Recenze: Before I fall (somebody kill me pls) [4,6/10 A.S.]

1. Before I fall je nový film pro kategorii diváků "Young Adult". A mne právě postihl v kině, protože, jak víte, chodím na všechno. Fuj, to byl ale hnusný zážitek. Ani nevím, co z plejády věcí, které mi na tom filmu vadily, mě štvalo nejvíc. Asi to, že to je sprostej rip-off mého oblíbeného filmu Groundhog Day (aneb Na Hromnice o den více) s Billem Murraym a Andie MacDowell. Ve kterém se Bill Murray opakovaně probouzí v jeden a ten samý den, ze kterého se nemůže dostat, a ve kterém nakonec dojde poznání, že k tomu, aby ulovil svou dívku snů a možná se taky jednou probudil v nový den, se musí stát lepším člověkem. A je to náramná legrace.

2. Before I fall okopírovalo námět i strukturu z  Groundhog Day. Hlavní postavou ale není ironický sebestředný padesátník, ale rozmazlená bezpáteřní a zlá šestnáctka, která se začně probouzet pořád v pátek dvanáctého února. A postupně prožívá vše, co prožíval Murray v Hromnicích. Zmatek. Nevěření. Strach. Rebelie. Agrese. Rezignace a (surprise surprise) pochopení, že nežila dosud život zrovna hodné a laskavé a nesobecké osoby. 

3. Zrovna já s tím, že něco je remake vlastně nemám problém. The Departed se mi líbil víc než originál, Hunger Games mě neurážely, Ghostbusters 2016 dokonce i bavilo. Ale tohle je taková zrůdnost, že se to jen tak přejít nedá. Hlavní problém je to, že scénáristka Maria Maggenty (to fakt ženský poserou úplně všechno?!) obrátila romantickou linku, a tím film o hodně srazila. Místo toho, aby se Samantha, sobecká a rozmazlená pubertačka musela snažit o svůj romantický objekt zájmu (kterému by byla aspoň na chvíli fuk, protože ta osoba je rozmazlena sobecká puberťačka a puberťačka by se tak musela zlepšovat), puberťačka má od začátku filmu svého obdivovatele pevně na háku, protože je do ní zabouchlej. Přes to, že to je rozmazlená sobecká puberťačka, která ho léta ponižuje nebo v lepším případě ignoruje. Tedy motivace projít změnou NULA. A to je scénář adaptace zjevně úšpěšné (byť asi podobně blbé) knihy od Lauren Oliver, která je údajně "obohacující a mysteriózní". Předpokladám že obohatila leda její autorku a mysteriózní je fakt, že takový bláboly někdo kupuje.

Recenze: Logan - please don't fuck off [8.6/10 A.S.]

1. I kdyby Logan nebyl plánované poslední vystoupení Hugha Jackmana coby mutanta Wolverina, asi by mu to stejně ti, kteří mají všech pět pohromadě, doporučili. Aby s touhle rolí už dál nepokračoval. Protože překonat, nebo aspoň udržet kvalitu filmu Logan, by byla velká výzva. Snímek se totiž velice vyvedl.

2. Na rozdíl od předešlých filmů, kde je Wolverine ve středu dění (X-Men Origins a Wolwerine) snímek Logan má dobrý scénář, odvahu na to vybočit ze zavedených (komiksových/super-hero) žánrových kolejí (směrem do postapo-lone-hero-road-movie) a opravdu úžasný bonus v podobě jedné z nejlépe obsazených dětských rolí tohoto tisíciletí.

3. Píše se rok 2029. Logan už nám nějak chřadne, ale to není nic proti tomu, jak vypadá v té době devadesátiletý Charles Xavier. Kterému chvílema vypovídá službu jak tělo, tak mozek a který je v péči Logana (standardně dobrý Hugh Jackman) a Calibana (výborný Stephen Merchant). Mutantů už na světě moc nezbývá a ta-tam je jejich "sláva". Loganovi se ale do cesty připlete malá holka Laura, která je taky nějaká nemluvná a divná, a tudíž možná nová naděje pro jejich druh. Ale samozřejmě jí a díky tomu i Loganovi  a Profesorovi X jdou po krku hordy (a jsou to skutečně hordy) rozličně namotivovaných zlounů. A Amerika tou dobou vypadá asi jako by Amerika vypadala, kdyby Donald Trump měl možnost být u kormidla ještě 15 let. Tedy trochu post-apokalypticky, s velkým plotem na hranici s Mexikem a Američanama utíkajícíma do Kanady. Fun fact: scénář byl napsán daleko před tím než vůbec Trump ohlásil kandidaturu na prezidenta a jeho nápad na stavění plotu podél Mexické hranice vešel ve známost.

Recenze: Moonlight - modročerné překvapení roku [9/10 A.S.]

1. Chiron vyrůstá v chudinské čtvrti Liberty City v Miami, ve vrcholné éře obliby cracku, mořící v osmdesátých letech chudé lokality a především barevné obyvatelstvo. Otec neznámý a matka (Naomie Harris) investuje city a peníze raději do cracku. Nečekaně se ho ujímá drogový dealer (oscarový Mahershala Ali, lobbista Remy Danton ze seriálu House of Cards) s přítelkyní a jeho dům se mu stává náhradním domovem. Další pozitivní vliv na uzavřeného nemluvného chlapce má jeho kamarád Kevin, kterému Chironovo ufonství narozdíl od ostatních dětí připadá zajímavé. Čekají nás tři epizody z Chironova života.

2. Moonlight je překvapení ze sfér nezávislých vod filmového průmyslu, jehož tým po včerejšku zcela zaslouženě třímá sošku Oscara za film roku. Adaptace částečně autobiografické divadelní hry Tarella Alvina McCraneyho In Moonlight Black Boys Look Blue je zdařilou ukázkou kvalitního filmu o dospívání a o životě ve společensky komplikovaném prostředí. Film se divákovi nijak nepodbízí, postrádá klišé filmů aspirujících na společenské uznání a filmová ocenění jako například jiný film ucházející se o Oscary, téměř protivný film Denzela Washingtona Fences. Nemá auru aktivistického filmu a přesto podává zdařilou výpověď o tématech, kterých se dotýká - o afroamerické menšině, o životě ve společensky vyloučené lokalitě, o navazování vztahů a objevování sexuální orientace i o úloze maskulinity v komunitě. To vše v rámci příběhu o jedinci, nikoliv stereotypu.

Film: tipy na Oskary 2017

Veškerá statistika tento rok nasvědčuje tomu, že nejlepším snímkem bude La La Land, který si zároveň odnese i několik dalších cen, včetně té pro nejlepšího režiséra. Kterou kdyby Damien Chazelle dostal, tak bude nejmladším takto oceněným režisérem v histori Oskarů. Ve svých 32 letech. Takže až se zítra ráno při čištění zubů budete na sebe dívat do zrcadla, tak si na Damiena vzpomeňte, a zastyďte se za svůj dosud jistě zcela promarněný bídný život. A pokud si rovnou nepodřežete žíly, tak s tím pocitem pak můžete zkusit něco udělat. 

Za mě je nejlepším filmem tohoto roku jednoznačně Manchester By The Sea a druhým by byl Moonlight. Ale budu zohledňovat to, že La La Land kraluje ve všech dosavadních cenách i nominacích, a tipy podřídím tomu, jak diktuje matematika a předchozí zkušenosti. Osobně by mě potěšilo, kdyby 20th Century Women nebo Lobster dostalo scénář, třeba že by to bylo na úkor Manchesteru, který by pak místo toho mohl vyhrát nejlepší film. Ale to je opravdu velmi nepravděpodobné, protože jestli někdo má šanci podtrhnout židli z pod tučného zadku muzikálu La La Land, je to spíše Moonlight. V dalších, než zde zmíněných kategoriích bude úspěšný opět La la land (střih, výprava, originální píseň), s tím, že Hacksaw Ridge asi vyhraje mix zvuku, Jungle Book efekty, masky Suicide Squad  a Zootopia animáky, a ze zahraničních má velké šance Toni Erdmann a Man Called Ove. V odkazech uvedených mezi jednotlivými kategoriemi v tomto článku se můžete podívat na trailery 9 filmů nominovaných tento rok na cenu za nejlepší film roku.  Edit po vyhlášení: správně tipováno: 9/10.

Review: 20th Century Women - a rare piece of subtle art [9/10 A.S.]

1. 20th Century Women was a delightful surprise for me. I didn’t really want to go see it. The title didn’t appeal to me - who wants to watch a movie titled whatever- women? After the horror of "The Women" and the much, much better but still not very enjoyable Certain Women, I felt like I had it with whatever-women movies. Plus the description: "a single mom parents her teenage son along with two young women who help her " made me worry even more. And then I saw the name Greta Gerwig. Miss Gerwig usually makes me feel really irritated with movies she is in, since I find her performance insufferable. Not for a lack of talent, she certainly is a very talented lady, but something about her usual manners rubs me to wrong way. And its hard to say why. Maybe it is because more often than not she is cast as somewhat neurotic (and to me one-dimensional, therefore uninteresting) basket case. And I was afraid it was going to be the same this time around.

2. Well I couldn’t have been more wrong. On everything. The movie broke the spell of whatever-women flicks being bad. The description of the plot, while accurate, cannot communicate the beauty of the film and the depth of the characters portrayed in it. So: don’t be put off by it, there is no need. And no, you do not need to be a woman or a feminist, to enjoy the movie.  It’s a "normal" coming of age film. While the movie does mention the word “feminism“ quite often, it is not a "feminist" movie (certainly not in the misused scary way), and what’s more important - it can make fun of itself, its female protagonists and even feminism. A quality that, I find, the real-life examples of feminists often seem to lack. 

Nocturnal Animals (Noční zvířata, 2016) - 9/10

Film otvírá svéráznou provokující montáží plnou svlečených, laškovně tančících, hyperobézních modelek za tónů dojemné hudby, zatímco plynou titulky. Úvod plynule přechází do výstavy a ilustruje nám svět vyprázdněného umění, schopného už jen šokovat usedlejší návštěvníky a přitáhnout pozornost a prachy. Tím se živí hlavní hrdinka (Amy Adamsová), životem znuděná snobská galeristka obklopená luxusním životem. Není šťastná, špatně spí a když se svěřuje svým podobně bohatým/úspěšným přátelům se svými existenciálními problémy, ťukají si na čelo a přesvědčují jí, že svět "tam venku", se zaměstnáním u pokladem Lidlu nebo ve skladech Amazon je přece mnohem horší. Adamsová však má na skromnější život romantické vzpomínky, z dob, kdy si natruc bohatým konzervativním rodičům vzala chudého učitele a neúspěšného spisovatele (Jake Gyleenhaal) a cítila se zamilovaná a šťastná. Od rozvodu uplynulo hodně let, během kterých ex-manžel setkání odmítal, ale nečekaně přichází balíček s dokončeným rukopisem Gyleenhaalovy knihy...

Já tu recenzi na podrobnosti.cz snad nedopíšu.

Recenze: Fist Fight - groteska na pěst [4.3/10 A.S.]

1. Fist Fight mohl být dobrý film. Mohlo to být něco jako 21 Jump Street nebo Horrible Bosses. Ale celovečerní debut režiséra Richie Keena se nezapíše mezi povedené komedie. Bohužel. Přestože měl k dispozici skupinu velmi talentovaných herců a celkem zajímavý námět.

2. Jenže relativně zajímavou myšlenku "co se stane, když se na střední škole pohádají učitelé a skončí to výzvou na pěstní souboj" zpracovalo do scénáře trio složené ze dvou scénáristických začátečníků a herce. Já mám osobně problém s filmovými scénáři, které píše skupina (a to nejen proto, že právě píšu scénář ve skupině), v drtivé většině případů dopadnou prostě jako podprůměrná nesourodá mozaika, která příliš tlačí na pilu. Stejně je to i tady.

3. Představuju si, že každý z přispěvatelů k příběhu měl nápad na několik dobrých gagů a potenciálně vtipných scének. Jenže jakmile se daly tyhle nápady dohromady, tak vytvořily dílo vybočující svojí groteskností i nad žánr crazy komedie. Mohl být dobrý nápad kůň na perníku prohánějící se školní chodbou? Mohl. Mohl být dobrý nápad, aby školní psycholog byl taky na perníku a ještě k tomu hebefil? Mohl. Mohl být dobrý nápad, aby učitel dějepisu byl zároveň novodobý Chuck Norris se zkušenostmi a dovednostmi Arnieho z Komanda? Mohl. Mohl být dobrý nápad mít studenta chronického masturbátora? Ne, to sice ne, to už je ohrané, ale kdyby to byl jen tenhle přešlap, ještě by to šlo. Ale pokud dáte do jednoho filmu zároveň koně na perníku, školního psychologa na perníku se zálibou v sexu s teenagerama, učitele dějepisu, co rozmlátí vybavení jedné třídy sekerou a kolegům vyhrožuje, že je zabije, dalšího učitele se zálibou ve stahování lidí z kůže nožem, a k tomu studenta chronického masturbátora, a dalšího, co je vyděrač a drogový dýler, a má to stále být crazy komedie odrážející alespoň částečně nějakou realitu středostavovské Ameriky (protože považte, film má i morální vzkaz politikům, rodičům i dětem), je to velkej fail. Který nezachrání ani herci jako Charlie Day, Ice Cube, Kumail Nanjiani (Silicon Valley), Tracy Morgan (30 Rock), nebo Dean Norris (Breaking Bad) a Jillian Bell (Workaholics) .

Singing in the Rain (Zpívání v dešti, 1952) - 9/10

Důvody, proč se milovník filmů vrací do historie, můžou být různé. Například máte chuť na humornou komedii, ale nevidíte v nabídce ze současnosti nic, co by vás nedokázalo otrávit v půlce čtení obsazení nebo synopse. Situujete se do pózy amatérského filmového historika a hledáte resty, které by vás příliš neobtěžovaly jakýmsi předsudkem, že filmy před érou 60. let ukazují lehce duševně zaostalé verze lidí. Anebo princezna Leia umře na infarkt, v kombu jí do záhrobí poté následuje její matka, jejíž představení v pokročilém věku bývala vyprodaná a HBO pohotově vydá časosběrný dokument Bright Lights o jejich vztahu a životě v post-slávě, kde se připomene její role ve Zpívání v dešti, což je film, kterým vás v dětství týral otec a nutil vás akceptovat, že je dobrý, takže jste se na něj nechtěli ještě asi 30 let podívat. Ano, tak bizarní náhoda vás občas přivede k zajímavému starému filmu.

Recenze - A Cure for Wellness. Příliš dlouhé, ale příjemně úchylné pozlátko [5/10 A.S.]

1. Máte-li pocit, že povídky o Adamovi Sklepicovi  patří mezi ta nejúchylnější díla lidské fantazie,  zajděte se podívat na film A Cure for Wellness, který má na svědomí Gore Verbinski. Pokud tedy někdo máte dvě a půl hodiny času a pocit, že už bylo načase filmově oživit zubařské mučeníčko z filmu Marathon Man. 

2.  Trailer na tenhle film mne velmi zaujal a čekání bylo dlouhé. Ale zážitek z filmu samotného ho bohužel nevykompenzoval. Zajímavé pro mne je, že scénář, který hodnotím jako naprosto jistě největší fail snímku, napsal Justin Haythe. Scénárista, který stojí například za dobrým Revolutionary Road, za což byl i nominován na cenu BAFTA. Napadá mě, že Cure For Wellness měla mít původně třeba tři hodiny, a v té vystřižené půlhodině by se vysvětlilo nebo zacelilo spousta těch děr. Nebo že až vyjde režísérský cut, tak se nám objasní, jaká byla původní vize. A třeba zjistíme, že se zakládala na původně dobrém scénáři. Jinak nevím, proč někdo schopný větší kvality napsal scénář, který vlastně nedává smysl. Posuďte sami.

Terapie: 50 Shades Darker - teroristický útok na diváka [1,5/10 A.S.]

1. Poslušně hlásím, že nebylo v mých silách dokoukat  50 Shades Darker do konce. Moje utrpení v sále trvalo 90 minut a pak už mi bylo tak nepříjemně, že to dál prostě nešlo. A to toho vydržím v kině opravdu hodně! Ale těch zbývajících 25 minut téhle hrůzy bylo opravdu nad mé schopnosti.

2. Proto nenazývám tenhle článek recenzí ale beru to spíš jako očistnou terapii. Chci ze sebe smýt ten hnusný pocit, že něco takového je vůbec v kinech a mých 12 dolarů to podpořilo. Tak snad se mi podaří se z toho traumíčka touto formou aspoň vypovídat. 

3. Na rovinu říkám, že knižní předlohu znám, ve smyslu vím o její existenci, ale po nakousnutí asi dvou stránek bylo jasné, že není v mém zájmu tu věc zkoušet přečíst. Takže nebudu srovnávat, jak moc se film trefil do děje své knižní předlohy, ale skutečně jen popíšu to, jak na mě ten snímek působil filmově. A rovnou říkám, že to nebylo dobré a že mi bude ještě chvíli trvat, než na to zapomenu a že se film nedá brát jako (nezamýšlená) komedie, protože i na to je to příliš hloupé a nepovedené. 

Recenze: John Wick 2 - vizuálně lepší Hardcore Henry [8.3/10 A.S.]

1. V roce 2014 mne v kině postihl nečekaně skvělý zážitek. John Wick. Po skončení filmu jsme s doprovodem byli tak nadšení, že jsme po krátké zastávce v místní prodejně THC produktů (byli jsme v kině v Seattlu) a debatě o tom, jestli bychom po filmu měli jít vyloupit banku nebo něco podobného, šli na promítání rovnou znova.  A bylo to stejně skvělé jako poprvé. A to nejen díky redistribuci THC-naplněných gumových medvídků z ruky do pusy.

2. Od té doby mi John Wick zůstal v hlavě jako skutečně unikátní filmový počin, kde režisér Chad Stahelski, bývalý kaskadér, který s Keanu Reevesem spolupracoval již při natáčení Matrixu, ukázal, jak krásně se dá natočit akce. Která je vidět, která nespoléhá na detaily, překotný střih nebo efekt roztřesenosti z handheld kamery. Choreografie už v původním Johnu Wickovi byla (spolu s výpravou a soundtrackem) to, co ho výrazně odlišovalo od jiných akčních filmů. A v novém díle se právě choreografie akce posunula kvalitativně ještě výš.

3. Druhý díl, který šel do kin před pár dny zastihne Johna v jeho domě, jak se chce nadále věnovat svému zaslouženému odpočinku poté, co zlikvidoval ty, co mu v prvním díle zabili štěňátko a ukradli auto. John zahrabe a zabetonuje svojí výbavičku (kterou v prvním díle tak efektně vymlátil z podlahy), přehraje si staré video manželky, zamáčkne slzu, pohladí svého nového fešáckého pejska a jde spát. Ovšem odpočinek mu není přán! Dorazí bývalý kolega z podsvětí, italský modýlek jménem Santino D'Antonio (skutečný Ital Riccardo Scamarcio) s jakýmsi "markerem" a žádá Johna o službičku, na kterou má podle pravidel toho jejich zabijáckého světa právo, protože kdysi sám Johnovi posloužil. Johnovi se do službičky nechce, tak ho Ital musí nejdřív trochu namotivovat (Vyhodí mu barák do povětří. Pes přežije.). To zafunguje a rozjíždí se nová zabijácká jízda tentokrát nejen po USA, ale i Itálii. A při té Wick zručně povraždí všechny, kdo mu přijdou do cesty a nehodí se mu tam.

Recenze: Patriots Day - zručná rekonstrukce honu na teroristy [8/10 A.S.]

1. Nejnovější film Petera Berga s názvem Patriots Day navazuje po  The Kingdom, Lone Surviver a DeepWater Horizon na Bergovu zálibu v produkování vlastenecky orientovaných filmů natočených na základě reálné události a s pravým nefalšovaným americkým hrdinou v hlavní roli.

2. Patriots Day ukazuje průběh teroristického útoku na Bostonský maraton v roce 2013, kdy dvojice Čečenců usazených v USA  (pamatuju si, že  už v té době bylo nutné lidem vysvětlovat rozdíl mezi Chechnya a Czech Republic, teď s "Czechia" je to ještě horší) rozmístila a detonovala několik různých výbušných zařízení během probíhajícího závodu. V důsledku toho zemřelo několik lidí a vážně zraněno bylo pár tuctů.

3. Berg se ve svém filmu zaměřuje nejen na samotný útok a jeho přípravu, ale i na vyšetřování, které nastalo bezprostředně poté, a soustředí se na postup orgánů vyšetřujících trestnou činnost a mně se zdálo zajímavé to sledovat.

4. Například detailní rekonstrukce rozmístění explozí a jejich následků, kterou vyšetřující jednotky neskutečně rychle a efektivně provedly prakticky ihned po explozi, byla ohromující. Stejně jako postup jednotlivých policistů při honu na bratry Tsarnaeovy, kteří při svém útěku neváhali dále zabíjet, brát rukojmí a vyhazovat do povětří vše, co jim přišlo pod ruku. Kdo tenkrát nesledoval, jak ten "manhunt" probíhal, bude asi dost překvapen, když uvidí, co vlastně za masakr proběhlo ve městečku Watertown při té policejní akci. Doporučuju tedy před filmem moc negooglit a nechat se zabavit kvalitně zpracovanou akcí a přimhouřit oči nad trochou toho kýče a brečícími miminy.

Recenze - The Space Between Us = Twilight z Marsu [4.3/10 A.S.]

1. Skoro se mi chce na úvod ve vší vážnosti říct: tenhle film všichni musíte vidět. Je totiž nechtěně velmi vtipný.  Ale on je mimoto ještě blbý a blbě zahraný, takže radši ve vší vážnosti říkám: komu se líbilo Twilight, tomu by se asi mohl líbit i The Space Between Us s veškerou svojí scénáristickou i režijní nesmyslností, pokud nebude postrádat Twilight výpravnost a triky. Komu se líbí žánr sci-fi, ať se nenechá splést, protože The Space Between Us je nepovedená rádoby velkolepě romantická snůška nedomyšlených blbostí z kategorie YA (Young Adults). 

2. Ale je to ohromná škoda! Minimálně proto, že původní myšlenka byla zajímavá: během výpravy lidí na Mars, v nedaleké budoucnosti, dojde ke zjištění, že jedna z astronautek je těhotná. Ta dítě krátce po přistání na Mars porodí a sama zemře. Chlapec je nucen zůstat na Marsu, stává se tak prvním "Marťanem". Který ale jednoho dne zavítá na planetu Zemi, ze které ví, že pochází. Naší planetu ale nezná a není přizpůsobem tomu, aby zde mohl v klidu pobývat. Postupně tak objevuje naše (rozuměj pozemské) zvyklosti i prostředí, přitom se musí vyrovnávat s první láskou, snahami vládních i nevládních organizací o to ho nějak kontrolovat či omezovat, i s tím, že mu na Zemi není úplně dobře.

3. Zdá se vám, že to je skvělý námět? Ano. Aby taky ne, když ho vymyslel Robert A. Heinlein. Kdo tu knihu nezná, ať si přečtě Stranger in a Strange Land, nebo počká na televizní dílo, které produkuje Scott Rudin, snad pod tím samým názvem, a které by mělo tenhle rok jít do realizace.

Recenze: Gold (bohužel ne za všechny peníze) [5/10 A.S.]

1. Matthew McConaughey má transformační role rád. Pro roli Kennyho Wellse ve filmu Gold si oholil hlavu, přibral 20 kilo, a nechal si nalepit do pusy falešnej křivej zub, kterej většinu filmu pyšně ukazuje na kameru. Pokus dobrej. Udělat z něj neatraktivního slizoně. To vyšlo. Aspoň částečně.

2. Ale udělat z filmu který měl možná slibnou předlohu ale má nezvládnutej scénář a nijakou režii, kvalitní diváckej zážitek, to se nepovedlo ani trochu.

3. Gold se otírá o skutečný příběh. Ale jen velmi opatrně. Jména jsou zmeněná, postavy jsou změněné, detaily jsou změněné a producenti (zjevnou) inspiraci radši popírají. Takže z toho zbyla jen ta velmi základní linka: trochu smolnej americkej rádoby podnikatel s pochybnejma schopnostma se vrhne do těžby zlata v Indonésii. A ne všechno vyjde tak jak má, byť se velmi snaží. Možná je to kvůli jeho jednání, a možná kvůli jednání někoho jiného. Pokud vás zajímá ta realita, doporučuju prostudovat případ Bre-x ale bacha, vyspoilíte si film.

4. Režie se ujal Stephen Gaghan, což vám asi nic moc neříká, ale možná by vám mohl něco říkat jeho jediný režijní úspěch. A to sice Syriana anebo kvalitní výkon scénáristický a tím je Soderbergova 4 oskarová Traffic. Za kterou dostal svého oskara za scénáristiku právě i Gaghan a rozhodně opakovaně dokázal, že psát drama umí.

Recenze: Fences - kvalita na kterou se těžko kouká [7/10 A.S.]

1. Fences je nejnovějším režijním počinem Denzela Washingtona. Film nominovaný na 4 Oskary, a to za obě hlavní role (Denzel a Viola Davis), nejlepší film roku (ovšem nikoliv za režii) a adaptovaný scénář.

2. Ač ta adaptace je skutečně dobrá, bude si divák u sledování filmu vědom, že to bylo původně psané pro divadlo. Spisovatel August Wilson je na Oskara nominován posmrtně a scénář k filmu adaptoval podle své hry z roku 1983, za kterou dostal ceny Pulitzera a Tony. A Pulitzera ještě za Piano Lessons. Obecně Wilson patří k velmi uznávaným autorům. Ovšem zemřel ještě než stihl v roce 2005 scénář celý dokončit, takže s tím pak zahýbal Tony Kushner, který ale není jako autor u scénáře uveden, ačkoliv se na jeho finální podobě údajně skutečně podílel, je mu pouze poděkováno jako spoluproducentovi.

3.  Fences vypráví o černošské rodině v padesátých letech v USA. Hlavními protagonisty jsou popelář Troy (Denzel Washington) a  jeho žena Rose (Viola Davis), jejichž vztah během filmu prochází zatěžkávací zkouškou, pramenící jak z chování samotného Troye, (který ač asi má i dobré úmysly tak vedle toho má i dost osobnostních chyb a složitou minulost) tak z tenze mezi Troyem a jeho syny a Troyem a jeho bratrem, mentálně postiženým Gabem.

4. Troy kdysi býval nadějný hráč basebollu, který se ale nikdy nedostal do první ligy. Možná to bylo kvůli jeho věku, možná kvůli barvě kůže, jelikož v době kdy byl Troy mladší byl nucen hrát v černošské lize, protože smíšená ještě nebyla povolena. Troye to dodnes tak trochu mrzí a občas to dá někomu ze své rodiny tak trochu najevo.

Recenze: Jackie - geniálně zahraná debutantka v krizi [8/10 A.S.]

1. Jackie je biografické drama, které se zabývá zhruba 72 hodinama po atentátu na JFK, přičemž se soustředí primárně na prožitek, chování a rozhodování jeho ženy, Jacqueline Kennedy. Která z dnešní doby, očima člověka co posledních 8 let sledoval v pozici první dámy Michelle Obamu, působí jako povrchní městská pipinka, zcela odtržená od reality, emočně nedostupná, ale zároveň se sklony k hysterii, dominanci a úzkostlivosti.

2. Jenže. Jenže je si nutné připomenout, že v době kdy Jackie nastoupila do  Bílého domu jí bylo 31, tedy o cca deset let méně než Michelle, ale hlavně prostě byla jiná doba, pro ženy obecně, natož pro manželky prezidentů. Takže pocit z filmu o tom, že Jackie své dny zřejmě naplňovala primárně dekorací Bílého domu, a nakupováním historicky relevantních ale drahých relikvií, by neměl sloužit k tomu, aby jí divák odsoudil. A pokud je divák víc v této oblasti vzdělaný, tak bude vědět že Jackie byla fakticky na svou dobu velmi vzdělaná, mluvila plynně francouzsky, orientovala se v Evropské i Americké historii i literatuře, a podnikala jak s manželem tak sama zahraniční cesty, které Americe jednoznačně zlepšovaly renomé a u státníků se kterými se Jackie setkala slavila tato kdysi debutantka roku úspěch nejen díky svému elegantnímu vystupování ale i rozhledu a schopnosti ovládat "public relations".

Recenze: Elle - na film o znásilnění slabý znásilňování [7,6/10 A.S.]

1.  Na nový film nizozemského režiséra Paula Verhoevena se asi těšil leckdo. Přecijen člověk  který nám doručil zábavu ve formě Robocopa, Total Recall,  nebo Basic Instinct většinou zaručuje zajímavé podívání. Ani u Elle to nebylo jiné.

2. Film o Michelle, cca padesátileté majitelce úspěsné  firmy co vyrábí videohry (yep, right there), kterou velmi zdařile ztvárnila Isabelle Huppert ve věku 63 let (yep, stick it where it hurts), vypráví o tom, jak se dominantní žena s minulostí, která není úplně jednoduchá a kterou se jí nechce znovu otvírat, postaví k tomu, když je nečekaně ve svém domě znásilněná neznámým mužem ve ski masce.

3. Kdo se (třeba podle traileru) těšil na scény z pořádně natočeného znásilněníčka bude asi trochu zklamán. Ačkoliv znásilnění je jeden z ústředních motivů (vedle touhy po ovládání ostatních), film se mu vizuálně věnuje velmi málo. A je to škoda, protože A) Isabelle má pořád co ukázat, B) dobře natočených znásilňovacích filmů/ scén není nikdy dost (mmm… Irreversible, everyone), C) do filmu který je jinak nabitý erotikou a soubojem o moc by se víc toho faktického tělesného aktu uzurpace moci vyloženě hodilo.

Recenze: Slash - film nejen pro pansexuály s fantazií [8/10 A.S.]

1. Slash je nový celovečerní film Claye Liforda, kameramana co se stal režisérem. A jako své předchozí filmy, si i Slash Clay sám napsal. A jako jeho předchozí filmy, je is Slash komorně laděný film s ústředním hrdinou krerý není uplně hip a v pohodě.

2.  Snímek je o náctiletém a trochu zakřiknutém středoškolákovi Neilovi (Michael Johnston), který ve volném čase píše erotické povídky ve formě tzv. slash-fan fiction", tedy přidává z vlastní fantazie příběhy do jinak již zformovaného sci-fi světa o hrdinovi zvaném Vanguard, a hustí do nich erotický element. Který může ale nemusí být trochu gay, nebo bi, nebo pansexuální. Nechte se  překvapit. Rozhodně se Neil a jeho psaní natolik vymyká svému okolí, že když jeho povídky najde a zveřejní spolužák, rozhodně to Neilovi nepomůže na společenském žebříčku. Ale přivede ho to k seznámení se s o pár let starší Julii (Hanna Marks - možná znáte z Dirka Gentlyho), která, svete div se, píše fan fiction také. Ale narozdíl od Neila je v tom světě trochu protřelejší a sama je obecně drsnější. Ale netrvá dlouho a jejich linky se propojí. 

3. Slash je o dospívání, hledání se, a podobnejch věcech, kterých je v kinech k vidění docela dost, ale není to klasické "coming of age" story.  Nechává totiž diváka nahlédnout do světa, která mu asi není moc známý, pokud sám není vyznavačem nějakého fantasy kultu, nepíše nebo nečte fan fiction, nebo se jinak neúčastní aktivit s tím spojených. Plus má velmi vtipné sci-fi elementy, poměrně zajímavou erotiku, a komické momenty tam, kde by je člověk nečekal. Co víc si může divák roku 2017 přát?

The Secret (2016) - 9/10

Dovedete si představit, že byste našli něco nového, co v životě hrozně chcete, ale nešlo by to získat kvůli nějaké vyšší moci, například víře nebo filozofii, kterou se navzdory selskému rozumu řídíte? Třeba kvalitní sex, obrovskou várku sušenek Oreo nebo Prince s normálně nedostupnými příchutěmi ze zahraničí nebo lásku? Veselou historku o srážce víry a skutečného života přináší anglická minisérie The Secret.

Recenze: Sleepless - film na prospání nebo vypnutí [2/10 A.S.]

1. Nechtělo se mi věřit, že by film Sleepless, film ve kterém ústřední dvojici hraje oskarový Jamie Foxx a na Golden Globe nominovaná a momentálně dost obsazovaná herečka Michelle Monaghan, mohl být tak špatný, jak uvádějí recenze. Ale je.

2. Režisér Baran bo Odar dostal do rukou opravdu otřesný scénář. Jeho předchozí film je snad lepší (Who Am I o nadaném ajťákovi co ho rekruitují hackeři - jak originální) a řežisérovy oblíbené filmy sou Blade Runner a Lawrence of Arabia. Tolik k tomu, že možná není uplně strašnej neschopa  a příšernej člověk, i když vytvořil takovou slátaninu jakou je Sleepless. 

Film: Tipy na Oskarové nominace 2017

Stejně jako minulý rok, i tentokrá se pokusím tipnout hlavní kategorie a to jak v nich bude americká filmová akademie hlasovat. Po kauze #OscarsSoWhite, kdy se představitelé akademie zapřísahali, že tak bílé Oskary už neuvidíme, je možné, že se tento rok budou protěžovat zástupci jiného než majoritního amerického etnika. Pokusím se to brát v potaz, i když mi to není nijak příjemné. Jako vždy uvádím to, jak si myslím že budou hlasovat členové akademie, ne to co je nutně moje osobní preference. Tento rok nebyly takové čachry s kategoriema, jako ve 2016 (Danish Girl, Ex Machina). Vlastně jediná výrazná změna byla neůspěšná lobby filmu Mooonlight za kategorii originální scénář. Tento rok se zdá obecně trochu slabší než ten minulý, a upřímne i  na to jak se mi líbil film La La land nechápu, že by měl na sebe strhnout skutečně veškerou pozornost, jak se mu prorokuje. Zajímavá je šance Isabelle Huppert na nominaci za hlavní ženskou roli a to přesto, že to byl cizojazyčný film. Za to akademie nominovala snad jen 13x v historii (např: Sophia Loren a Marion Cottilard). Do Bafty se Elle nedostala díky pozdnímu datu uvedení. Připomnme si, že postup na určování nominací je relativne komplexní, ve zkratce: různé cechy voli ve své kategorii (herci herce, režiséři režiséry), akorát "best picture" volí všichni. Každý uvede pět svých vaforitů. Hlasy se pak přepočítávají tzv "reprezentační metodou" kdy v případě že váš zvolený favorit číslo 1 nedostane celkově dost hlasů (počet hlasujících ve vašem cechu děleno počet nominaců plus 1), jeho hlasy se automaticky připočítávají vašemu favoritovi číslo dvě. Můžou tak vznikat zajímavé situace ale také je zde prostor pro kalkul, samozřejmě. Takže, co se dalo vykalkulovat tentokrát? 89%

Zpětná recenze - Unbroken (2014)

Bude to po třech letech ještě někoho zajímat? Ne, zvláště když si každý může vše podstatné přečíst na Rotten tomatoes nebo kdekoli jinde. Dva nebo tři roky bývá dobrá příležitost zastavit se, otočit se na patě a podívat se dozadu. Ovšem pokud se reflexe týká filmu, který nijak zvlášť nenadchl ani své diváky, ani kritiky, ani producenty, pak se většinou... žádná reflexe nekoná, protože všichni na ten film zapomněli nebo chtějí zapomenout. A přesto se i v průměrném filmu může najít něco, co vás občas pronásleduje a nutí vás přemýšlet - například o co lepší by ten film byl, kdyby ho točil schopnější režisér. Ale vážně: Unbroken vítězí tam, kde to režisérka zřejmě neplánovala a neočekávala. Pojďme se podívat na skutečnou hodnotu tohoto filmu. Z určitého pohledu totiž není hlavním hrdinou ani Louis Zamperini, ani nikdo jiný.

Kolik existuje filmů o druhé světové válce, ve kterých se vyskytují američtí letci? Poměrně hodně. Kolik existuje filmů o druhé světové válce, které se zčásti nebo úplně odehrávají v zajateckých táborech? Až dost. A kolik existuje filmů o druhé světové válce, ve kterých se vyskytuje toto?

Polednice (2016) - 6/10

Loni se do kin dostal pokus o horor nebo možná spíš drama, který má v názvu jednu z nejlegendárnějších českých básní, Polednici z Erbenovy kytice. Těžko říct, jestli profláklé verše "U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo" přitáhly do kin zvědavé diváky ze všech generací. Nejedná se ale o pokus zfilmovat báseň v historických kulisách s jímavou hudbou, jako to udělal F.A. Brabec se svojí vyměklou Kyticí, ale pokus fajnovou hororovou postavu přetransformovat do moderního Česka. V hlavní roli Geislerová, co může divák očekávat, ukáže jedna z nejobsazovanějších českých hereček prsa při škrcení dítěte nebo o čem to teda vlastně bude? Guilty pleasure or not? Jako fanoušek hororového žánru a pokleslostí jsem se pro vás obětoval a v bezpečí domova film shlédl.

Toni Erdmann (2016) - 7/10

Pod pojmem německý film se nám vybaví zejména zdařilé nelítostné účtování našich západních sousedů se svou temnou minulostí, ať jsou to poslední dny Hitlerovy party v bunkru v Pádu třetí říše, depresivní život pod dohledem Stasi v NDR v Životy těch druhých, nabušený thriller Baader-Meinhof Komplex nebo omračující drama o návratu přeživší Židovky z koncentráku Fénix, všechno filmy za plné hodnocení. Co ale třeba taková německá komedie, potažmo ze současnosti a bez nácků? Mají vůbec Němci smysl pro humor, když nezařazují do filmů mapující éru Třetí říše nebo komunismus v NDR zlidšťující úsměvný humor ala Hřebejk? ;) Je Toni Erdmann komedie?

Jsem váš kouč

Dirk Gently's Holistic Detective Agency (2016) - Pecka!

Jestě jednou: PECKA! Jsem zvyklý, že obecně názorově nezapadám v ničem a nikam. Moje hodnocení letá napřiklad na křídlech Farscape, Firefly, Fawlty Towers, IT Crowd, BBC Sherlock série 1 a 2, Doctor Who (2005) série 7... Douglas Adams k mým vlhkým snům patří také a tentokrát poprvé audiovizuálně.

credit: imdb.com

Rillington Place (TV minisérie, 2016) - 6/10

Británie je po USA země s druhou nejlepší historii sériových vrahů, i když fanoušci Jacka Rozparovače by mohli protestovat. Co je na tom vlastně špatného, natočit znovu nějaký příběh o možná už ne tolik známém vrahovi a nechat diváky dovzdělat se? V Británii letos z archívu vytáhli příběh Johna Christieho, obyvatele ponuré díry 10 Rillington Place, která stála na místě dnešní snobské čtvrti Notting Hill.

Takový zvláštní pán se psem, kde už jsem to viděl...

Recenze: Assassin's Creed - ušetřete a zůstaňte doma [2.6/10.A.S.]

1. Režisér Justin Kurzel má zcela zjevně rád tři věci: Michaela Fassbendera,  Marion Cotillard a urputně temnou rádoby meta dramatičnost. Ta se zračila jak v jeho (wtf ale zajímavém) zpracování MacBetha, tak nyní v něšťastném převedením hry do filmu: Assassin's Creed. Na které se skoro nedalo koukat. Ale dalo se při něm báječně spát. Nuže, tahle "recenze" je možná trochu ovlivněna občasným zdřímnutím, ale přijde mi že to v celku filmu na hodnocení pouze přidává.  Můj kinozážitek tedy probíhal asi nějak takhle:

2. Vybíráme si Assassin's Creed v 3D verzi, protože (ač varování z několika zdrojů že bude příliš tmavá a nemá to smysl) se těšíme na akční scény co budou v 3D dechberoucí nebo aspoň prima zábavný. V kině zjišťujeme, že 3D verze je nejen přiliš tmavá, ale ještě navíc působí celý snímek podivně neostře a málo kontrastně. Vypadá to zas jako ten velmi nelibý nešvar, kterému říkám "50 odstínu hnědé" a který se projevil třeba i zde. Což je k posrání samo o sobě, ale to nejhorší diváka teprve čeká, když se příběh rozjede.

3. Nejprve se seznámíme s tím, že malý Fassbender (Cal Lynch) v poměrně útlém věku za záhadných okolností osiří. Což vede zřejmě k tomu, že se dá na dráhu zločinu, a hop o 30 let později už je ve vězení za násilnou trestnou činnost. Dobrá, prostě chyběl někdo, kdo by ho v dětství mlátil, tak z něj vyrostl kriminálník, pocud v pořádku, to se stává i v nejlepších Valašských rodinách. Následuje velmi působivá scéna z vězení, kterou osobně považuji za totální hajlajt celého filmu. Spoiler: Fassbenderova poprava. Fassbender to opravdu skvěle to odehraje, jak on to jen umí, a v tu chvíli si člověk mohl říkat "ok, ok, tohle možná bude fakt dobrý". Ale pak to de celé do kopru, protože příběh.

Adam Sklepica - Štědrý den

1. Adam mlčky seděl naproti matce a žvýkal tak nezaujatě, jak to jen šlo. Věděl, že matka je na Vánoce obzvláště popudlivá. A nechtěl jí dát žádnou záminku k další náloži stížností, které by se valily na jeho hlavu; možná proto, že ho nesnášela, možná proto, že tam nikdo jiný nebyl. Kdo ví.

2. Přestože od smrti Adamova otce uplnynulo více než 20 let, matka při Štědrovečerní večeri stále ještě prostírala pro tři. A pod stromečkem připravovala dárek navíc. Většinou byl lepší, než ten, co tam dala Adamovi. Adam několik let marně doufal v nové kružítko, ale nikdy se nedočkal. Jakoby si matka nevšimla, jak často s tím předmětem Adam manipuluje a jak ho má již ošoupané.

3. "Ostudné". Pronesla náhle matka, a odhalila přitom sadu ošklivě žlutozelených zůbů pokrytých slizem ze špatně osmaženého kapra. Adam se nehodlal ptát na to, co je ostudné. Věděl, že mu to stejně sama brzy řekne.

Recenze: Manchester By The Sea - vážně nutno vidět [10/10 A.S.]

1. Neříkám to často, ale film Manchester By The Sea skutečně nemá chybu. Je skvěle zahraný, natočený na základě jednoho z nejlepších scénářů poslední doby, a režírovaný tak, že se divák ani na vteřinu nepřestane zajímat o dění na plátně, a přesto že příběh je jednoznačné drama, tak se u něj i dost zasměje.

2. Režišér Kenneth Lonergan si Manchester By The Sea i sám napsal a ukazuje jak se dá vhodně pracovat s vulgaritami a  nadávkami tak, aniž by to působilo na plátně nuceně, nepatřičně, nebo proplánově. Film obsahuje skutečně velké množství "fucks", "shits" a podobně, ale narozdíl od například Sausage Party se to nezají a na humoru to akorát přidává.

3. Hlavním hrdinou příběhu ze severovýchodu USA je Lee Chandler (Casey Affleck ve svém asi nejlepším výkonu, kde ho nominace na Oskara nemine), který je pod vlivem nejrůznějších smutných událostí nucen se zamyslet nad tím, jestli je ochoten se starat o svého nedospělého synovce. A film vypráví o tom, jak takové rozhodování probíha a co se mezitím děje lidem okolo. Vřele doporučuju si víc o ději filmu nezjišťovat.

Recenze: podzimní filmový rychlopřehled

Dojmologie: jak se žije v USA (po prezidentských volbách)

1. Minulý týden zde proběhly prezidentské volby. Oproti očekávání zvítězil Donald Trump. Sice "pouze" v tzv "Electoral College* vote", (hlasování přes představitele jednotlivých států) narozdíl od "popular vote" (hlasování jednotlivých lidí ve volbách) ale to je v momentálním zdejším volebním systému to hlavní. Státní zástupci sice mají teoretickou možnost nevolit tak, jak "mají", ale je to pod sankcí pokuty a bylo by to velmi nestandardní. Byť k tomu nyní určité frakce příznivců demokratické kandidátky Hillary Clinton vyzývají a na netu koluje petice s již několika milióny podpisu. To, jestli tenhle systém, který měl význam hlavně v dobách kdy nebyl internet, nebyla letadla, nebyly mobily a nebyla virtuální zaměstnání (tedy mobilita lidí byla značně omezena a bylo vhodnější aby lidnatější státy podél pobřeží neměly možnost kontrolovat osud celých USA), je na místě změnit, se již probírá nějakou dobu, ale určitě to není na spadnutí. Momentálně byl prostě legitimně zvolen Donald Trump a je třeba se s tím vyrovnat.

Recenze: Ouija - Origins of Evil - příjemné překvapení [8.3/10 A.S.]

1.  Ouija - Origins of Evil je horor, který se odehrává několik desetiletí před dějem filmu Ouija z roku 2014, a nevysvětluje sice přímo původ "zla" samotného ale vysvětluje historii Doris Zander a hrací tabulky, pomocí které se dá komunikovat se zemřelými. 

2. Nový film o téhle hře je podstatně (ale fakt o hodně) lepší. Dokonce se dá říct, že je to fakt dobrej film. Není to až tak skvělej horor, protože není moc děsivej, ale rozhodně to je dobře vyprávěnej a natočenej příběh, kde se postavy chovají celkem pochopitelně, mají nějaké vlastní více-rozměrné osobnosti, motivace a cíle. Navíc je to podané dobově, ve stylu šedesátých let a to taky snímku přispěje.

3. Ouija: Origins of Evil režíroval Mike Flannagan, který předtím vyrobil podobně povedený horor Oculus a i tam spolupracoval s velmi nadanou mladou (zrzavou a sexy) herečkou Annalisou Basso. (Captain Fantastic) a v OOE pak nově  s Lulu Wilson, která je jak zrozená k děsivým hororovým holčičkám. A k tomu fakt dobře hraje.

4. Děj je asi následující: vdova (Elisabeth Reaser, a pokud vám je ten obličej povědomý, tak to bude tím že ste viděli Twilight a teď to vyšlo najevo. Ha!) živící se vykládáním budoucnosti a komunikováním se zemřelými jednoho dne zjistí že její mladší dcera možná s mrtvými (na rozdíl od ní) opravdu komunikovat umí, a rozhodne se toho využít jednak ke komunikaci s mrtvým manželem, druhak ke komerční expanzi svého skomírajícího domácího podníkání. Enter evil spirits, kterým se asi nezdá, že by takového obchodu měli být součástí.

Recenze: Hacksaw Ridge - další jistá nominace na Oskara [8/10 A.S.]

1. Hacksaw Ridge je nejnovějším režijním počinem Mela Gibsona. Kdo zná Melovy filmy asi ví že má čekat extrémní gore a násilí pořádně z blízka. A nemýlí se. Ale v podstatě jako u všech  Gibsonových filmů, ani tady (možná tady dokonce nejmíň) nepůsobí to násilí samoúčelně. Protože film vypráví příběh z konce druhé světové války, konkrétně z působení americké armády v bitvě o Japonskou Okinawu. A nikdo asi nebude chtít rozporovat, že válka byla krvavá a stála hodně životů.

2. Pro ilustraci: hlavní hrdina, Desmond Doss (Andrew Garfield) působil u 77. pěší divize, jejíž jedna jednotka (C 306 Infantery Regiment) opustila USA v roce 1944 s počtem 203 mužů. Z války se jich vrátilo jen 13. Takže když nám Gibson servíruje brutální přestřelku, kde šrapnely lítaj skrz na skrz tělama vojáků, trhají jim končetiny nebo břišní dutinu, plamenomety sžířají co můžou a po bitevním poli lítají střeva a lebky se před kamerou tříští za zvůků vybuchujících granátů, težko mu de vyčíst že by to byla nevhodná Hollywoodská dramatizace.

3. Hacksaw Ridge je jeden z těch příběhů, které sou v realitě snad ještě zajímavější, ale kdyby se v té skutečně podobě dal na plátno, nikdo by tomu nevěřil. Hrdinství (zřejmě spojené s až fanatickou vírou křesťana Desmonda Dosse) prezentované na plátně není celistvým obrazem toho jak proběhlo jeho působení v armádě. Chybí tam (spoiler), jak poté co odkopnul granát Doss pět hodin čekal vážně zraněný na vysvobození, protože dal přednost -na odvoz- ještě víc zraněnému vojákovi. Když ho nakonec chtěli zachránit a odnést (za stále probíhající palby), tak to koupil ještě do ruky. I tak ale stihl ošetřit dalšího vojáka, a do bezpečí se následně doplazit sám 300 metrů. Stále pod palbou, s roztříštěnejma nohama a rukou. Vlastně mi příjde, že se tak trochu předváděl. 

Recenze: Inferno - peklo hlavně pro diváka [3/10 A.S.]

1. Inferno je téměř k nepřežití. Naštěstí po úvodních opravdu hrozných 10 minutách se sníží kvalita jak obsahu tak vizuální stránky o dalších 50% takže zbytek filmu je člověku v podstatě jedno co se na plátně děje, a fakt, jestli film dokouká, nebo ne bude záviset čistě jen na tom jestli je v kině/u počítače sám a jak moc je případně líný se zvednout a odejít s pocitem že prošustroval peníze za lístek, případně zmáčknout stop/zavřít okno s přehrávačem a povzdechnout si, že to byl ale promarněnej čas.

2. Nový film Rona Howarda, schopného režiséra (Frost/Nixon,  Apollo 13) je totiž fakt špatný. Na základě špatné knihy od Dana Browna. A chabého scénáře od jindy slušného scénáristy Davida Koeppa (Death Becomes Her, Carlitos Way, Mission Impossible). Na výsledek se prostě skoro nedá koukat.

3. Utrpení diváka během sledování Inferna by se dalo rozdělit do několika fází. Které nejsou nepodobné tomuto. První fáze je úvodních několik minut kdy na diváka Howard udeří hrůznou vizualizací pekla (ve formě nějakejch halušek, flashbacků, snů nebo vizí Toma Hankse) a utrpení s lidma s pokroucenýma krkama a roztékajícíma se údama atd. Ač nechutné, tak je to aspoň vizuálně slibné, a kdyby to bylo v jiném filmu, tak by to mohlo fungovat. Jen co si člověk trochu oddychne protože ho film přestaně bombardovat odporným vizuálem, přeskočí se na audio útok. Robert Langdon (opuchlý a zcela ojediněle nesympatický Tom Hanks) se totiž nalézá v nemocnici po otřesu mozku a všechny audio vjemy vnímá zesíleně a s ním i divák. Nic jiného tak nepříjemného jako těhle pár minut v kině, si nevybavím. Varování pro epileptiky: pokud ve vás prvních 15 minut Inferna nevyvolá záchvat, ste buď vyléčení nebo mrtví.

Recenze: Certain Women - 3 povídky o neurčitě určitých ženách [6,6/10 A.S.]

1. Certain Women určitě není film pro každého. Je to zjevné už z toho jak daleko je hodnocení kritiků (90%) od hodnocení diváků (50%).  Těžko se mi říká, že možná to nebyl ani film pro mne, protože na mně hodně zapůsobil. Ale nechápu jaké měly ty "určité" ženy jako být. Jaký byl "vzkaz" toho snímku.

2. Z mého pohledu byly všechny ženy tohoto filmu podivně pasivní a pomalé. A tím nenarážím na pomalé tempo samotného snímku, ale to jak dlouhé byly pauzy mezi tím, než něco řekly, nebo odpověděly, či nějak zareagovaly. Navíc jakoby se bály ptát na důležité otázky, nebo jednak nějak aktivněji. Jaké tedy ty určité ženy tohoto příběhu byly?  Nemám v tom jasno ani po filmu.