Thajskem ku zdraví: už se mi to tu krátí (29)

1. Tak už mám před sebou jen pár dní, jelikož na Vánoce letím zpět do ČR. Na jednu stranu se těším do civilizace, mezi přátele a rodinu, na druhou stranu ten život tady taky má něco do sebe. A není to jen tím že je člověk "nucen" správně jíst a cvičit.

2. Jisté odříznutí od světa a civilizace (a rychlého internetu) je vlastně hrozně mentálně občerstvující. Stejně jako nová životní rutina. Vlastně jsem tu tentokrát byla docela produktivní po všech stránkách. Mimo tradičních článků kterými pravidelně přispívám na různé portály a do několika časopisů, se mi tentokrát povedlo i pokročit o 40 stránek s knihou, a napsat celý nový scénář. Který navíc prošel krutým standardem mého přísného dramaturga, takže mám mimo těch mínus 10 kilo další důvod k radosti.

3. Čímž ale nastává vlastně druhotný tlak na výkonnost, protože je žádoucí, abych podobnou produktivitu udržela i po návratu domů do NYC, jak v oblasti sportu (čemuž dost pomáhá že boxing gym mám hned vedle baráku) tak v oblasti psaní. Aby to někam celé spělo. Ale faktem zůstává, že tak vhodné podmínky pro nerušenou tvorbu, jako mám tady, jen tak někde mít nebudu. 

Recenze: Suburbicon - špatný film v dobrém provedení [4.7/10 A.S.]

1. Suburbicon, nejnovější režijní počin George Clooneyho, ve mne zanechal určité pochyby ohledně toho, jestli Clooney bude i nadále patřit k mým oblíbeným režisérům. Clooney si mne naprosto získal svým režijním debutem Confessions of a Dangerous Mind, který považuji za jeho dosud nejsympatičtější dílo (a velký díl úspěchu přikládám tomu, že ho psal Charlie Kaufman), byť z filmařského hlediska je asi kvalitnější jeho thriller The Ides of March nebo drama Good Night, and Good Luck. Ostatní Clooneyho filmy se mi moc nelíbily. Skóre tedy zatím bylo 3 skvělé filmy a 2 průměrné. Suburbicon, jeho šestý režijní počin, mohl buď jednoznačně rozhodnout ve prospěch Clooneyho jako schopného režiséra, nebo misky na váhách vyrovnat. Což se taky stalo. Bohužel. Takže je to 3:3 a rozhodně asi jeho předělávka Hlavy22. Už se bojím. 

2. Když jsem viděla recenze na Suburbicon na serveru Rotten Tomatoes někde pod třicítkou, u filmu, jehož scénář psali bratři Coenovi a režíroval ho George Clooney, neuměla jsem si představit, že by takový verdikt byl nějak "spravedlivý. Když v něm navíc hrají Julianne Moore a Matt Damon - oba schopní více než dobrých výkonů. Co by mohlo na takovém filmu být nepovedené? Navíc tak hodně nepovedené? V příběhu o tradiční maloměstské rodince, kterou řídí Matt Damon v roli předměstského strejce a která se jednou v noci probudí s tím, že u nich v obýváku sedí párek výhrůžně se tvářících mafiánů? 

Recenze: Star Wars - the Last Jedi. Ale jo. Je to tam. [77% A.S.]

Pozor, tento článek obsahuje nezakryté spoilery z předchozích dílů Star Wars.

1. Na nejnovější Star Wars jsem se velmi těšila. Já se totiž hrozně jednoduše a rychle zamiluju a minulý týden jsem se, zhruba ve 20té minutě Star Wars: New Hope, brutálně zamilovala do Luka Skywalkera (Luke forever!), když jsem se poprvé dívala na Lucasovy původní Star Wars. Ano, prožila jsem něco přes tři dekády života, aniž bych viděla Star Wars. Vždycky jsem si přála vidět původní trilogii v kině na velkém plátně, ale bohužel se mi to nepovedlo. Tak aspoň The Force Awakens a Rogue One, no.

2. Ale zpět k nejnovějšímu dílu ságy Star Wars. Jako člověk, co není zatížen Star Wars nostalgií z dětství, ani dekádami mediální masáže na téma "Han Solo rocks", můžu říct, že Han Solo je nesympatická a ne moc zajímavá (byť vtipná) postava a úplně chápu, proč ji Ford neměl rád a radoval se z toho, když Solo zařval. A vůbec mi v tomhle díle nechyběla.* Navíc když se na tu postavu dívám optikou dnešní podivné doby, tak mne ještě víc dožírá gigantičnost přetvářky za kauzou #YouToo, protože pokud takhle sexistická a Leiu v prvním díle jednoznačně harašící postava může být nakonec "populární a všemi milovaný, obdivovaný hrdina", tak to zjevně vypovídá o tom, jaká byla tenkrát doba a jak se koukalo na vztahy na pracovišti či flirtování pomocí urážek završených tak trochu vnuceným polibkem. Který následuje poté, co mu Leia výslovně řekne: "nech mě" a "pust mě" a tak podobně. Proto mi připadá absurdní, jak se jako Hollywood "diví" a je ochoten odsuzovat šmahem lidi za 30 let staré kauzy, které neobsahují násilnou trestnou činnost (nebo trestnou činnost vůbec), ale činnost která byla v té době zjevně normální (ve smyslu běžně se vyskytující) a natolik akceptovaná, že její odraz je i v jednom z nejpopulárnějších filmů všech dob. A x dalších filmů či seriálů jde ve stejných stopách, nebo si z takových poměrů otevřeně dělá legraci (Hello Entourage). Ale podle těch dnešních (absurdních) pravidel by Sola měli ze všech dílů vystříhat, no ne? 

Thajskem ku zdraví: "filosofie" nechuti ke cvičení (28)

1. Pokud vás sport/cvičení přirozeně baví, nebo dokonce více než jiné činnosti, které člověk může provozovat ve svém volném čase, či dokonce natolik abyste se na cvičení samo o sobě i těšili, gratuluju. Mít koníčka, který je zároveň zdraví prospěšný a celkově rozvíjí samé dobré věci v člověku (sportovní duch, disciplína, schopnost podřídit se autoritě nebo týmu) je výhra v loterii.

2. Co ale s lidma, které sport/cvičení přirozeně nebaví? Vyloučím ty, kteří sport odepsali na základě např. špatné zkušenosti z tělocviku na základní škole, nebo nějakého předsudku že pravidelné cvičení není potřeba či je pro debily, a v dospělosti se nepokusili přijít pohybu na chuť. Protože bez snahy a ochoty risknout nějaké to nepohodlí se k pozitivním změnám člověk samozřejmě nedopracuje. Ale co s lidma, kteří vyzkoušeli lecjaký sport, v touze najít aspoň jeden, který je bude upřímně bavit, a nepovedlo se to? Nebo s těma, kteří sice našli pár aktivit, které je baví "víc než jiné" ale pořád ještě je "vlastně vůbec nebaví" v porovnání s nesportovníma činnostma?

Better Watch Out - další velmi sympatická hororová laskomina [8.7/10 A.S.]

1. Jestli se vám zdá, že příliš často říkám, ať se nedíváte na trailer, tak se obrňte proti mé nové strategii. Tentokrát ho sem totiž ani nenalinkuju. Protože pokud už chcete být tak neposlušní a sebedestruktivní, že se na něj přes mé varování přesto chcete podívat, tak si ho aspoň naklikejte sami. Film Better Watch Out totiž je nejzajímavější, pokud do něj jdete naprosto naslepo. 

2. V některých recenzích se zmiňuje, že tento snímek je žánrově jen těžko zařaditelný. Rotten Tomatoes ho uvádí jako horor/drama/mystery, IMDB coby horror/thriller a Wiki ho škatulkuje jako psychologický horor. Ale zde, na Podrobnostech, to bude jednoznačná hororová komedie. A zatraceně povedená.

3. Snímek je o jednom nepovedeném večeru, který prožívá dvanáctiletý Luke (Levi Miller) a jeho sedmnáctiletá sexy chůva Ashley (Olivia DeJonge) poté, co Lukovi rodiče odejdou na vánoční párty a nechají je samotné doma. Luke je do Ashley tak trochu (hodně) udělaný a svěří svému kamarádovi Garrettovi (Ed Oxenbould), že plánuje, že ten večer bude večer s velkým V. Ashley se pak totiž stěhuje pryč a Luke už nebude mít jinou možnost ji svést a musí po ní tak vyjet víceméně okamžitě. Tudíž Luke po odchodu rodičů, když s Ashley zapnou televizi a uvelebí se na gauči, že se společně podívají na film, bouchne šampáňo. A následně se chystá Ashley ohromit nabídkou na nezávazný (a nezákonný) teenage sex. Ale ještě než mu stačí Ashley vysvětlit, že se nehodlá stát nejnovější predátorkou v kauze #youtoo?, začnou se v domě dít tak trochu děsivé věci. A tady udělám stopku a snažně vás prosím, abyste ji v pátrání po ději udělali i vy a prostě se jen na ten film šli podívat. Neprohloupíte. Mě samotnou nemile překvapilo, že tentokrát si samotní Rotten Tomatoes trochu zaspoilerovali již v popise filmu, takže radši neklikejte ani tam. A to, co neodhalili na RT, vám zaručeně vyspoileruje trailer. Bohužel. A zrovna u takhle pěkně vygradovaného filmu je to opravdu škoda. Takže opatrně, ale rychle od toho pokušení klikat pryč!

Brawl in Cell Block 99 (2017) - 9/10

V roce 2015 se nenápadně vynořil nízkorozpočtový western Bone Tomahawk režijního nováčka S. Craiga Zahlera. Dobře obsazený a výtečně zahraný western o takřka beznadějné záchranné misi na území kanibalských Indiánů překvapil pomalým tempem servírovanou zdařenou fúzi drsného hororu z prostředí divokého Západu s občasným černým situačním humorem. Působil téměř nostalgicky, ale zároveň čerstvě a neokoukaně. Kritika ho milovala nejen za to že se jedná o film pro užší publikum, kterému vyhovuje účelně pozvolné plynutí děje, ve kterém se pečlivě servírují občasné události jako šok pro nepřipraveného lehce klimbajícího diváka. Zahler se o natočení Bone Tomahawku podle vlastního scénáře snažil od roku 2011 a i když výsledek stál za to, nepředpokládal jsem, že fanklub nového zajímavého režiséra bude dostačovat na výrobu dalších zajímavých snímků. Spisovatel a scénárista Zahler ostatně v rozhovorech tvrdil, že napsal do té doby cca 20 scénářů, které neměl problém prodat velkým studiím, ale žádný se nakonec nezfilmoval. K mému překvapení se o dva roky později nenápadně objevuje film Brawl in Cell Block 99, opět v omezené kinopremiéře a vržen do náručí streamovacích služeb!

Thajskem ku zdraví: everybody hustles (27)

1.  Po návratu z Macau jsem se několik dní cítila příjemně fyzicky i psychicky občerstvená. Ovšem pouze do té doby než mě dostihlo zdejší kolující nachlazení. A to přesto, že pacient nula (OB) se snažil chránit rouškou, a stejně tak ostatní, kteří to od něj postupně chytli. Domnívala jsem se, že se mi to vyhne, ale nestalo se tak. Takže jsem v pondělí slehla i já.

2. Naštěstí ale od té doby co se nechávám očkovat proti chřipce se u mě díky tomu výrazně změnil průběh všech možných nachlazení, rýmiček, chřipek, a podobného moribundu. Jednak je dostávám tak cca 1 max 2 x za rok, některé zimy vůbec, ale hlavně nemají trvání 5-7 dnů, jako předtím, ale 1-2 dny. Ano, včetně rýmy. Během většinou 30 hodin se to stačí rozject, proběhnout, i vymizet. Považuju to za neskonalé zlepšení a upřímně doporučuju všem si jednou ročně tu injekci nechat píchnout. Je možné že to má nějaké nevýhody nebo vedlejší účinky, ale já jsem žádné nezaznamenala, naopak vidím jen samá pozitiva.  A sociální jistoty.

3. Ale ano, den a půl jsem necvičila, a byla zalezlá na pokoji, pospávala, dívala se na Star Wars, kurýrovala se, občas se malinko litovala ale taky jsem u toho konečně pořádně pracovala. A jelikož nachlazení nebylo nijak dramatické, tak jsem během něj dopsala těch 90 stránek, o které jsem byla "pozadu" vůči plánu. Hurá. Možná nejsou v takové kvalitě jako měly být, ale je to začátek a jsem teď zas v limitu. A mám tak lepší pocit z toho, jak postupuji ve své nové kariéře. 

Recenze: Coco - Pixar mě zas dostal. Bastardi. [9,3/10 A.S.]

1. Na film Coco se mi do kina moc nechtělo. Animované filmy mám sice ráda, stejně tak produkci Johna Lassetera a Pixaru obecně, ale z popisu děje (malý Miguel vyrůstá v rodině, kde je zakázaná hudba, a samozřejmě netouží po ničem jiném, než stát se hudebníkem), ani z traileru jsem nebyla nijak zvlášť natěšená. Jenže. Jenže!

2. Ten film je tak dobře napsaný. Svět, který nám jeho tvůrci Lee Unkrich (Toy Story 2 a 3, Finding Nemo) Adrian Molina a Matthew Aldrich ve filmu prezentují, je tak komplexní, smysluplný a má až na jednu nebo dvě drobnosti opravdu soudržnou vnitřní logiku, že mne to nejen bavilo sledovat, ale i skutečně ohromilo.

3. U Pixarů (natož Disney) víte dopředu, do čeho jdete. Vždy to je film, který propaguje klasické lidské hodnoty jako přátelství, soudržnost a rodinu. A navíc má pokaždé za cíl vás nejen pobavit, ale i rozbrečet. A hodně si na tom dává záležet. Ale na mě z nějakého důvodu funguje jen polovina jejich filmů. Tedy správně (smích střídají slzy) jsem reagovala na: Toy Story, A Bug's Life, Ratatouille, Wall-E a hlavně Up. Ale vůbec na mne například nefungovalo Inside Out nebo Finding Nemo/Dory. Z Inside Out jsem dokonce odešla chvilku před koncem, přiznávám, ačkoliv si uvědomuju, že to je kvalitní film, tak mne nebavil. Takže při vchodu do sálu s lístkem nadepsaným "Olaf/Coco" jsem nevěděla, jestli film spadne pro mě do té úžasné, nebo do spíš nudné poloviny od Pixaru. A z obsazení jsem se asi poprvé u Pixarovských filmů navíc netěšila na nikoho konkrétního, takže mne tam skutečně nemělo co lákat, mimo toho, že film bude asi dobře vypadat, bude hezky animovaný a je pravděpodobné, že se u něj aspoň párkrát zasměju. 

Spoiler Alert Podcast - Thor: Ragnarok

Konečně se nám podařilo skloubit režim různých časových zón a překážek v podobě toho, že jeden z nás pořád pracuje nebo má život, druhej furt spí a třetí většinu dne chcípá v ringu v Thajsku, a mohli jsme natočit další díl našeho podcastu "Spoiler Alert", po dílu o Blade Runnerovi tentokrát na téma Thor: Ragnarok. Thor: Ragnarok byl vybraný a komentovaný na přání věrného čtenáře, takže pokud má někdo přání/tip na další film, mimo toho na který v podcastu sami poukazujeme, že plánujeme okomentovat příště, tak dejte vědět, třeba jsme ho všichni tři viděli a uděláme o něm podcast. A opět je na místě varovat čtenáře a posluchače, že i tento díl podcastu obsahuje spoilery. Ale to není důvod si ho neužít. Třeba se pak dozvíte, jak velký má Hulk penis, nebo jak se jmenuje kůň na kterém jezdí Valkyrie. Stačí zmáčknout play. 

Recenze: Only the Brave - nečekaně dobré drama o požárnících [8,3/10 A.S.]

1. Only the Brave je velmi dobrý film. A to nejen tím, že může zaujmout relativně širokou diváckou základnu. Protože je to z části "top gun, akorát s požárníky" a z části "čistokrevné Oscarové drama". Ale přitom mu nechybí humor, nadhled, natož skvělé herecké výkony. Z traileru tohle všechno ovšem možná nepoznáte, a tak se lecjaký divák na ten film podívá převážně kvůli očekávání akce a pak třeba bude trochu překvapen, že jí tam zas tolik není. Ale filmu to rozhodně není na škodu, má jiná želízka v ohni (intended).

2. Snímek vypráví o zformování a činnosti elitní skupiny "požárníků" (dávám je do uvozovek, protože nejsou klasičtí požárníci tak, jak je asi převážně známe), kteří působí v USA jako jednotka sloužící hlavně k limitaci a likvidaci lesních požárů pomocí tzv. active supression tactics. Tedy nepracují primárně s vodou, ale převážně s krumpáčem a motorovkou. A jejich pracovní náplní je strategicky vykopávat kolem ohně díry a kácet stromy, a tak vytvářet mezery ve vysoce hořlavém porostu. A tím zabránit, aby se již vypuklý požár dále šířil. Profese je to určitě nejen nesmírně náročná, ale i zajímavá, a jsem ráda, že vznikl film, který mi umožnil do ní nahlédnout.

Thajskem ku zdraví: výlet na Macau aneb 72 hodin bez netu (26)

1. Jak víte, dopřála jsem si malou přestávku v cvičení (a částečně i v dietě) a odletěla na tři dny na Macau. Po přistání jsem zjistila, že ačkoliv mi T-mobile ihned hlásil, že nazdar v Macau a ať si užiju jejich roaming, tak že data v telefonu mi neběhaj. Část prvního večera jsem tak strávila na hotelové wifi gůglením hlášky "PDP autentification failure", a následně udělala všechno co mi bylo razeno, včetně vyndání simky, změny operátora, a resetu network settings, ale nic nepomohlo. 

2. Inu zavolala jsem na T-mobile support a strávila s nimi "plodných" 30 minut hovoru. Můj problém stejně vyřešit nedokázali. V jedné fázi po mě dokonce chtěli, abych resetovala (tzn vymazala) celej přístroj, a to jsem odmítla. Protože podle jejich prodlev a dotazů to vypadalo, že v mezidobí guglej stejně jako jsem gůglila před tou chvilkou já a jsou tak nikoliv o krok napřed ale pozadu a to mne nenaplňovalo zrovna nadějí. Zpětně se ukázalo, že by to bylo stejně k hovnu. Ještě že jsem to neudělala. Vypadá to na to, že prostě nemají dostatečně kvalitní partnery, resp partnery s dostatečně kvalitním pokrytím a žádnej reset přístroje by to nevyřešil. 

Thajskem ku zdraví: vzhůru do povětří! (25)

1. Zítra to bude měsíc, co tu jsem a ještě další měsíc mám před sebou, tak je záhodno si udělat párdenní pauzu. A odměnit se nějakým výletem. Chystám se tedy na Macau. Ano ano, vím že ty Bondovské lokace ze Skyfall tam ve skutečnosti (nebo rozhodně né všechny) nejsou. Ale i tak mne to tam velmi láká.

2. A nejsou to jen ta barevná vystylovaná krásná kasína, kvůli kterým se Macau přezdívá Las Vegas Asie. Ale je to ten pro mne fascinující mix staré Evropy (konkrétně Portugalska) a Číny, který se tam nachází. V jedné části Macau to totiž vypadá jako v neoklasické (a i starší) jižní Evropě, a v druhé jako v hyper moderním ultrabarevném počínštěném Las Vegas. To prostě člověk musí vidět. Jo a taky tam mají pandy velké. A atrakci, která si říká 5D Batman flight. A obří věž ze které se dá skákat. Hádejte jestli půjdu skočit z věže nebo na Batmana?

3. Před svýma 3 dnama "volna od cvičení" jsem si ovšem naordinovala pořádný zápřah. Celý tento týden jsem věnovala převážně sparringu s teenage Kanaďankou, zdaleka nejsympatičtější cvičenkou odsud. Ta mne nejprvě několik dní zdařile masakrovala, ale včera se mi povedlo uhrát remízu. Škoda že dnes odjíždí. Hodne mne to posunulo. Zejména proto, že se narozdíl od chlapů nebála/neměla zábrany mě mlátit. Ať už do obličeje, břicha nebo koz. Což pánové zde dělají jen docela opatrně. Teda až na Itala. Ten se mnou nemá slitování. A tak je to správné. Až se vrátím z Macau, budu trénovat zas převážně s ním.

Recenze: Happy Death Day - po Edge of Tomorrow nejlepší "předělávka" Groundhog Day [7/10 A.S.]

1. Nenechte se od zkouknutí Happy Death Day odvrátit pár mimózními čtyřicetiprocentními recenzemi z ČR. Byla by to škoda. Protože takhle sympatický a svižný počin v žánru "můj den se neustále opakuje" se tu (mimo v nadpisu zmíněného a skvělého Edge of Tomorrow) už dlouho nevyskytl. A že jich je. Kam se hrabe moralistické a nudné Before I Fall, které je zdánlivě dost podobné. I zde se hlavní hrdinka Theresa, přezdívaná Tree (Jessica Rothe, taková talentovanější a o pár měsíců starší Blake Lively) probudí do dne, který se nejenže pořád opakuje, ale zároveň to je její poslední den v životě. Protože jí na konci toho dne pokaždé někdo zabije. Čemuž se Tree během filmu pochopitelně snaží vyhnout.

2. To, co ale odlišuje Happy Death Day od Before I Fall a taky od klasických slasherů vysokoškolaček, je fakt, že tohle není čistý horor, ale komedie s hororovým laděním. A navíc se jí velmi povedl casting hlavní postavy. Někdo by sice snímku mohl vyčítat, že je hlavní herečka na roli vysokoškolačky se svými 28 lety v době natáčení moc stará. Ale podle mě je to úplně vedlejší. Protože tahle postava po právu vypadá trochu vyžileji vedle svých ostatních spolužáků. Zejména vedle svého romantického zájmu ve filmu, Cartera (o 7 let mladší Israel Broussard). A dává to smysl. Tree totiž holduje úplně jinému způsobu života než Carter. Tree ráda a zřejmě i často kalí. A ne poprvé až do bezvědomí. Prostě si užívá vysokoškolského života rozhodně dost jiným způsobem, než je sledování filmů od Carpentera (což dělá slušňák Carter). A tak její narozeninový den začíná tím, že se probudí a neví, kde je, jak se tam dostala, je jí mizerně a z minulé noci si nic nepamatuje. Naštěstí je ve stejném pokoji (na koleji) právě Carter, který jí mile vysvětlí, jak se tam dostala a jak to, že má na sobě něco jiného, než v čem přišla.

Thajskem ku zdraví: a je to tady - umírám! (24)

1. Dalo se to čekat. Muselo to přijít. Doufala jsem sice, že zemřu doma, obklopená milující rodinou (a koblihama s vanilkovou náplní), ale není mi přáno. Chcípnu v Thajsku, obklopená lidma co neumí mojí řeč, teče z nich na mou téměř-mrtvolu pot, a koblihu mají zakázáno mi byť jen ukázat na obrázku. To je pech.

2. Tož věci se mají tak. Před týdnem tu došlo ke zranění, kdy jedné z těch nejvíc fit klientek tady, slečně co 10 let dělala Taekwondo a byla ve fantastický kondici, praskla při tréninku achilovka. Jakože úplně. Pochopitelně tím pro ní trénink skončil, odvezli jí do nemocnice a šla na operaci. A to prosím když došlo ke zranění nedělala nic šíleného, stála u pytle a kopala do něj kolenem. Lidi tu dělají bizarnější věci, jako třeba nošení závaží na krku atd.

Cake (2014) - 8/10

Jennifer Anistonová, které v její kariéře po seriálu Přátelé rozhodně nevadí trochu provokativnější, sarkastické anebo bizarní komedie, hraje v pár let starém snímku Cake ženu s vážnými zdravotními problémy, jejíž život v pěkném domě s bazénem a služebnou Silvanou je už nějakou dobu slušná deprese. Pokud tráví nějaký čas mimo svůj dům, deptá normálnější lidi například ve skupinové terapii pro lidi s chronickou bolestí cynickými komentáři v nevhodných momentech a snad jen její věrná mexická služebná zvládá snášet její jízlivost. Nadopovaná kombinací vína a prášků proti bolestem se jednoho večera setká s kolegyní Ninou (Anna Kendrick) z terapeutické skupiny. Háček je v tom, že Nina nedávno uspěla v tom, v čem ještě Anistonová nezaujala tak úplně jasné stanovisko - v sebevraždě. Anistonová se rozhodne si trochu narušit stereotyp a zjistit si o Nině něco víc.

Recenze: Justice League - zábavná zkazka o tom, jak CGI skoro zvítězilo nad knírem [6.3/10 A.S.]

1. Při natáčení filmu Justice League došlo k mnoha roztodivnostem a problémům. Jedním z nich byla tragédie v rodině režiséra Zacka Snydera (300, HoldenMcNeil vs NapoleonSolo), která dokonce vedla k tomu, že se dokončovacích prací (včetně signifikantních přetáček) chopil do té doby u JL působící jako scénárista, Joss Whedon (režisér Avengers).

2. Ten dostal za úkol film "zevtipnit a prosvětlit".  Výsledkem toho je jistá tónová nevyrovnanost. Která ale není úplně nezajímavá, protože Snyderovy "signature scenes", tzn. barevně přetuněné, zpomalené a monstrózně kýčové záběry se po chvíli musí omrzet snad i tomu nejvíc hard-core fanouškovi jeho filmotvorby. Také díky tomu, že se film z části přetáčel, neuvidíte ve filmu všechny scény, které jsou třeba v tomhle traileru. U některých je to dobře, jiné třeba někoho zamrzí.

3. Příběh je převážně o tom, jak se Justice League dává dohromady. A není to špatný příběh. A ani film to není špatný. Rozhodně je to o mnoho lepší než Nick Dunn vs Bezejmenný Hrdina z nadcházející M:I 6. Místy má něco z Avengers, místy ze 300, a mně se na to minimálně hodinu koukalo velmi dobře. Po tu dobu se film totiž věnuje převážně tomu, jak Batman poté, co potká nějakého rojícího se paradémona a zjistí, že na jejich invazi asi nebude stačit sám, dává dohromady partu superhrdinů, kteří by mu mohli pomoct. Ano, Batman objevil benefity týmové práce! Jak mu později řekne komisař Gordon v podání J.K. Simmonse "Its good to see you play nice with others".

Recenze: The Meyerowitz Stories - Sandlerova reálná šance na nominaci na Oskara [9.7/10 A.S.]

1. Málokterému filmovému fanouškovi se poštěstí, aby se v jednom filmu sešli 2 z jeho 3 nejoblíbenějších herců vůbec a film ještě k tomu napsal a režíroval jeho oblíbený režisér. Kdyby v The Meyerowitz Stories (new and selected) vedle Dustina Hoffmana a Adama Sandlera byl místo Bena Stillera Tom Cruise, už bych nepotřebovala Vánoce. Ale z té spolupráce měli radost i sami herci, protože ti hlavní pracovali pro Baumbacha dobrovolně, rádi a zadarmo.

2. Nový snímek režiséra Noaha Baumbacha (odborníka na tragikomicky hluboce poškozené lidské vztahy, se zvláštním zřetelem na vztahy rodinné, např. The Squid and the Whale,  Greenberg, While We're Young) se opravdu povedl. Kdo tohoto režiséra nezná, může si v duchu říct, že je to takový trochu odstředěný a více na styl "indie" zaměřený Wes Anderson a bude mít dobrou představu. Baumbach Wese Andersona "připomíná" i díky tomu, že je autorem několika scénářů, které Anderson zfilmoval. Například The Life Aquatic with Steve Zissou nebo jeden z Andersonových nejlepších: Fantastic Mr. Fox.

3. Film Meyerowitz Stories vypráví několik vzájemně souvisejících příběhů z rodiny svérázného patriarchy Harolda Meyerowitze. Harold je starý, sebestředný a značně extravagantní umělec, který se necítí dostatečně uznávaný ve světě kultury a možná právě proto se o to víc snaží, aby se kolem něj vše točilo aspoň doma. Během filmu tak velmi fikaně, vtipně, ale zároveň brutálně terorizuje všechny okolo. Harold má tři děti. Dva syny, rozvádějící se ho neurotika Dannyho (Sandler at his best) a úspěšného právníka Matthewa (Stiller) a dceru, introvertní myšku Jean. Kterou hraje skvělá Elizabeth Marvel. Jako kdyby vypadla z filmu Woodyho Allena, v jehož hře A Second Hand Memory momentálně působí v New Yorku. Harold má také již několikátou manželku, alkoholičku Maureen (Emma Thompson)*. V menších rolích se zde také objeví: Judd Hirsh, stále nádherná Sigourney Weaver, Adam Driver nebo Candice Bergen. Až budete film sledovat, tak pokud vám bude připadat casting podivně dobrý, je to tím, že ho dělala dvojice Douglas Aibel a Francine Maisler. A ti mají za sebou úspěchy v podobě obsazení: Manchester By The Sea, The Revenant, Birdman, The Grand Budapest Hotel, Moonrise Kingdom, Blade Runner 2049 nebo The Big Short. A i zde se jim podařilo pro film zajistit kolektiv skvěle k sobě padnoucích herců a to nejen z řad těch slavných (protože pro několik z nich režisér přímo ty role psal), ale i těch relativně neznámých. Např. Grace Van Patten (která je dost podobná Shailene Woodley) v roli Elizy, dospívající svobodomyslné dcery Adama Sandlera. A sám Hoffman kupodivu už hrál otce jak Sandlera, v The Cobbler, tak Stillera, v Meet the Fockers.  A opravdu jim tohle spárování sedne.

Thajskem ku zdraví: co bylo dřív, tloušt nebo automat na výmluvy? (23)

1. Jak někteří čtenáři vědí, jsem již několik týdnů zpět v Thajsku. Kde dále pracuji na své fyzičce, a zejména pak na nárůstu svalové a úbytku tukové hmoty. Ještě je dost co zlepšovat. Ale jelikož tu nejsem poprvé, už mne tolik věcí nepřekvapuje. A možná i proto mám čas a sílu všímat si věcí, které mne předtím nenapadlo pozorovat nebo je dokonce neodborně ale i tak  s chutí analyzovat.

2. Za tu dobu co tu jsem (přecijen to dohromady bude přes čtvrt roku pobytu) se tu vystřídalo odhadem tak 100 různých lidí, coby spolucvičenců. Drtivá většina z nich jsou profi sportovci, nebo lidi se skvělou kondičkou, případně "jen" štíhlí, a tak 10 max 20 procent jsou lidi, kteří tu bojujou s nadváhou. Zajímavé je, že všichni (ale fakt do jednoho) ti co mají nadváhu a které jsem tady poznala, mají jedno společné. Mimo těch pneumatik teda. Mají podstatně větší sklony k pesimismu, nebo prostě negativnímu až odporujícímu náhledu,  a často i k výmluvám a ulejvání. Než se začnou případní dotčení čtenáři urážet, chci říct, že se rozhodně nepokouším tvrdit, že to co tu teď říkám platí obecně na všechy jedince ze skupiny "lidi s nadváhou". Je to jen pozorování na vzorku cca 100 lidí, z nichž né více než 20 mělo problémy s nadváhou. A samozřejmě do těch 20 patřím i já, takže pochopitelně v jistém smyslu mluvím i sama o sobě.

Recenze: The Foreigner - Jackie Chan je bůh. I v jinak průměrném filmu. [6.6/10 A.S.]

1. Nový film, ve kterém hraje Jackie Chan, se jmenuje The Foreigner a je adaptací podle všeho velmi povedené knihy, The Chinaman, kterou spisovatel Stephen Leather napsal na konci osmdesátých let minulého století. A v tom právě spočívá podle mě největší problém snímku. Není totiž podaný jako retro, ale současný, čímž je dost neaktuální.

2. Když Stephen Leather pracoval v osmdesátých letech jako editor britských Times, byly rozepře mezi Brity a Iry na vrcholu, stejně jako činnost organizace IRA. V dnešní době je ale IRA už spíše archaický problém, na který se filmoví fanoušci rozpomenou leda tehdy, když se opět dívají na filmy In the Name of the Father, 50 Dead Men Walking, The Jackal nebo výtečnou '71. V devadesátých letech, kdy byla kniha poprvé vydaná, byla IRA relevantní asi jako dneska terosté z řad muslimů, takže se o ní točily filmy jak na běžícím pásu. Michael Collins, Patriot Game nebo The Devil's Own třeba. Ale po roce dva tisíce (a po tzv. Belfastské dohodě) už činnost IRY a s ní i napětí mezi Brity a Iry logicky upadalo. Takže pak například drama z roku 2008 Hunger, s Fassbenderem v hlavní roli, správně bralo tématiku irsko-anglického konfliktu jako "podívání do historie". Proč tohle neudělal Foreigner s Chanem, a nezasadil film do 80.-90. let, kam příběh patří, je mi záhadou. 

3. The Foreigner vypráví příběh Quana, hodného čínského imigranta, který v Londýně má svůj restaurant a dcerku, kterou nadevše miluje. A je tak pochopitelně dosti naštván, když mu ji teroristé zabijí. Kdyby se filmu dodal trochu modernější (nebo naopak přiznaně retro) kabát, mohl by být super. Jenže vzhledem k tomu, že zlí teroristé se ukáží být z IRA, se film následně dost detailně věnuje irsko-britským vztahům a ilustruje je jako v současnosti velmi napjaté, to působí trochu komicky. Stejně jako neschopnost policie/ bodyguardů/rozvědky dopadnout včas Chanova Quana. Ale obecně šel film příliš do hloubky a předpokládal znalosti, které běžný divák Chanových filmů asi nemá*. Domnívám se totiž, že málokdo se bude dnes automaticky orientovat v termínech jako PIRA, CIRA nebo OIRA (Provisional IRA, Official IRA nebo Continuity IRA), kterými snímek operuje, a málokdo v kontextu dnešního světa pochopí motivaci hlavních zlounů a z ní vyplývajících několik filmových twistů.

Dojmologie: haraším, harašíš, haraší, harašíme?

 1. Byla jsem požádána, abych pro jeden časopis napsala úvahu na téma kauzy Harveyho Weinsteina. Ta se v posledních týdnech tak grandiózně rozbujela, že nyní zasahuje cca polovinu Hollywoodu a postupně také spoustu lidí i mimo showbyznys a Ameriku. A jak tak nad tím přemýšlím, docházím k tomu, že člověk aby snad byl rád, že není slavný / mocný / bohatý / cokoliv zajímavého. Může tak lépe spát. Bez obav, že se probudí a v emailové schránce najde tucty dotazů od novinářů na to, jak mohl před těmi 10, 15, 20, 30 lety spáchat x/y/x²/√x.

2. Samozřejmě považuji sexuálně motivované trestné činy za špatné, společensky škodlivé a po zásluze kriminalizované. Od (ex) právníka se specializací na trestní právo a se silnou inklinací k činnosti na straně, která pachatele vyšetřuje a stíhá, nikoliv obhajuje, asi ani nic jiného nelze očekávat. Ale nemůžu se plně ztotožnit s tím, že se jaksi obecně přijalo, že je v pořádku společensky naprosto odsoudit (až zcela zničit) člověka pouze na základě něčího tvrzení. Samozřejmě že v případě, kdy takových tvrzení je hodně, z různých zdrojů a obsahují určitou dávku věrohodnosti, dává to intenzivnější pocit případného provinění. A žádné oznámení tohoto typu není dobré automaticky znevažovat. Ale i tak jsem zastáncem názoru, že je nejdříve nutné situaci odborně prošetřit, než dojde k dramatickým (a často nenapravitelným, popřípadě jen velmi obtížně) škodám na něčí reputaci, schopnosti být dále zaměstnán, obstarávat si obživu, nebo mít normální společenské vazby.

Recenze - Flatliners - další nepovedený remake [3.6/10 A.S.]

1. Ve vší počestnosti přiznávám, že jsem fanouškem původního filmu Flatliners z roku 1990 od režiséra Joela Schumachera. Zároveň nemám nic proti remakům. Dokonce si vybavuju několik předělávek, které mi připadaly srovnatelně dobré, nebo i něčím lepší než originály. Namátkou jmenuji: Hanekeho Funny Games, Scorseseho The Departed, Cronenbergovu The Fly, Soderberghovo Ocean's Eleven nebo Dredd od Peta Travise. Takže jsem se do kina na nové zpracování příběhu o partě mediků, kteří experimentují s klinickou smrtí, docela těšila.

2. Navíc,  Flatliners 2017 režíroval Dán Niels Arden Oplev (původní Girl With the Dragon Tattoo) a nejméně dvě jména z obsazení (Ellen Page a Diego Luna) patří talentovaným mladým hercům, takže mi připadalo, že těch 5 % na Rotten Tomatoes bude spíš známka nějakého brutálního podhodnocení. Ale nebyla.

3. Film už v první scéně dodá snímku patetickou a již mnohokrát použitou atmosféru výčitek svědomí, jež řídí i po letech kroky hlavní hrdinky Courtney (Ellen Page), která se při studiu medicíny zaměřuje zejména na fenomén klinické smrti a je jím tak posedlá, že se rozhodne ji sama (byť kontrolovaně) podstoupit. Přemluví pár kamarádů, aby jí k tomu pomohli, a rozjíždí se linka dále víceméně věrně kopírující schéma původního filmu, řešící, jak dlouho se studenti dokáží udržet ve stavu klinické smrti a co z toho vyzkoumají. 

4. S každým dalším dobrovolníkem, který podstoupí řízené uvedení do stavu, kdy mu nebije srdce, nefungují plíce a alespoň zdánlivě na nějakou chvíli nefunguje ani mozek, se doba, po kterou v zóně mezi životem a smrtí medici zůstávají, prodlužuje. Zároveň s tím se ale zintenzivňují děsivé halucinace (nebo něco takového), které pak tito pokusní králíci zažívají po oživení.

Spoiler Alert Podcast: Blade Runner 2049

Spimfurt, Myval, Kverulant a 3 mikrofony

Zážitků z filmu Blade Runner 2049 jsme byli natolik plni, že nám nestačilo ani několikero zanícených debat on line, ani v hospodě, a tak jsme naše cinefilské hovory "od nerdů pro nerdy" posunuli na další úroveň, a sešli se na to ve studiu. A jelikož nás to bavilo, hrozí reálná možnost toho, že si to brzy zopakujeme. Zuby si momentálně brousíme na prosincové Star Wars. Ale nyní pro ty, kdo mají 40 minut času a zajímá je Blade Runner, je zde první epizoda našeho velmi spoilerovitého (a proto uveřejňovaného až několik týdnů po premiéře) podcastu Spoiler Alert, tentokrát na téma Blade Runner 2049. K poslechu stačí zmáčknout play.

1922 (2017) - 6/10

Stephen King letos přežil 70. let a k narozeninám dostal během roku několik adaptací. K nakupování práv se přidal i Netflix a po Geraldově hře, která měla premiéru na internetu před měsícem, je tu zfilmovaný příběh zločinu a trestu ze života farmářské rodiny kdesi na farmě v Nebrasce. Krysy, kukuřice, vražda, výčitky, Stephen King. Hledáte nový horor pro pochmurný říjen?

Tamhle leží můj kadeřník pro roli v The Expanse.

Recenze: Geostorm - Bůh buď milostiv duši scénáristy, protože za tohle by měl jít rovnou do pekla [3/10 A.S.]

1. Film Geostorm se hrozně nepovedl. Není dobře zahraný, ani zrežírovaný, nemá skvělé triky nebo atmosféru, natož aby ho aspoň k průměru posunul scénář. Co hůř, není to ani tak zábavná blbost, jako bylo třeba pokračování Dne Nezávislosti (a jak nyní vychází najevo, oba filmy psal převážně jejich režisér Roland Emmerich, nikoliv režisér a scénárista Geostormu, debutující Dean Devlin). Je to nezajímavá nuda, která v příběhu o záchraně země před pomstou počasí obsahuje ty nejvíc omílané kýče ze žánru "disaster-drama".

2. Tedy: vztah táta-dcera, kdy dcera se bojí o to, že tatínek při misi, která má zachránit celý svět, sám zahyne. Vztahy dvou příbuzných, kteří se léta hádají, jen aby se mohli díky misi, která má všechno zachránit, dojemně usmířit a poznat, že ten, na kterého léta nasazují, že je debil, možná debil není. Pejska, který se významně třese, když se jeho směrem hrne tsunami / tornádo / láva / ledová kra / zemětřesení / mimozemšťani / koalice Babiš-Okamura-komunisti / dosaďte libovolnou pohromu, ale nakonec to přežije. Bílý dům v panice s figurkou macho prezidenta. Několik CIA agentů, z nichž část jsou zjevně ve filmu jen proto, aby jakožto tupí panáci dali vyniknout hlavnímu hrdinovi a jeho "nestrojenému chlapáctví", a část, aby bylo jak zařídit, že nestrojený chlapák bude mít v žádoucí chvíli k dispozici kódy, díky kterým může zastavit atomovku / síť teroristů / zničení bílého domu / vybombardování světových velkoměst / koalici Babiše-Okamury-komunistů / nebo libovolnou jinou hrozící pohromu. Samozřejmě nechybí ani záběry na několikero displejů s červeným číselníkem, na kterém utíkají vteřiny do momentu M, ani pohledy na katastrofu ve formě padajících mrakodrapů.

Gerald´s Game (Geraldova hra, 2017) - 7/10

Letošní rok se může přetrhnout s adaptacemi knih i v ČR populárního hororového spisovatele Stephena Kinga. Seriály The Mist (Mlha) a Mr. Mercedes, rozpačitá fantasy The Dark Tower (Temná věž), rekordy v návštěvnosti hororů trhající It (To). K tomu přidejme producentské snahy streamovacího giganta Netflix, který vrazil peníze do celovečerní adaptace povídky 1922 a překvapivě do Geraldovy hry, jak to dopadlo?

Dědo, tady smrdí nějaká zdechlina. Dědo? Dědo?!?

Recenze: Brigsby Bear - retrofuturistická tragikomedie pro všechny nerdy [8.3/10 A.S.]

1. Do kina vás na film Brigsby Bear poslat asi nemůžu, neboť to nevypadá, že by šel v dohledné době do českých kin. Ale určitě se objeví na nějakých nosičích a kdo se na něj následně podívá, ten neprohloupí.

2. Tedy. Pokud u něj platí alespoň jedna z následujících podmínek. A) sám je nerd, nebo aspoň tak trochu divný, či má koníček, do kterého je tak zažraný, že to ostatním lidem, kteří jeho nadšení nesdílí, může připadat až chorobné. Nebo B) rád se dívá na filmy o takových lidech. Případně C) chce prožít hodinu a půl u chytrého, originálního filmu, jehož ústředním motivem je: zápal pro věc. 

3. V tomto případě je tím zápalem zájem mladého Jamese (skvělý Kyle Mooney, znáte možná z SNL) o televizní pořad o medvědu jménem Brigsby. Brigsby je něco jako super-medvěd, který nejenže zachraňuje různé bytosti, země, planety a možná i galaxie, ale ještě u toho diváka vzdělává. Nadprůměrně inteligentní James je jím velmi fascinován. O to víc, že vyrůstá v rodině trochu podivně se chovajících lidí, kterým vévodí jeho otec, kterého bravurně hraje Mark Hamill.

4. Od prvních chvil tohoto filmu, který produkovalo trio The Lonely Island, je divákovi jasné, že všechny postavy jsou tak trochu cáklé, půjde jen o to, do jaké míry. Na své si již během úvodních scén přijdou nerdi do matematiky a fyziky. Režisér Dave McCary se ve svém celovečerním debutu zhostil role kreativního vládce své vize opravdu výborně. Film velmi zdařile kombinuje absurdnost se všedností, jemné emoce citlivého muže s šokujícím vývojem v ději, záběry, které vypadají chvilku snově, chvilku jako z loutkového divadla, se záběry jak z reality, byť jednou retro, podruhé futuro. A vy nevíte, co si o tom vlastně všem myslet. Ale baví vás to sledovat.

Dear Parents: I salute you! (Day 1)

I was appointed as a temporary guardian to my Auntie's two dogs. Nobody else was available to take care of them for the 4 days while she would be gone. Believe me, I asked around. A LOT. But since the dogs happen to live in the house where my mother is currently recovering from an injury that resulted in a broken shoulder and I was helping her already, it was a logical choice. 

I was given a few "simple" rules, like what time one dog needs to get his medicine (god damn early in the morning), and that the little one is deaf and epileptic and the other one is old and disobedient so I have to take that into account. Oh and one will only shit when you are looking at it. Don't ask me why, but it is a real thing apparently. But otherwise they are "both lovely" I was told, and "you are going to have a great time". Yeah. No. So that  didn't happen. I am a sucker and the dogs are like one deaf toddler and one demented and bratty teenager. If having kids is anything like this, then count me out people. Or rather: I admire greatly anyone who takes care of anything this or more demanding and challenging on daily bases. You are the real MVPs people! Cause this is how it went for me:

Recenze: The Killing of a Sacred Deer - jen středně úchylné, ale povedené drama [7/10 A.S.]

1. Po tom, jak moc se mi líbila bizarní temná komedie The Lobster, jsem se na The Killing of a Sacred Deer, nový film od řeckého režiséra Yorgose Lanthimose, těšila hodně. Mé nadšení ještě zvýšil pořadatel, který v Lucerně minulý týden v rámci projektu Be2can tento film uváděl. Film totiž nejprve několikrát z pódia označil za nesmírně drsný, temný, možná použil i slovo zvrácený a varoval diváky, že to je jen pro otrlé a že jim možná z toho bude zle a po promítání mu mohou jít říct, jak moc se jim film kvůli tomu nelíbil, ale on že si za ním i tak bude stát.

2. To mne, logicky, naprosto nadchlo. Chyba. Film není prakticky vůbec zvrhlý, ani zvrácený. Má temnou atmosféru, ano, ale spíše napínavou, rozhodně v něm však není taková míra náhodné brutality či zvrhlých nápadů, jako třeba právě v Lobsterovi. Takže kvůli tomu svá očekávání nezvyšujte. Ale zároveň se prosím nenechte odradit tím, že to není tak hard-core jako třeba Saló aneb 120 dnů sodomy.

3. Příběh o Stevenovi Murphym, úspěšném kardiochirurgovi (skvělý Colin Farrell), jeho vztahu k podivnému teenagerovi Martinovi (snad ještě skvělejší Barry Keoghan, znáte z Dunkirku) a o tom, jaké napětí a problémy vzbudí tento vztah v Murphyho rodině (v čele s manželkou, kterou hraje Nicole Kidman), je nádherně natočený. Vizuálně je to vedle Blade Runnera 2049 pro mne momentálně mezi několika "nej" roku 2017. Na rozdíl od svých předchozích filmů zde Lanthimos kameru používá častěji v pohybu a z pozice za nebo před protagonisty, které sleduje skoro ve stejném tempu jejich chůze a vytváří tak dojem, jako by s nimi šla nějaká paranormální entita, skrze jejíž "oči" vy sledujete scénu. Velmi zajímavé a místy i díky tomu snímek připomíná něco od Kubricka, jak vizuálně, tak pocitově.

Recenze: The Mountain Between Us - kde nic není, ani Oscar nebere [3.3/10 A.S.]

1.The Mountain Between Us mohl být krásný film. Kdyby. Kdyby k němu režisér Hany Abu-Assad dostal scénář, který napsal někdo jiný než Chris Weitz, režisér jednoho z nejhůře hodnoceného dílu ságy Twilight - New Moon. Mám vůbec pokračovat? Nebo je vám už jasné, jaký tenhle film je? Ale protože Weitz je jako producent a tu a tam i spoluscénárista podepsaný i pod povedenějšími filmy (About a Boy, Antz), nedalo mi to a projela jsem si jeho filmografii a vyšlo z toho jediné - cokoliv udělal lepšího, tak se na tom s ním podílel zároveň i výrazně lepší scénárista. Například Rogue One s ním mimo Lucase psal i Tony Gilroy. Nejlepší, co vyplodil Weitz sám, byl kýčový a podprůměrný The Golden Compass. 

2. Ale zpět k The Mountain Between Us. Varuji, tahle recenze bude plná menších spoilerů a snímek si nezaslouží, abych je skrývala. Protože je na něm nejlepší trailer a epizody z natáčení. Trailer mylně slibuje "survival drama". Jenže. Jenže snímek byl napsán na základě knihy ze žánru "romance-disaster". A tvůrci filmu se rozhodli potlačit disaster na minimum, ale zároveň nedokázali vytvořit žádnou uvěřitelnou romantiku. A to dokonce ani mezi tak skvělými herci, jako je oscarová Kate Winslet a neodolatelný Idris Elba.

Recenze: Blade Runner 2049 - lidštější než lidské? Těžko. [7.6/10 A.S.]

1. Hodnotit film Blade Runner 2049 je pro mne velmi těžké. Hlavně proto, že původní film (prakticky ve všech jeho verzích, včetně té kino verze s voice-overem) patří mezi těch pár filmů, které mne nejen bavily od začátku do konce a emočně mě oslovily, ale které mi i daly spoustu podnětů k dalšímu přemýšlení, vyhledávání podobných děl a nakonec i k vlastní tvorbě a zkoumání konceptu, který Ridley Scott ve svém filmu na motivy povídky Philipa K. Dicka předestřel v původním filmu/ech. Nejraději mám asi jako skoro každý sci-fi fanda Blade Runner ve verzi Final Cut.

2. Od jeho pokračování bych tedy logicky chtěla kvalitativně podobný zážitek. Ačkoliv mi dopředu mělo být jasné, že to nebude možné, tak fantastické ohlasy ze zahraničí mne naplnily tou trochu naděje na to, že opět v kině uvidím něco opravdu originálního a dechberoucího.

3. Protože to pro mne původní Blade Runner byl. Originální dechberoucí filmové dílo, které nejen svým příběhem, ale i hudbou a vizuálním zpracováním přinášelo něco, co mi připadalo (a stále připadá) neomšelé. Bohužel v Blade Runner 2049 se tento pocit nedostavil. Nyní, druhý den od zhlédnutí, přemýšlím, které scény si nejvíc vybavuji, a to sice scénu s koníkem, kterou ale považuju za trochu kýčovitou, a pak asi závěrečnou akci, ale to čistě kvůli té (velmi hezké) akci. Nic duchovně obohacujícího na mne z toho filmu bohužel nedýchlo.

4. Příběh o tom, jak lovec replikantů, Blade Runner zvaný K (Ryan Gosling), přijde v roce 2049 na tajemství z roku 2019, které má na jeho život významný dopad, nebyl špatný. Ale nebyl ničím uchvacující, nad rámec toho, že nadšený fanoušek jedničky čekal na reference, camea, podobné hudební motivy (škoda že hudbu nedělal Jóhannsson), na rozvinuté linky, které původní film naznačil, a radoval se tak asi nejvíc z každého záběru, který mu toto nějak splnil.

Recenze: Amityville: The Awakening - jen lehce strašidelná reklama na kalhotky [4/10 A.S.]

1. Amityville: The Awakening, nový film z řady snímků o zlém domě v Amityville má několik potenciálních es v rukávě. V jedné z hlavních rolí je Jennifer Jason Leigh, v jejímž podání je hysterická psycho matka skutečně odpudivou postavou. Druhým esem je příjemná sebereflexe v podobě několika vtipů, ve kterých si herci občas mrknou na diváka referencemi na jiné filmy z této franšízy a narážejí na slabou kvalitu remaků, sequelů a podobně. A posledním trumfem jsou celkem zdařile hrající všechny obsazené teenage role, mimo té hlavní.

2. Obdivovatelům ladných ženských křivek ale jistě přijde vhod fakt, že se režisér céčkových hororů, Franck Khalfoun, rozhodl hlavní představitelku, náctiletou Bellu Thorne, v klíčových scénách obléct  pouze do krátkého tílečka a kalhotek a dal jí instrukce, aby se ve svém dětském pokoji pohybovala co nejčastěji jako zkušená striptérka, tedy zadkem napřed a nahoru a vždy něčím obnaženým směrem ke kameře. A prostě aby svým vzhledem co nejvíc kompenzovala ten slaboduchý a nezajímavý scénář. 

3. Amityville: The Awakening je o tom, jak se do amerického, posedlého, zabijáckého a již z dálky se na diváka výhrůžně šklebícího domu, ve kterém se před 40 lety stala podivná tragédie, nyní nastěhuje nová rodina. V níž jsou 3 děti, z nichž jedno je…. voila… v kómatu. A hádejte, kterého haranta z těch tří dům posedne. 

PRGA!

Recenze: Wind River - skvělá chlapská "romantika" [8.6/10 A.S.]

1. Film Wind River, finální část trilogie z oblasti "American Frontier" (do které od Taylora Sheridana patří ještě Sicario a Hell or High Water), se povedl. A to natolik, že radím nejen pravidelným, ale i svátečním návštěvníkům kinosálů, aby si ho nenechali ujít na velkém plátně.

2. Wind River je považován za režijní debut Taylora Sheridana, talentovaného scénaristy nominovaného na Oscara. Ale ve skutečnosti se jedná už o jeho druhý režijní počin, po hororu Vile z roku 2011. Který také prý nebyl špatný. Ale Wind River je úplně jiná kategorie kvality. 

3. Příběh o lovci a stopaři (Jeremy Renner, podávající možná nejlepší výkon své kariéry), který v USA v zasněženém Wyomingu pomáhá mladé FBI agentce (překvapivě dobře hrající Elizabeth Olsen) řešit smrt mladé dívky z indiánské osady Wind River, je poutavý, přiměřeně napínavý, chytrý a citlivý. A to říkám přes fakt, že snímek zachycuje i tak brutální jednání, jako je znásilnění a vražda.

Recenze: A Ghost Story - prima festivalová úchylárna [8/10 A.S.]

1. Snímek A Ghost Story mne lákal jak svým obsazením (plakát sliboval Rooney Mara a Caseyho Afflecka), tak režisérem Davidem Lowerym (který mne po Aint Them Bodies Saints zaujal i kvalitní pohádkou Pete's Dragon) a i tématikou (ať žijí duchové!).

2. Mírným zklamáním pro mne bylo, že Casey Affleck tráví až na asi 3 krátké scény celý film pod prostěradlem, kterým je jeho postava ducha od hlavy k patám pokrytá, a ani skrze díry na oči mu nejsou vidět oči. Rooney Mara je ve filmu také jen asi pětinu času. Takže pokud to chce někdo vidět kvůli této dvojici, ať si rovnou upraví svá očekávání.

Recenze: Girls Trip - další protěžovaná hrůza [3/10 A.S.]

1.  Girls Trip je další z filmů, které na určité úrovni diváka, co není černoch a/nebo žena, možná podvědomě posouvají směrem k rasismu a misogynii. Protože tak tupé postavy, dementní zápletky a silně nesympatické jednání všech zúčastněných, aby jen tak pohledal.

2. Režisér Malcolm D. Lee se specializuje na "černé komedie". Ve smyslu: filmy zachycující Afroameričany a jejich kulturu. Už jsem od něj utrpěla Barbershop, který mne svou stupiditou zcela ohromil a dovedl mne do bodu, kdy jsem se svým černým kolegou v práci byla ochotna (opatrně) diskutovat na téma "proč nemá člověk věřit těm negativním stereotypům, když je pak ve filmu sám černošský režisér nejen znázorňuje, ale ještě vyloženě podtrhuje"? Výsledky té debaty ovšem nejsou jednoznačné.