17. března 2017

Recenze: The Belko Experiment - super zábava pro milovníky gore [8/10 A.S.]

1. Svým novým filmem, The Belko Experiment, si to Greg McLean, režisér příšerně stupidního a naprosto neděsivého hororu The Darkness, u mě dost vylepšil. The Belko Experiment je totiž nesmírně zábavný, příjemně napínavý, velmi krvavý a brutální thriller s náběhem do hororu.

2. Příběh je o cca 80 Američanech, kteří pracují pro tajemnou firmu s názvem Belko. Jednoho dne se jejich pracoviště, kterým je vládní budova v Kolumbii, celé samo najednou opancéřuje a oni zůstanou zajatí uvnitř s tajemným hlasem, co jim přes interkom zadává úkoly. Které když nesplní, tak budou postupně umírat. Námět je jednoduchý ve své základní myšlence, ale autoři si dost vyhráli jak s postavami, které se nám ve snímku představí, tak se způsoby smrti, které na plátně uvidíme.

3. Troufám si tvrdit, že každý, kdo někdy pracoval v nějakém korporátu, bude mít z tohoto filmu větší potěšení než ostatní. Protože dobře zná kancelářskou "politiku", interní mechanismy a typy osobností, které se sice vyskytují prakticky v každém kolektivu, ale v kanceláři mezinárodní korporace jsou extrémně typizované až archetypální. Vždycky je tam nějaký slizák, nějaká modelka, dobrácká teta, jakýsi flink, srábek, arogantní vůdce, přirozený vůdce, klaun, mlátička, hnusná ženská a takový ten tichý chlápek, co se drží svého stolu, u kterého sedí s hlavou neustále zabořenou v monitoru, a vy nevíte, jestli to znamená, že poctivě pracuje, nebo že kouká na porno, ve kterém Japonec souloží s týden mrtvými vačicemi.  A teď si představte, že tahle parta dostane vážně míněné ultimátum: vyvraždi třetinu svých kolegů, nebo vyvraždíme tři čtvrtiny celé skupiny. A je nesmírně zábavné, jak se kdo z party s takovým příkazem vyrovnává, jaké se tam tvoří menší skupinky, odboj proti některým z nich a divák při tom může příjemně přemýšlet nad tím, jak by se v takové situaci asi rozhodoval on sám. 

15. března 2017

Recenze: A United Kingdom - Gone Girl je opět gone, tentokrát v Africe [7.3/10 A.S.]

1. A United Kingdom je nový snímek od další ženy, tentokrát anglické režisérky Ammy Assante, která se opět (po Belle) ve své filmografii zaměřuje na problémy související s tím, jakou má kdo barvu pleti a jaká mu v žilách koluje krev.

2. Ústředním hrdinou filmu United Kingdom je Seretse Khama (David Oyelowo). Vznešený Afričan, který se narodil do královské rodiny vládnoucí na dnešním území Botswany, a v té době protektorátu Velké Británie zvaném Bečuánsko. Nutno říct, že Bečuánsko se do područí Britů dostalo na žádost Khamova dědečka, který v roce 1875 požádal Brity o ochranu před rozpínajícími se Afrikánci. To ještě ale nevěděl, že mají tolik diamantů. Botswana, ne Britové. Dědeček byl zdá se pěkné kvítko, protože se k moci dostal tím, že udělal převrat proti svému vládnoucímu otci a eště se politicky musel zbavit bráchy,  a v zemi pak zavedl přísné zákony proti dovozu a distribuci alkoholu, ale to je na jiný příběh. Tenhle film je o jeho vnukovi, kterým byl Seretse Goitsebeng Maphire Khama, narozen roku 1921 v tehdejším Bečuánsku.

3. A ten se proslavil zejména dvěma věcma: A) vzal si neurozenou bělošku, navíc Angličanku, žádnou kmenovou předvybranou domorodkyni, jak by se slušelo a patřilo, a B) spoiler: stal se prvním Botswanským prezidentem. No a film United Kingdom vypráví o tom, jak složité to chudák s tím vším měl, jaké to bylo drama, jak náročné bylo v Africe v letech 1947-1965 být černochem, který byl zamilovaný do bělošky, a co vlastně obnáší taková malá politicko romantická revoluce.

14. března 2017

Recenze: Kedi - povídání o kočkách z Istanbulu [7/10 A.S.]

1. Kedi je dokumentární snímek v délce kratšího celovečerního filmu, který natočila jako svůj první delší film turecká režisérka Ceyda Torun. A film je celý o kočkách. 

2. Jenže díky tomu, že je o pouličních kočkách, které žijí v ulicích Istanbulu, je taky o Istanbulu. Což je krásné a zajímavé město, které nám Ceyda umožňuje tímto způsobem poznat trochu jinak než TripAdvisor.

3. Já osobně kočky preferuji nad psy, takže pro mne bylo nadmíru příjemné snímek sledovat. Istanbul se mi jako město líbil a plánuji se do něj určitě někdy vrátit, protože 2 dny v roce 2010 nebylo určitě dost. Ale koček tam byla všude spousta, to je pravda, to si pamatuju. Přestože Istanbul mi není tedy úplně neznámý, mi z něj Kedi ukázalo něco víc. Některé jeho zajímavé obyvatele a jejich vztah ke kočkám.

4. Kedi představí mnoho kočičích "postav" a blíž se zaměří asi na 7 koček, které mají jméno a nějaký vystopovatelný osud. Je tam kočka "Psycho", která péruje svého druha jako správná semetrika a agresivně si hlídá svoje území.  Její příběh je asi nejvtipnější. 

5. Ale nesmíme zapomínat, že film je dokument, tedy ačkoliv se divák seznámí s několika kočkami blíž, nedostane se mu toho potěšení, aby sledoval jejich příběh nad rámec dvou tří náhodných setkání s tou kterou kočkou na ulici. A to ani když se zrovna na kameře začne dít něco zajímavého, kočičí tvorové tam rozjedou akci, která má zápletku a člověka zajímá, jak to dopadne, tak se to třeba už nedozví. Protože je to dokument a kočky popoběhnou někam jinam, kam už je kamera nemůže sledovat a máme smůlu.

13. března 2017

Recenze: Land of Mine (Under Sandet) - kvalitní reklama na dánské pláže [8/10 A.S.]

1. Dánský koprodukční snímek Under Sandet (zde v USA v distribuci pod dvojsmyslným Land of Mine) vypráví o skupině velmi mladých německých vojáků, kteří byli během druhé světové války zajati v Dánsku a po skončení války tam byli nuceni pracovat na čištění tamních zaminovaných pláží. Od německých min různého druhu.

2. Skupina je tvořena ze 14 teenagerů, z nichž většina vypadá tak na 15-16 let, a samozřejmě o to víc je vám jich líto poté, co (záhy po začátku filmu) začnou postupně vylétávat do vzduchu. Díky nedostatečnému vyškolení a příliš drsnému zacházení, kterého se jim od Dánů dostalo.

3. Celý snímek je vlastně jen sledování toho, jak se tahle parta nedobrovolných zajatců snaží: a) splnit úkol, kterým je vyčištění pláže od cca 45 tisíc nevybuchlých min a b) přežít to přes fakt, že k takovému úkolu nebyli dostatečně vyškoleni, nedostávají najíst a je s nimi nakládáno jako s otroky. Kterým se pro zábavu občas někdo ještě přijde vymočit (či hůř) do obličeje. Ale to, co snímek povyšuje nad obyčejné "pity bomb porn" je, jak se dánskému režisérovi Martinovi Zandvlietovi (který si k filmu napsal sám i scénář) povedlo bez schématické nucené představovačky postav vykreslit jednotlivé osobnosti různých chlapců a odlišit je od sebe, aby je divák snadno rozeznal. A to ačkoliv to všechno byli Árijci v uniformách. Nemůžu to nesrovnat s včerejším King Kongem, který práve v tomhle zklamal, a to přesto, že se nám tam postavy úmyslně představovaly pomocí otřepaných frází ilustrujících, jak měl kdo z nich těžké dětství. Tady nic takového neproběhlo a přesto bylo víc jasné,  kdo má jakou osobnost a proč.

12. března 2017

Recenze: Kong: Skull Island - ideální dobrodružný film na líné nedělní odpoledne [6.6/10 A.S.]

1. Kong: Skull Island má vedle prima triků jedno plus. A tím je jeho režisér, Jordan Vogt-Roberts, který před Kongem natočil jediný film: The Kings of Summer, který patří mezi mé oblíbené. Ale Kong má také jedno velké mínus. A tím je skupinový scénář. Nešvar, který z mé zkušenosti ve většině případů neskončí zrovna dobře.

2. Příběh, který trpí především přelidněností (něco jako Suicide Squad, prostě příliš mnoho postav a tím pádem minimální šance na to, aby divák poznal všechny nebo aspoň některé z nich trochu víc), napsali: Derek Connolly, který napsal slabý Jurrasic World, ale výborné Safety Not Guaranteed, Max Borenstein (slabá Godzilla 2014) a podle mě přeceňovaný Dan Gilroy, kterému se povedl jedině Nightcrawler

3. Do příběhu o tom, jak se výprava složená z geologa, bioložky, stopaře, manažera, fotografky, záhadologa a hromady (skutečně hromady!) vojáků vypraví na tajemný ostrov ve tvaru lebky, kde údajně může být rozličná, dosud neobjevená flóra a fauna, se prostě dostalo příliš mnoho lidí, motivací a osobností. Z nichž v důsledku nebylo možné poznat vůbec žádnou, takže se scénář uchýlil k opravdu bolestnému zjednodušování. Typu: "armáda = bad, fotografka s kozama = good" ve dvou nesmírně bolestných větách:"photography is more powerful than guns" (yeah, say hello to my little friend, you dildo) a "we must win at least this war" - příběh se totiž odehrává v období konce vietnamské války. Uff.

10. března 2017

Near Dark (1987) - 7/10

Caleb je nadržený mladík někde na středozápadě USA, který jednoho večera vyráží zasunout do města. Má všechno potřebné k úspěchu - krabičku cigár, auto s nákladní korbou a dekou plus kovbojský klobouk a sebevědomí. Když potká blondýnku Mae, ostříhanou na kluka, ignoruje její poetické plkání o noci a slíbí jí svezení domů. Blondýnka Mae však nejenže nadrženému kovboji odolává a po nějaké době zpanikaří, že se nestihne dostat do svítání ke své rodině. Caleb má z blondýny legraci i poté, co ho blondýna při pokusu o polibkové znásilnění kousne do krku, ale sranda končí, když mu začne při východu slunce být hodně na chcípnutí. Chytrý divák tuší, že takhle rychle by se HIV do AIDS nezkonvertovalo, což znamená, že Mae je upírka a Caleb teď patří do její "rodiny". Upírský horor v posledních 15 letech znamenal latexovou Kate Beckinsale v Underworldu nebo nesnesitelný Twilight, ale nezabráním ztrátě všeho zájmu zmínkou, že zbylí členové upírské rodiny jsou Bishop, Vasquezová a vojín Hudson plus cynický harant? Režíruje Kathryn Bigelow, proslavená jako režisérka s koulema.
Tradiční rodina

9. března 2017

Recenze: Get out - Jordan Peele má víc, než jen smysl pro humor [9/10 A.S.]

1. Get Out pro mě v kině bylo velmi příjemným překvapením. To, že je Jordan Peele talentovaný komik a obecně dobrý herec je asi všem, co aspoň trochu znají jeho tvorbu, jasné. Dokázal zlepšit i jinak nic moc snímek Keanu, a přidal něco i do své malé role v seriálu Fargo (jehož první sérii samozřejmě kraloval Billy Bob Thorton). Ale že jeho režijní debut bude takhle povedenej snímek, to asi čekal málokdo.

2. Get Out zdánlivě vypráví jen o tom, jak je černoch (výborný Daniel Kaluuya, odpusťme mu Welcome to the Punch) nervózní z prvního setkání s rodičema své (bílé) dívky (Allison Williams, aneb Marnie z Girls), za kterými jede tento mladý atraktivní smíšený pár poprvé na víkend.

3. Ovšem během návštěvy se záhy začnou dít dost podivné věci, které hraničí na pomezí "ta holka má nějaký divný rodiče, nojono, to se stane" versus "tady brzy začnou lítat hovna, spas se kdo můžeš". Divák během sledování příběhu nějakou dobu asi taky pochybuje o tom, která z těhle dvou verzí přístupu je ta vhodnější a analyzuje, jestli podivně se chovající rodinka a spol jsou upíři, zombíci, roboti, ufouni, náckové, členové KKK, jiní zvláště nebezpeční šílenci, nebo jen normální důchodci, co prostě příliš dlouho žijí mimo regulérní civilizaci.

4. Peele, který si k filmu i sám napsal scénář, opravdu režijně hodně překvapil. Film totiž působí neuvěřitelně soudržně, má minimalistické, ale velmi kvalitně řízené a realisticky působící herecké výkony, a tajemnou atmosféru, která se nezhroutí ani v bodě, kdy je divákovi odhaleno, která z těch možností, o kterých do té doby asi přemítal, je ta správná.

Recenze: Collide - absurdně tupý akčňák [3/10 A.S.]

1. Collide je hodně nepovedný film o světě drog, zbraní, podvodů a lásce. Zasazený v Německu. Obsahující spoustu nepovedených přízvuků, a hlášek které velmi okatě útočily na status kultovních, ale padaly vedle. Včetně těch kolem Burta Reynoldse (toho kvalitně umí využít jen seriál Archer). Collide je něco jiného. Je to film, který zklame. Film, ve kterém hodně ochotnicky hrají jindy dobří herci jako Anthony Hopkins, Ben Kingsley, Nicholas Hoult a Felicity Jones. Ten samý Nicholas Hoult, který díky filmu About a Boy dostal BAFTU, a zdařile hrál i v posledním Mad Maxovi. Ta samá na Oskara nominovaná Felicity Jones a oskaroví Hopkins a Kingsley. Je to důkaz toho, že ani sebelepší herec nehraje vždy dobře, když má slabej scénář a režiséra. Dopadne to pak tak, že se divák stydí, za to co na plátně vidí. A heleme se, to se rýmuje! To se mi líbí! 

2. A kolik se na tom podílelo lidí! Avšak za tenhle film jenom posměch sklidí. Neb na kvalitě nás zejména scénář šidí. Působivé je v něm jen to, jak kaskadéři auta řídí. Divák ovšem po smyslu filmu marně se u toho pídí. Ačkoliv ti herci v akci jsou převelice hbití.

3. Hopkins hraje drogového bosse, kterého Kingsley, jeho distributor, nenávidí.  Hoult je Kingsleyho poskok, který se přichomýtne k jistému krveprolití. Způsobené tím, že jeho milá, Felicity Jones, je v situaci, kterou ji jistě nikdo nezávidí. Má špatnou ledvinu, a bez ní si ti dva, Jones a Holt, svůj milenecký vztah dlouho neužijí. Avšak bez peněz ledviny nejsou, a při honbě za nimi, Hoult prožije mnoho peripetií.

4.  Herci přehrávají, režisér je nechá, a zvláště u akce je kameraman šťastný jak ta blecha. Povedená je tam ale jen jedna scéna, při které sexy bourák vjede pod kamión tak, že by z toho vlhla blahem nejedna film sledující žena.

7. března 2017

Recenze: Table 19 - mišmaš z rukou slibných tvůrců [4.3/10 A.S.]

1. Table 19 je taková malá filmová absurdnost. Která se na první pohled může zdát jako prostě čistě špatný film, ale to je jen zdání, které klame. Teda částečně. Částečne to prostě je nepovedené. Nicméně! Přes to, že ten film není dokonalý, ani skvělý, ani super zábavný, ho ke zhlédnutí spíš doporučím, než-li ne. And here is why:

2. Režisérem téhle podivnosti (která se podle traileru i mistního marketingu bohužel maskuje jako klasická rom-com) je Jeffrey Blitz. Což je na Oskara nominovaný dokumentarista a sitcomista (natočil i pár epizode amerického Office) a full feature točí podruhé od roku 2007, kdy natočil Rocket Science, také nepříliš povedenou komedii, také s Annou Kendrick. Takže režie moc naděje sama o sobě nedává, ano. Ale zajímavější je kdo Table 19 napsal. Protože to je velmi zajímavá bratrská dvojice Jay and Mark Duplassovi, kteří mají za sebou můj oblíbený film Cyrus, sitcom Togetherness  a Mark hrál a improvizoval ve FANTASTICKÉ League. League už propaguji dlouho, a opravdu stojí za pozornost, a je úplně jedno, že je o americkém fotbalu. Ale zpět k Table 19. Duplassovi měli film i původně režírovat a je velká škoda, že to nedopadlo, určitě by snímek dotáhli do kvalitnější podoby.

3. V příběhu o skupině lidí, kteří se vzájemně neznají, ale sejdou se u jednoho svatebního stolu (s číslem 19) se sešel ensemble velmi kvalitních herců s komediálním potenciálem na to, aby výsledek byla pecka. Scénář byl správně černohumorný a prezentoval různé ujeté osobnosti a situace, na to, aby zaujal alespoň okrajové úchyláky, jako jsem třeba já. Bohužel ale nebyla zvládnutá režie, A/NEBO z finálního sestřihu chyběly scény, které původní scénář měl a z nějakého důvodu o ně přišel.

6. března 2017

Recenze: The Shack - cesta za Bohem a zase zpátky [3,6/10 A.S.]

1. Jelikož jsem aktivní ateista (ve slabých chvílích agnostik, a v zákopech či turbulencí se otřásajícím letadle tradiční oportunistický ubožák žadonící o spásu), mohlo by se zdát, že k filmům s religiózní tématikou budu mít odpor, nebo se jim budu vyhýbat. Nikolvěk. Možná i naopak! Filmy o Ježísovi a spol. mě vždycky dost bavily. Ať už šlo o Jesus Christ Superstar, Life of Brian, The Last Temptation of Christ nebo příjemné potěšení z minulého roku Last Days In The Desert (Mýval doporučuje, a možná někdy i napíše recenzi), ty příběhy mne velmi zajímaly a celá ta "mytologie" kolem Boha (nebo bohů) je mi sympatická, i když osobně se s žádnou z nich neztotožňuji.

2. Vadí mi pouze pokud filmy příliš víru tlačí,  prezentují ji zcela slepě a uchylují se k stupiditě a špatnému řemeslu (např Miracles from Heaven), nebo když přes velmi zajímavý námět nedotáhnou historické souvislosti tak, aby dávaly smysl (talking to you, Risen!).

3. K otevřené křesťanské propagandě tedy přistupuji opatrně, a většinou mě spíš těší, když film nějakou tradiční církev nakrkne (jako třeba Kazantakis nebo Monthy Pythoni), než potěší. Film The Shack byl ovšem natočen podle bestselleru od Williama P. Younga. A v jedněch kostelech ho pastoři a kněží dávali za příklad a svým ovečkám radili ho číst, a v druhém ho zakazovali, nebo dokonce označovali za nebezpečný. To mě nakonec vlastně docela navnadilo, a před vstupem do kina naplnilo očekáváním, přesto, že kritici film zatím dost drtěj. Na Rotten Tomatoes mezi top critic má snímek momentálně 0, což také o něčem vypovídá, ale poté co ta samá skupina lidí dala té hrůzné slátanině Before I fall 83%, už nevěřím ničemu.

5. března 2017

Recenze: Before I fall (somebody kill me pls) [4,6/10 A.S.]

1. Before I fall je nový film pro kategorii diváků "Young Adult". A mne právě postihl v kině, protože, jak víte, chodím na všechno. Fuj, to byl ale hnusný zážitek. Ani nevím, co z plejády věcí, které mi na tom filmu vadily, mě štvalo nejvíc. Asi to, že to je sprostej rip-off mého oblíbeného filmu Groundhog Day (aneb Na Hromnice o den více) s Billem Murraym a Andie MacDowell. Ve kterém se Bill Murray opakovaně probouzí v jeden a ten samý den, ze kterého se nemůže dostat, a ve kterém nakonec dojde poznání, že k tomu, aby ulovil svou dívku snů a možná se taky jednou probudil v nový den, se musí stát lepším člověkem. A je to náramná legrace.

2. Before I fall okopírovalo námět i strukturu z  Groundhog Day. Hlavní postavou ale není ironický sebestředný padesátník, ale rozmazlená bezpáteřní a zlá šestnáctka, která se začně probouzet pořád v pátek dvanáctého února. A postupně prožívá vše, co prožíval Murray v Hromnicích. Zmatek. Nevěření. Strach. Rebelie. Agrese. Rezignace a (surprise surprise) pochopení, že nežila dosud život zrovna hodné a laskavé a nesobecké osoby. 

3. Zrovna já s tím, že něco je remake vlastně nemám problém. The Departed se mi líbil víc než originál, Hunger Games mě neurážely, Ghostbusters 2016 dokonce i bavilo. Ale tohle je taková zrůdnost, že se to jen tak přejít nedá. Hlavní problém je to, že scénáristka Maria Maggenty (to fakt ženský poserou úplně všechno?!) obrátila romantickou linku, a tím film o hodně srazila. Místo toho, aby se Samantha, sobecká a rozmazlená pubertačka musela snažit o svůj romantický objekt zájmu (kterému by byla aspoň na chvíli fuk, protože ta osoba je rozmazlena sobecká puberťačka a puberťačka by se tak musela zlepšovat), puberťačka má od začátku filmu svého obdivovatele pevně na háku, protože je do ní zabouchlej. Přes to, že to je rozmazlená sobecká puberťačka, která ho léta ponižuje nebo v lepším případě ignoruje. Tedy motivace projít změnou NULA. A to je scénář adaptace zjevně úšpěšné (byť asi podobně blbé) knihy od Lauren Oliver, která je údajně "obohacující a mysteriózní". Předpokladám že obohatila leda její autorku a mysteriózní je fakt, že takový bláboly někdo kupuje.

3. března 2017

Recenze: Logan - please don't fuck off [8.6/10 A.S.]

1. I kdyby Logan nebyl plánované poslední vystoupení Hugha Jackmana coby mutanta Wolverina, asi by mu to stejně ti, kteří mají všech pět pohromadě, doporučili. Aby s touhle rolí už dál nepokračoval. Protože překonat, nebo aspoň udržet kvalitu filmu Logan, by byla velká výzva. Snímek se totiž velice vyvedl.

2. Na rozdíl od předešlých filmů, kde je Wolverine ve středu dění (X-Men Origins a Wolwerine) snímek Logan má dobrý scénář, odvahu na to vybočit ze zavedených (komiksových/super-hero) žánrových kolejí (směrem do postapo-lone-hero-road-movie) a opravdu úžasný bonus v podobě jedné z nejlépe obsazených dětských rolí tohoto tisíciletí.

3. Píše se rok 2029. Logan už nám nějak chřadne, ale to není nic proti tomu, jak vypadá v té době devadesátiletý Charles Xavier. Kterému chvílema vypovídá službu jak tělo, tak mozek a který je v péči Logana (standardně dobrý Hugh Jackman) a Calibana (výborný Stephen Merchant). Mutantů už na světě moc nezbývá a ta-tam je jejich "sláva". Loganovi se ale do cesty připlete malá holka Laura, která je taky nějaká nemluvná a divná, a tudíž možná nová naděje pro jejich druh. Ale samozřejmě jí a díky tomu i Loganovi  a Profesorovi X jdou po krku hordy (a jsou to skutečně hordy) rozličně namotivovaných zlounů. A Amerika tou dobou vypadá asi jako by Amerika vypadala, kdyby Donald Trump měl možnost být u kormidla ještě 15 let. Tedy trochu post-apokalypticky, s velkým plotem na hranici s Mexikem a Američanama utíkajícíma do Kanady. Fun fact: scénář byl napsán daleko před tím než vůbec Trump ohlásil kandidaturu na prezidenta a jeho nápad na stavění plotu podél Mexické hranice vešel ve známost.

1. března 2017

Recenze: Moonlight - modročerné překvapení roku [9/10 A.S.]


1. Chiron vyrůstá v chudinské čtvrti Liberty City v Miami, ve vrcholné éře obliby cracku, mořící v osmdesátých letech chudé lokality a především barevné obyvatelstvo. Otec neznámý a matka (Naomie Harris) investuje city a peníze raději do cracku. Nečekaně se ho ujímá drogový dealer (oscarový Mahershala Ali, lobbista Remy Danton ze seriálu House of Cards) s přítelkyní a jeho dům se mu stává náhradním domovem. Další pozitivní vliv na uzavřeného nemluvného chlapce má jeho kamarád Kevin, kterému Chironovo ufonství narozdíl od ostatních dětí připadá zajímavé. Čekají nás tři epizody z Chironova života.

2. Moonlight je překvapení ze sfér nezávislých vod filmového průmyslu, jehož tým po včerejšku zcela zaslouženě třímá sošku Oscara za film roku. Adaptace částečně autobiografické divadelní hry Tarella Alvina McCraneyho In Moonlight Black Boys Look Blue je zdařilou ukázkou kvalitního filmu o dospívání a o životě ve společensky komplikovaném prostředí. Film se divákovi nijak nepodbízí, postrádá klišé filmů aspirujících na společenské uznání a filmová ocenění jako například jiný film ucházející se o Oscary, téměř protivný film Denzela Washingtona Fences. Nemá auru aktivistického filmu a přesto podává zdařilou výpověď o tématech, kterých se dotýká - o afroamerické menšině, o životě ve společensky vyloučené lokalitě, o navazování vztahů a objevování sexuální orientace i o úloze maskulinity v komunitě. To vše v rámci příběhu o jedinci, nikoliv stereotypu.

26. února 2017

Film: tipy na Oskary 2017

Veškerá statistika tento rok nasvědčuje tomu, že nejlepším snímkem bude La La Land, který si zároveň odnese i několik dalších cen, včetně té pro nejlepšího režiséra. Kterou kdyby Damien Chazelle dostal, tak bude nejmladším takto oceněným režisérem v histori Oskarů. Ve svých 32 letech. Takže až se zítra ráno při čištění zubů budete na sebe dívat do zrcadla, tak si na Damiena vzpomeňte, a zastyďte se za svůj dosud jistě zcela promarněný bídný život. A pokud si rovnou nepodřežete žíly, tak s tím pocitem pak můžete zkusit něco udělat. 

Za mě je nejlepším filmem tohoto roku jednoznačně Manchester By The Sea a druhým by byl Moonlight. Ale budu zohledňovat to, že La La Land kraluje ve všech dosavadních cenách i nominacích, a tipy podřídím tomu, jak diktuje matematika a předchozí zkušenosti. Osobně by mě potěšilo, kdyby 20th Century Women nebo Lobster dostalo scénář, třeba že by to bylo na úkor Manchesteru, který by pak místo toho mohl vyhrát nejlepší film. Ale to je opravdu velmi nepravděpodobné, protože jestli někdo má šanci podtrhnout židli z pod tučného zadku muzikálu La La Land, je to spíše Moonlight. V dalších, než zde zmíněných kategoriích bude úspěšný opět La la land (střih, výprava, originální píseň), s tím, že Hacksaw Ridge asi vyhraje mix zvuku, Jungle Book efekty, masky Suicide Squad  a Zootopia animáky, a ze zahraničních má velké šance Toni Erdmann a Man Called Ove. V odkazech uvedených mezi jednotlivými kategoriemi v tomto článku se můžete podívat na trailery 9 filmů nominovaných tento rok na cenu za nejlepší film roku.  Edit po vyhlášení: správně tipováno: 9/10.

23. února 2017

Review: 20th Century Women - a rare piece of subtle art [9/10 A.S.]

1. 20th Century Women was a delightful surprise for me. I didn’t really want to go see it. The title didn’t appeal to me - who wants to watch a movie titled whatever- women? After the horror of "The Women" and the much, much better but still not very enjoyable Certain Women, I felt like I had it with whatever-women movies. Plus the description: "a single mom parents her teenage son along with two young women who help her " made me worry even more. And then I saw the name Greta Gerwig. Miss Gerwig usually makes me feel really irritated with movies she is in, since I find her performance insufferable. Not for a lack of talent, she certainly is a very talented lady, but something about her usual manners rubs me to wrong way. And its hard to say why. Maybe it is because more often than not she is cast as somewhat neurotic (and to me one-dimensional, therefore uninteresting) basket case. And I was afraid it was going to be the same this time around.

2. Well I couldn’t have been more wrong. On everything. The movie broke the spell of whatever-women flicks being bad. The description of the plot, while accurate, cannot communicate the beauty of the film and the depth of the characters portrayed in it. So: don’t be put off by it, there is no need. And no, you do not need to be a woman or a feminist, to enjoy the movie.  It’s a "normal" coming of age film. While the movie does mention the word “feminism“ quite often, it is not a "feminist" movie (certainly not in the misused scary way), and what’s more important - it can make fun of itself, its female protagonists and even feminism. A quality that, I find, the real-life examples of feminists often seem to lack. 

Nocturnal Animals (Noční zvířata, 2016) - 9/10

Film otvírá svéráznou provokující montáží plnou svlečených, laškovně tančících, hyperobézních modelek za tónů dojemné hudby, zatímco plynou titulky. Úvod plynule přechází do výstavy a ilustruje nám svět vyprázdněného umění, schopného už jen šokovat usedlejší návštěvníky a přitáhnout pozornost a prachy. Tím se živí hlavní hrdinka (Amy Adamsová), životem znuděná snobská galeristka obklopená luxusním životem. Není šťastná, špatně spí a když se svěřuje svým podobně bohatým/úspěšným přátelům se svými existenciálními problémy, ťukají si na čelo a přesvědčují jí, že svět "tam venku", se zaměstnáním u pokladem Lidlu nebo ve skladech Amazon je přece mnohem horší. Adamsová však má na skromnější život romantické vzpomínky, z dob, kdy si natruc bohatým konzervativním rodičům vzala chudého učitele a neúspěšného spisovatele (Jake Gyleenhaal) a cítila se zamilovaná a šťastná. Od rozvodu uplynulo hodně let, během kterých ex-manžel setkání odmítal, ale nečekaně přichází balíček s dokončeným rukopisem Gyleenhaalovy knihy...
Já tu recenzi na podrobnosti.cz snad nedopíšu.

21. února 2017

Recenze: Fist Fight - groteska na pěst [4.3/10 A.S.]

1. Fist Fight mohl být dobrý film. Mohlo to být něco jako 21 Jump Street nebo Horrible Bosses. Ale celovečerní debut režiséra Richie Keena se nezapíše mezi povedené komedie. Bohužel. Přestože měl k dispozici skupinu velmi talentovaných herců a celkem zajímavý námět.

2. Jenže relativně zajímavou myšlenku "co se stane, když se na střední škole pohádají učitelé a skončí to výzvou na pěstní souboj" zpracovalo do scénáře trio složené ze dvou scénáristických začátečníků a herce. Já mám osobně problém s filmovými scénáři, které píše skupina (a to nejen proto, že právě píšu scénář ve skupině), v drtivé většině případů dopadnou prostě jako podprůměrná nesourodá mozaika, která příliš tlačí na pilu. Stejně je to i tady.

3. Představuju si, že každý z přispěvatelů k příběhu měl nápad na několik dobrých gagů a potenciálně vtipných scének. Jenže jakmile se daly tyhle nápady dohromady, tak vytvořily dílo vybočující svojí groteskností i nad žánr crazy komedie. Mohl být dobrý nápad kůň na perníku prohánějící se školní chodbou? Mohl. Mohl být dobrý nápad, aby školní psycholog byl taky na perníku a ještě k tomu hebefil? Mohl. Mohl být dobrý nápad, aby učitel dějepisu byl zároveň novodobý Chuck Norris se zkušenostmi a dovednostmi Arnieho z Komanda? Mohl. Mohl být dobrý nápad mít studenta chronického masturbátora? Ne, to sice ne, to už je ohrané, ale kdyby to byl jen tenhle přešlap, ještě by to šlo. Ale pokud dáte do jednoho filmu zároveň koně na perníku, školního psychologa na perníku se zálibou v sexu s teenagerama, učitele dějepisu, co rozmlátí vybavení jedné třídy sekerou a kolegům vyhrožuje, že je zabije, dalšího učitele se zálibou ve stahování lidí z kůže nožem, a k tomu studenta chronického masturbátora, a dalšího, co je vyděrač a drogový dýler, a má to stále být crazy komedie odrážející alespoň částečně nějakou realitu středostavovské Ameriky (protože považte, film má i morální vzkaz politikům, rodičům i dětem), je to velkej fail. Který nezachrání ani herci jako Charlie Day, Ice Cube, Kumail Nanjiani (Silicon Valley), Tracy Morgan (30 Rock), nebo Dean Norris (Breaking Bad) a Jillian Bell (Workaholics) .

18. února 2017

Singing in the Rain (Zpívání v dešti, 1952) - 9/10

Důvody, proč se milovník filmů vrací do historie, můžou být různé. Například máte chuť na humornou komedii, ale nevidíte v nabídce ze současnosti nic, co by vás nedokázalo otrávit v půlce čtení obsazení nebo synopse. Situujete se do pózy amatérského filmového historika a hledáte resty, které by vás příliš neobtěžovaly jakýmsi předsudkem, že filmy před érou 60. let ukazují lehce duševně zaostalé verze lidí. Anebo princezna Leia umře na infarkt, v kombu jí do záhrobí poté následuje její matka, jejíž představení v pokročilém věku bývala vyprodaná a HBO pohotově vydá časosběrný dokument Bright Lights o jejich vztahu a životě v post-slávě, kde se připomene její role ve Zpívání v dešti, což je film, kterým vás v dětství týral otec a nutil vás akceptovat, že je dobrý, takže jste se na něj nechtěli ještě asi 30 let podívat. Ano, tak bizarní náhoda vás občas přivede k zajímavému starému filmu.

17. února 2017

Recenze - A Cure for Wellness. Příliš dlouhé, ale příjemně úchylné pozlátko [5/10 A.S.]

1. Máte-li pocit, že povídky o Adamovi Sklepicovi  patří mezi ta nejúchylnější díla lidské fantazie,  zajděte se podívat na film A Cure for Wellness, který má na svědomí Gore Verbinski. Pokud tedy někdo máte dvě a půl hodiny času a pocit, že už bylo načase filmově oživit zubařské mučeníčko z filmu Marathon Man. 


2.  Trailer na tenhle film mne velmi zaujal a čekání bylo dlouhé. Ale zážitek z filmu samotného ho bohužel nevykompenzoval. Zajímavé pro mne je, že scénář, který hodnotím jako naprosto jistě největší fail snímku, napsal Justin Haythe. Scénárista, který stojí například za dobrým Revolutionary Road, za což byl i nominován na cenu BAFTA. Napadá mě, že Cure For Wellness měla mít původně třeba tři hodiny, a v té vystřižené půlhodině by se vysvětlilo nebo zacelilo spousta těch děr. Nebo že až vyjde režísérský cut, tak se nám objasní, jaká byla původní vize. A třeba zjistíme, že se zakládala na původně dobrém scénáři. Jinak nevím, proč někdo schopný větší kvality napsal scénář, který vlastně nedává smysl. Posuďte sami.

13. února 2017

Terapie: 50 Shades Darker - teroristický útok na diváka [1,5/10 A.S.]



1. Poslušně hlásím, že nebylo v mých silách dokoukat  50 Shades Darker do konce. Moje utrpení v sále trvalo 90 minut a pak už mi bylo tak nepříjemně, že to dál prostě nešlo. A to toho vydržím v kině opravdu hodně! Ale těch zbývajících 25 minut téhle hrůzy bylo opravdu nad mé schopnosti.

2. Proto nenazývám tenhle článek recenzí ale beru to spíš jako očistnou terapii. Chci ze sebe smýt ten hnusný pocit, že něco takového je vůbec v kinech a mých 12 dolarů to podpořilo. Tak snad se mi podaří se z toho traumíčka touto formou aspoň vypovídat. 

3. Na rovinu říkám, že knižní předlohu znám, ve smyslu vím o její existenci, ale po nakousnutí asi dvou stránek bylo jasné, že není v mém zájmu tu věc zkoušet přečíst. Takže nebudu srovnávat, jak moc se film trefil do děje své knižní předlohy, ale skutečně jen popíšu to, jak na mě ten snímek působil filmově. A rovnou říkám, že to nebylo dobré a že mi bude ještě chvíli trvat, než na to zapomenu a že se film nedá brát jako (nezamýšlená) komedie, protože i na to je to příliš hloupé a nepovedené. 

10. února 2017

Recenze: John Wick 2 - vizuálně lepší Hardcore Henry [8.3/10 A.S.]

1. V roce 2014 mne v kině postihl nečekaně skvělý zážitek. John Wick. Po skončení filmu jsme s doprovodem byli tak nadšení, že jsme po krátké zastávce v místní prodejně THC produktů (byli jsme v kině v Seattlu) a debatě o tom, jestli bychom po filmu měli jít vyloupit banku nebo něco podobného, šli na promítání rovnou znova.  A bylo to stejně skvělé jako poprvé. A to nejen díky redistribuci THC-naplněných gumových medvídků z ruky do pusy.

2. Od té doby mi John Wick zůstal v hlavě jako skutečně unikátní filmový počin, kde režisér Chad Stahelski, bývalý kaskadér, který s Keanu Reevesem spolupracoval již při natáčení Matrixu, ukázal, jak krásně se dá natočit akce. Která je vidět, která nespoléhá na detaily, překotný střih nebo efekt roztřesenosti z handheld kamery. Choreografie už v původním Johnu Wickovi byla (spolu s výpravou a soundtrackem) to, co ho výrazně odlišovalo od jiných akčních filmů. A v novém díle se právě choreografie akce posunula kvalitativně ještě výš.

3. Druhý díl, který šel do kin před pár dny zastihne Johna v jeho domě, jak se chce nadále věnovat svému zaslouženému odpočinku poté, co zlikvidoval ty, co mu v prvním díle zabili štěňátko a ukradli auto. John zahrabe a zabetonuje svojí výbavičku (kterou v prvním díle tak efektně vymlátil z podlahy), přehraje si staré video manželky, zamáčkne slzu, pohladí svého nového fešáckého pejska a jde spát. Ovšem odpočinek mu není přán! Dorazí bývalý kolega z podsvětí, italský modýlek jménem Santino D'Antonio (skutečný Ital Riccardo Scamarcio) s jakýmsi "markerem" a žádá Johna o službičku, na kterou má podle pravidel toho jejich zabijáckého světa právo, protože kdysi sám Johnovi posloužil. Johnovi se do službičky nechce, tak ho Ital musí nejdřív trochu namotivovat (Vyhodí mu barák do povětří. Pes přežije.). To zafunguje a rozjíždí se nová zabijácká jízda tentokrát nejen po USA, ale i Itálii. A při té Wick zručně povraždí všechny, kdo mu přijdou do cesty a nehodí se mu tam.

9. února 2017

Recenze: Patriots Day - zručná rekonstrukce honu na teroristy [8/10 A.S.]

1. Nejnovější film Petera Berga s názvem Patriots Day navazuje po  The Kingdom, Lone Surviver a DeepWater Horizon na Bergovu zálibu v produkování vlastenecky orientovaných filmů natočených na základě reálné události a s pravým nefalšovaným americkým hrdinou v hlavní roli.

2. Patriots Day ukazuje průběh teroristického útoku na Bostonský maraton v roce 2013, kdy dvojice Čečenců usazených v USA  (pamatuju si, že  už v té době bylo nutné lidem vysvětlovat rozdíl mezi Chechnya a Czech Republic, teď s "Czechia" je to ještě horší) rozmístila a detonovala několik různých výbušných zařízení během probíhajícího závodu. V důsledku toho zemřelo několik lidí a vážně zraněno bylo pár tuctů.

3. Berg se ve svém filmu zaměřuje nejen na samotný útok a jeho přípravu, ale i na vyšetřování, které nastalo bezprostředně poté, a soustředí se na postup orgánů vyšetřujících trestnou činnost a mně se zdálo zajímavé to sledovat.

4. Například detailní rekonstrukce rozmístění explozí a jejich následků, kterou vyšetřující jednotky neskutečně rychle a efektivně provedly prakticky ihned po explozi, byla ohromující. Stejně jako postup jednotlivých policistů při honu na bratry Tsarnaeovy, kteří při svém útěku neváhali dále zabíjet, brát rukojmí a vyhazovat do povětří vše, co jim přišlo pod ruku. Kdo tenkrát nesledoval, jak ten "manhunt" probíhal, bude asi dost překvapen, když uvidí, co vlastně za masakr proběhlo ve městečku Watertown při té policejní akci. Doporučuju tedy před filmem moc negooglit a nechat se zabavit kvalitně zpracovanou akcí a přimhouřit oči nad trochou toho kýče a brečícími miminy.

7. února 2017

Recenze - The Space Between Us = Twilight z Marsu [4.3/10 A.S.]

1. Skoro se mi chce na úvod ve vší vážnosti říct: tenhle film všichni musíte vidět. Je totiž nechtěně velmi vtipný.  Ale on je mimoto ještě blbý a blbě zahraný, takže radši ve vší vážnosti říkám: komu se líbilo Twilight, tomu by se asi mohl líbit i The Space Between Us s veškerou svojí scénáristickou i režijní nesmyslností, pokud nebude postrádat Twilight výpravnost a triky. Komu se líbí žánr sci-fi, ať se nenechá splést, protože The Space Between Us je nepovedená rádoby velkolepě romantická snůška nedomyšlených blbostí z kategorie YA (Young Adults). 

2. Ale je to ohromná škoda! Minimálně proto, že původní myšlenka byla zajímavá: během výpravy lidí na Mars, v nedaleké budoucnosti, dojde ke zjištění, že jedna z astronautek je těhotná. Ta dítě krátce po přistání na Mars porodí a sama zemře. Chlapec je nucen zůstat na Marsu, stává se tak prvním "Marťanem". Který ale jednoho dne zavítá na planetu Zemi, ze které ví, že pochází. Naší planetu ale nezná a není přizpůsobem tomu, aby zde mohl v klidu pobývat. Postupně tak objevuje naše (rozuměj pozemské) zvyklosti i prostředí, přitom se musí vyrovnávat s první láskou, snahami vládních i nevládních organizací o to ho nějak kontrolovat či omezovat, i s tím, že mu na Zemi není úplně dobře.

3. Zdá se vám, že to je skvělý námět? Ano. Aby taky ne, když ho vymyslel Robert A. Heinlein. Kdo tu knihu nezná, ať si přečtě Stranger in a Strange Land, nebo počká na televizní dílo, které produkuje Scott Rudin, snad pod tím samým názvem, a které by mělo tenhle rok jít do realizace.

4. února 2017

Recenze: Gold (bohužel ne za všechny peníze) [5/10 A.S.]

1. Matthew McConaughey má transformační role rád. Pro roli Kennyho Wellse ve filmu Gold si oholil hlavu, přibral 20 kilo, a nechal si nalepit do pusy falešnej křivej zub, kterej většinu filmu pyšně ukazuje na kameru. Pokus dobrej. Udělat z něj neatraktivního slizoně. To vyšlo. Aspoň částečně.

2. Ale udělat z filmu který měl možná slibnou předlohu ale má nezvládnutej scénář a nijakou režii, kvalitní diváckej zážitek, to se nepovedlo ani trochu.

3. Gold se otírá o skutečný příběh. Ale jen velmi opatrně. Jména jsou zmeněná, postavy jsou změněné, detaily jsou změněné a producenti (zjevnou) inspiraci radši popírají. Takže z toho zbyla jen ta velmi základní linka: trochu smolnej americkej rádoby podnikatel s pochybnejma schopnostma se vrhne do těžby zlata v Indonésii. A ne všechno vyjde tak jak má, byť se velmi snaží. Možná je to kvůli jeho jednání, a možná kvůli jednání někoho jiného. Pokud vás zajímá ta realita, doporučuju prostudovat případ Bre-x ale bacha, vyspoilíte si film.

4. Režie se ujal Stephen Gaghan, což vám asi nic moc neříká, ale možná by vám mohl něco říkat jeho jediný režijní úspěch. A to sice Syriana anebo kvalitní výkon scénáristický a tím je Soderbergova 4 oskarová Traffic. Za kterou dostal svého oskara za scénáristiku právě i Gaghan a rozhodně opakovaně dokázal, že psát drama umí.

31. ledna 2017

Recenze: Fences - kvalita na kterou se těžko kouká [7/10 A.S.]

1. Fences je nejnovějším režijním počinem Denzela Washingtona. Film nominovaný na 4 Oskary, a to za obě hlavní role (Denzel a Viola Davis), nejlepší film roku (ovšem nikoliv za režii) a adaptovaný scénář.

2. Ač ta adaptace je skutečně dobrá, bude si divák u sledování filmu vědom, že to bylo původně psané pro divadlo. Spisovatel August Wilson je na Oskara nominován posmrtně a scénář k filmu adaptoval podle své hry z roku 1983, za kterou dostal ceny Pulitzera a Tony. A Pulitzera ještě za Piano Lessons. Obecně Wilson patří k velmi uznávaným autorům. Ovšem zemřel ještě než stihl v roce 2005 scénář celý dokončit, takže s tím pak zahýbal Tony Kushner, který ale není jako autor u scénáře uveden, ačkoliv se na jeho finální podobě údajně skutečně podílel, je mu pouze poděkováno jako spoluproducentovi.

3.  Fences vypráví o černošské rodině v padesátých letech v USA. Hlavními protagonisty jsou popelář Troy (Denzel Washington) a  jeho žena Rose (Viola Davis), jejichž vztah během filmu prochází zatěžkávací zkouškou, pramenící jak z chování samotného Troye, (který ač asi má i dobré úmysly tak vedle toho má i dost osobnostních chyb a složitou minulost) tak z tenze mezi Troyem a jeho syny a Troyem a jeho bratrem, mentálně postiženým Gabem.

4. Troy kdysi býval nadějný hráč basebollu, který se ale nikdy nedostal do první ligy. Možná to bylo kvůli jeho věku, možná kvůli barvě kůže, jelikož v době kdy byl Troy mladší byl nucen hrát v černošské lize, protože smíšená ještě nebyla povolena. Troye to dodnes tak trochu mrzí a občas to dá někomu ze své rodiny tak trochu najevo.

30. ledna 2017

Recenze: Jackie - geniálně zahraná debutantka v krizi [8/10 A.S.]

1. Jackie je biografické drama, které se zabývá zhruba 72 hodinama po atentátu na JFK, přičemž se soustředí primárně na prožitek, chování a rozhodování jeho ženy, Jacqueline Kennedy. Která z dnešní doby, očima člověka co posledních 8 let sledoval v pozici první dámy Michelle Obamu, působí jako povrchní městská pipinka, zcela odtržená od reality, emočně nedostupná, ale zároveň se sklony k hysterii, dominanci a úzkostlivosti.

2. Jenže. Jenže je si nutné připomenout, že v době kdy Jackie nastoupila do  Bílého domu jí bylo 31, tedy o cca deset let méně než Michelle, ale hlavně prostě byla jiná doba, pro ženy obecně, natož pro manželky prezidentů. Takže pocit z filmu o tom, že Jackie své dny zřejmě naplňovala primárně dekorací Bílého domu, a nakupováním historicky relevantních ale drahých relikvií, by neměl sloužit k tomu, aby jí divák odsoudil. A pokud je divák víc v této oblasti vzdělaný, tak bude vědět že Jackie byla fakticky na svou dobu velmi vzdělaná, mluvila plynně francouzsky, orientovala se v Evropské i Americké historii i literatuře, a podnikala jak s manželem tak sama zahraniční cesty, které Americe jednoznačně zlepšovaly renomé a u státníků se kterými se Jackie setkala slavila tato kdysi debutantka roku úspěch nejen díky svému elegantnímu vystupování ale i rozhledu a schopnosti ovládat "public relations".

Recenze: Elle - na film o znásilnění slabý znásilňování [7,6/10 A.S.]

1.  Na nový film nizozemského režiséra Paula Verhoevena se asi těšil leckdo. Přecijen člověk  který nám doručil zábavu ve formě Robocopa, Total Recall,  nebo Basic Instinct většinou zaručuje zajímavé podívání. Ani u Elle to nebylo jiné.

2. Film o Michelle, cca padesátileté majitelce úspěsné  firmy co vyrábí videohry (yep, right there), kterou velmi zdařile ztvárnila Isabelle Huppert ve věku 63 let (yep, stick it where it hurts), vypráví o tom, jak se dominantní žena s minulostí, která není úplně jednoduchá a kterou se jí nechce znovu otvírat, postaví k tomu, když je nečekaně ve svém domě znásilněná neznámým mužem ve ski masce.

3. Kdo se (třeba podle traileru) těšil na scény z pořádně natočeného znásilněníčka bude asi trochu zklamán. Ačkoliv znásilnění je jeden z ústředních motivů (vedle touhy po ovládání ostatních), film se mu vizuálně věnuje velmi málo. A je to škoda, protože A) Isabelle má pořád co ukázat, B) dobře natočených znásilňovacích filmů/ scén není nikdy dost (mmm… Irreversible, everyone), C) do filmu který je jinak nabitý erotikou a soubojem o moc by se víc toho faktického tělesného aktu uzurpace moci vyloženě hodilo.

26. ledna 2017

Recenze: Slash - film nejen pro pansexuály s fantazií [8/10 A.S.]

1. Slash je nový celovečerní film Claye Liforda, kameramana co se stal režisérem. A jako své předchozí filmy, si i Slash Clay sám napsal. A jako jeho předchozí filmy, je is Slash komorně laděný film s ústředním hrdinou krerý není uplně hip a v pohodě.

2.  Snímek je o náctiletém a trochu zakřiknutém středoškolákovi Neilovi (Michael Johnston), který ve volném čase píše erotické povídky ve formě tzv. slash-fan fiction", tedy přidává z vlastní fantazie příběhy do jinak již zformovaného sci-fi světa o hrdinovi zvaném Vanguard, a hustí do nich erotický element. Který může ale nemusí být trochu gay, nebo bi, nebo pansexuální. Nechte se  překvapit. Rozhodně se Neil a jeho psaní natolik vymyká svému okolí, že když jeho povídky najde a zveřejní spolužák, rozhodně to Neilovi nepomůže na společenském žebříčku. Ale přivede ho to k seznámení se s o pár let starší Julii (Hanna Marks - možná znáte z Dirka Gentlyho), která, svete div se, píše fan fiction také. Ale narozdíl od Neila je v tom světě trochu protřelejší a sama je obecně drsnější. Ale netrvá dlouho a jejich linky se propojí. 


3. Slash je o dospívání, hledání se, a podobnejch věcech, kterých je v kinech k vidění docela dost, ale není to klasické "coming of age" story.  Nechává totiž diváka nahlédnout do světa, která mu asi není moc známý, pokud sám není vyznavačem nějakého fantasy kultu, nepíše nebo nečte fan fiction, nebo se jinak neúčastní aktivit s tím spojených. Plus má velmi vtipné sci-fi elementy, poměrně zajímavou erotiku, a komické momenty tam, kde by je člověk nečekal. Co víc si může divák roku 2017 přát?

The Secret (2016) - 9/10


Dovedete si představit, že byste našli něco nového, co v životě hrozně chcete, ale nešlo by to získat kvůli nějaké vyšší moci, například víře nebo filozofii, kterou se navzdory selskému rozumu řídíte? Třeba kvalitní sex, obrovskou várku sušenek Oreo nebo Prince s normálně nedostupnými příchutěmi ze zahraničí nebo lásku? Veselou historku o srážce víry a skutečného života přináší anglická minisérie The Secret.

25. ledna 2017

Recenze: Sleepless - film na prospání nebo vypnutí [2/10 A.S.]


1. Nechtělo se mi věřit, že by film Sleepless, film ve kterém ústřední dvojici hraje oskarový Jamie Foxx a na Golden Globe nominovaná a momentálně dost obsazovaná herečka Michelle Monaghan, mohl být tak špatný, jak uvádějí recenze. Ale je.

2. Režisér Baran bo Odar dostal do rukou opravdu otřesný scénář. Jeho předchozí film je snad lepší (Who Am I o nadaném ajťákovi co ho rekruitují hackeři - jak originální) a řežisérovy oblíbené filmy sou Blade Runner a Lawrence of Arabia. Tolik k tomu, že možná není uplně strašnej neschopa  a příšernej člověk, i když vytvořil takovou slátaninu jakou je Sleepless

23. ledna 2017

Film: Tipy na Oskarové nominace 2017


Stejně jako minulý rok, i tentokrá se pokusím tipnout hlavní kategorie a to jak v nich bude americká filmová akademie hlasovat. Po kauze #OscarsSoWhite, kdy se představitelé akademie zapřísahali, že tak bílé Oskary už neuvidíme, je možné, že se tento rok budou protěžovat zástupci jiného než majoritního amerického etnika. Pokusím se to brát v potaz, i když mi to není nijak příjemné. Jako vždy uvádím to, jak si myslím že budou hlasovat členové akademie, ne to co je nutně moje osobní preference. Tento rok nebyly takové čachry s kategoriema, jako ve 2016 (Danish Girl, Ex Machina). Vlastně jediná výrazná změna byla neůspěšná lobby filmu Mooonlight za kategorii originální scénář. Tento rok se zdá obecně trochu slabší než ten minulý, a upřímne i  na to jak se mi líbil film La La land nechápu, že by měl na sebe strhnout skutečně veškerou pozornost, jak se mu prorokuje. Zajímavá je šance Isabelle Huppert na nominaci za hlavní ženskou roli a to přesto, že to byl cizojazyčný film. Za to akademie nominovala snad jen 13x v historii (např: Sophia Loren a Marion Cottilard). Do Bafty se Elle nedostala díky pozdnímu datu uvedení. Připomnme si, že postup na určování nominací je relativne komplexní, ve zkratce: různé cechy voli ve své kategorii (herci herce, režiséři režiséry), akorát "best picture" volí všichni. Každý uvede pět svých vaforitů. Hlasy se pak přepočítávají tzv "reprezentační metodou" kdy v případě že váš zvolený favorit číslo 1 nedostane celkově dost hlasů (počet hlasujících ve vašem cechu děleno počet nominaců plus 1), jeho hlasy se automaticky připočítávají vašemu favoritovi číslo dvě. Můžou tak vznikat zajímavé situace ale také je zde prostor pro kalkul, samozřejmě. Takže, co se dalo vykalkulovat tentokrát? 89%

19. ledna 2017

Zpětná recenze - Unbroken (2014)

Bude to po třech letech ještě někoho zajímat? Ne, zvláště když si každý může vše podstatné přečíst na Rotten tomatoes nebo kdekoli jinde. Dva nebo tři roky bývá dobrá příležitost zastavit se, otočit se na patě a podívat se dozadu. Ovšem pokud se reflexe týká filmu, který nijak zvlášť nenadchl ani své diváky, ani kritiky, ani producenty, pak se většinou... žádná reflexe nekoná, protože všichni na ten film zapomněli nebo chtějí zapomenout. A přesto se i v průměrném filmu může najít něco, co vás občas pronásleduje a nutí vás přemýšlet - například o co lepší by ten film byl, kdyby ho točil schopnější režisér. Ale vážně: Unbroken vítězí tam, kde to režisérka zřejmě neplánovala a neočekávala. Pojďme se podívat na skutečnou hodnotu tohoto filmu. Z určitého pohledu totiž není hlavním hrdinou ani Louis Zamperini, ani nikdo jiný.

Kolik existuje filmů o druhé světové válce, ve kterých se vyskytují američtí letci? Poměrně hodně. Kolik existuje filmů o druhé světové válce, které se zčásti nebo úplně odehrávají v zajateckých táborech? Až dost. A kolik existuje filmů o druhé světové válce, ve kterých se vyskytuje toto?



15. ledna 2017

Polednice (2016) - 6/10

Loni se do kin dostal pokus o horor nebo možná spíš drama, který má v názvu jednu z nejlegendárnějších českých básní, Polednici z Erbenovy kytice. Těžko říct, jestli profláklé verše "U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo" přitáhly do kin zvědavé diváky ze všech generací. Nejedná se ale o pokus zfilmovat báseň v historických kulisách s jímavou hudbou, jako to udělal F.A. Brabec se svojí vyměklou Kyticí, ale pokus fajnovou hororovou postavu přetransformovat do moderního Česka. V hlavní roli Geislerová, co může divák očekávat, ukáže jedna z nejobsazovanějších českých hereček prsa při škrcení dítěte nebo o čem to teda vlastně bude? Guilty pleasure or not? Jako fanoušek hororového žánru a pokleslostí jsem se pro vás obětoval a v bezpečí domova film shlédl.