Recenze: Every Day - povedené režijní a scénáristické cvičení v romantice [6.8/10 A.S.]

04:33 Myval 3 Comments

1. Every Day je jeden z těch filmů, které je velmi jednoduché odepsat už na základě toho, jakým způsobem jsou prezentované. Romantické emo-drama o náctiletých pro náctileté. Tipuju, že už teď přestává číst většina mužských čtenářů a také část žen. A chápu to. Ale ten film si určitou dávku zvýšené pozornosti zaslouží. Je totiž nejen dost originální, ale hlavně prezentuje vnitřně kompaktní a solidně rozpracovaný svět, který tak nějak dává smysl a přináší docela zajímavé otázky o tom, co je "to", do čeho se člověk vlastně zamilovává a jestli to je spíš to tělo, nebo spíš ta duše, nebo kombinace obojího.

2. Ve světě, kde každý z nás žije určitou část svého života na internetu, ať už tím, že si z něj bere určitou porci své zábavy, vědomostí, nebo tím, že z něj i čerpá nějaké sociální vazby, je relativně jednoduše představitelné, že se člověk aspoň chvilkově zamiluje do něčí osobnosti, aniž by věděl, jaké k tomu patří tělo a obličej, nebo si byl jistý, že to, co mu na internetu někdo ukázal, je pravda. A může jen doufat, že pokud se někdy z virtuality vztah přesune do reality, že to tělo a obličej bude k té osobnosti a hlavně k vašim estetickým preferencím pasovat. Co se stane ovšem poté, co takový člověk zjistí, že k té osobnosti nepatří žádné konkrétní tělo a žádný konkrétní obličej? Může někdo milovat skutečně pouze něčí osobnost? Přesně o tom je totiž tenhle snímek. Myslím, že rozhodně víc zaujme ženy než muže, a je to pochopitelné. Nechci tím říkat, že jsme jako pohlaví méně povrchní a jde nám "hlavně o tu duši", ale spíš že ta myšlenka asi není ženám natolik vzdálená, aby se nad ní aspoň nezamyslely.

3. V Every Day se hlavní hrdinka, náctiletá, milá, chytrá, pěkná a relativně vyspělá (ehm, ano, JE to divné) Rhiannon (Angourie Rice aneb ta pěkná mladá holka z The Nice Guys), seznámí s člověkem, který si říká "A". "A" nemá vlastní tělo, ani vlastní obličej či rodinné zázemí. Každý den se totiž probouzí v těle někoho jiného a 24 hodin prožívá v takto zapůjčené tělesné schránce. Přitom má nad tím jedincem plnou kontrolu, vytěsňuje jeho vědomí a do určité míry pak i zatemňuje jeho vzpomínky na ten den. O půlnoci se z jeho těla/mozku vytratí a probere se zase "o dům či dva dál". A nejde mu to nijak ovládat.

do you like me now?

4. "A" tedy už od narození prožívá značně kočovný život. Někdy se probere jako žena, jindy jako muž, někdy jako běloch, jindy jako černoch nebo Asiat. Někdy hubený, jindy tlustý. Někdy blondýn, jindy zrzka. Jediné, čeho se to jeho "prokletí" zhruba drží, je věk a geografická lokalita jeho hostitele. Ale když třeba během těch 24 hodin jeho "hostitel" odletí/odjede někam jinam, tak A se druhý den probudí v někom z té nové lokality a hostitele pak střídá zase v nové oblasti. Tudíž není moc snadné udržovat nějaké vazby, natož mít kontrolu nad svým životem.

how about now?

5. "A" se ale kupodivu z tohoto hrůzného údělu nezblázní, ani se z něj nestane sadista mstící se svým hostitelům. Naopak dosáhne jakési podivné nirvány, nebo k čemu se to dá přirovnat, zcela potlačí své sobecké pnutí mít vlastní život a dělat něco hlavně pro sebe a jako jediný úkol si vždy v těle hostitele dává "neposrat mu za ten den život". Má přístup k jeho mysli a vzpomínkám, takže zhruba tuší, co má ten který člověk za život, zájmy a myšlenky, ale samozřejmě i tak by bylo jednoduché napáchat škody. "A" je ale velmi opatrný a dělá vše proto, aby se o jeho astrálním putování nikdo nedozvěděl. Než potká Rhiannon, samozřejmě. S kterou stráví 24 hodin a během nich zjistí, že "ona je jiná" a hlavně že ona je "ta Ona", a poprvé v životě se jaksi vzbouří a svěří se někomu s tím, kdo je a co prožívá. To vše ovšem působí značně nedůvěryhodně, protože to každý den říká naprosto jiná osoba.

and now?

6. A tady film udělá něco, co u běžných teen-emo romancích neuvidíte: vytváří uvěřitelný dramatický oblouk. Kdy to, jak Rhiannon reaguje, je srozumitelné a to, jakým způsobem se vyvíjí její vztah s "A", má kostru, která se dá nějak racionálně uchopit a hlavně pochopit. Protože "A" skutečně MÁ zajímavou a příjemnou osobnost. A "A" skutečně JE dostatečně unikátní a něčím jiný než všichni ostatní. A tady se musím sklonit před režisérem Michaelem Sucsym a hlavně scénáristou Davidem Levithanem (který se na young adult fiction specializuje, např. Nick and Norah's Infinite Playlist), protože dát konkrétní rozpoznatelnou podobu postavě, která nemá konkrétní rozpoznatelnou fyzickou schránku, je fakt umění. Ale "A" je velmi svůj a poznáte ho (stejně jako záhy Rhiannon), ať je v jakémkoliv těle. Někdy stačí jen pár vteřinový pohled obzvláště nadaného herce jako třeba Iana Alexandera, jindy je potřeba, aby A promluvil, ale poznáte ho i předtím, než vám řekne, že je to on.  

now it must work, rite?

7. Ústřední dvojice samozřejmě stojí před složitým rozhodnutím: žít spolu tak, jak žije "A" doposavad, a každý den tak mít jinak vypadajícího partnera (což mi nepřijde jako tak špatný nápad, myslím, že by to z dlouhodobého hlediska třeba výrazně snížilo rozvodovost), ale zároveň riskovat to, že budete někomu jinému (hostitelům) ničit život a těžko si můžete třeba založit rodinu a vysvětlovat dětem, proč každý den chodíte domů jen na chvíli a vypadáte pokaždé jako úplně jiný člověk. Překoná láska skutečně vše? O tom je ten film a není vůbec tak špatný, jak by se z žánrového zařazení mohlo na první pohled zdát. Film: 6. Žánr: 7. Koukatelnost: 7,5.

surely if I throw in some dance moves, no?

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Přeci jen je tam určitá dávka kýče a patosu, který může leckomu vadit. "A" je někdy až přemoudřelý, což se na jednu stranu zdá docela pochopitelné vzhledem k tomu, že má zkušenosti z nepřeberného množství životů a viděl do hlavy tisícům lidí, ale na druhou stranu je to samozřejmě z úst teenagera trochu otravné. Ale to je opravdu jediná velká vada na kráse, těch pár patetických scén, kdy "A" napravuje vztahy dětí s rodiči, nebo dětí k sobě samým, nebo svou moudrost přenáší na Rhiannon. Za malou vadu považuju jeden aspekt konce. Spoiler: stejně jako u Meet Joe Black mi na konci u hlavní hrdinky do páru chyběla ta osobnost, se kterou jsem se celý film sžívala. Ačkoliv Rhiannon skončila se sympatickým chlapcem, tak to pro mě prostě nebyl "A", na kterého jsem si za tu hodinu a půl zvykla. Stejně jako u Meet Joe Black to nebyla Smrt, byť měla nadále ten krásný obličej Brada Pitta. Například mi ale vůbec nevadilo, že se "A" postupně měnil ve velmi multi-kulti jedince a vystřídal obě pohlaví, jednoho transgenderového jedince, většinu ras a pár tělesně postižených. Všechno to totiž do toho světa tak nějak organicky zapadlo. Plus z toho byla jedna pěkná lesbická scénka, takže proč ne. 

now you are mine

9. Co se mi na filmu líbilo? Základní myšlenka. To, jak konzistentní a promyšlený ten svět byl. Nejsou tam žádné zjevné logické díry, není tam moment, kdy si říkáte "hm, to je dobrý, ale jak to že / co by dělal kdyby", všechno to v rámci toho světa dává smysl. Což je unikát. Překonalo to třeba jinak všemi skvěle hodnocený snímek A Quiet Place, který je velmi zajímavý, ale pár takových otázek vás u něj napadne a nemají bohužel tak uspokojivé odpovědi jako Every Day. Velmi se mi líbil den, který "A" strávil v těle Vica a také závěr celého filmu. A opravdu oceňuju scénář, který dokáže pokládat zajímavé otázky o tom, co je etické, vystavět svébytnou osobnost jen ze slov bez toho, že by se spoléhal na to, že divák tu postavu identifikuje prostě protože ji hraje pořád ta stejná osoba.

vidíš to, co já? tvůj kluk vypadá zas jinak!

10. Pro koho film je? Samozřejmě že nejvíc asi pro hard-core romantiky. Pak pro ženy. Pak pro náctileté. Ale mohl by být i pro lidi, kteří si chtějí tak trochu zafilosofovat nad tím, co to vlastně je láska a co to znamená být svobodný a kde jsou zdravé hranice sobeckosti. A není vůbec od věci zamyslet se nad tím, jak byste ten život žili vy sami, kdyby se vám něco takového přihodilo, a taky nad tím, jaký (pokud nějaký) odkaz po sobě člověk nechá, až jednou opustí svojí fyzickou schránku. A jednou za čas taková úvaha podle mě neublíží ani těm nejvíc macho cynikům z vás. Takže, pokud máte ve svém okolí nějakého romantika, ženu nebo náctiletého, nebojte/nestyďte se ho na tenhle film vzít do kina. Neubyde vás.

klid, já vážně nekoušu

PS: za zajímavé považuju, že film s velmi podobným námětem vznikl o pár let dříve i v Korei, jmenuje se The Beauty Inside a jednu z postav, do které se korejský A převtěluje, hrál český herec Karel Heřmánek Jr. Ale předloha pro Every Day vznikla už v roce 2012, takže pokud někdo od někoho opisoval, tak Korejci od Leviathana.

PS2: tady se můžete podívat na všechny herce a herečky, kteří postupně ve filmu ztvárnili v postavu "A".

3 komentáře:

  1. Korejci opisujou desne. Napriklad jsem videl 1:1 kopii Trnkovy Velryby v zahrade. Akorat mam pocit, ze ji koucovala chobotnice Osvald(?).

    Jinak popis filmu vypada dost lakave. Pokud tam nejsou ty logicky bugy, jako ve vetsine podobnejch (jako s tim zrzounem, co se vracel v case).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no ja tam zadny logicky bugy prave nenasla, coz me prekvapilo, tak se na to schvalne zkus podivat, zajimalo by me co sem pripadne prehlidla.

      Vymazat
    2. OK.

      Jo! Taky jsem nedavno videl korejskou temer 1:1 kopii Velke syrove loupeze. Jmenovalo se to velka oriskova loupez, bylo tam vic druhu hlodavcu, misto kocky pes a vic holywood, ale jinak stejny.

      Vymazat