Zobrazují se příspěvky se štítkemNoFullFrontal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemNoFullFrontal. Zobrazit všechny příspěvky

11. září 2018

Spoiler Alert Podcast - Důvěrný nepřítel - aneb chytrý dům, který ovládne i váš klitoris.

Jelikož fandím českému filmu a zajímá mne ochrana osobních ůdajů i vývoj umělé inteligence, tak jsem se na nový snímek režiséra Karla Janáka, kyber-thriller s názvem Důvěrný nepřítel, docela těšila. Protože jak trailer i zpráva distributora avízovala, se na právě tyto oblasti měl film zaměřit. 

Filmy Karla Janáka (Snowborďáci, Rafťáci) nikterak nepohrdám, naopak se klidně "přiznám" že minimálně na Snowborďáky mám vlastně jen dobré vzpomínky. Nemám problém ani s tím, když se režisér etablovaný převážně v jednom žánru (komedie) rozhodne navštívit žánr nový (thriller, mystery, scifi). Vyzkoušet po tvorbě humoru i thriller, drama nebo horor koneckonců dostalo chuť a úspěšně zrealizovalo mnoho tvůrců. Z poslední doby třeba Jordan Peele, Adam McKey, nebo o pár let před nimi Woody Allen.

Ale ti všichni měli jednou obrovskou výhodu, kterou Janák neměl. Měli v rukou skvělý scénář. A ve dvou případech z těch tří jmenovných si ho i sami napsali. Což možná bude s jeho kvalitou také souviset. Ale hlavní je, že ať už ho psali sami, nebo ne, původní scénář byl žánrově blízký tomu, co se nakonec objevilo na plátně. Ať už jde o Get Out, Match Point, nebo Big Short, nedocházelo k tak velké změně úmyslů a vyznění, jako zde. Protože podle všeho byl původní scénář Marka Epsteina koncipován jako komedie, nebo aspoň humorně laděný film. A Janák ho se spoluscénáristou Lubomírem Slivkou předělali na nesmírně vážně se tvářící a až na jednu jedinou hlášku (tvar ženy) jakýkoliv úmyslný humor či nadhled naprosto postrádající drama. A je to vážně škoda.

13. dubna 2018

Recenze: Pepa. Aneb Michal Suchánek čte knihu do promítání filmu [3.7/10 A.S.]

1. Hned na začátek přiznám, že když jsem viděla trailer na film Pepa, tak se mi na české poměry docela líbil a začala jsem se na film i celkem těšit. Ano, věděla jsem, že to je od Jána Nováka, režiséra Kameňáku 4 a příšernosti nazvané Dukátová skála, a co hůř, na scénáři s režisérem spolupracoval autor Špindlu. Ale, trailer ukazoval podstatně lepší kameru, než jsem čekala, zajímavé retro a hlavně - ať se vám toto prohlášení líbí, nebo nelíbí - Michal Suchánek umí hrát. Když má co a někdo ho dobře vede, tak rozhodně. Takže do kina jsem včera na Pepu šla vyloženě s lehkým srdcem a pocitem, že "třeba bude českému filmu zase líp".

2. Ale ono není. Tedy takhle: já jsem ze sálu odešla s pocitem, že jsem právě viděla velmi wtf a spíše nepovedené, ale upřímně snaživé hořkobolné drama. Které se pokoušelo být českým ekvivalentem Punch-Drunk Love (nebo, jak řekla Mirka Spáčilová, American Beauty, což v tom také vidím, ten pokus) a jako takový jsem film považovala za zajímavý úkaz. Ale posléze jsem ze všech mně dostupných informací zjistila, že film Pepa měl být komedie. Nebo prostě humorný film. Což se ovšem hrubě nepovedlo. Příběh o nešťastníkovi jménem Pepa Novák, který se protlouká životem snad jen proto, aby ostatním umožňoval si o něj otírat boty a klepat mu popel do pusy, je totiž jako komedie opravdu hodně nepovedený. A Pepovým "trampotám" spočívajících v tom, že věčně jen na někoho nešťastně kouká a většinou u toho navíc ještě nic neříká, se v kině, kde jsem byla, nesmál opravdu nikdo. Maximálně došlo občas k mírnému pousmání, ale i to bylo rychle zaplašeno úlekem z nešťastného záběru typu: obzvláště nechutně se pářící Jakub Kohák nebo intrikující Alice Bendová.

23. ledna 2018

Recenze: Call Me by Your Name - broskve už nikdy nebudou chutnat stejně [9/10 A.S.]

1. Call Me by Your Name je takový obyčejně neobyčejný příběh. Nominovaný na 4 Oscary. Obyčejný v tom, že vypráví o první lásce, tak jako již nespočetné filmy před ním, neobyčejný tím, že hlavním hrdinou je sedmnáctiletý Američan Elio Perlman (čerstvě na Oscara nominovaný Timothée Chalamet), který je z funkční milující rodiny, netrpí finančním nedostatkem, ani nedostatkem rodičovské lásky, ani není ošklivý nebo hloupý. Naopak po něm jede sličná Marcia (Esther Garrel), kamarádi za ním chodí domů a s rodiči má natolik dobrý vztah, že se i v sedmnácti od nich nechá objímat a občas všichni společně sedávají na gauči v jednom propletenci.

2. Pro "coming of age" snímek jsou tohle velmi neobvyklé okolnosti. Hlavní hrdina nemá zjevný důvod trpět (mimo adolescence samotné). Je léto, začátek osmdesátých let, Elio žije s rodiči v severní Itálii v nádherné vile (do které se režisér filmu Luca Guadagnino údajně natolik zamiloval, že ji impulsivně na místě chtěl rovnou koupit, a štáb ho od toho musel odradit), obklopený milující rodinou, volným časem, hezkým počasím, kamarády, a dobrým jídlem, které vadí rodinná kuchařka. Vše vypadá nádherně.

3. Do toho přijede na stáž 24letý Američan Oliver (Armie Hammer), který má přes léto pomáhat svému profesorovi archeologie panu Perlmanovi, Eliově otci, s akademickou prací. Oliver je jiný než Elio. Extrovertní, otevřený, klasicky krásný, s kdekým flirtuje a se všemi vychází s určitou typickou americkou žoviálností a lehkostí, kterou Elio nejprve označuje za aroganci. Elio musel navíc Oliverovi přepustit svůj pokoj a nyní sleduje, jak Oliver snadno zapadá do sociálního života kolem něj, jak ohromuje jak Eliovy kamarády, tak místní krasavice a v neposlední řadě i jeho otce. Nakonec Elio po nějaké době introspekce a prohlubování vztahů s tímto mladým Adonisem zjistí, že je Oliverem vlastně ohromen i on sám. 

2. ledna 2018

Recenze: Jungle - Harry Potter hubne v Amazonii. A jak už to u hubnutí bývá, není to žádná zvláštní zábava. [5/10 A.S.]

1. Daniel Radcliffe již dávno přerostl svou kouzelnickou minulost a opakovaně prokázal, že je opravdu dobrý herec, který nepotřebuje jiná kouzla než kouzlo své osobnosti.

2. To si přivezl i do australské džungle, do role mladíka Yossi, na natáčení survivalistického dramatu Jungle o trojici kamarádů, kteří se rozhodnou udělat si túru po Amazonii a světe div se, nejde to úplně dle plánu. Spoiler: jelikož je film podle autobiografické knihy, pokud to víte, je vám jasné, že její autor přežil. Ale než se k tomu, že to nejde úplně podle plánu, dostanete, můžete si v kině tak na 45 minut zdřímnout nebo zameditovat na téma "kdo bude příští český prezident". Protože ta dobrá část filmu začíná až někdy kolem 50 minuty snímku, kdy se skupina rozdělí. 

3. Trojici tvoří jedinci, jejichž etnický původ a vystupování ve filmu mi nedá nezačít tento odstavec takto: Amík, Němec a Žid přijdou do džungle hledat zlato (boha, sex, smysl života, you name it). Amík začne všem rozkazovat, Němec zařve scheisse a zmizí do džungle, zatímco Žid nelení a v přestávkách mezi ožvýkáváním kousků zlata už si v hlavě dělá budoucí business plán. Jako průvodce si najmou jakéhosi Karla, oblečou se do zcela nevhodných bot a džínových kompletů (režie nám asi chce dát okatě najevo, že je rok 1981) a vyrazí.

4. Po nějaké době podivných žabomyších válek mezi různými členy výpravy, několikero podivných scénách, při kterých není jasné, kdo (jestli někdo vůbec) halucinuje, kdo (jestli někdo vůbec) je čí otec a proč tam vlastně jsou mimo toho, aby si zafilosofovali na úrovni střední školy, se kluci dostanou do nesnází a je na čase udělat pár hloupých hororových rozhodnutí, které jim všem jen přitíží. Tak směle do toho!

30. prosince 2017

Recenze: Pitch Perfect 3 - melodický pokles ke dnu [5/10 A.S.]

1. Bez mučení přiznám, že jsem si užila první dva díly příběhů o "Bellas", vokální skupině zpěvaček, které se snaží vyhrát různé soutěže a dokázat (si) přitom, že za něco stojí jako umělkyně i jako lidi. Pitch Perfect a Pitch Perfect 2 totiž představily vtipné uskupení hereček s hudebním, pohybovým a komickým talentem a dobře se na to koukalo. Kdo neviděl, ať se podívá.

2. Všem třem dílům pak vévodí duo drobné Anny Kendrick (The Accountant) a robustní Rebel Wilson (Bridesmaids) v hlavních rolích zprvu outsiderských zpěvaček. Ale dobře se dívalo i na Elizabeth Banks a Johna Michael Higginse ve vedlejších rolích cynických a dívky neustále šikanujících komentátorů jejich snažení.

3. Každý díl režíroval někdo jiný a bohužel postupně mají sestupnou tendenci. Třetí díl od Trish Sie už je tak přehnaný, nechtěně groteskní a zveličující, že do očí příliš bije otravný fakt, že to, se děje na plátně, je naprostý nesmysl. A tím se skoro ztrácí původní kouzlo spočívající v problémech a snaze "běžných studentek" s "neběžným talentem a odhodláním."

4. V Pitch Perfect 3 se trojice scénáristů, v čele s Mikem Whitem, scénáristou skvělé The School of Rock (kterou Pitch Perfect 2 se svými celosvětovými tržbami ve výši skoro 300 miliónů dolarů předběhla coby nejvýdělečnější muzikálo-komedii všech dob), rozhodla do příběhu přidat akci, ninja dovednosti, výbuchy a mafiány. Ano, do příběhu, který by byl daleko lepší, kdyby zůstal pouze u zajetého a ozkoušeného schématu "divné holky z jedné skupiny soutěží proti divým/zlým/soutěživým holkám z druhé skupiny". Ale bohužel to scénáristům nestačilo a zřejmě pro obzvláštní pobavení ještě dodali dívkám dnes již tradiční "daddy issues" na tucet způsobů. Hollywoodští autoři se v poslední době můžou přetrhnout o to, aby ve filmech zdůraznili, že absentující či jinak dívky zklamávající tatínkové jsou zřejmě tak zásadním aspektem vývoje dívčí osobnosti, že na tom v podstatě pomalu závisí osud celé lidské rasy. Už mě to moc neba.

29. prosince 2017

Recenze: The Greatest Showman - nepříjemný kýč jak bič [4.3/10 A.S.]

1. Pro Hugha Jackmana bylo údajně ztvárnění postavy showmana a de facto zakladatele cirkusů, jak je dnes (ne)známe, P.T. Barnuma, velkým snem. Dlouho se na to připravoval a fyzicky u tvorby filmu The Greatest Showman prý trpěl víc než u natáčení Logana. Výsledkem je fakt, že Hugh Jackman opět předvádí, že je skvělý tanečník (a zpěvák), ale to není nic nového. Kdo viděl jeho vystoupení na Oscarech před pár lety nebo Bídníky, tak si toho je celkem dobře vědom.

2. Film The Greatest Showman stojí a padá s Jackmanem, stejně jako Barnumovo muzeum a později i cirkus byl závislý na charismatu, fantasii a megalomanii svého tvůrce. Film má ovšem děsnou smůlu v tom, že debutující režisér Michael Gracey mu nedokáže dát spád a že scénáristi v čele s Jenny Bicks (Sex and the City) se rozhodli bůhvíproč osekat z Barnumova velmi rozmanitého života to nejzajímavější. Někdy asi v zájmu ušetření času, jindy aby ho diváci mohli mít víc rádi. Jen málokdo si totiž asi bude oblibovat postavu, která nechala kvůli výdělku sešít opici a rybu k sobě, aby ji mohla vystavovat jako údajnou mořskou pannu. Nebo nechala lidi platit za nahlédnutí do útrob čerstvě zemřelé údajně nejstarší osoby na světě ("stošedesátiletá" kojná a služka Washingtona), kterou Barnum prakticky "vlastnil" a jako otroka využíval i v době, kdy už nebylo otroctví legální. A v dnešním klimatu by už asi divák neodpustil Barnumovi účast v pojízdném varieté dělajícím si z černochů terče leckdy krutých vtipů.

14. prosince 2017

Recenze: Star Wars - the Last Jedi. Ale jo. Je to tam. [77% A.S.]

Pozor, tento článek obsahuje nezakryté spoilery z předchozích dílů Star Wars.

1. Na nejnovější Star Wars jsem se velmi těšila. Já se totiž hrozně jednoduše a rychle zamiluju a minulý týden jsem se, zhruba ve 20té minutě Star Wars: New Hope, brutálně zamilovala do Luka Skywalkera (Luke forever!), když jsem se poprvé dívala na Lucasovy původní Star Wars. Ano, prožila jsem něco přes tři dekády života, aniž bych viděla Star Wars. Vždycky jsem si přála vidět původní trilogii v kině na velkém plátně, ale bohužel se mi to nepovedlo. Tak aspoň The Force Awakens a Rogue One, no.

2. Ale zpět k nejnovějšímu dílu ságy Star Wars. Jako člověk, co není zatížen Star Wars nostalgií z dětství, ani dekádami mediální masáže na téma "Han Solo rocks", můžu říct, že Han Solo je nesympatická a ne moc zajímavá (byť vtipná) postava a úplně chápu, proč ji Ford neměl rád a radoval se z toho, když Solo zařval. A vůbec mi v tomhle díle nechyběla.* Navíc když se na tu postavu dívám optikou dnešní podivné doby, tak mne ještě víc dožírá gigantičnost přetvářky za kauzou #YouToo, protože pokud takhle sexistická a Leiu v prvním díle jednoznačně harašící postava může být nakonec "populární a všemi milovaný, obdivovaný hrdina"tak to zjevně vypovídá o tom, jaká byla tenkrát doba a jak se koukalo na vztahy na pracovišti či flirtování pomocí urážek završených tak trochu vnuceným polibkem. Který následuje poté, co mu Leia výslovně řekne: "nech mě" a "pust mě" a tak podobně. Proto mi připadá absurdní, jak se jako Hollywood "diví" a je ochoten odsuzovat šmahem lidi za 30 let staré kauzy, které neobsahují násilnou trestnou činnost (nebo trestnou činnost vůbec), ale činnost která byla v té době zjevně normální (ve smyslu běžně se vyskytující) a natolik akceptovaná, že její odraz je i v jednom z nejpopulárnějších filmů všech dob. A x dalších filmů či seriálů jde ve stejných stopách, nebo si z takových poměrů otevřeně dělá legraci (Hello Entourage). Ale podle těch dnešních (absurdních) pravidel by Sola měli ze všech dílů vystříhat, no ne? 

17. listopadu 2017

Recenze: The Meyerowitz Stories - Sandlerova reálná šance na nominaci na Oskara [9.7/10 A.S.]

1. Málokterému filmovému fanouškovi se poštěstí, aby se v jednom filmu sešli 2 z jeho 3 nejoblíbenějších herců vůbec a film ještě k tomu napsal a režíroval jeho oblíbený režisér. Kdyby v The Meyerowitz Stories (new and selected) vedle Dustina Hoffmana a Adama Sandlera byl místo Bena Stillera Tom Cruise, už bych nepotřebovala Vánoce. Ale z té spolupráce měli radost i sami herci, protože ti hlavní pracovali pro Baumbacha dobrovolně, rádi a zadarmo.

2. Nový snímek režiséra Noaha Baumbacha (odborníka na tragikomicky hluboce poškozené lidské vztahy, se zvláštním zřetelem na vztahy rodinné, např. The Squid and the Whale,  Greenberg, While We're Young) se opravdu povedl. Kdo tohoto režiséra nezná, může si v duchu říct, že je to takový trochu odstředěný a více na styl "indie" zaměřený Wes Anderson a bude mít dobrou představu. Baumbach Wese Andersona "připomíná" i díky tomu, že je autorem několika scénářů, které Anderson zfilmoval. Například The Life Aquatic with Steve Zissou nebo jeden z Andersonových nejlepších: Fantastic Mr. Fox.

3. Film Meyerowitz Stories vypráví několik vzájemně souvisejících příběhů z rodiny svérázného patriarchy Harolda Meyerowitze. Harold je starý, sebestředný a značně extravagantní umělec, který se necítí dostatečně uznávaný ve světě kultury a možná právě proto se o to víc snaží, aby se kolem něj vše točilo aspoň doma. Během filmu tak velmi fikaně, vtipně, ale zároveň brutálně terorizuje všechny okolo. Harold má tři děti. Dva syny, rozvádějící se ho neurotika Dannyho (Sandler at his best) a úspěšného právníka Matthewa (Stiller) a dceru, introvertní myšku Jean. Kterou hraje skvělá Elizabeth Marvel. Jako kdyby vypadla z filmu Woodyho Allena, v jehož hře A Second Hand Memory momentálně působí v New Yorku. Harold má také již několikátou manželku, alkoholičku Maureen (Emma Thompson)*. V menších rolích se zde také objeví: Judd Hirsh, stále nádherná Sigourney Weaver, Adam Driver nebo Candice Bergen. Až budete film sledovat, tak pokud vám bude připadat casting podivně dobrý, je to tím, že ho dělala dvojice Douglas Aibel a Francine Maisler. A ti mají za sebou úspěchy v podobě obsazení: Manchester By The Sea, The Revenant, BirdmanThe Grand Budapest Hotel, Moonrise Kingdom, Blade Runner 2049 nebo The Big Short. A i zde se jim podařilo pro film zajistit kolektiv skvěle k sobě padnoucích herců a to nejen z řad těch slavných (protože pro několik z nich režisér přímo ty role psal), ale i těch relativně neznámých. Např. Grace Van Patten (která je dost podobná Shailene Woodleyv roli Elizy, dospívající svobodomyslné dcery Adama Sandlera. A sám Hoffman kupodivu už hrál otce jak Sandlera, v The Cobbler, tak Stillera, v Meet the Fockers A opravdu jim tohle spárování sedne.

10. října 2017

Recenze: The Killing of a Sacred Deer - jen středně úchylné, ale povedené drama [7/10 A.S.]

1. Po tom, jak moc se mi líbila bizarní temná komedie The Lobster, jsem se na The Killing of a Sacred Deer, nový film od řeckého režiséra Yorgose Lanthimose, těšila hodně. Mé nadšení ještě zvýšil pořadatel, který v Lucerně minulý týden v rámci projektu Be2can tento film uváděl. Film totiž nejprve několikrát z pódia označil za nesmírně drsný, temný, možná použil i slovo zvrácený a varoval diváky, že to je jen pro otrlé a že jim možná z toho bude zle a po promítání mu mohou jít říct, jak moc se jim film kvůli tomu nelíbil, ale on že si za ním i tak bude stát.

2. To mne, logicky, naprosto nadchlo. Chyba. Film není prakticky vůbec zvrhlý, ani zvrácený. Má temnou atmosféru, ano, ale spíše napínavou, rozhodně v něm však není taková míra náhodné brutality či zvrhlých nápadů, jako třeba právě v Lobsterovi. Takže kvůli tomu svá očekávání nezvyšujte. Ale zároveň se prosím nenechte odradit tím, že to není tak hard-core jako třeba Saló aneb 120 dnů sodomy.

3. Příběh o Stevenovi Murphym, úspěšném kardiochirurgovi (skvělý Colin Farrell), jeho vztahu k podivnému teenagerovi Martinovi (snad ještě skvělejší Barry Keoghan, znáte z Dunkirku) a o tom, jaké napětí a problémy vzbudí tento vztah v Murphyho rodině (v čele s manželkou, kterou hraje Nicole Kidman), je nádherně natočený. Vizuálně je to vedle Blade Runnera 2049 pro mne momentálně mezi několika "nej" roku 2017. Na rozdíl od svých předchozích filmů zde Lanthimos kameru používá častěji v pohybu a z pozice za nebo před protagonisty, které sleduje skoro ve stejném tempu jejich chůze a vytváří tak dojem, jako by s nimi šla nějaká paranormální entita, skrze jejíž "oči" vy sledujete scénu. Velmi zajímavé a místy i díky tomu snímek připomíná něco od Kubricka, jak vizuálně, tak pocitově.

6. října 2017

Recenze: Blade Runner 2049 - lidštější než lidské? Těžko. [7.6/10 A.S.]

1. Hodnotit film Blade Runner 2049 je pro mne velmi těžké. Hlavně proto, že původní film (prakticky ve všech jeho verzích, včetně té kino verze s voice-overem) patří mezi těch pár filmů, které mne nejen bavily od začátku do konce a emočně mě oslovily, ale které mi i daly spoustu podnětů k dalšímu přemýšlení, vyhledávání podobných děl a nakonec i k vlastní tvorbě a zkoumání konceptu, který Ridley Scott ve svém filmu na motivy povídky Philipa K. Dicka předestřel v původním filmu/ech. Nejraději mám asi jako skoro každý sci-fi fanda Blade Runner ve verzi Final Cut.

2. Od jeho pokračování bych tedy logicky chtěla kvalitativně podobný zážitek. Ačkoliv mi dopředu mělo být jasné, že to nebude možné, tak fantastické ohlasy ze zahraničí mne naplnily tou trochu naděje na to, že opět v kině uvidím něco opravdu originálního a dechberoucího.

3. Protože to pro mne původní Blade Runner byl. Originální dechberoucí filmové dílo, které nejen svým příběhem, ale i hudbou a vizuálním zpracováním přinášelo něco, co mi připadalo (a stále připadá) neomšelé. Bohužel v Blade Runner 2049 se tento pocit nedostavil. Nyní, druhý den od zhlédnutí, přemýšlím, které scény si nejvíc vybavuji, a to sice scénu s koníkem, kterou ale považuju za trochu kýčovitou, a pak asi závěrečnou akci, ale to čistě kvůli té (velmi hezké) akci. Nic duchovně obohacujícího na mne z toho filmu bohužel nedýchlo.

4. Příběh o tom, jak lovec replikantů, Blade Runner zvaný K (Ryan Gosling), přijde v roce 2049 na tajemství z roku 2019, které má na jeho život významný dopad, nebyl špatný. Ale nebyl ničím uchvacující, nad rámec toho, že nadšený fanoušek jedničky čekal na reference, camea, podobné hudební motivy (škoda že hudbu nedělal Jóhannsson), na rozvinuté linky, které původní film naznačil, a radoval se tak asi nejvíc z každého záběru, který mu toto nějak splnil.

28. března 2017

Recenze: Personal Shopper - mystery s trochou erotiky [7/10 A.S.]

1. Personal Shopper je taková malá, něčím zajímavá podivnost, která člověka nakonec do sebe vtáhne. A není to jen díky tomu, že Kristen Stewart tam stráví pár scén polonahá. Režisér Olivier Assayas s Kristen pracuje již podruhé, poprvé na Clouds of Sils Maria, které Kristen Stewart zaslouženě přihrály pár cen a nominací na nejlepší herečku ve vedlejší roli, a v Personal Shopper si režisér s herečkou vyloženě jeden druhého užívají.

2. Personal Shopper je typický film, u kterého budete při sledování tušit, že si ho režisér i sám napsal. Protože podobně jako u filmů Davida Lynche (a tím nechci filmy srovnávat kvalitativně), který si své snímky také píše sám, je konečný výsledek natolik matoucí, nebo řekněme "provokující", a tak účelově neservíruje divákovi jednoznačné odpovědi, že by bylo s podivem, kdyby režisér natáčel vizi někoho jiného.

3. Film je o mladé Američance v Paříži. Maureen (Kristen Stewart, minimalistická a zádumčivě neurotická jako obvykle) je introvertní a trochu labilní dívka, které nedávno zemřel bratr (dvojče) Lewis. Lewis byl, stejně jako ona, médium schopno komunikovat se zemřelými. A Maureen teď doufá, že jí Lewis ze záhrobí dá nějakou zprávu o tom, jak se tam má. 

4. Za tím účelem Maureen chodí do domu, kde Lewis zemřel, a tam čeká na znamení. Dělá to již několik měsíců a zatím je to snaha neúspěšná. Mezi čekáním na to, až se zjeví Lewis, Maureen pracuje pro sebestřednou celebritu/supermodelku Kyru (Nora von Waldstatten) jako její "osobní nákupčí". To znamená, že za ní chodí vyřizovat různé pochůzky, nejčastěji nakupovat nebo vypůjčovat a vracet drahé oblečení a šperky. Proč Maureen, která sama ve filmu chodí ve vytahané mikině a neukáže jakýkoli zájem o šperky, oblečení nebo módu obecně, je zrovna takový guru přes styl a doplňky, nám film neřekne. Stejně jako nám neřekne spoustu dalších věcí, které by se divák rád dozvěděl.

3. března 2017

Recenze: Logan - please don't fuck off [8.6/10 A.S.]

1. I kdyby Logan nebyl plánované poslední vystoupení Hugha Jackmana coby mutanta Wolverina, asi by mu to stejně ti, kteří mají všech pět pohromadě, doporučili. Aby s touhle rolí už dál nepokračoval. Protože překonat, nebo aspoň udržet kvalitu filmu Logan, by byla velká výzva. Snímek se totiž velice vyvedl.

2. Na rozdíl od předešlých filmů, kde je Wolverine ve středu dění (X-Men Origins a Wolwerine) snímek Logan má dobrý scénář, odvahu na to vybočit ze zavedených (komiksových/super-hero) žánrových kolejí (směrem do postapo-lone-hero-road-movie) a opravdu úžasný bonus v podobě jedné z nejlépe obsazených dětských rolí tohoto tisíciletí.

3. Píše se rok 2029. Logan už nám nějak chřadne, ale to není nic proti tomu, jak vypadá v té době devadesátiletý Charles Xavier. Kterému chvílema vypovídá službu jak tělo, tak mozek a který je v péči Logana (standardně dobrý Hugh Jackman) a Calibana (výborný Stephen Merchant). Mutantů už na světě moc nezbývá a ta-tam je jejich "sláva". Loganovi se ale do cesty připlete malá holka Laura, která je taky nějaká nemluvná a divná, a tudíž možná nová naděje pro jejich druh. Ale samozřejmě jí a díky tomu i Loganovi  a Profesorovi X jdou po krku hordy (a jsou to skutečně hordy) rozličně namotivovaných zlounů. A Amerika tou dobou vypadá asi jako by Amerika vypadala, kdyby Donald Trump měl možnost být u kormidla ještě 15 let. Tedy trochu post-apokalypticky, s velkým plotem na hranici s Mexikem a Američanama utíkajícíma do Kanady. Fun fact: scénář byl napsán daleko před tím než vůbec Trump ohlásil kandidaturu na prezidenta a jeho nápad na stavění plotu podél Mexické hranice vešel ve známost.

23. února 2017

Review: 20th Century Women - a rare piece of subtle art [9/10 A.S.]

1. 20th Century Women was a delightful surprise for me. I didn’t really want to go see it. The title didn’t appeal to me - who wants to watch a movie titled whatever- women? After the horror of "The Women" and the much, much better but still not very enjoyable Certain Women, I felt like I had it with whatever-women movies. Plus the description: "a single mom parents her teenage son along with two young women who help her " made me worry even more. And then I saw the name Greta Gerwig. Miss Gerwig usually makes me feel really irritated with movies she is in, since I find her performance insufferable. Not for a lack of talent, she certainly is a very talented lady, but something about her usual manners rubs me to wrong way. And its hard to say why. Maybe it is because more often than not she is cast as somewhat neurotic (and to me one-dimensional, therefore uninteresting) basket case. And I was afraid it was going to be the same this time around.

2. Well I couldn’t have been more wrong. On everything. The movie broke the spell of whatever-women flicks being bad. The description of the plot, while accurate, cannot communicate the beauty of the film and the depth of the characters portrayed in it. So: don’t be put off by it, there is no need. And no, you do not need to be a woman or a feminist, to enjoy the movie.  It’s a "normal" coming of age film. While the movie does mention the word “feminism“ quite often, it is not a "feminist" movie (certainly not in the misused scary way), and what’s more important - it can make fun of itself, its female protagonists and even feminism. A quality that, I find, the real-life examples of feminists often seem to lack. 

13. února 2017

Terapie: 50 Shades Darker - teroristický útok na diváka [1,5/10 A.S.]



1. Poslušně hlásím, že nebylo v mých silách dokoukat  50 Shades Darker do konce. Moje utrpení v sále trvalo 90 minut a pak už mi bylo tak nepříjemně, že to dál prostě nešlo. A to toho vydržím v kině opravdu hodně! Ale těch zbývajících 25 minut téhle hrůzy bylo opravdu nad mé schopnosti.

2. Proto nenazývám tenhle článek recenzí ale beru to spíš jako očistnou terapii. Chci ze sebe smýt ten hnusný pocit, že něco takového je vůbec v kinech a mých 12 dolarů to podpořilo. Tak snad se mi podaří se z toho traumíčka touto formou aspoň vypovídat. 

3. Na rovinu říkám, že knižní předlohu znám, ve smyslu vím o její existenci, ale po nakousnutí asi dvou stránek bylo jasné, že není v mém zájmu tu věc zkoušet přečíst. Takže nebudu srovnávat, jak moc se film trefil do děje své knižní předlohy, ale skutečně jen popíšu to, jak na mě ten snímek působil filmově. A rovnou říkám, že to nebylo dobré a že mi bude ještě chvíli trvat, než na to zapomenu a že se film nedá brát jako (nezamýšlená) komedie, protože i na to je to příliš hloupé a nepovedené. 

29. září 2016

Recenze: The Light Between Oceans - pekelná sračka [4,6/10 A.S.]



1. The Light Between Oceans je jeden z těch filmů co by "l" bejt dobrej, protože má slušnýho režiséra (Derek Cianfrance - Blue Valentine, The Place Beoynd The Pines) a vhlavních rolích rovnou 2 oskarové herečky (Alicia Vikander a Rachel Weisz) a na Oskara dvakrát nominovaného Michaela Fassbendra (kterýmu ho Leo vyfouk tím že se nechal osouložit digitální medvědicí).

2. Ale na výsledek se prakticky nedá dívat. A domnívám se že ani v případě pokud by divák byl stará panna z Anglie předminulého století, což byla asi cílovka téhle romanticko-bolestínské, ukňourané a totálně nesexy slátaniny, která asi měla za cíl představit citlivé, romantické a emotivní melodrama, ukazující náročnou lidskou situaci, pramenící z jednoho špatného rozhodnutí a dlouhodobé izolace. Mno. 

3. Zajímavý je, jak anti-sexuálně můžou na plátně působit dva lidi, co se právě při tomhle snímku dali dohromady, a co sami platí za sex-symboly. Namátkou mne napadají jiné páry, které mají mezi sebou větší sexuální náboj než duo Vikander-Fassbender: Donald Trump a Hillary Clinton. Tom a Jerry. Ben a Jerry. Smith a Wesson. 

27. září 2016

Recenze: Snowden - napínavá škola hrou ve filmu [7.6/10 A.S.]

1. Snímek Snowden je ideálním doprovodným dílem k oskarovému dokumentu CitizenFour. Ve kterém dokumentární režisérka a novinářka Laura Poitras velmi objektivně předkládá historicky významné záběry z jednání s Edwardem Snowdenem v Hong Kongu, ve dnech, které předcházely zveřejnění dokumentů, které Snowden propašoval z NSA. Ten příběh určitě znáte. Ani né třicetiletý kluk, co díky svému talentu na matiku a logiku a počítačovým znalostem dostal práci nejprve u CIA a později u NSA jednoho dne pochopí, že možná stojí na špatné straně barikády. Barikády nekontrolovatelné neprůhlednosti, která je mezi vládou a občany. Občany, kteří jí dali mandát. A Snowden se s tím, přesto že je do té doby nadšený patriot a navíc republikán, rozhodne něco udělat.

2. Snímek Snowden je ideálním filmem pro ty, kteří o Edwardu Snowdenovi nic nevědí, nebo vědí málo. Neuvede sice mnoho mediálně nových věcí, ale záživně informuje. Představuje události, které vedly k publikaci do té doby tajných a chráněných dokumentů, odhalující veřejnosti část aktivit (nejen) americké vlády v oblasti zpracovávání osobních údajů (rozuměj: šmírování fyzických osob), která podle Američana Edwarda Snowdena (a drtivé většiny právníků z oblasti ochrany soukromí) překračuje své pověření a tím i zájmy občanů, které má chránit.

3. Snímek je ideálním filmem i pro ty, kteří o Edwardu Snowdenovi něco už vědí, ale považují ho spíš za zrádce než hrdinu. Domnívám se totiž, že na rozdíl od útržkovitých mediálních výkřiků imitujících zpravodajství, nabízí film Snowden lehce stravitelnou i srozumitelnou zábavu, která kvalitně informačně obohacuje. Samozřejmě jen ty, kteří chtějí být informačně obohaceni.  A preferují film před knihou Luka Hardinga, jíž je scénář Kierana Fitzgeralda adaptace.

28. dubna 2016

A Hologram for the King - Tom Tykwer neví čí je [6/10 A.S.]

 1. A hologram for the King má pěknej trailer. Pokud z něj nabudete pocit, že ve filmu vás čeká delší verze Hanksovy předělávky této písničky od Talking Heads, tak vás rovnou zklamu. Víc toho tam není a je to škoda, protože to je skoro ta nejzajímavější část z filmu.

2. Film je natočenej na základě knihy od Dave Eggerse. Což je člověk, co se Spike Jonzem napsal Where The Wild Things Are, co se mi moc líbilo, nebo Away We Go, což už bylo slabší, ale taky to mělo svoje kouzlo. Kdo něco z toho zná, četl, nebo viděl, tak ví že Eggers umí bejt jak poetickej tak vtipnej.

3. V Hologramu pro Krále je ale hrozně moc vidět, že to je adaptace knihy. A neudělaná úplně šťastně. Eggersovu novelu do scénáře totiž zpracoval sám Tykwer (kterej evidentně kariérně vrcholil Lolou) a jakoby se nemohl rozhodnout, jestli píše drama, komedii, romantiku, filosofickou masturbaci o hledání sebe sama, nebo revoluční agitku. Do jisté míry se ve filmu odehrávají separé příběhy (všechny ovšem jedné postavě, Alanovi, kterého hraje podivně vyžehleně vypadající Tom Hanks), které vás postupně zajímají míň nebo víc, podle toho jak vám režisér představuje nová témata.

25. dubna 2016

The Jungle Book - pro mě a jiné křehké děti nevhodné [8/10 A.S.]


1. Na rovinu říkám,  že přes název tohoto článku považuji Jungle Book za pěkný film.  Který je nádherný na pohled a výtvarné zpracování a použité technologie v něm sou ohromující, stejně jako herecký výkon v hlavní (dětské) roli.

2. Jenže, taky je to, aspoň z mého pohledu, šíleně emotivní drasťák a thriller s vyloženě hororovejma momentama. Aby ne, když jednu z klíčových scén režísér Jon Favreau dělal podle fimu Apocalypse Now a tohoto super monologu.

3. Takže, je tento film vhodný i pro vás? Záleží na tom, jestli ste četli předlohu od Kiplinga, a/nebo viděli Disneyovku z roku 1967 a ke kterému z těch děl máte blíž. 

4. Pro mě byla přednější kniha, která na mne (zřejmě čtení v příliš brzkém věku?) zanechala traumatu-podobné stopy, které by možná dokázala zahladit nějaká dlouhodobá terapie, ale vzhledem k tomu že na terapii mám "důležitější" věci na práci, než řešit proč mi rodiče dávali číst knihy od H.A. Andersena, Kiplinga, nebo Oscara Wilda ve věku, kdy by mi asi spíš patřily do rukou pohádky o Kocouru Modroočkovi, tak se na to eště nedostalo. A fakt že Kniha Džunglí nebyla v mém podvědomí dostatečně zpracovaná vyšel najevo až v kině.

21. dubna 2016

Louder Than Bombs - Joachim Trier rozdrásá i pohladí [8/10 A.S.]


1. Louder Than Bombs je jeden z těch filmů, u kterých vám je smutno, možná místy i vyloženě ouvej, ale přesto se chcete dívat dál.

2. První anglicky mluvený celovečerní film norského režiséra Joachima Triera (Lars Von Trier je jeho vzdálený příbuzný), a jeho třetí film po Oslu a Reprise. Kdo ty filmy viděl, ví že Trier se fakticky specializuje na depky, takže ho obsah Louder Than Bombs asi nepřekvapí.

3. O co tedy de? Ovdovělý otec dvou synů stojí před rozhodnutím, zda svému mladšímu synovi předtím, než o tom vyjde v novinách článek, sdělit, že jeho matka, známá fotografka, která zemřela na následky autonehody před několika lety, ve skutečnosti nebyla obětí nehody, ale spáchala sebevraždu.

4. Teenage syn Conrad je ale značně nekomunikativní, a navíc eště tou smrtí matky řádně emočně pocuchaný, takže se hledá vhodný moment, pokud vůbec má takový nastat, a povolává se na pomoc starší bratr Jonah (Jesse Eisenberg), který už o tom, jak matka zemřela, několik let ví, a spolu s tátou (Gabriel Byrne) vymýšlejí, jak na Conráda. Přestat mu lhát, nebo ne?

17. dubna 2016

Hardcore Henry - působivý ruský death jam [7/10 A.S.]

1. Ohodnotit Hardcore Henry je pro mě těžké, protože objektivně to není nijak skvělý film, Henry není dostatečně zajímavá postava, scénář má míň obsahu a vývoje než průměrný večerníček a hraní v něm není ohromující. Ale přesto to pro mě byla velmi zábávná hodina a půl, a je tam dost věcí, které se dají obdivovat, nebo aspoň oblibovat. A skrze tu míru zábavnosti to nakonec i čísluju. Z filmu se mi totiž nejenže nechtělo odejít, ale eště mě párkrát rozesmál.

2. Nejlepší na filmu sou ale stunts. Minimum CGI*, maximum practical effects. Pracovala tam natolik šikovná posádka kaskadérů, že přes veškerou akci byl nejhorším incidentem kus uštíplého zubu. Což je neuveřitelný úspěch. Na film, ve kterém se skáče z motorek do náklaďáků, ze střech a pater budov dolů,  vrhají se šipky po hlavě ze schodů, a boj zblízka zahrnuje například vraždu stěračem, nebo útok hozením nahé ženy na protivníka. K tomu přičtěte spoustu výbuchů, plamenometů, granátů, střelných zbraní, zničenejch aut, rukou drcenejch koulí, střepů zabodávajících se do tepen či lebek (podle mě nejčastější způsob smrti v tomhle filmu), a podobné lahůdky, a je fakt s podivem, že se to celé obešlo bez nějakého většího zranění. Divit se tomu budete nejvíc, až uvidíte dobře udělanej a velmi realisticky vypadající držkopád na eskalátorech, a řeknete si "tyvole best stunt work ever, jaktože se nezabila?". Ale vězte, že zrovna TO nebyl stunt, ale nehoda, při které tu brutální tlamu hodila normální komparsistka nechtěně. Budiž jí sláva za to jak efektně spadla, i za to, že poté co jí posbírali její první věta byla "natočili ste to?".