Recenze: Isle of Dogs - jedno velké "ach" za [10/10 A.S.]

21:20 Myval 8 Comments

1. Za tři roky, co píšu o filmech, je Isle of Dogs pouze druhý film, kterému udílím maximální počet bodů. Tím prvním byl Manchester By The Sea. A proč jsem jim dala plné skóre? Ani u jednoho z nich jsem nedokázala přijít na nic, co by mi na nich vadilo, nebo mi připadalo špatně udělané či nedotažené, a oba se mi zdály vysoce originální, bavily mne po celou dobu své stopáže a ve svém žánru byly příkladně úspěšným úkazem.

2. Jelikož jsem velký fanoušek Wese Andersona, mohlo by se zdát, že bude vysoké hodnocení pro jeho nejnovější film v mých očích jaksi "dopředu dané". Ale není tomu tak. Anderson mě trochu "zklamal" nejméně dvěma filmy. A sto jsem mu asi ještě nikdy neudělila, byť párkrát tomu byl skutečně blízko. Ale jeho nejnovější snímek (devátý celovečerák a druhý fázově animovaný) Isle of Dogs o partě psů, kteří jsou v Japonsku kvůli rozpuku jakési psí chřipky vyhoštěni na "ostrov odpadků", a o klukovi, který se tam svého psa snaží najít, je opravdu bezchybný. Má vše. Humor, napětí, srdce, svižnost, vtip, křehkost, sílu a k tomu audiovizuální krásu nebývalého rozsahu. I na Wese Andersona. A to je co říct. Ale aby taky ne, když jeho postavy namluvili: Bill Murray, Edward Norton, Jeff Goldblum, Bryan Cranston (Breaking Bad), Greta Gerwig, Scarlett Johansson, Harvey Keitel, Frances McDormand nebo Yoko Ono, Ken Watanabe, a Akira Takayama. A soundtrack je prostě skvělý. Jeden z mála, který si ráda zaplatím a stáhnu. Vedle soundtracku z Johna Wicka, Django Unchained a Blade Runnera se bude v mé minikolekci zaplacené filmové hudby skvěle vyjímat. A chci zde vyzdvihnout písničku, "I wont hurt you", kterou možná znáte už z traileru.


3. Film se podle mě tedy velmi povedl. Nicméně v USA se záhy po březnové premiéře proti Isle of Dogs zvedla vlna obvinění z rasismu a tzv. "kulturní apropriace". Neboli přivlastňování si něčí kultury. To je teď hodně nosné téma v Americe, naříkat nad tím, když si příslušník jedné skupiny dovolí pracovat s atributy patřící do kultury jiné skupiny - tradičně minority (kterou ještě navíc předtím třeba kolonizoval či přímo zotročoval). Tedy běloch, který má dredy nebo si obleče indické sárí nebo na sebe vezme indiánskou čelenku, čelí osočení z toho, že "krade a zneužívá kulturu, jež mu nepatří". Toto rozhořčení je pochopitelné, když se opírá o vyloženě necitlivé a urážlivé činy, jako když si běloch v dobách segregace natřel obličej černým krémem, aby mohl v divadle hrát černocha a divadlo nemuselo černocha fakticky najímat (protože bílí herci by s ním třeba nechtěli hrát), nebo tu kulturu, ze které si bere, sám skutečně zesměšňuje, ale v posledních pár letech se tato hyper-kritická optika aplikuje už na kde jaký případ inspirace jinou kulturou. Včetně třeba toho, když běloši cvičí jógu, nebo se na Halloween převléknou za gejši.




4. I Anderson tak byl sepsut za apropriaci. A za to, že ve filmu představuje "zkreslené Japonsko" poplatné jeho “absurdní cizácké“ vizi. Ano, v realitě v Japonsku nevládne systém, který nechal vyhostit všechny psy na ostrov odpadků a který propaguje kočky. Ano, ne každý v Japonsku umí dělat sushi (i když…?) nebo ctí seppuku (i když??). Ale je to i tak v pořádku. Anderson totiž nedělal dokument o Tokiu, ale retrofuturistickou pohádku. Která se odehrává v jakémsi alternativním Japonskem inspirovaném vesmíru. A Anderson sám ten film považuje za hommage, nikoliv urážku. A sám přiznává nejen to, že velkým vlivem pro něj byl Akira Kurosawa (konkrétně Seven Samurai je v Isle of Dogs v jedné scéně prakticky shot-for-shot), ale hlavně nadšení Japonskem.




5. Také na důkaz režisérova respektu vůči Japonsku ve filmu zní japonština, kterou mluví japonští herci. A že zaplní zhruba třetinu snímku. A nebyla ani překládaná. Což někteří namítají, že je právě to urážlivé. Že ta japonština nebyla překládaná. Většinou. Ano, nebyla. Ale tím právě Anderson dokázal, jak FANTASTICKÝ je filmař. Třetina filmu je v jazyku, jemuž běžný divák vůbec nerozumí, ale přesto chápe, co se tam děje, cítí emoce, které má cítit, a příběh ho zajímá. To je přeci fascinující a důvod k extra pokloně, nikoliv šikaně. A na mě to rozhodně nepůsobilo tak, že by tím režisér a scénárista v jedné osobě říkal: "tenhle jazyk nám nestojí za překlad". Bylo to zcela zjevně úmyslné umělecké rozhodnutí přidávající další vrstvu zážitku a moc doufám, že to tak (částečně nepřeložené) půjde i v českých kinech. 




6. Na ostrově odpadků se divák seznámí se smečkou deportovaných psů, kteří se živí odpadky a občas si některý z nich zapřemýšlí, jestli v životě není "něco víc" než zbytek červy prolezlé kotlety. A když se na ostrov dostane malý Atari, který se tam vydal najít a ideálně i zachránit svého vyhoštěného psa, dostane život smečky náhle nový smysl. A je poutavé sledovat, skrze mix nepřekládané japonštiny a pohled z perspektivy psů (správně nerozlišující červenou a zelenou barvu, třeba), jakým směrem záchranná mise povede a s jakým úspěchem se setká. Do toho film ještě přimíchává trošku té liberální eko propagandy, ale není nijak násilná, takže mi nevadila. Byť Andersonovi bylo také vyčteno, že nejvýraznější postava, která se postaví zlému systému, je ve filmu o Japonsku běloška.




7. Tenhle snímek je hodně důležité vidět v kině, protože Anderson si tu úmyslně hraje s divákovým zorným polem a rozmisťuje různé zajímavé věci daleko od sebe na různá místa plátna a jak je tak sledujete, tak vás provede celým snímkem takovým netradičním způsobem. Který by doma u počítače tolik nevyniknul. Někdo může namítnout, že sledovat takto film je trochu náročnější na pozornost, ale mně to možná ještě víc bavilo. Právě díky tomu Andersonovu specifickému a originálnímu vizuálnímu pábení (tohle slovo jsem vždycky chtěla použít, tak proč ne teď). Film: 10. Žánr: 10. Koukatelnost: 10. 




8. Co se mi na filmu nelíbilo? Jelikož s kritikou Andersona za údajný rasismus nesouhlasím, tak nenajdu negativního nic. Umím si představit, že některé diváky nebude bavit právě to, že film je částečně nepřekládaný a že je vizuálně velmi stimulující, ale mě to spíš ohromovalo. Možná některým z vás bude Isle of Dogs připadat hipsterský a bude vám vadit, kolik postav v něm kolikrát slzí, ale za mnou s takovou kritikou nechoďte.




9. Co se mi na filmu líbilo? Výborný scénář. Skvěle namluvené. Fantasticky ztvárněné. Loutky pejsků měly chlupy dělané ze srsti alpak a ta jejich jemnost a pohyb opravdu vynikne. Dobrá originální hudba, kterou složil dvouoskarový Alexandre Desplat. Humor. U sledování Isle of Dogs jsem se často smála a pokud zrovna ne, tak jsem se aspoň usmívala, nebo slzela. Prostě: nebyl tam hluchý moment. Spoiler: velmi mě bavila závěrečná linka s armádním útočným zubem. Stejně jako úvodní brutální záběr na krysy kroužící kolem psí klece a následně pohled na psí kostru. Naprosto mě odrovnalo, když jeden pes vysvětloval, jak těžké pro něj bylo sežrat svého vůdce. Líbilo se mi, s jakými detaily si Anderson hraje v oblasti techniky, která je ve snímku lidem dostupná. Třeba extrakce Atariho z ostrova byla nesmírně vtipně udělaná. A jako vždy musím ohodnotit, že Anderson patří k těm málo filmařům, kteří jako dospělí umí psát a režírovat děti a dodat snímku autenticky působící dětský pohled. Něco, co mi připadalo, že vždy skvěle uměl Steven Spielberg, ale co se třeba v Ready Player One už vůbec neprojevilo. Ale tady to funguje skvěle. A vůbec se nedivím tomu, že část herců (Andersonova obvyklá skvadra) byla ochotná kývnout na práci bez nároku na honorář a udělala pro to, aby se mohli zapojit, své maximum. Třeba Jeff Goldblum, který byl v době natáčení povinován natáčet někde jinde, své dialogy nahrával z Kalifornie po telefonu. Frances McDormand zase Andersona uctívá natolik, že byla ochotná do jeho filmů a své účasti v ní i sama investovat. 




10. Pro koho film je? Pro všechny fanoušky Wese Andersona nebo kohokoliv, kdo v tom hraje. Pro rodiče s chytrými dětmi. Pro milovníky psů. Pro lidi, co chtějí své rande strávit na filmu, který vám protějšek nakonec zaručeně vžene do náruče. Zvláště asi, pokud je protějšek ženského pohlaví. Pro ty z vás, kteří se chtějí zamilovat. Ale domnívám se, že film ale neurazí ani japanofily, protože alespoň z mého pohledu bylo zjevné, že Anderson netvrdí "toto je reálné Japonsko", ale pouze si hraje s japonskými motivy a zároveň ukazuje, jak má tu kulturu a její odkaz rád, navíc scénář s ním upravoval a na filmu spolupracoval Kunichi Nomura, který se právě staral o to, aby film Japonce neurážel. A já upřímně doufám, že stále ještě žijeme ve světě, kde svůj obdiv vůči japonské kultuře může dát ve svém díle najevo i někdo, kdo sám není Japonec. Film je také pro všechny, které zajímá, jak režisérova oblíbenkyně, Angelica Houston, ztvární v animovaném filmu roli "němého pudla". A pro opravdové filmové nadšence, kteří poznají, jaké jeho jiné roli je v jakém okamžiku na plátně svým údělem podobná postava, kterou ztvárnil Harvey Keitel. Pokud na to přijdete, napište komentář se správnou odpovědí pod článek a prvního z vás nemine sladká americká odměna.



PS: tady je hezký rozhovor s Andersonem a herci.


PS2: zkuste před návštěvou kina říct třikrát nahlas a rychle za sebou Isle of Dogs. Schválně, co to udělá.


8 komentářů:

  1. Dle zkusenosti me japanistky to vypada spis tak, ze naprosta vetsina Japonek (mimo komercni hostince) sushi strasne zmrvi a da se to sotva pozrit. Japonci nevim.

    A ani jedna z mych davnejsich rozepri s japonci neskoncila dle kulturnich stereotypu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. sushi se da sotva pozrit i v provedeni luxus par excelance mega gusto mnam. furt je to hnusna ryba nebo jiny morsky tvor a s tim nic neudelas.

      Vymazat
    2. Znas detsky sushi? Omeleta, okurka,...? Pravda, bez zabaleni do rybinou cpici chaluhy to moc nejde.

      Vymazat
  2. Dojde i na nadavky tvurcum za to, ze tam Japonec pohresuje psa jmenem Atom?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to nevim, ale vycitalo se mu kde co, napriklad to ze ve filmu je "mushroom cloud" z koure po explozi (jakoze si tvurce pochazejici ze zeme ktera na japonsko tu atomovku hodila dovolil pouzit ten vizualni symbol, navic ve meste nazvanem Megasaki), plus ze pouzival "typicke turisticke ikonky" jako taiko bubny nebo sumo zapasniky a tak. Proste ochranci svetoveho miru a spravedlnosti poboureni.

      Vymazat
    2. Muhehe, tak musim rict, ze atomovka nad Megasaki je asi jediny, co mi prijde fakt drsne pres caru :-D

      Otazkou je, zda v zaplave filmu s ruzne vykuchanejma a vselijak zrudne mrdajicima lidma a v dobe, kdy rodinky chodej na vystavu vypreparovanejch Cinanu lze jeste vubec vytykat nekomu parodii vybuchu nad Nagasaki.

      Vymazat
    3. ne pozor to prave neni "atomovka" ani nad megasaki, to je jen kour ve tvaru hribu, ktery se objevi kdyz v tom filmu cokoliv vybouchne (treba motor od letadla co dopadne na zem).

      Vymazat
  3. Na Andersona chodíme díky tobě a rádi. Ale co se pozornosti týče, měla jsem si před promítáním zobnout ritalin, bylo to fakt náročný :)

    OdpovědětVymazat