Recenze: Get out - Jordan Peele má víc, než jen smysl pro humor [9/10 A.S.]

1. Get Out pro mě v kině bylo velmi příjemným překvapením. To, že je Jordan Peele talentovaný komik a obecně dobrý herec je asi všem, co aspoň trochu znají jeho tvorbu, jasné. Dokázal zlepšit i jinak nic moc snímek Keanu, a přidal něco i do své malé role v seriálu Fargo (jehož první sérii samozřejmě kraloval Billy Bob Thorton). Ale že jeho režijní debut bude takhle povedenej snímek, to asi čekal málokdo.

2. Get Out zdánlivě vypráví jen o tom, jak je černoch (výborný Daniel Kaluuya, odpusťme mu Welcome to the Punch) nervózní z prvního setkání s rodičema své (bílé) dívky (Allison Williams, aneb Marnie z Girls), za kterými jede tento mladý atraktivní smíšený pár poprvé na víkend.

3. Ovšem během návštěvy se záhy začnou dít dost podivné věci, které hraničí na pomezí "ta holka má nějaký divný rodiče, nojono, to se stane" versus "tady brzy začnou lítat hovna, spas se kdo můžeš". Divák během sledování příběhu nějakou dobu asi taky pochybuje o tom, která z těhle dvou verzí přístupu je ta vhodnější a analyzuje, jestli podivně se chovající rodinka a spol jsou upíři, zombíci, roboti, ufouni, náckové, členové KKK, jiní zvláště nebezpeční šílenci, nebo jen normální důchodci, co prostě příliš dlouho žijí mimo regulérní civilizaci.

4. Peele, který si k filmu i sám napsal scénář, opravdu režijně hodně překvapil. Film totiž působí neuvěřitelně soudržně, má minimalistické, ale velmi kvalitně řízené a realisticky působící herecké výkony, a tajemnou atmosféru, která se nezhroutí ani v bodě, kdy je divákovi odhaleno, která z těch možností, o kterých do té doby asi přemítal, je ta správná.

Recenze: Collide - absurdně tupý akčňák [3/10 A.S.]

1. Collide je hodně nepovedný film o světě drog, zbraní, podvodů a lásce. Zasazený v Německu. Obsahující spoustu nepovedených přízvuků, a hlášek které velmi okatě útočily na status kultovních, ale padaly vedle. Včetně těch kolem Burta Reynoldse (toho kvalitně umí využít jen seriál Archer). Collide je něco jiného. Je to film, který zklame. Film, ve kterém hodně ochotnicky hrají jindy dobří herci jako Anthony Hopkins, Ben Kingsley, Nicholas Hoult a Felicity Jones. Ten samý Nicholas Hoult, který díky filmu About a Boy dostal BAFTU, a zdařile hrál i v posledním Mad Maxovi. Ta samá na Oskara nominovaná Felicity Jones a oskaroví Hopkins a Kingsley. Je to důkaz toho, že ani sebelepší herec nehraje vždy dobře, když má slabej scénář a režiséra. Dopadne to pak tak, že se divák stydí, za to co na plátně vidí. A heleme se, to se rýmuje! To se mi líbí! 

2. A kolik se na tom podílelo lidí! Avšak za tenhle film jenom posměch sklidí. Neb na kvalitě nás zejména scénář šidí. Působivé je v něm jen to, jak kaskadéři auta řídí. Divák ovšem po smyslu filmu marně se u toho pídí. Ačkoliv ti herci v akci jsou převelice hbití.

3. Hopkins hraje drogového bosse, kterého Kingsley, jeho distributor, nenávidí.  Hoult je Kingsleyho poskok, který se přichomýtne k jistému krveprolití. Způsobené tím, že jeho milá, Felicity Jones, je v situaci, kterou ji jistě nikdo nezávidí. Má špatnou ledvinu, a bez ní si ti dva, Jones a Holt, svůj milenecký vztah dlouho neužijí. Avšak bez peněz ledviny nejsou, a při honbě za nimi, Hoult prožije mnoho peripetií.

4.  Herci přehrávají, režisér je nechá, a zvláště u akce je kameraman šťastný jak ta blecha. Povedená je tam ale jen jedna scéna, při které sexy bourák vjede pod kamión tak, že by z toho vlhla blahem nejedna film sledující žena.

Recenze: Table 19 - mišmaš z rukou slibných tvůrců [4.3/10 A.S.]

1. Table 19 je taková malá filmová absurdnost. Která se na první pohled může zdát jako prostě čistě špatný film, ale to je jen zdání, které klame. Teda částečně. Částečne to prostě je nepovedené. Nicméně! Přes to, že ten film není dokonalý, ani skvělý, ani super zábavný, ho ke zhlédnutí spíš doporučím, než-li ne. And here is why:

2. Režisérem téhle podivnosti (která se podle traileru i mistního marketingu bohužel maskuje jako klasická rom-com) je Jeffrey Blitz. Což je na Oskara nominovaný dokumentarista a sitcomista (natočil i pár epizode amerického Office) a full feature točí podruhé od roku 2007, kdy natočil Rocket Science, také nepříliš povedenou komedii, také s Annou Kendrick. Takže režie moc naděje sama o sobě nedává, ano. Ale zajímavější je kdo Table 19 napsal. Protože to je velmi zajímavá bratrská dvojice Jay and Mark Duplassovi, kteří mají za sebou můj oblíbený film Cyrus, sitcom Togetherness  a Mark hrál a improvizoval ve FANTASTICKÉ League. League už propaguji dlouho, a opravdu stojí za pozornost, a je úplně jedno, že je o americkém fotbalu. Ale zpět k Table 19. Duplassovi měli film i původně režírovat a je velká škoda, že to nedopadlo, určitě by snímek dotáhli do kvalitnější podoby.

3. V příběhu o skupině lidí, kteří se vzájemně neznají, ale sejdou se u jednoho svatebního stolu (s číslem 19) se sešel ensemble velmi kvalitních herců s komediálním potenciálem na to, aby výsledek byla pecka. Scénář byl správně černohumorný a prezentoval různé ujeté osobnosti a situace, na to, aby zaujal alespoň okrajové úchyláky, jako jsem třeba já. Bohužel ale nebyla zvládnutá režie, A/NEBO z finálního sestřihu chyběly scény, které původní scénář měl a z nějakého důvodu o ně přišel.

Recenze: The Shack - cesta za Bohem a zase zpátky [3,6/10 A.S.]

1. Jelikož jsem aktivní ateista (ve slabých chvílích agnostik, a v zákopech či turbulencí se otřásajícím letadle tradiční oportunistický ubožák žadonící o spásu), mohlo by se zdát, že k filmům s religiózní tématikou budu mít odpor, nebo se jim budu vyhýbat. Nikolvěk. Možná i naopak! Filmy o Ježísovi a spol. mě vždycky dost bavily. Ať už šlo o Jesus Christ Superstar, Life of Brian, The Last Temptation of Christ nebo příjemné potěšení z minulého roku Last Days In The Desert (Mýval doporučuje, a možná někdy i napíše recenzi), ty příběhy mne velmi zajímaly a celá ta "mytologie" kolem Boha (nebo bohů) je mi sympatická, i když osobně se s žádnou z nich neztotožňuji.

2. Vadí mi pouze pokud filmy příliš víru tlačí,  prezentují ji zcela slepě a uchylují se k stupiditě a špatnému řemeslu (např Miracles from Heaven), nebo když přes velmi zajímavý námět nedotáhnou historické souvislosti tak, aby dávaly smysl (talking to you, Risen!).

3. K otevřené křesťanské propagandě tedy přistupuji opatrně, a většinou mě spíš těší, když film nějakou tradiční církev nakrkne (jako třeba Kazantakis nebo Monthy Pythoni), než potěší. Film The Shack byl ovšem natočen podle bestselleru od Williama P. Younga. A v jedněch kostelech ho pastoři a kněží dávali za příklad a svým ovečkám radili ho číst, a v druhém ho zakazovali, nebo dokonce označovali za nebezpečný. To mě nakonec vlastně docela navnadilo, a před vstupem do kina naplnilo očekáváním, přesto, že kritici film zatím dost drtěj. Na Rotten Tomatoes mezi top critic má snímek momentálně 0, což také o něčem vypovídá, ale poté co ta samá skupina lidí dala té hrůzné slátanině Before I fall 83%, už nevěřím ničemu.

Recenze: Before I fall (somebody kill me pls) [4,6/10 A.S.]

1. Before I fall je nový film pro kategorii diváků "Young Adult". A mne právě postihl v kině, protože, jak víte, chodím na všechno. Fuj, to byl ale hnusný zážitek. Ani nevím, co z plejády věcí, které mi na tom filmu vadily, mě štvalo nejvíc. Asi to, že to je sprostej rip-off mého oblíbeného filmu Groundhog Day (aneb Na Hromnice o den více) s Billem Murraym a Andie MacDowell. Ve kterém se Bill Murray opakovaně probouzí v jeden a ten samý den, ze kterého se nemůže dostat, a ve kterém nakonec dojde poznání, že k tomu, aby ulovil svou dívku snů a možná se taky jednou probudil v nový den, se musí stát lepším člověkem. A je to náramná legrace.

2. Before I fall okopírovalo námět i strukturu z  Groundhog Day. Hlavní postavou ale není ironický sebestředný padesátník, ale rozmazlená bezpáteřní a zlá šestnáctka, která se začně probouzet pořád v pátek dvanáctého února. A postupně prožívá vše, co prožíval Murray v Hromnicích. Zmatek. Nevěření. Strach. Rebelie. Agrese. Rezignace a (surprise surprise) pochopení, že nežila dosud život zrovna hodné a laskavé a nesobecké osoby. 

3. Zrovna já s tím, že něco je remake vlastně nemám problém. The Departed se mi líbil víc než originál, Hunger Games mě neurážely, Ghostbusters 2016 dokonce i bavilo. Ale tohle je taková zrůdnost, že se to jen tak přejít nedá. Hlavní problém je to, že scénáristka Maria Maggenty (to fakt ženský poserou úplně všechno?!) obrátila romantickou linku, a tím film o hodně srazila. Místo toho, aby se Samantha, sobecká a rozmazlená pubertačka musela snažit o svůj romantický objekt zájmu (kterému by byla aspoň na chvíli fuk, protože ta osoba je rozmazlena sobecká puberťačka a puberťačka by se tak musela zlepšovat), puberťačka má od začátku filmu svého obdivovatele pevně na háku, protože je do ní zabouchlej. Přes to, že to je rozmazlená sobecká puberťačka, která ho léta ponižuje nebo v lepším případě ignoruje. Tedy motivace projít změnou NULA. A to je scénář adaptace zjevně úšpěšné (byť asi podobně blbé) knihy od Lauren Oliver, která je údajně "obohacující a mysteriózní". Předpokladám že obohatila leda její autorku a mysteriózní je fakt, že takový bláboly někdo kupuje.

Recenze: Moonlight - modročerné překvapení roku [9/10 A.S.]

1. Chiron vyrůstá v chudinské čtvrti Liberty City v Miami, ve vrcholné éře obliby cracku, mořící v osmdesátých letech chudé lokality a především barevné obyvatelstvo. Otec neznámý a matka (Naomie Harris) investuje city a peníze raději do cracku. Nečekaně se ho ujímá drogový dealer (oscarový Mahershala Ali, lobbista Remy Danton ze seriálu House of Cards) s přítelkyní a jeho dům se mu stává náhradním domovem. Další pozitivní vliv na uzavřeného nemluvného chlapce má jeho kamarád Kevin, kterému Chironovo ufonství narozdíl od ostatních dětí připadá zajímavé. Čekají nás tři epizody z Chironova života.

2. Moonlight je překvapení ze sfér nezávislých vod filmového průmyslu, jehož tým po včerejšku zcela zaslouženě třímá sošku Oscara za film roku. Adaptace částečně autobiografické divadelní hry Tarella Alvina McCraneyho In Moonlight Black Boys Look Blue je zdařilou ukázkou kvalitního filmu o dospívání a o životě ve společensky komplikovaném prostředí. Film se divákovi nijak nepodbízí, postrádá klišé filmů aspirujících na společenské uznání a filmová ocenění jako například jiný film ucházející se o Oscary, téměř protivný film Denzela Washingtona Fences. Nemá auru aktivistického filmu a přesto podává zdařilou výpověď o tématech, kterých se dotýká - o afroamerické menšině, o životě ve společensky vyloučené lokalitě, o navazování vztahů a objevování sexuální orientace i o úloze maskulinity v komunitě. To vše v rámci příběhu o jedinci, nikoliv stereotypu.

Recenze: Fist Fight - groteska na pěst [4.3/10 A.S.]

1. Fist Fight mohl být dobrý film. Mohlo to být něco jako 21 Jump Street nebo Horrible Bosses. Ale celovečerní debut režiséra Richie Keena se nezapíše mezi povedené komedie. Bohužel. Přestože měl k dispozici skupinu velmi talentovaných herců a celkem zajímavý námět.

2. Jenže relativně zajímavou myšlenku "co se stane, když se na střední škole pohádají učitelé a skončí to výzvou na pěstní souboj" zpracovalo do scénáře trio složené ze dvou scénáristických začátečníků a herce. Já mám osobně problém s filmovými scénáři, které píše skupina (a to nejen proto, že právě píšu scénář ve skupině), v drtivé většině případů dopadnou prostě jako podprůměrná nesourodá mozaika, která příliš tlačí na pilu. Stejně je to i tady.

3. Představuju si, že každý z přispěvatelů k příběhu měl nápad na několik dobrých gagů a potenciálně vtipných scének. Jenže jakmile se daly tyhle nápady dohromady, tak vytvořily dílo vybočující svojí groteskností i nad žánr crazy komedie. Mohl být dobrý nápad kůň na perníku prohánějící se školní chodbou? Mohl. Mohl být dobrý nápad, aby školní psycholog byl taky na perníku a ještě k tomu hebefil? Mohl. Mohl být dobrý nápad, aby učitel dějepisu byl zároveň novodobý Chuck Norris se zkušenostmi a dovednostmi Arnieho z Komanda? Mohl. Mohl být dobrý nápad mít studenta chronického masturbátora? Ne, to sice ne, to už je ohrané, ale kdyby to byl jen tenhle přešlap, ještě by to šlo. Ale pokud dáte do jednoho filmu zároveň koně na perníku, školního psychologa na perníku se zálibou v sexu s teenagerama, učitele dějepisu, co rozmlátí vybavení jedné třídy sekerou a kolegům vyhrožuje, že je zabije, dalšího učitele se zálibou ve stahování lidí z kůže nožem, a k tomu studenta chronického masturbátora, a dalšího, co je vyděrač a drogový dýler, a má to stále být crazy komedie odrážející alespoň částečně nějakou realitu středostavovské Ameriky (protože považte, film má i morální vzkaz politikům, rodičům i dětem), je to velkej fail. Který nezachrání ani herci jako Charlie Day, Ice Cube, Kumail Nanjiani (Silicon Valley), Tracy Morgan (30 Rock), nebo Dean Norris (Breaking Bad) a Jillian Bell (Workaholics) .

Recenze: John Wick 2 - vizuálně lepší Hardcore Henry [8.3/10 A.S.]

1. V roce 2014 mne v kině postihl nečekaně skvělý zážitek. John Wick. Po skončení filmu jsme s doprovodem byli tak nadšení, že jsme po krátké zastávce v místní prodejně THC produktů (byli jsme v kině v Seattlu) a debatě o tom, jestli bychom po filmu měli jít vyloupit banku nebo něco podobného, šli na promítání rovnou znova.  A bylo to stejně skvělé jako poprvé. A to nejen díky redistribuci THC-naplněných gumových medvídků z ruky do pusy.

2. Od té doby mi John Wick zůstal v hlavě jako skutečně unikátní filmový počin, kde režisér Chad Stahelski, bývalý kaskadér, který s Keanu Reevesem spolupracoval již při natáčení Matrixu, ukázal, jak krásně se dá natočit akce. Která je vidět, která nespoléhá na detaily, překotný střih nebo efekt roztřesenosti z handheld kamery. Choreografie už v původním Johnu Wickovi byla (spolu s výpravou a soundtrackem) to, co ho výrazně odlišovalo od jiných akčních filmů. A v novém díle se právě choreografie akce posunula kvalitativně ještě výš.

3. Druhý díl, který šel do kin před pár dny zastihne Johna v jeho domě, jak se chce nadále věnovat svému zaslouženému odpočinku poté, co zlikvidoval ty, co mu v prvním díle zabili štěňátko a ukradli auto. John zahrabe a zabetonuje svojí výbavičku (kterou v prvním díle tak efektně vymlátil z podlahy), přehraje si staré video manželky, zamáčkne slzu, pohladí svého nového fešáckého pejska a jde spát. Ovšem odpočinek mu není přán! Dorazí bývalý kolega z podsvětí, italský modýlek jménem Santino D'Antonio (skutečný Ital Riccardo Scamarcio) s jakýmsi "markerem" a žádá Johna o službičku, na kterou má podle pravidel toho jejich zabijáckého světa právo, protože kdysi sám Johnovi posloužil. Johnovi se do službičky nechce, tak ho Ital musí nejdřív trochu namotivovat (Vyhodí mu barák do povětří. Pes přežije.). To zafunguje a rozjíždí se nová zabijácká jízda tentokrát nejen po USA, ale i Itálii. A při té Wick zručně povraždí všechny, kdo mu přijdou do cesty a nehodí se mu tam.

Recenze: Patriots Day - zručná rekonstrukce honu na teroristy [8/10 A.S.]

1. Nejnovější film Petera Berga s názvem Patriots Day navazuje po  The Kingdom, Lone Surviver a DeepWater Horizon na Bergovu zálibu v produkování vlastenecky orientovaných filmů natočených na základě reálné události a s pravým nefalšovaným americkým hrdinou v hlavní roli.

2. Patriots Day ukazuje průběh teroristického útoku na Bostonský maraton v roce 2013, kdy dvojice Čečenců usazených v USA  (pamatuju si, že  už v té době bylo nutné lidem vysvětlovat rozdíl mezi Chechnya a Czech Republic, teď s "Czechia" je to ještě horší) rozmístila a detonovala několik různých výbušných zařízení během probíhajícího závodu. V důsledku toho zemřelo několik lidí a vážně zraněno bylo pár tuctů.

3. Berg se ve svém filmu zaměřuje nejen na samotný útok a jeho přípravu, ale i na vyšetřování, které nastalo bezprostředně poté, a soustředí se na postup orgánů vyšetřujících trestnou činnost a mně se zdálo zajímavé to sledovat.

4. Například detailní rekonstrukce rozmístění explozí a jejich následků, kterou vyšetřující jednotky neskutečně rychle a efektivně provedly prakticky ihned po explozi, byla ohromující. Stejně jako postup jednotlivých policistů při honu na bratry Tsarnaeovy, kteří při svém útěku neváhali dále zabíjet, brát rukojmí a vyhazovat do povětří vše, co jim přišlo pod ruku. Kdo tenkrát nesledoval, jak ten "manhunt" probíhal, bude asi dost překvapen, když uvidí, co vlastně za masakr proběhlo ve městečku Watertown při té policejní akci. Doporučuju tedy před filmem moc negooglit a nechat se zabavit kvalitně zpracovanou akcí a přimhouřit oči nad trochou toho kýče a brečícími miminy.

Recenze - The Space Between Us = Twilight z Marsu [4.3/10 A.S.]

1. Skoro se mi chce na úvod ve vší vážnosti říct: tenhle film všichni musíte vidět. Je totiž nechtěně velmi vtipný.  Ale on je mimoto ještě blbý a blbě zahraný, takže radši ve vší vážnosti říkám: komu se líbilo Twilight, tomu by se asi mohl líbit i The Space Between Us s veškerou svojí scénáristickou i režijní nesmyslností, pokud nebude postrádat Twilight výpravnost a triky. Komu se líbí žánr sci-fi, ať se nenechá splést, protože The Space Between Us je nepovedená rádoby velkolepě romantická snůška nedomyšlených blbostí z kategorie YA (Young Adults). 

2. Ale je to ohromná škoda! Minimálně proto, že původní myšlenka byla zajímavá: během výpravy lidí na Mars, v nedaleké budoucnosti, dojde ke zjištění, že jedna z astronautek je těhotná. Ta dítě krátce po přistání na Mars porodí a sama zemře. Chlapec je nucen zůstat na Marsu, stává se tak prvním "Marťanem". Který ale jednoho dne zavítá na planetu Zemi, ze které ví, že pochází. Naší planetu ale nezná a není přizpůsobem tomu, aby zde mohl v klidu pobývat. Postupně tak objevuje naše (rozuměj pozemské) zvyklosti i prostředí, přitom se musí vyrovnávat s první láskou, snahami vládních i nevládních organizací o to ho nějak kontrolovat či omezovat, i s tím, že mu na Zemi není úplně dobře.

3. Zdá se vám, že to je skvělý námět? Ano. Aby taky ne, když ho vymyslel Robert A. Heinlein. Kdo tu knihu nezná, ať si přečtě Stranger in a Strange Land, nebo počká na televizní dílo, které produkuje Scott Rudin, snad pod tím samým názvem, a které by mělo tenhle rok jít do realizace.

Recenze: Gold (bohužel ne za všechny peníze) [5/10 A.S.]

1. Matthew McConaughey má transformační role rád. Pro roli Kennyho Wellse ve filmu Gold si oholil hlavu, přibral 20 kilo, a nechal si nalepit do pusy falešnej křivej zub, kterej většinu filmu pyšně ukazuje na kameru. Pokus dobrej. Udělat z něj neatraktivního slizoně. To vyšlo. Aspoň částečně.

2. Ale udělat z filmu který měl možná slibnou předlohu ale má nezvládnutej scénář a nijakou režii, kvalitní diváckej zážitek, to se nepovedlo ani trochu.

3. Gold se otírá o skutečný příběh. Ale jen velmi opatrně. Jména jsou zmeněná, postavy jsou změněné, detaily jsou změněné a producenti (zjevnou) inspiraci radši popírají. Takže z toho zbyla jen ta velmi základní linka: trochu smolnej americkej rádoby podnikatel s pochybnejma schopnostma se vrhne do těžby zlata v Indonésii. A ne všechno vyjde tak jak má, byť se velmi snaží. Možná je to kvůli jeho jednání, a možná kvůli jednání někoho jiného. Pokud vás zajímá ta realita, doporučuju prostudovat případ Bre-x ale bacha, vyspoilíte si film.

4. Režie se ujal Stephen Gaghan, což vám asi nic moc neříká, ale možná by vám mohl něco říkat jeho jediný režijní úspěch. A to sice Syriana anebo kvalitní výkon scénáristický a tím je Soderbergova 4 oskarová Traffic. Za kterou dostal svého oskara za scénáristiku právě i Gaghan a rozhodně opakovaně dokázal, že psát drama umí.

Recenze: Fences - kvalita na kterou se těžko kouká [7/10 A.S.]

1. Fences je nejnovějším režijním počinem Denzela Washingtona. Film nominovaný na 4 Oskary, a to za obě hlavní role (Denzel a Viola Davis), nejlepší film roku (ovšem nikoliv za režii) a adaptovaný scénář.

2. Ač ta adaptace je skutečně dobrá, bude si divák u sledování filmu vědom, že to bylo původně psané pro divadlo. Spisovatel August Wilson je na Oskara nominován posmrtně a scénář k filmu adaptoval podle své hry z roku 1983, za kterou dostal ceny Pulitzera a Tony. A Pulitzera ještě za Piano Lessons. Obecně Wilson patří k velmi uznávaným autorům. Ovšem zemřel ještě než stihl v roce 2005 scénář celý dokončit, takže s tím pak zahýbal Tony Kushner, který ale není jako autor u scénáře uveden, ačkoliv se na jeho finální podobě údajně skutečně podílel, je mu pouze poděkováno jako spoluproducentovi.

3.  Fences vypráví o černošské rodině v padesátých letech v USA. Hlavními protagonisty jsou popelář Troy (Denzel Washington) a  jeho žena Rose (Viola Davis), jejichž vztah během filmu prochází zatěžkávací zkouškou, pramenící jak z chování samotného Troye, (který ač asi má i dobré úmysly tak vedle toho má i dost osobnostních chyb a složitou minulost) tak z tenze mezi Troyem a jeho syny a Troyem a jeho bratrem, mentálně postiženým Gabem.

4. Troy kdysi býval nadějný hráč basebollu, který se ale nikdy nedostal do první ligy. Možná to bylo kvůli jeho věku, možná kvůli barvě kůže, jelikož v době kdy byl Troy mladší byl nucen hrát v černošské lize, protože smíšená ještě nebyla povolena. Troye to dodnes tak trochu mrzí a občas to dá někomu ze své rodiny tak trochu najevo.

Recenze: Jackie - geniálně zahraná debutantka v krizi [8/10 A.S.]

1. Jackie je biografické drama, které se zabývá zhruba 72 hodinama po atentátu na JFK, přičemž se soustředí primárně na prožitek, chování a rozhodování jeho ženy, Jacqueline Kennedy. Která z dnešní doby, očima člověka co posledních 8 let sledoval v pozici první dámy Michelle Obamu, působí jako povrchní městská pipinka, zcela odtržená od reality, emočně nedostupná, ale zároveň se sklony k hysterii, dominanci a úzkostlivosti.

2. Jenže. Jenže je si nutné připomenout, že v době kdy Jackie nastoupila do  Bílého domu jí bylo 31, tedy o cca deset let méně než Michelle, ale hlavně prostě byla jiná doba, pro ženy obecně, natož pro manželky prezidentů. Takže pocit z filmu o tom, že Jackie své dny zřejmě naplňovala primárně dekorací Bílého domu, a nakupováním historicky relevantních ale drahých relikvií, by neměl sloužit k tomu, aby jí divák odsoudil. A pokud je divák víc v této oblasti vzdělaný, tak bude vědět že Jackie byla fakticky na svou dobu velmi vzdělaná, mluvila plynně francouzsky, orientovala se v Evropské i Americké historii i literatuře, a podnikala jak s manželem tak sama zahraniční cesty, které Americe jednoznačně zlepšovaly renomé a u státníků se kterými se Jackie setkala slavila tato kdysi debutantka roku úspěch nejen díky svému elegantnímu vystupování ale i rozhledu a schopnosti ovládat "public relations".

Recenze: Sleepless - film na prospání nebo vypnutí [2/10 A.S.]

1. Nechtělo se mi věřit, že by film Sleepless, film ve kterém ústřední dvojici hraje oskarový Jamie Foxx a na Golden Globe nominovaná a momentálně dost obsazovaná herečka Michelle Monaghan, mohl být tak špatný, jak uvádějí recenze. Ale je.

2. Režisér Baran bo Odar dostal do rukou opravdu otřesný scénář. Jeho předchozí film je snad lepší (Who Am I o nadaném ajťákovi co ho rekruitují hackeři - jak originální) a řežisérovy oblíbené filmy sou Blade Runner a Lawrence of Arabia. Tolik k tomu, že možná není uplně strašnej neschopa  a příšernej člověk, i když vytvořil takovou slátaninu jakou je Sleepless. 

Zpětná recenze - Unbroken (2014)

Bude to po třech letech ještě někoho zajímat? Ne, zvláště když si každý může vše podstatné přečíst na Rotten tomatoes nebo kdekoli jinde. Dva nebo tři roky bývá dobrá příležitost zastavit se, otočit se na patě a podívat se dozadu. Ovšem pokud se reflexe týká filmu, který nijak zvlášť nenadchl ani své diváky, ani kritiky, ani producenty, pak se většinou... žádná reflexe nekoná, protože všichni na ten film zapomněli nebo chtějí zapomenout. A přesto se i v průměrném filmu může najít něco, co vás občas pronásleduje a nutí vás přemýšlet - například o co lepší by ten film byl, kdyby ho točil schopnější režisér. Ale vážně: Unbroken vítězí tam, kde to režisérka zřejmě neplánovala a neočekávala. Pojďme se podívat na skutečnou hodnotu tohoto filmu. Z určitého pohledu totiž není hlavním hrdinou ani Louis Zamperini, ani nikdo jiný.

Kolik existuje filmů o druhé světové válce, ve kterých se vyskytují američtí letci? Poměrně hodně. Kolik existuje filmů o druhé světové válce, které se zčásti nebo úplně odehrávají v zajateckých táborech? Až dost. A kolik existuje filmů o druhé světové válce, ve kterých se vyskytuje toto?

Recenze: Assassin's Creed - ušetřete a zůstaňte doma [2.6/10.A.S.]

1. Režisér Justin Kurzel má zcela zjevně rád tři věci: Michaela Fassbendera,  Marion Cotillard a urputně temnou rádoby meta dramatičnost. Ta se zračila jak v jeho (wtf ale zajímavém) zpracování MacBetha, tak nyní v něšťastném převedením hry do filmu: Assassin's Creed. Na které se skoro nedalo koukat. Ale dalo se při něm báječně spát. Nuže, tahle "recenze" je možná trochu ovlivněna občasným zdřímnutím, ale přijde mi že to v celku filmu na hodnocení pouze přidává.  Můj kinozážitek tedy probíhal asi nějak takhle:

2. Vybíráme si Assassin's Creed v 3D verzi, protože (ač varování z několika zdrojů že bude příliš tmavá a nemá to smysl) se těšíme na akční scény co budou v 3D dechberoucí nebo aspoň prima zábavný. V kině zjišťujeme, že 3D verze je nejen přiliš tmavá, ale ještě navíc působí celý snímek podivně neostře a málo kontrastně. Vypadá to zas jako ten velmi nelibý nešvar, kterému říkám "50 odstínu hnědé" a který se projevil třeba i zde. Což je k posrání samo o sobě, ale to nejhorší diváka teprve čeká, když se příběh rozjede.

3. Nejprve se seznámíme s tím, že malý Fassbender (Cal Lynch) v poměrně útlém věku za záhadných okolností osiří. Což vede zřejmě k tomu, že se dá na dráhu zločinu, a hop o 30 let později už je ve vězení za násilnou trestnou činnost. Dobrá, prostě chyběl někdo, kdo by ho v dětství mlátil, tak z něj vyrostl kriminálník, pocud v pořádku, to se stává i v nejlepších Valašských rodinách. Následuje velmi působivá scéna z vězení, kterou osobně považuji za totální hajlajt celého filmu. Spoiler: Fassbenderova poprava. Fassbender to opravdu skvěle to odehraje, jak on to jen umí, a v tu chvíli si člověk mohl říkat "ok, ok, tohle možná bude fakt dobrý". Ale pak to de celé do kopru, protože příběh.

Recenze: Manchester By The Sea - vážně nutno vidět [10/10 A.S.]

1. Neříkám to často, ale film Manchester By The Sea skutečně nemá chybu. Je skvěle zahraný, natočený na základě jednoho z nejlepších scénářů poslední doby, a režírovaný tak, že se divák ani na vteřinu nepřestane zajímat o dění na plátně, a přesto že příběh je jednoznačné drama, tak se u něj i dost zasměje.

2. Režišér Kenneth Lonergan si Manchester By The Sea i sám napsal a ukazuje jak se dá vhodně pracovat s vulgaritami a  nadávkami tak, aniž by to působilo na plátně nuceně, nepatřičně, nebo proplánově. Film obsahuje skutečně velké množství "fucks", "shits" a podobně, ale narozdíl od například Sausage Party se to nezají a na humoru to akorát přidává.

3. Hlavním hrdinou příběhu ze severovýchodu USA je Lee Chandler (Casey Affleck ve svém asi nejlepším výkonu, kde ho nominace na Oskara nemine), který je pod vlivem nejrůznějších smutných událostí nucen se zamyslet nad tím, jestli je ochoten se starat o svého nedospělého synovce. A film vypráví o tom, jak takové rozhodování probíha a co se mezitím děje lidem okolo. Vřele doporučuju si víc o ději filmu nezjišťovat.

Recenze: Ouija - Origins of Evil - příjemné překvapení [8.3/10 A.S.]

1.  Ouija - Origins of Evil je horor, který se odehrává několik desetiletí před dějem filmu Ouija z roku 2014, a nevysvětluje sice přímo původ "zla" samotného ale vysvětluje historii Doris Zander a hrací tabulky, pomocí které se dá komunikovat se zemřelými. 

2. Nový film o téhle hře je podstatně (ale fakt o hodně) lepší. Dokonce se dá říct, že je to fakt dobrej film. Není to až tak skvělej horor, protože není moc děsivej, ale rozhodně to je dobře vyprávěnej a natočenej příběh, kde se postavy chovají celkem pochopitelně, mají nějaké vlastní více-rozměrné osobnosti, motivace a cíle. Navíc je to podané dobově, ve stylu šedesátých let a to taky snímku přispěje.

3. Ouija: Origins of Evil režíroval Mike Flannagan, který předtím vyrobil podobně povedený horor Oculus a i tam spolupracoval s velmi nadanou mladou (zrzavou a sexy) herečkou Annalisou Basso. (Captain Fantastic) a v OOE pak nově  s Lulu Wilson, která je jak zrozená k děsivým hororovým holčičkám. A k tomu fakt dobře hraje.

4. Děj je asi následující: vdova (Elisabeth Reaser, a pokud vám je ten obličej povědomý, tak to bude tím že ste viděli Twilight a teď to vyšlo najevo. Ha!) živící se vykládáním budoucnosti a komunikováním se zemřelými jednoho dne zjistí že její mladší dcera možná s mrtvými (na rozdíl od ní) opravdu komunikovat umí, a rozhodne se toho využít jednak ke komunikaci s mrtvým manželem, druhak ke komerční expanzi svého skomírajícího domácího podníkání. Enter evil spirits, kterým se asi nezdá, že by takového obchodu měli být součástí.

Recenze: Hacksaw Ridge - další jistá nominace na Oskara [8/10 A.S.]

1. Hacksaw Ridge je nejnovějším režijním počinem Mela Gibsona. Kdo zná Melovy filmy asi ví že má čekat extrémní gore a násilí pořádně z blízka. A nemýlí se. Ale v podstatě jako u všech  Gibsonových filmů, ani tady (možná tady dokonce nejmíň) nepůsobí to násilí samoúčelně. Protože film vypráví příběh z konce druhé světové války, konkrétně z působení americké armády v bitvě o Japonskou Okinawu. A nikdo asi nebude chtít rozporovat, že válka byla krvavá a stála hodně životů.

2. Pro ilustraci: hlavní hrdina, Desmond Doss (Andrew Garfield) působil u 77. pěší divize, jejíž jedna jednotka (C 306 Infantery Regiment) opustila USA v roce 1944 s počtem 203 mužů. Z války se jich vrátilo jen 13. Takže když nám Gibson servíruje brutální přestřelku, kde šrapnely lítaj skrz na skrz tělama vojáků, trhají jim končetiny nebo břišní dutinu, plamenomety sžířají co můžou a po bitevním poli lítají střeva a lebky se před kamerou tříští za zvůků vybuchujících granátů, težko mu de vyčíst že by to byla nevhodná Hollywoodská dramatizace.

3. Hacksaw Ridge je jeden z těch příběhů, které sou v realitě snad ještě zajímavější, ale kdyby se v té skutečně podobě dal na plátno, nikdo by tomu nevěřil. Hrdinství (zřejmě spojené s až fanatickou vírou křesťana Desmonda Dosse) prezentované na plátně není celistvým obrazem toho jak proběhlo jeho působení v armádě. Chybí tam (spoiler), jak poté co odkopnul granát Doss pět hodin čekal vážně zraněný na vysvobození, protože dal přednost -na odvoz- ještě víc zraněnému vojákovi. Když ho nakonec chtěli zachránit a odnést (za stále probíhající palby), tak to koupil ještě do ruky. I tak ale stihl ošetřit dalšího vojáka, a do bezpečí se následně doplazit sám 300 metrů. Stále pod palbou, s roztříštěnejma nohama a rukou. Vlastně mi příjde, že se tak trochu předváděl. 

Recenze: Inferno - peklo hlavně pro diváka [3/10 A.S.]

1. Inferno je téměř k nepřežití. Naštěstí po úvodních opravdu hrozných 10 minutách se sníží kvalita jak obsahu tak vizuální stránky o dalších 50% takže zbytek filmu je člověku v podstatě jedno co se na plátně děje, a fakt, jestli film dokouká, nebo ne bude záviset čistě jen na tom jestli je v kině/u počítače sám a jak moc je případně líný se zvednout a odejít s pocitem že prošustroval peníze za lístek, případně zmáčknout stop/zavřít okno s přehrávačem a povzdechnout si, že to byl ale promarněnej čas.

2. Nový film Rona Howarda, schopného režiséra (Frost/Nixon,  Apollo 13) je totiž fakt špatný. Na základě špatné knihy od Dana Browna. A chabého scénáře od jindy slušného scénáristy Davida Koeppa (Death Becomes Her, Carlitos Way, Mission Impossible). Na výsledek se prostě skoro nedá koukat.

3. Utrpení diváka během sledování Inferna by se dalo rozdělit do několika fází. Které nejsou nepodobné tomuto. První fáze je úvodních několik minut kdy na diváka Howard udeří hrůznou vizualizací pekla (ve formě nějakejch halušek, flashbacků, snů nebo vizí Toma Hankse) a utrpení s lidma s pokroucenýma krkama a roztékajícíma se údama atd. Ač nechutné, tak je to aspoň vizuálně slibné, a kdyby to bylo v jiném filmu, tak by to mohlo fungovat. Jen co si člověk trochu oddychne protože ho film přestaně bombardovat odporným vizuálem, přeskočí se na audio útok. Robert Langdon (opuchlý a zcela ojediněle nesympatický Tom Hanks) se totiž nalézá v nemocnici po otřesu mozku a všechny audio vjemy vnímá zesíleně a s ním i divák. Nic jiného tak nepříjemného jako těhle pár minut v kině, si nevybavím. Varování pro epileptiky: pokud ve vás prvních 15 minut Inferna nevyvolá záchvat, ste buď vyléčení nebo mrtví.