Zobrazují se příspěvky se štítkempohádka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempohádka. Zobrazit všechny příspěvky

13. března 2018

Recenze: A Wrinkle in Time: jak zabít dobrou knihu [3.7/10 A.S.]

1. Na filmu A Wrinkle in Time je dobře vidět, že není "černý film" jako "černý film". A Wrinkle in Time režírovala uznávaná režisérka afroamerického původu, Ava DuVernay, žena, která je mi dokonce v něčem inspirací. V hlavní roli filmu je relativně roztomilá černošská holčička, jí sekundující smíšený chlapeček a ve vedlejší, nicméně doslova obří, roli samotná "královna lidských srdcí" a také Afroameričanka, slovutná Oprah Winfrey. A film přesto zklamal na všech frontách. Neoslovil ani diváky, ani kritiky. Čím to?

2. Příběh o jedenáctileté Meg (Storm Reid), která se spolu se svým mladším adoptovaným bráchou Charlesem Wallacem a kamarádem (co by taky rád) Calvinem (Levi Miller) vydá na dobrodružnou cestu vesmírem, s cílem najít a zachránit svého zmizelého tatínka (Chris Pine po lobotomii, zřejmě), by mohl být kouzelný. A je dost možné, že to byla kouzelná kniha. Dokonce si (ačkoliv jsem ji nečetla) myslím, že se dá říct, že je jisté, že kniha to byla přímo skvělá. 

3. Literární předlohu A Wrinkle In Time totiž v roce 1962 napsala Madeleine L'Engle. Ta byla mimo jiné zajímavá i tím, že to byla hluboce věřící křesťanka, která ale zároveň měla silný zájem o vědu, konkrétně fyziku částic a kvantovou mechaniku, a od mládí četla Ensteina. V knize se to dozajista, stejně jako ve filmu, při aspoň troše snahy ze strany diváka, všechno dobře ukazuje.

4. Kniha A Wrinkle in Time byla ve své době nejen úspěšná, ale i natolik zásadním dílem, že sloužila jako inspirace pro mnoho jiných umělců, filosofů, vědců nebo inženýrů. Včetně třeba astronautů, z nichž někteří autorce po letech napsali, že právě její kniha o cestování časoprostorem byla část jejich motivace stát se astronauty. Jedna taková astronautka (Janice Voss) si také vzala tu knihu s sebou pak do vesmíru. Prostě nebylo to žádné okrajové plytké dílko, ale dílo s velkým D a velkými a komplexními myšlenkami.

25. ledna 2018

Recenze: The Shape of Water - krásně barevné obojživelné love story [8/10 A.S.]

1. Na nový film Guillerma del Tora, The Shape of Water, jsem se velmi těšila. Už z traileru bylo zjevné, že půjde o speciální kinematografický zážitek se skvělou kamerou, výpravou i hereckými výkony. Doufala jsem, že příběh půjde nad rámec "němá, ostrakizovaná dívka se zamiluje do němého ostrakizovaného obojživelníka", ale bohužel v tomto ohledu mne film trochu zklamal. Je to prostě "pouze" ta pěkná pohádková love story a scénáristicky nic moc jiného… To ale neznamená, že film není dobrý nebo záživný. Jen dějově nepřekvapí, pokud nepovažujete za překvapení to, že největším zlounem konečně v nějakém lepším filmu tohoto typu není Rus.

2. Snímek čerstvě získal 13 nominací na Oscara (včetně původního scénáře). Bylo to očekávatelné, kritiky byly opravdu nadšené. Zejména z výkonu herečky v hlavní roli, Sally Hawkins, znázorňující němou uklízečku Elisu Esposito. Vedle dalších dvou hereckých výkonů (Octavia Spencer, Richard Jenkins) byl ještě nominovaný samotný režisér, soundtrack, střih, kamera, výprava, scénář, kostýmy, zvuk a nejlepší film roku. The Shape of Water je tak předním favoritem letošní oscarové sezóny podobně jako minulý rok La La Land. A myslím si, že stejně jako všemi vzývaný La La Land v roce 2017 i nyní oslavovaný The Shape of Water nakonec v kategorii "best picture" nezvítězí.

11. ledna 2018

Čertoviny - z pekla štěstí na pár dobrých herců a líbivou kameru [5/10 A.S.]

1. Za posledních cca 20 let jsem neviděla žádný nový autorský film Zdeňka Trošky. Nebyl to ani tak úmysl, jako spíš vedlejší účinek utrpění pár scén z Kameňáků a Babovřesků v televizi při návštěvě starého rodiče na vesnici. 

2. Z toho ale pramení jedno pozitivum: poslední kinozážitek se Zdeňkem Troškou mám asi s pohádkou Princezna ze mlejna a na to jsem zkusila i pocitově navázat u sledování Čertovin. K tomu musím ještě dodat, že mám pohádky ráda a navíc (byť to tak nemusí vypadat) intenzivně fandím českému filmu. Takže z hlediska žánru a zaměření myslím, že jsem se i mohla relativně blížit cílové skupině.

3. V Čertovinách, příběhu o několika čertech, kteří se snaží na světě porůznu svádět lidi k zhřešení a tudíž vstupence do pekla, jde ale hlavně o to, aby byl snímek snadno stravitelný. Z hlediska hodně malých dětí, zřejmě. Protože film neobsahuje (mimo úvodní oplzle nevtipné zmínce o pantátovi, co má pro panímámu prima kládu - zopakováno o 20 vteřin později ve variaci tak, že má tu kládu pro koně, wtf) v podstatě žádný humor pro dospělejší diváky. Což je u pohádky asi nakonec v pořádku, rodiče se zabaví pohledem na sličné slečny nebo popcornem, zřejmě.

16. června 2016

Alice Through The Looking Glass - zcela nově a jinak [7/10 A.S.]

1. Uvědomuju si, že tenhle díl Alenky je univerzálně odsuzován, a chápu, že hlavní vlnou nevole je fakt, že mimo názvu filmu a jmen postav nemá v podstatě nic společného s knižní předlohou od Lewise Carrolla. Pokud by tedy recenze měla něco za film napadat a v tomto smyslu hodnotit, ano, je to průšvih, protože to z Carrollovy geniální hravosti, poetičnosti, nápaditosti a zajímavého původního příběhu nemá v podstatě nic.

2. Ale já chci posoudit snímek samostatně, jako filmové dílo, a naprosto upustit od toho, jak se držel nebo nedržel předlohy. Předně ale chci říct, že knižní předlohu dobře znám a velmi si jí považuji a mám s ní vysloveně spojenou jednu etapu svého života. Není pro mě proto jednoduché se odprostit od toho, že filmaři se od ní tolik odklonili, ale ten film si sám za sebe nezaslouží hodnocení tak nízká jako 20-30%.

3. Pokračování Burtonovy Alenky (in the wonderlad) režíroval James Bobbin. Člověk co napsal a režíroval nejen povedené Muppets ale hlavně Ali G Show nebo Flight of the Conchords a já osobně se velmi těším na jeho MIB23. Je to více než schopný režisér, vtipný scénárista, a na Alence se prohřešil nebo selhal maximálně jen tím, že svolil k tomu natočit příběh který se vůbec nedrží předlohy a nedal mu aspoň trochu jiné jméno.