Love & Mercy - zamilujte se se mnou [9,2/10 A.S.]

00:10 Myval 2 Comments

1. Love & Mercy je krásný film. Film snad jen s jediným problémem. Ten má jméno John Cusack. Jenže, jenže, než začnete vykřikovat: “no jó Cusack hrát neumí" - ono to není tak jednoduché. On hrát asi umí, ale víceméně jen v jedné poloze. Buď hraje nějakou komediální neuroticky zromantizovanou verzi sebe sama, a de mu to (High Fidelity, Serendipity, Pushing Tin, Bullets Over Broadway), nebo se pokouší o vážnější role a záleží na tom, koho má vedle sebe. A tam většinou má i ten problém. Ne sám se sebou, ale s tím, že ho ve vážnějších rolích kde kdo přehraje.

2. Jako v Love & Mercy Paul Dano. Geniální Paul Dano, který si narozdíl od Leonarda (a možná i Marka Reylance) tento rok skutečně zasloužil Oskara. A který Cusacka přehraje levou zadní, ve spánku, v posteli, u klavíru, v plavkách, ve studiu, i pod vodou. Takže Cusack sice může být ve filmu o životě Briana Wilsona (kreativního mozku za hudbou skupiny Beach Boys) dobrý i dokonce velmi dobrý (a je), ale má tu smůlu, že půlku filmu jeho mladší verzi (která je shodou okolností více podobná reálnému Brianu Wilsonovi) hraje Paul Dano, a tím pádem na jiné už slunce moc nesvítí.

Všichni mimo Paula Dana sme stafáž a je to ok
3. Už vás slyším jak říkáte že hudba Beach Boys vám ale nic neříká, nebo se vám dokonce nelíbí a kdesi cosi. Ale to je uplně jedno. Ten film stojí za shlédnutí i tak. I pro ty, kteří tu hudbu neznají, nebo jim dokonce vadí. Jo. Je tam totiž dost vedlejší, a když už použitá, ať hudba nebo sami Beach Boys, tak velmi dobře ale okrajově. Film je převážně sonda do určitého úseku života Briana Wilsona a to v letech 60tých a pak o 20 let později.
sem blázen já nebo on?
4. Ve snímku o tom, jak křehká je lidská psychika, (podáváno bez běžné extra dávky hollywoodského patosu) hrají ještě třeba Paul Giamatti (kterému role Brianova excentrického terapeuta sedne taky velmi dobře) a Elizabeth Banks. Casting na jedničku. A to tam ještě třetí rovinu měl hrát Phillip Seymour Hoffman, ale to se holt už nestihlo.

5. Scénář napsal Oren Moverman, kterého si režisér vybral v podstatě kvůli jeho povedenému scénáři k filmu o životu Boba Dylana, I am Not There. Ale pozor, Oren je taky ten samý člověk co režíroval zajímavého Messengera s Benem Fosterem a Woody Harellsonem. Rozhodně stojí za pozornost.

6. Režie se ujal Bill Pohland.  Prakticky režijní debutant, ale s vizí. Jak jinak je možné, že se někomu povede vás od první do poslední minuty zaujmout, vaší pozornost udržet, a eště mezitím překvapovat, a během pár scén i vyděsit? Pořád hledám nějakou rovnici na dobrý film. Něco jako ta na Oskara za hraní (oskarovej režisér, příběh na základě reality, s utrpením/transformaci, nějakej talent a hlavně masivní lobby a je to). Jaká je ta na “dobrý film”? Ze svých malých zkušeností z oblasti režie, scénáristiky mám pocit, že základ je: kvalitní a smysl dávající scénář (a tím ani tak nemyslím zápletku nebo námět, ale dialogy a jejich dynamičnost a uvěřitelnost), a charismatický a talentovaný herec, co má nějakou přirozeně dobrou “on-screen presence”. Takovou co zaujme a pomocí které umí sdělovat emoce. Pak se eště hodí režisér, který to z něj dokáže vykřesat, a zároveň má sám konkrétní představu a dokáže ostatním vysvětlit, jak jí chce zrealizovat. Ať už to je hercům, kameramanům, nebo střihačovi. A Love & Mercy tohle všecho má. Má scénář s přirozeně působícíma a odsýpajícíma dialogama, má charismatického herce jehož přítomnost na plátně je oslnivá (Dano), a má režiséra, který evidentně od začátku měl vizi, která je vemi soudržná a přitom nenudí. Chce se mi říct bravo. A řeknu. Jo. Bravo. 
s tebou musím soutěžit taky?
7. Ještě stojí za to u téhle audiovizuální lahůdky zmínit hudbu. Výborná. Aby ne, když jí dělal Atticus Ross. A navíc se nechal inspirovat Beatles a JayZm. Mnojo. To prostě nemohlo dopadnout špatně. Taky hodně celkovému hudebnímu vyznění pomáhá, že Paul Dano velkou část odzpíval sám, a v hudebních pasážích, kde zpívá, je to podle mě nejen slyšet ale i vyloženě vidět. Stejně jako fakt, že je Dano sám muzikant, a když režíruje ostatní muzikanty (údajně jím téměř úplně improvizovaná scéna) je vidět, že se v tom vyžívá a de mu to. Atticus Ross prohlásil, že po rozhovoru s Billem Pohlandem získal pocit, že tenhle člověk "má vizi" a i proto mu řekl ano.  Možná už kvůli soundtracku a hudebním scénám by se vyplatilo na film jít. A když ne kvuli hudbě, tak co takhle pro modré oči téhle blondýnky?
půjdete se na mě podívat do kina?
8. Co mi na filmu vadilo? Prakticky nic. Marně přemýšlím, protože tomu nějak podvědomě nechci dát 100% (ani nevím proč vlastně ale), co by tam šlo trochu shodit či zkritizovat. A asi je to nakonec fakt jen ten Cusack. Kterej tam JE dobrej, vážně,  ale prostě v kontrastu s člověkem, který uhraje všechno od Nietzchem posedlého teenagera (Little Miss Sunshine), non-full retarda (Prisoners), přes otřokářského maniaka (12 Years a Slave) vesnického kazatele, (There Will Be Blood),  génia  v akční komedii (Knight & Day] až k nestandardnímu prvnímu milovníkovi (Ruby Sparks) a Hollywoodské rock star (Youth) Cusack mihotá, zatímco Dano září.  A ne, nevadí mi tam možná na první pohled schematicky použitá figurka despoticého otce. K Wilsonovi a do toho příběhu patří. A ani to že film nenásledoval Wilsonův život úplně přesně, mi nevadilo. Ale koho by to zajímalo, pěkně to rozebral magazín Slate zde.
génius v akci a kolem stafáž
9. Co se mi na filmu líbilo? Herecké výkony Dana a Giamattiho (který taky neumí být špatný, ale to už víme všichni dlouho), samotný námět (jaká škoda že Wilson něměl možnost tvořit svobodně celý život), kamera a barevné zpracování, kostýmy šedesátých let, vhodně použitá hudební vložka v podobě ústřižků z písní Beach Boys, ale hlavně ta režisérská vyrovnanost kvality. Soudržnost ale nikoliv na úkor inovace. Vizuální pohlazení diváka. Kterému to zároveň přináší vzrušení. Jo, ten film je nesmírně sexy a to aniž by tam byly jediný kozy nebo snad frontal. Neni. Ale nebudu se divit pokud mi někdo řekne, že 2 ze 4 diváků mají při sledování tohoto snímku erekci a zbytek vlhne. Dávalo by to smysl.

10. Pro koho film je? Pro všechny diváky co mají rádi melancholicky laděné lineární příběhy o nelineárních mozcích. Pro všechny, kteří měli někdy pocit, že slyší ve své hlavě hlasy. Pro ty, co skutečně slyší hlasy. Pro ty, co jim občas přijde, že jim někdo brání v rozletu. Pro ty, co ještě věří na lásku. Pro ty, co na níž již nevěří, ale možná by jí chtěli či měli dát znova šanci. A je jedno na lásku k čemu. Sexu, lidem, hudbě, sobě, kreativitě, to je šumák. Ale je to tam. Všechno. A sedí to jak Sherlockovi jeho Belstaff kabát. Good Vibrations s vámi (neplést s positive vibes) a pamatujte že: God Only Knows.
A Hoffman to dělal v neoprenu, ta lemra!
PS: ne, není to vztahovka. A i kdyby byla, tak co sakra?! Ale není. Je to pohled na izolovaného člověka co se pere s nějakými vlastními démony. A tak to není náhodou že film atmosféricky sdílí podobně krásně udělanou bazénovou scénu s filmem The Graduate. Aniž by jí vykrádal. Jděte na to! 

2 komentáře:

  1. Film bez koz, to vis zejo. Ta blondyna je jeste vubec nevytahla! Pouze provokacni machyrky s pruhlednym trickem. Skaza.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo vim ze je to vyzva, ale tenhle snimek stoji za shlednuti i pres absenci koz. plus - mas prece fantazii ne. zapoj.

      Vymazat