Recenze: Everything Beautiful is Far Away - putování pouští s robotem a blondýnou [6.7/10 A.S.]

01:07 Myval 4 Comments

1. Everything Beautiful Is Far Away je malý nezávislý snímek vyrobený za mikro-rozpočet 200 tisíc dolarů. Ale i tak je to film, který si zaslouží pozornost. Zejména od těch diváků, kterým nevadí pomalé filmy o pár hercích, s minimem akce, rekvizit a dějových zvratů, ale o to víc vizuální a hudební krásy a prostoru pro podnětné myšlenky o životě, vesmíru a tak vůbec.

2. V tomto malém snímku sledujeme putování zádumčivého Lenerta (Joseph Cross), dětsky působícího mladíka, který z nějakých záhadných důvodů žije již léta v poušti. Asi to bude tím, že se příběh odehrává ve vesmíru, ve kterém je nedostatek vody a přemíra písku. Lenert ale není sám. Společnost mu dělá robotická přítelkyně Susan. Tedy, dělala, než jí došly baterky. Tedy, přítelkyně, spíš jen její hlava, protože tělo se jí rozbilo. Prostě Lenert chodí pouští a na zádech má batoh, na kterém je připoutaná Susanina hlava, kterou Lenert plánuje oživit, hned jak najde nějaký zdroj energie. A také Susan slíbil, že jí zkonstruuje nové tělo. Tedy jakmile to bude možné. Do té doby si musí Susan vystačit s tím, že jí zbyla jen ta hlava. 

3. Susanina hlava je pár robotických očí zasazen do jednoduché dřevěné masky bez nosu či úst, a možná i právě proto působí snímek jaksi retro-futuristicky a Susan tak trochu jako smrtka. Ale to jen do té doby, než začne mluvit. Susan je totiž umělá inteligence na velmi vysoké úrovni. A Lenert si ji sám naprogramoval nejen tak, aby mu pomáhala s řešením různých problémů, které ho v poušti mohou potkat (jako třeba nedostatek jídla nebo vody), ale také k tomu, aby mu dělala společnost. 


Is it watching me?

4. Lenert po chvíli na poušti potká dalšího poutníka. Je jím trochu podivně se chovající svérázná dívka, Rola (Julia Garner, herečka, kterou jistě poznáte, pokud jste viděli seriál Ozark). Rola sice původně nemá zájem putovat v poušti právě s Lenertem, ale okolnosti je svedou dohromady. A tak se Rola, Lenert a Susan společně vydají na takové malé, intimní a převážně dialogové dobrodružství. Během kterého se snaží najít součástky na výstavbu nového těla pro Susan a posléze i bájné Křišťálové jezero.

příští rande chci ale bez robota!

5. Film je ve srovnání s tím, co se dnes běžně pouští v kinech, velmi jiný. Víc meditativní, daleko pomalejší, vizuálně nabízející více prostoru pro odbíhající pozornost díky delším záběrům beze střihu nebo díky zdánlivě banálním proslovům. Svou atmosférou mi trochu asocioval knihu Malý Princ. A není to jen tou pouští, je to i tou dětskou naivitou, kterou prezentuje místy Lenert, místy Rola, v kombinaci s reálným ohrožením, které člověka na poušti může potkat a výsledným zamýšlením se nad svou existencí, životem, vesmírem… a tak vůbec.

dude, dont leave me here like this! I got no body!

6. Do toho všeho hraje velmi poutavá hudba od Alana Palomo. Který hudebně působí pod názvem Neon Indian. Alan má mimo hudby rád i videohry, chiptuny a složil i něco pro Grand Theft Auto. A podle všeho má rád i Blade Runnera a Rushmore, které atmosféricky soundtrack k filmu místy trošku připomíná. V tom nejlepším slova smyslu. A jedno ze svých alb skládal Palomo na syntetizérech Korg MS-20 a Voyetra-8 a za použití počítače Commodore 64. Ještě stále na jeho hudbu nejste nalákaní? Chyba. Protože minimálně ten soundtrack se mu velmi povedl a mohl by se vám líbit, i když vás nezaujme chillwave styl Palomovy hudby .

kolikrát to ještě musíme opakovat, než si můžu jít zasáňkovat na duně?

7. Byla jsem na promítání, kterého se účastnil i scénárista a režisér filmu, Pete Ohs, který nám po promítání popisoval podmínky, za kterých se natáčelo, jak dlouho to trvalo a kde se točilo. Zaujalo mě, že tak skvěle vypadající písečné duny jsou přímo v Kalifornii. Zasmála jsem se (hořce, s pochopením pro malé produkce, kde se počítá každý dolar) tomu, jak si tam museli smetáčky uhrabávat písek poté, co se v nestřeženém okamžiku část štábu rozhodla vyzkoušet písečné "sáňkování". Bohužel zrovna po duně, která měla být příští hodinu v záběru a vypadat panensky neporušeně. A mrkněte na stránku firmy Robotsquare, od které si produkce nechala vyrobit Susaniny oči na dálkové ovládání. Protože to byly i ty unikátní rekvizity (a ruchy), co dělaly ve filmu hodně z té výsledné atmosféry. Film: 6. Žánr: 7. Koukatelnost: 7.

ty chceš asi naplácat, viď?

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Do jisté míry pro mě bylo složité přijmout způsob dětského vystupování hlavní postavy Lenerta. Člověk se neubrání myšlenkám na to, jestli je nějak mentálně hendikepovaný, je "na spektru", nebo je prostě emočně tak křehký. Případně jestli to je prostě normální jedinec, ale v abnormálním světě. Což je teorie, ke které jsem se přikláněla, než režisér přišel na debatu. A vyšlo najevo, že se vyjadřuje velmi podobným způsobem jako právě Lenert a ta křehkost z něj vyloženě sálala. Určitou dobu jsem si musela zvykat i na pomalé tempo, dějovou jednoduchost a absenci nějaké "akce". Ale když se poddáte té meditativní dětské atmosféře a přestanete řešit, zda to je, nebo není pseudointelektuální, je po problému.


Někde tady sem měl petku s vodou…

9. Co se mi na filmu líbilo? Jako správný nerd do sci-fi jsem ocenila už ten ústřední nápad. Zajímala mě postava robotky Susan, způsob její interakce s ostatními, její vztah k našemu světu i k sobě samé a její vlastní existenci. Na to téma je tam velmi zajímavý dialog (spoiler: o vnitřních hodinách Susan, které jdou, i když je vypnutá nebo vybitá, a po procitnutí tak vždy ví o době/čase, který ztratila). Líbily se mi malé detaily vykreslující ten svět, jako různé typy místního ovoce a zeleniny (a mám ohromnou chuť na ten "amarounový" suchar, co vyhrabávali z písku), způsob získávání vody, léčivé postupy, využívání energie atd. Líbil se mi, jaký element vnesla Susan do vztahu Lenerta a Roly. Líbily se mi ilustrace, které tam byly, pomocí kterých se buduje jak vztah mezi Lenertem a Rolou, tak divákův vztah k Lenertovi a jeho světu. Velmi se mi líbila hudba a vzhled pouště. A občasný jemný humor.

You are gonna like me. Whether you want it or not.

10. Pro koho film je? Pro fanoušky mladinké Julie Garner. Její nezvyklý, ale atraktivní vzhled je prodávaný s určitou dávkou naléhavosti a urputnosti, která na mne funguje. Pro fanoušky sci-fi. Z nich pak obzvláště pro fanoušky post-apa a minimalistických filmů. Pro lidi, kteří ocení atmosféru a jemnost vyprávění, něčím podobného poetice a něžnosti, kterou produkuje Wes Anderson. Pro diváky, kterým nevadí pomalé až meditativní filmy, kde je nečeká žádné velké vizuální drama či akce. Tady se prostě chodí po poušti, pečuje o robotí hlavu a povídá. Ale každý, kdo se na to podívá, se po zhlédnutí tohoto snímku určitě bude aspoň chvilku cítit nejmíň o 5 let mladší. A to se počítá. 



PS. Film by měl mimo USA (kde je v kinech) být k dostání na Amazonu, Hulu, nebo obdobných streamovacích službách.



4 komentáře:

  1. Podle popisu to zni jak tutovka pro me a kdybych nemel prectenyho celyho Lema, podeziral bych, ze je to vod nej.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už špatně slyším. Lenina jsi říkal, Lenina?

      Vymazat
    2. a vis ze mozna fakt jo? to by moh bejt film pro tebe. tak dej pak vedet as pokoukas. mne to oslovilo.

      Vymazat
    3. A de si z tech zminenejch zdroju koupit 1ks prehratelneho souboru (jako jsem si treba kdysi koupil legalni MP3), nebo jsem odkazan na zaDRMeny HTML5 picoviny, ktery nepujdou podruhy prehrat? If b), asi si na mne nizkorozpoctaci nic nevydelaji. Ale videl bych to rad.

      Vymazat