérní Jake Johnson (The Mummy, Lets Be Cops převlečený za Jasona Mantzoukase (Lego Batman Movie, How To Be Single) a svůj komediální talent opět potvrzující krasavec Jon Hamm (Baby Driver).
12. června 2018
Recenze: I Feel Pretty - překvapivě povedená pohádka [6.7/10 A.S.]
1. Film I Feel Pretty je vlastně docela zábavný snímek, který ale jako takový je pouze pro relativně úzkou skupinu diváků. Tedy spíše divaček. Je to totiž silně romantická komedie o tom, jak nedokonale se cítí jedna průměrně vypadající a duševně křehká žena, která by si moc přála, aby vypadala jinak (lépe). Tu ženu ztvárňuje Amy Schumer, úspěšná americká komička a herečka, která se nebojí ukázat sebe sama v tom nejmíň lichotivém světle, co to asi jde.
2. Tedy přesto, že nemá vypracovanou a štíhlou postavu, se nebojí nechat vyfotit v plavkách, ve svém stand-upu často mluví o tom, jaká je šlápota, alkoholička, nebo jak někdy smrdí. Tímhle ovšem odradí spoustu potenciálních diváků a fanoušků, většinu tipuju z řad heterosexuálních mužů. Kteří (vcelku pochopitelně) chtějí většinou koukat (sahat, lézt) spíš na ženu, která není alkoholička, nesmrdí a která nemá na břiše pneumatiky a pokud je promiskuitní, tak to šikovně tají.
3. Pokud mám soudit podle toho, jak na Amy Schumer reaguje moje okolí tady, tak vnímám, že ji mají velmi v oblibě hlavně ženy, pak homosexuálové a pak starší muži. Mladší heterosexuálové většinou vykazují známky nějakého strachu nebo zhnusení z toho, jak se chová a jak vystupuje či vypadá. Na jednu stranu tomu rozumím, Amy ve svých rolích (jak na pódiu, tak na plátně) často hraje buď blbky, nebo naopak rozjeté neéterické pološtětky a chce to nějakou schopnost nadhledu, uvědomit si, že to jsou třeba jen role a že i pokud mají nějaký základ v realitě, tak že to, co říká, není zas tak daleko od některých zkušeností a pocitů žen. Jen většina žen na to nemá morálku nebo odvahu (nebo motivaci), aby podobné věci o sobě říkaly taky.
23. dubna 2018
Recenze: Isle of Dogs - jedno velké "ach" za [10/10 A.S.]
1. Za tři roky, co píšu o filmech, je Isle of Dogs pouze druhý film, kterému udílím maximální počet bodů. Tím prvním byl Manchester By The Sea. A proč jsem jim dala plné skóre? Ani u jednoho z nich jsem nedokázala přijít na nic, co by mi na nich vadilo, nebo mi připadalo špatně udělané či nedotažené, a oba se mi zdály vysoce originální, bavily mne po celou dobu své stopáže a ve svém žánru byly příkladně úspěšným úkazem.
2. Jelikož jsem velký fanoušek Wese Andersona, mohlo by se zdát, že bude vysoké hodnocení pro jeho nejnovější film v mých očích jaksi "dopředu dané". Ale není tomu tak. Anderson mě trochu "zklamal" nejméně dvěma filmy. A sto jsem mu asi ještě nikdy neudělila, byť párkrát tomu byl skutečně blízko. Ale jeho nejnovější snímek (devátý celovečerák a druhý fázově animovaný) Isle of Dogs o partě psů, kteří jsou v Japonsku kvůli rozpuku jakési psí chřipky vyhoštěni na "ostrov odpadků", a o klukovi, který se tam svého psa snaží najít, je opravdu bezchybný. Má vše. Humor, napětí, srdce, svižnost, vtip, křehkost, sílu a k tomu audiovizuální krásu nebývalého rozsahu. I na Wese Andersona. A to je co říct. Ale aby taky ne, když jeho postavy namluvili: Bill Murray, Edward Norton, Jeff Goldblum, Bryan Cranston (Breaking Bad), Greta Gerwig, Scarlett Johansson, Harvey Keitel, Frances McDormand nebo Yoko Ono, Ken Watanabe, a Akira Takayama. A soundtrack je prostě skvělý. Jeden z mála, který si ráda zaplatím a stáhnu. Vedle soundtracku z Johna Wicka, Django Unchained a Blade Runnera se bude v mé minikolekci zaplacené filmové hudby skvěle vyjímat. A chci zde vyzdvihnout písničku, "I wont hurt you", kterou možná znáte už z traileru.
10. dubna 2018
Recenze: A Quiet Place - prima horor, který ocenil i sám Stephen King [9/10 A.S.]
1. Nejnovějším hitem z mého oblíbeného žánru (horor) je film A Quiet Place od Johna Krasinského, režiséra dosud více etablovaného spíš jako herce, byť A Quiet Place nebyl jeho režijní debut. Tím bylo vlastně poskládání obrázků do úvodní znělky americké verze seriálu The Office. Jehož pár dílů si pak i zkusil režírovat. V roce 2016 následoval celovečerní režijní debut v podobě nepříliš výrazného filmu The Hollars a pak již se dostáváme k A Quiet Place.
2. Což je post-apo horor o rodině Abbottových, která musí žít v naprostém tichu, aby unikla jinak téměř jisté smrti. Svět totiž ovládly příšery, které velmi dobře slyší a loví zásadně podle zvuku. Respektive útočí na to, co vydá nejhlasitější zvuk v libovolném prostředí. A podle stavu světa, ve kterém tahle pětičlenná rodina žije to vypadá, že příšery vítězí, zatímco lidi mají s žitím bez hlesu značný problém.
8. dubna 2018
Recenze: Every Day - povedené režijní a scénáristické cvičení v romantice [6.8/10 A.S.]
1. Every Day je jeden z těch filmů, které je velmi jednoduché odepsat už na základě toho, jakým způsobem jsou prezentované. Romantické emo-drama o náctiletých pro náctileté. Tipuju, že už teď přestává číst většina mužských čtenářů a také část žen. A chápu to. Ale ten film si určitou dávku zvýšené pozornosti zaslouží. Je totiž nejen dost originální, ale hlavně prezentuje vnitřně kompaktní a solidně rozpracovaný svět, který tak nějak dává smysl a přináší docela zajímavé otázky o tom, co je "to", do čeho se člověk vlastně zamilovává a jestli to je spíš to tělo, nebo spíš ta duše, nebo kombinace obojího.
2. Ve světě, kde každý z nás žije určitou část svého života na internetu, ať už tím, že si z něj bere určitou porci své zábavy, vědomostí, nebo tím, že z něj i čerpá nějaké sociální vazby, je relativně jednoduše představitelné, že se člověk aspoň chvilkově zamiluje do něčí osobnosti, aniž by věděl, jaké k tomu patří tělo a obličej, nebo si byl jistý, že to, co mu na internetu někdo ukázal, je pravda. A může jen doufat, že pokud se někdy z virtuality vztah přesune do reality, že to tělo a obličej bude k té osobnosti a hlavně k vašim estetickým preferencím pasovat. Co se stane ovšem poté, co takový člověk zjistí, že k té osobnosti nepatří žádné konkrétní tělo a žádný konkrétní obličej? Může někdo milovat skutečně pouze něčí osobnost? Přesně o tom je totiž tenhle snímek. Myslím, že rozhodně víc zaujme ženy než muže, a je to pochopitelné. Nechci tím říkat, že jsme jako pohlaví méně povrchní a jde nám "hlavně o tu duši", ale spíš že ta myšlenka asi není ženám natolik vzdálená, aby se nad ní aspoň nezamyslely.
3. V Every Day se hlavní hrdinka, náctiletá, milá, chytrá, pěkná a relativně vyspělá (ehm, ano, JE to divné) Rhiannon (Angourie Rice aneb ta pěkná mladá holka z The Nice Guys), seznámí s člověkem, který si říká "A". "A" nemá vlastní tělo, ani vlastní obličej či rodinné zázemí. Každý den se totiž probouzí v těle někoho jiného a 24 hodin prožívá v takto zapůjčené tělesné schránce. Přitom má nad tím jedincem plnou kontrolu, vytěsňuje jeho vědomí a do určité míry pak i zatemňuje jeho vzpomínky na ten den. O půlnoci se z jeho těla/mozku vytratí a probere se zase "o dům či dva dál". A nejde mu to nijak ovládat.
4. dubna 2018
Recenze: Unsane - Steven Soderbergh natočil film na iPhone a stojí za to ho vidět [7.6/10 A.S.]
1. Pokud jste kdy měli nějaké ambice natočit film, už nemáte opravdu žádnou výmluvu na to, proč váš film ještě neexistuje a nespatřil světlo světa. Steven Soderbergh totiž právě pustil do kin Unsane. Snímek, který natočil na iPhone 7 Plus, dal dohromady pomocí několika běžně dostupných mobilních aplikací a při tvorbě filmu si vystačil prakticky jen s pár udělátky na ovládání smart telefonu.
2. Ve filmu o slečně, která možná je a možná není šílená, možná ji někdo stalkuje a možná se jí to jen zdá, ani nehrají žádné velké hvězdy. Hlavní představitelka je Claire Foy, kterou třeba znáte z povedeného seriálu The Crown (nebo jako jednu z aktérek nedávné kauzy "dostává on víc než ona?") a zbytek tváří si tipuju, že spíše nepoznáte, ačkoliv tam hrají samí nadaní herci. Plus jeden Matt Damon v mini cameu.
3. Příběh o tom, jak to chodí v amerických blázincích, má své technické "mouchy". Ano, není to ve standardním kinoformátu, ano, je to místy dost tmavé, nebo řekněme nezvykle (ne)nasvícené, ale zase v několika scénách Soderbergh ukazuje výhodu minimalistické technické výbavy. Například když točí v malé vypolstrované samotce a divákovi šikovně zprostředkovává velmi intimní, ale přitom komplexní pohled na dočasné ubytování pacienta, který "zlobil". Unsane je Soderberghův první "horor", ale je to i mystery a psychothriller zároveň. Díky skvělému hereckému výkonu hlavní představitelky je její podivná psychóza velmi uvěřitelná a každý, kdo si někdy připadal "příliš normální na blázinec" nebo "příliš bláznivý na normální svět", si v tomhle filmu něco najde. A to ať už si myslíte, že je v tom cvokhausu hlavní hrdinka oprávněně, nebo neoprávněně.
3. dubna 2018
Recenze: The Death of Stalin - film, na kterém není nic špatně, ale přesto nemůže dostat plný počet bodů [9/10 A.S]
1. The Death of Stalin je skvělý film. Z mého pohledu vlastně prakticky bezchybný. Bavilo mě se na něj dívat, řemeslně je zvládnutý, herci hrají výborně, humor je chytrý, krásně to celé vypadá a je to vítaně chutná satirická jednohubka na poli kinematografie. Ale.
2. Plný počet bodů dát nemůžu, protože jakožto člověk pocházející z Česka, navíc s ukrajinsko-rusínskými kořeny, a člověk, který sice sám samozřejmě éru stalinismu nezažil, ale něco málo o ní ví, jsem měla při sledování takový vtíravý pocit, že "takhle sympaticky by ten film tu materii zpracovávat neměl". To je vlastně můj jediný a zároveň největší problém s tím snímkem. Že Stalin, stalinismus a poválečná léta v Sovětském svazu pro mě představuje jaksi temnější kapitolu s horší pachutí, než jak nám ji podá film bezpochyby velmi schopného režiséra Armanda Iannucciho. A sama nevím, proč mi to tady vadilo víc než třeba jinde satirické zpracování Hitlera.
3. A byť chápu, že satira a zesměšnění (zde vedoucí i k tomu, že film je v Rusku a pár dalších CIS zemích zakázán) je v umění žádoucí fenomén a z mého pohledu není žádné téma, o kterém by se nemělo/nesmělo/nemohlo žertovat, tak tady mne jaksi mrzí, že z filmu srší víc lehkost onoho ultrabritského (až vyloženě Montypythonovského) humoru než té ruské hrůzy. Ale pokud vám nevadí sledovat film o Stalinovi a jeho pobočnících skrze oči britských humoristů, nemusí vám a věřím, že nebude, na filmu vadit vůbec nic.
1. dubna 2018
Recenze: Gringo - zábavně černohumorné překvapení [7.3/10 A.S.]
1. Gringo, od "z kaskadéra-přes-herce-režisérem" Nashe Edgertona (brácha slavnějšího Joela Edgertona), nezaznamenal v USA moc velký úspěch ani u fanoušků, ani u kritiků. Budu tak asi jedna z mála, která vám vyloženě doporučí na tento film jít. A ještě rovnou přiznám, nejen že mě od začátku do konce bavil, ale že mě (jako si klade za cíl asi každá komedie, ale většině se to nepovede) několikrát rozesmál nahlas. A to je výkon. U Gringa jsem se sice v žádném bodě nesmála tolik jako třeba u sloního bukkake v The Brothers Grimsby, ale přesto považuju Gringo za povedenou akční komedii.
2. Hlavním hrdinou je kultivovaný slušný korporátní otrok Harold (David Oyelowo), který je tak trochu podpantoflák a to doma i v práci. V práci ho méně či více viditelnými způsoby ponižuje hlavně kamarád a šéf Richard Rusk (Joel Edgerton) aneb expertní slizoň s možná dobrými úmysly, doma ho pak zvládá finančně (a nijak jinak) vysávat sexy manželka (Thandie Newton). A navíc Harold právě zjistil, že je na mizině a z práce ho možná budou propouštět. Takže na tom, pochopitelně, není moc dobře.
3. Harold tedy konfrontuje Richarda, který plány na prodej firmy a propuštění Harolda popře, a naopak Haroldovi slíbí, že ho čekají světlejší zítřky (pomocí vtipné metafory s mrkví). A že se jede podívat do Mexika, kde firma vyvíjí zelenou pilulku s vysokým obsahem cannabis, která má způsobit revoluci na trhu s léčivými výrobky obsahující marihuanu, jestli tamní dodavatelé a odběratelé, které má Harold v rámci tohoto projektu na starosti, nezlobí.
8. března 2018
Recenze: Everything Beautiful is Far Away - putování pouští s robotem a blondýnou [6.7/10 A.S.]
1. Everything Beautiful Is Far Away je malý nezávislý snímek vyrobený za mikro-rozpočet 200 tisíc dolarů. Ale i tak je to film, který si zaslouží pozornost. Zejména od těch diváků, kterým nevadí pomalé filmy o pár hercích, s minimem akce, rekvizit a dějových zvratů, ale o to víc vizuální a hudební krásy a prostoru pro podnětné myšlenky o životě, vesmíru a tak vůbec.
2. V tomto malém snímku sledujeme putování zádumčivého Lenerta (Joseph Cross), dětsky působícího mladíka, který z nějakých záhadných důvodů žije již léta v poušti. Asi to bude tím, že se příběh odehrává ve vesmíru, ve kterém je nedostatek vody a přemíra písku. Lenert ale není sám. Společnost mu dělá robotická přítelkyně Susan. Tedy, dělala, než jí došly baterky. Tedy, přítelkyně, spíš jen její hlava, protože tělo se jí rozbilo. Prostě Lenert chodí pouští a na zádech má batoh, na kterém je připoutaná Susanina hlava, kterou Lenert plánuje oživit, hned jak najde nějaký zdroj energie. A také Susan slíbil, že jí zkonstruuje nové tělo. Tedy jakmile to bude možné. Do té doby si musí Susan vystačit s tím, že jí zbyla jen ta hlava.
3. Susanina hlava je pár robotických očí zasazen do jednoduché dřevěné masky bez nosu či úst, a možná i právě proto působí snímek jaksi retro-futuristicky a Susan tak trochu jako smrtka. Ale to jen do té doby, než začne mluvit. Susan je totiž umělá inteligence na velmi vysoké úrovni. A Lenert si ji sám naprogramoval nejen tak, aby mu pomáhala s řešením různých problémů, které ho v poušti mohou potkat (jako třeba nedostatek jídla nebo vody), ale také k tomu, aby mu dělala společnost.
2. března 2018
Recenze: Hostiles - Christian Bale mužně trpí po boku indiána a blondýny od jinýho Batmana [8/10 A.S.]
1. Hostiles je zajímavé dílo. Nemělo by vás rozhodně odradit, že je to western. Protože možná víc než western je to kvalitní, napínavé a relativně akční drama, na které se velmi dobře dívá. A to i přes nezdravě dlouhou stopáž v podobě 2 a čtvrt hodin.
2. Režíroval ho totiž talentovaný herec, scénárista a režisér Scott Cooper. Který kdysi debutoval jako režisér hodně dobrým snímkem Crazy Heart a jeho dosavad posledním dílem byl jeden z nejlepších filmů s Johnny Deppem z této dekády (Black Mass). Což není ani tak chvála konkrétně Black Mass jako spíš úleva nad tím, že si Depp po sérii nepříliš povedených scénářů vybral konečně zas něco zajímavějšího, když přijal roli brutálního gangstera Jamese Bulgera.
3. V Hostiles hraje hlavní roli Christian Bale, coby zarputile se tvářící důstojník americké kavalerie Joseph Blocker, který dostane za úkol eskortovat několik indiánů přes půlku Ameriky do jejich rodné Montany. Ti indiáni byli právě propuštěni z vězení a cestou přes několik států Ameriky koncem devatenáctého století jim hrozí újma, Blocker je proto má chránit a postarat se, aby se do rodné vísky dostali živí a zdraví. Problém je, že kapitán Blocker všechny indiány k smrti nenávidí a nejradši by sám přispěl k tomu, že se tihle konkrétní nedožijí ani večeře.
26. února 2018
Recenze: Lady Bird - povedená, ale nezapamatovatelná zkazka z dospívání [7.6/10 A.S.]
1. Lady Bird je nejnovější a první samostatný režijní počin zavedené herečky a scénáristky Grety Gerwig. Ta mi nikdy nebyla jako herečka dvakrát sympatická, ale na svou stranu mne dostala svým výkonem ve skvělém filmu 20th Century Women, který všem vřele doporučuji zhlédnout. Nyní je i známá režisérka, a to nejen ledajaká. Lady Bird je první film, co režírovala sama a je za něj nominovaná na Oscara hned ve dvou kategoriích, za nejlepší režii a scénář. A film celkově uskóroval nominací 5. A to včetně kategorie "best picture".
2. Přitom je to ale úplně normální, dobrý snímek z kategorie "coming of age". Povedený film o dospívání. Ale pro mne osobně ničím nevybočující. Takže moc netuším, co dělá v kategorii pro nejlepší snímek nebo nejlepšího režiséra roku. Bráním se myšlenkám na to, že by kauzy MeToo, Time's Up a generická femi propaganda už prosákly na tak viditelné úrovni? O co je režijně lepší Lady Bird než v této kategorii nenominované Three Billboards mi jednou bude muset někdo vysvětlit. Možná to udělá test času, ale prozatím, několik měsíců od premiéry, se mi myšlenky na Lady Bird zpětně nestočily ani jednou, kdežto ke třem billboardům několikrát. A to je pro mě zatím největším signálem síly toho kterého filmu.
25. února 2018
Recenze: Game Night - zábavná oddechovka na jedno použití [8/10 A.S.]
1. Game Night je nový režijní počin scénáristů filmů Horrible Bosses a Horrible Bosses 2. To by vám mělo naznačit, v jakém duchu se film ponese. V tom černohumorném, vtipném, svižném, s nádechem krimi. Film se prostě povedl. Možná je ale škoda, že si ho Jonathan Goldstein a John Francis Daley také sami nenapsali. Protože scénář byl, vedle extrémně dobrého obsazení, sexy hudby a zajímavé režie, to nejslabší. A to přesto, že se snímek celkově skutečně podařil. Mohl však být ještě lepší.
2. V příběhu o skupině převážně obyčejných lidí převážně středního věku z převážně střední třídy, kteří zažijí naprosto nečekaně převážně neobyčejnou noc zahrnující honičky se zbraněmi, fingované i reálné únosy, prostřelené údy (nikoliv pohlavní) a řešení hry na vraždu, totiž scénárista Mark Perez zašel příliš hluboko do nerealističnosti, a snímek je tak místy groteskní, ale zároveň nešel dostatečně hluboko, aby z tématu vytěžil maximum absurdností. Jako se to povedlo právě Goldsteinovi a Daleymu v Horrible Bosses. Game Night má slušně našlápnuto, ale k úplnému rozletu nikdy nedojde. Jako by je celou dobu někdo držel za …údy. Tentokrát ty pohlavní.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)