Zobrazují se příspěvky se štítkemHorko. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHorko. Zobrazit všechny příspěvky

19. prosince 2017

Thajskem ku zdraví: už se mi to tu krátí (29)

1. Tak už mám před sebou jen pár dní, jelikož na Vánoce letím zpět do ČR. Na jednu stranu se těším do civilizace, mezi přátele a rodinu, na druhou stranu ten život tady taky má něco do sebe. A není to jen tím že je člověk "nucen" správně jíst a cvičit.

2. Jisté odříznutí od světa a civilizace (a rychlého internetu) je vlastně hrozně mentálně občerstvující. Stejně jako nová životní rutina. Vlastně jsem tu tentokrát byla docela produktivní po všech stránkách. Mimo tradičních článků kterými pravidelně přispívám na různé portály a do několika časopisů, se mi tentokrát povedlo i pokročit o 40 stránek s knihou, a napsat celý nový scénář. Který navíc prošel krutým standardem mého přísného dramaturga, takže mám mimo těch mínus 10 kilo další důvod k radosti.

3. Čímž ale nastává vlastně druhotný tlak na výkonnost, protože je žádoucí, abych podobnou produktivitu udržela i po návratu domů do NYC, jak v oblasti sportu (čemuž dost pomáhá že boxing gym mám hned vedle baráku) tak v oblasti psaní. Aby to někam celé spělo. Ale faktem zůstává, že tak vhodné podmínky pro nerušenou tvorbu, jako mám tady, jen tak někde mít nebudu. 

13. prosince 2017

Thajskem ku zdraví: "filosofie" nechuti ke cvičení (28)

1. Pokud vás sport/cvičení přirozeně baví, nebo dokonce více než jiné činnosti, které člověk může provozovat ve svém volném čase, či dokonce natolik abyste se na cvičení samo o sobě i těšili, gratuluju. Mít koníčka, který je zároveň zdraví prospěšný a celkově rozvíjí samé dobré věci v člověku (sportovní duch, disciplína, schopnost podřídit se autoritě nebo týmu) je výhra v loterii.



2. Co ale s lidma, které sport/cvičení přirozeně nebaví? Vyloučím ty, kteří sport odepsali na základě např. špatné zkušenosti z tělocviku na základní škole, nebo nějakého předsudku že pravidelné cvičení není potřeba či je pro debily, a v dospělosti se nepokusili přijít pohybu na chuť. Protože bez snahy a ochoty risknout nějaké to nepohodlí se k pozitivním změnám člověk samozřejmě nedopracuje. Ale co s lidma, kteří vyzkoušeli lecjaký sport, v touze najít aspoň jeden, který je bude upřímně bavit, a nepovedlo se to? Nebo s těma, kteří sice našli pár aktivit, které je baví "víc než jiné" ale pořád ještě je "vlastně vůbec nebaví" v porovnání s nesportovníma činnostma?

8. prosince 2017

Thajskem ku zdraví: everybody hustles (27)

1.  Po návratu z Macau jsem se několik dní cítila příjemně fyzicky i psychicky občerstvená. Ovšem pouze do té doby než mě dostihlo zdejší kolující nachlazení. A to přesto, že pacient nula (OB) se snažil chránit rouškou, a stejně tak ostatní, kteří to od něj postupně chytli. Domnívala jsem se, že se mi to vyhne, ale nestalo se tak. Takže jsem v pondělí slehla i já.

2. Naštěstí ale od té doby co se nechávám očkovat proti chřipce se u mě díky tomu výrazně změnil průběh všech možných nachlazení, rýmiček, chřipek, a podobného moribundu. Jednak je dostávám tak cca 1 max 2 x za rok, některé zimy vůbec, ale hlavně nemají trvání 5-7 dnů, jako předtím, ale 1-2 dny. Ano, včetně rýmy. Během většinou 30 hodin se to stačí rozject, proběhnout, i vymizet. Považuju to za neskonalé zlepšení a upřímně doporučuju všem si jednou ročně tu injekci nechat píchnout. Je možné že to má nějaké nevýhody nebo vedlejší účinky, ale já jsem žádné nezaznamenala, naopak vidím jen samá pozitiva.  A sociální jistoty.

3. Ale ano, den a půl jsem necvičila, a byla zalezlá na pokoji, pospávala, dívala se na Star Wars, kurýrovala se, občas se malinko litovala ale taky jsem u toho konečně pořádně pracovala. A jelikož nachlazení nebylo nijak dramatické, tak jsem během něj dopsala těch 90 stránek, o které jsem byla "pozadu" vůči plánu. Hurá. Možná nejsou v takové kvalitě jako měly být, ale je to začátek a jsem teď zas v limitu. A mám tak lepší pocit z toho, jak postupuji ve své nové kariéře. 

30. listopadu 2017

Thajskem ku zdraví: výlet na Macau aneb 72 hodin bez netu (26)

1. Jak víte, dopřála jsem si malou přestávku v cvičení (a částečně i v dietě) a odletěla na tři dny na Macau. Po přistání jsem zjistila, že ačkoliv mi T-mobile ihned hlásil, že nazdar v Macau a ať si užiju jejich roaming, tak že data v telefonu mi neběhaj. Část prvního večera jsem tak strávila na hotelové wifi gůglením hlášky "PDP autentification failure", a následně udělala všechno co mi bylo razeno, včetně vyndání simky, změny operátora, a resetu network settings, ale nic nepomohlo. 

2. Inu zavolala jsem na T-mobile support a strávila s nimi "plodných" 30 minut hovoru. Můj problém stejně vyřešit nedokázali. V jedné fázi po mě dokonce chtěli, abych resetovala (tzn vymazala) celej přístroj, a to jsem odmítla. Protože podle jejich prodlev a dotazů to vypadalo, že v mezidobí guglej stejně jako jsem gůglila před tou chvilkou já a jsou tak nikoliv o krok napřed ale pozadu a to mne nenaplňovalo zrovna nadějí. Zpětně se ukázalo, že by to bylo stejně k hovnu. Ještě že jsem to neudělala. Vypadá to na to, že prostě nemají dostatečně kvalitní partnery, resp partnery s dostatečně kvalitním pokrytím a žádnej reset přístroje by to nevyřešil. 

24. listopadu 2017

Thajskem ku zdraví: vzhůru do povětří! (25)

1. Zítra to bude měsíc, co tu jsem a ještě další měsíc mám před sebou, tak je záhodno si udělat párdenní pauzu. A odměnit se nějakým výletem. Chystám se tedy na Macau. Ano ano, vím že ty Bondovské lokace ze Skyfall tam ve skutečnosti (nebo rozhodně né všechny) nejsou. Ale i tak mne to tam velmi láká.

2. A nejsou to jen ta barevná vystylovaná krásná kasína, kvůli kterým se Macau přezdívá Las Vegas Asie. Ale je to ten pro mne fascinující mix staré Evropy (konkrétně Portugalska) a Číny, který se tam nachází. V jedné části Macau to totiž vypadá jako v neoklasické (a i starší) jižní Evropě, a v druhé jako v hyper moderním ultrabarevném počínštěném Las Vegas. To prostě člověk musí vidět. Jo a taky tam mají pandy velké. A atrakci, která si říká 5D Batman flight. A obří věž ze které se dá skákat. Hádejte jestli půjdu skočit z věže nebo na Batmana?

3. Před svýma 3 dnama "volna od cvičení" jsem si ovšem naordinovala pořádný zápřah. Celý tento týden jsem věnovala převážně sparringu s teenage Kanaďankou, zdaleka nejsympatičtější cvičenkou odsud. Ta mne nejprvě několik dní zdařile masakrovala, ale včera se mi povedlo uhrát remízu. Škoda že dnes odjíždí. Hodne mne to posunulo. Zejména proto, že se narozdíl od chlapů nebála/neměla zábrany mě mlátit. Ať už do obličeje, břicha nebo koz. Což pánové zde dělají jen docela opatrně. Teda až na Itala. Ten se mnou nemá slitování. A tak je to správné. Až se vrátím z Macau, budu trénovat zas převážně s ním.

22. listopadu 2017

Thajskem ku zdraví: a je to tady - umírám! (24)

1. Dalo se to čekat. Muselo to přijít. Doufala jsem sice, že zemřu doma, obklopená milující rodinou (a koblihama s vanilkovou náplní), ale není mi přáno. Chcípnu v Thajsku, obklopená lidma co neumí mojí řeč, teče z nich na mou téměř-mrtvolu pot, a koblihu mají zakázáno mi byť jen ukázat na obrázku. To je pech.

2. Tož věci se mají tak. Před týdnem tu došlo ke zranění, kdy jedné z těch nejvíc fit klientek tady, slečně co 10 let dělala Taekwondo a byla ve fantastický kondici, praskla při tréninku achilovka. Jakože úplně. Pochopitelně tím pro ní trénink skončil, odvezli jí do nemocnice a šla na operaci. A to prosím když došlo ke zranění nedělala nic šíleného, stála u pytle a kopala do něj kolenem. Lidi tu dělají bizarnější věci, jako třeba nošení závaží na krku atd.

14. června 2017

Thajskem ku zdraví: Gina Carano ze mě asi nebude (22)

1. Tak už se mi to tady krátí. Mám před sebou poslední dva týdny řehole. Včera se mi zas povedlo se mírně zranit, takže dnes mám nařízený jen "lehký" trénink, tedy "pouhé" 3 hodiny. Ale díky bohu za ty dary. Možná za to pohmožděné rameno, koleno,  krk a záda stály.

2. Přemýšlím nad tím, který z těch sportů, co jsem tady měla zatím možnost vyzkoušet, mě baví nejvíc. Teoreticky to asi je MMA, protože je pro mě nejpestřejší a kombinuje prvky z několika dalších sportů. Ale MMA je taky původce nejvíce mých zranění. Včera, když se mnou kolegyně cvičenka (zdatná atletická rugbistka z Hongkongu, trochu působící jako adolescentní reinkarnace nejnovější Wonder Woman) několikrát mrskla v kleci o zem, tak mi připadalo, že Robert Murthaugh měl vlastně pravdu: I am too old for this shit!

30. května 2017

Thajskem ku zdraví: thats all folks (for now)


Vzhledem k tomu, že jsem se nakonec rozhodla kývnout producentovi na nabídku ze svého pobytu zde udělat krátkometrážní video-seriál, se budu následující měsíc v pauzách mezi cvičením věnovat právě tomu. Psaní a natáčení jednotlivých epizod.

Plus je dle instrukcí nutné pracovat s elementem překvapení pro diváky. Takže zde nechávám jen pár článků jako úvod do situace a malé tématické ochutnání a zbytek se bude od teď už zpracovávat pro seriál. Jak to celé tady dopadne bude pro ty, co tenhle pobyt rádi sledují, pak aspoň překvapení. A ačkoliv každý den přemýšlím nad tím, že bych to tu nejradši zabalila, tak se pak vždycky překecám k tomu, abych dál pokračovala. Aspoň zatím. Samozřejmě doufám, že se mi to povede vydržet až do konce. A pak hlavně i dál, protože stejně náročný, jako je tady ten skoro každodenní trénink, bude pak realita na ostro, doma. Kdy bude potřeba kvalitní životní styl dodržovat i nadále. Třeba se nakonec v New Yorku zapíšu do nějaké školy Muay Thai a budu pokračovat přímo v tomhle sportu. No, ještě uvidíme.

24. května 2017

Thajskem ku zdraví: moje kolena a jiná zvířena (18)

1. Při včerejším odpoledním cvičení mi znova luplo v koleni takovým nepěkným způsobem, koleno se mi následně trochu podlomilo, po pravý vnitřní straně mi z něj  směrem nahoru vyjela na zlomek sekundy velmi ostrá bolest a něco mi v něm jakoby přeskočilo.

2. Na doporučení Itala jsem se tedy posadila a nechala ho, aby mi koleno ohmatal. Vyšlo najevo, že je certifikovaný masér a fyzioterapeut, který má za sebou 3 roky studia rehabilitace a sportovních masáží, takže mi na koleno sahal z mého laického pohledu velmi odborně. Aniž bych mu řekla, kde to přesně bolí a co jsem cítila, tak po několika vteřinovém ohmatání na to přišel sám, chvilku mi to koleno promasírovával, tlačil na různé body a srovnával mi ho. 

3. Fakt je, že po jeho zásahu už to nebolelo a to, co mi tam předtím přeskočilo, se zdálo subjektivně být zpět na svém místě. Nicméně i tak jsem dostala nakázáno na zbytek dne necvičit a jít se rehabilitovat do bazénu a dělat tam ozdravné cviky na koleno. Také jsem dostala ještě menší přednášku o příčných koleních svalech, vazech, šlachách a kýho výra a ukázáno pár cviků, jak právě ty posilovat, abych zajistila větší stabilitu kolene. Z odpadlé hodiny muay-thai jsem měla nesmírnou radost a hodinu v bazénu si užila jak nikdy. 

16. května 2017

Thajskem ku zdraví: smrt na jazyku, mentálně už v hrobě (12)

1. Dnešní ranní funkční trénink mne naprosto zdeptal. 25 minut squats se závažími s třemi minutovými přestávkami mezi jednotlivými repeticemi. Plus 10 minut jízda na kole předtím, jako warm-up, a 15 minut jógovýho stretchingu. Poté 15 minut pauza, během které jsem do sebe dostala trochu neslazené, s vodou dělané ovesné kaše se skořicí (byla dobrá, nemůžu si stěžovat. Zrovna na tohle.) a pak hodina boxu.

2. Během které jsme na začátku posilovali ruce (to není žádné překvapení), ale zase s kettleball, a pak znova to balancování na kladce. Při kterém Thajec obcházel cvičence a boxoval je nebo štouchal foam rollerem do podélných bříšních svalů, pro kontrolu. Tentokrát jsem si to vyfotila, viz obrázek pod třetím odstavcem. Třeba to pro někoho vypadá jednoduše, ale udělat na týhle věci klik je doslova o hubu. Chtělo se mi brečet. A to mě ani nemusel trenér u toho boxovat. Myšlenky na můj snad brzký, ale jistě nadcházející konec naznačoval snad i ten kříž na zemi. Na úrovni fyzické schránky se možná ještě (chvílemi) držím na nohou, ale na té duševní úrovni propadám pocitům zmaru a hlubokého zarmoucení. Možná s tím souvisí i již skoro třítýdenní (nucená) abstinence od pornografického materiálu. Kdo ví. Ale rozhodně mi není hej. 

3. Také mi moc nepomohlo, že ten nový spolucvičenec, jehož jméno jsem možná špatně rozuměla, asi to nebude Džihád, ale prozatím mu tak budeme říkat, protože nemáme nic lepšího, se zdá nějak víc ve formě, než tvrdil. Džihád v neděli hrozně naříkal, jak se bojí toho cvičení, jak skoro rok nic nedělal, jak je ve špatný kondici atd. Doufala jsem tedy, že na cvičení bude další člověk, se kterým budu na podobné vlnové délce. Ale chyba lávky!  

3. května 2017

Thajskem ku zdraví: panebože, smiluj se nade mnou (3)


1. Včera se mi povedlo nejen přežít další den sedmi hodin cvičení, ale dokonce zažít i moment, kdy jsem se cítila jako ultra-hrdina, protože na hodině Krav Maga (pátá cvičící hodina dne) to vzdal jeden chlap. Ha! Mladší a hubenější než já! Ha! A to měl teprve svou druhou hodinu dne, protože je v jiném programu! Ha!!! 

2. Vzdal to v momentě, kdy lekce skoro končila a instruktor se s námi chtěl pro ten den rozloučit požadavkem na to, abychom každý ještě udělali 60 lehů sedů. Při kterých budeme nahlas počítat, abychom byli ještě ve větší zátěži. Prima. Týpek na to opáčil, že to už nedá, a lehy sedy si udělá zítra. Sbalil propocenej ručník a zmizel z ringu. Musím říct, že mi to trochu zpříjemnilo těch následujících 60 lehů sedů. Ale jen trochu.

3. Lekce krav maga vůbec byla zajímavá. Vzal si mě do páru sám instruktor, jelikož se mnou v ringu byli akorát 4 další, výrazně zkušenější lidi (shodou okolností 3 z nich s armádním výcvikem), tak abych jim to při párových aktivitách moc nekazila, žejo. Nacvičovali jsme sebeobranu při napadení nožem. Bavilo mě to. Ale měla jsem zábrany skládat instruktora na zem pomocí úderu pod rameno a následným výpadem na bradu, kterou mu má člověk tlačit nahoru tak dlouho, než si ten chudák lehne. Několikrát jsem se mu při tom manévru omluvila, když mi připadalo, že mu tím opakovaným úderem  do citlivého místa a zakláněním hlavy ubližuju. Dostala jsem přednášku na téma, jak takový myšlenky musím vypudit z hlavy, protože přeci musím chtít ublížit, když mě někdo napadne. A že pokud budu mít zábrany ublížit teď, budu je mít i při případném reálném ohrožení. 

2. května 2017

Thajskem ku zdraví: noční můry mají pré (2)

1. Dnes je můj druhý den cvičení. Po včerejší ochutnávce toho, co to znamená během 24 hodin zhruba 7 hodin z toho cvičit, se mi nespalo zrovna nejlépe.  Překvapivě mě ani tolik nebolelo tělo, jako duše. Probudila jsem se ve dvě ráno s hrůzným pocitem, že už musím vstávat a cvičit. Nejradši bych zalezla zpátky do klobouku, jako ten kreslený králík.

2. Asi hodinu se mi nedařilo znovu usnout, protože mi v hlavě běžel "best of" z těch nejhrůznějších momentů předchozího dne. Fakt, že mezi jednotlivými koly Muay-Thai v ringu je jen minuta pauza a během ní se musí dělat kliky. Kua. Jaká je to jako pauza, když má při ní člověk dělat kliky? Byť jen deset v kuse, velmi brzy se to přejí. Nebo to, že trenér boxu lže. Opakovaně mi říká, že "tohle je už poslední cvik/kolo", a pak přidá další!! Nevím, jestli by pro mě bylo horší vědět, že "tuhle hrůzu musíš dělat ještě 30x", nebo opakovaně zažívat to zklamání, když se vyjeví, že tohle nebylo posledních 30 sekund balancování v kliku na tyči položené na čince, jak slíbil. 

1. května 2017

Thajskem ku zdraví: protože, proč ne? (1)

1. Po dobu příštích dvou měsíců se tu ode mě nebudou objevovat filmové recenze, ale zážitky z Thajska. Doufám ovšem, že kolega Kverulant nás nenechá v naprosté filmové temnotě a aspoň tu a tam se tu objeví nějaký nový článek i od něj.

2. Proč jsem v Thajsku? Ne, nehnala mne sem vidina levného sexu, nebo genitálních překvápek, nýbrž touha zkvalitnit svůj život tím, že si zacvičím, něco nového se naučím v oblasti bojových umění, při tom snad i trochu zhubnu, a ještě budu mít novou inspiraci na psaní.

3. Vybrala jsem si tréninkový camp Kombat Group, který vede několikanásobný mistr světa v Muay Thai, Christian Daghio. Sympatický Ital, který Thajskem a v Thajsku žije již od svých 20 let. A Muay Thai je opravdu hluboce zasvěcen. Není takovým tím majitelem fitka, který by sám bydlel někde jinde. Není tím člověkem, kterého by zdejší klienti neviděli jinak než na plakátu. Naopak. On i jeho rodina bydlí přímo v campu, 10 metrů od ringu, stejně jako my. A je tu každý den, cvičí a jde příkladem.