Phantasm: Ravager (2016) - 5/10

Série Phantasm patří mezi sofistikovanějšími fanoušky hororového žánru mezi kulty. Těžko říct, zda si vydobyla místo v srdcích fanoušků svou svébytnou atmosférou pohřebních ústavů, netradičním záporákem a viditelně přátelskými vztahy všech zúčastněných, což zjevně vyplývá z požehnaného množství dokumentů o natáčení a materiálu, který se válí na různých nadupaných sběratelských edicích. Na pětku se čekalo sedmnáct let a hle, od 7.10. se válí na VOD službách, stejně jako ovacemi provázená 4K remasterovaná verze prvního Phantasmu, kterou remasteroval Bad Robot, společnost J.J. Abramse. Pojďme si trochu popovídat o historii série a o tom, zda se na pětku máte dívat.

Recenze: The Girl On The Train - slaboduché melodramatické quazi-porno pro slaboduché melodramatické quazi-ženy [4,3/10 A.S.]

1. Předem hlásím, že neznám knihu The Girl On The Train od Pauly Hawkins. Nevylučuji, že může být lepší než The Girl On The Train - slabý film. Nebo dokonce dobrá. Ale film na jejím základě vznikl bohužel špatný a to přes velmi zajímavé obsazení, solidní kameru a poutavou hudbu.

2. Příběh, tak jak ho chápu já je: slaboduchá Rachel (Emily Blunt) se slaboduše není schopna ani po dvou letech od rozvodu emočně odpoutat od svého exmanžela, ani od láhve vodky. Při svých slaboduchých cestách vlakem na Manhattan se jí z jakéhosi záhadného důvodu daří pravidelně nakukovat do oken těch samých baráků. Okolo kterých jezdí vlak tak šikovně, že Rachel vnimá detaily obličejů, pohyby jednotlivých lidí, co mají na sobě atd. S vlaky co jezdí na Grand Central mám bohaté zkušenosti, stalkerství moc nepodporují, ať už to je rychlostí kterou porjíždí kolem těch budov, nebo vzdáleností od nich. Věřím, že v okolí Londýna, kde se příběh odehrával původně, to mohlo být jinak, ale v kontextu New Yorku to vypadá absurdně. No never mind. Rachel si do obyvatel těch baráků projektuje různé pocity a z toho se nakonec odvíjí i hlavní zápletka. Jedna ze žen, které Rachel pravidelně z vlaku pozoruje, totiž náhle zmizí. Nastává pátrání a příběh má asi být jakože thriller.

3. Zajímavé je, že ačkoliv knihu a scénář filmu (Erin Cressida Wilson - co adaptovala například skvělou Secretary) napsaly ženy,  film představuje ženy jako nesamostatné, nemyslící, slaboduché a poškozené osoby. Jejichž osudy a osobnosti formují pouze muži a děti. Chraň Bůh, aby tam byla nějaká žena, která se dokáže cítit dobře i bez muže, nebo dítěte, a nepotřebovala by to řešit lahvema vodky či sebedestruktivní promiskuitou. Film vlastně ženám dává jednoznačně tento vzkaz: bez mužů vaše životy nemají žádný smysl, vaše mysl bude zatemněná, játra rozežraná cirhózou, a považujte za úspěch, pokud vůbec nějak přežijete.

Recenze: Deepwater Horizon - "Skleněné Peklo" na vodě [7/10 A.S.]

1. Deepwater Horizon je zajímavej a napínavej film. Kterej ale kritika (zřejmě z pietních důvodů) zbytečně nadhodnocuje. Snímek je o tragédii z roku 2010, kdy došlo v USA k výbuchu na plovoucí těžební stanici s názvem Deepwater Horizon a následně i k dosud největší ekologické katastrofě tohoto druhu. A zpracovává relativně věrně sled událostí které k explozi a úniku ropy toho dne vedly.

2. Nabízí se srovnání s nedávným Eastwoodovym Sullym. Což je přesně ten snímek, co si zaslouží nad 80%. Narozdíl od DH, který trpí několika nešvarama zásadnějšího typu. Ale i tak je to celkem dobrej film, a rozhodně velkolepá podívaná.

3. Peter Berg, režisér mého oblíbeného (ačkoliv vojáky napadaného) Lone Survivor, nebo The Kingdom a  Friday Nights Light do režírování DH vstoupil po JC Chandorovi, který se rozešel s producenty snímku kvůli "kreativním rozdílům". Já osobně považuji Chandora (All Is Lost, A Most Violent Year či Margin Call) za lepšího režiséra a mrzí mne, že to po něm dostal právě Berg, který (jak ví ti, co viděli třeba Lone Survivor a četli knihu Marcuse Luttrela) do všeho prodá silný kýč a zesílený patriotismus. A tomu se nevyhnul ani zde.

4. Takže, komu vadí záběry na americkou vlajku hrdinně vlající v poryvech větru, který rozdmýchává oheň okolo, záběry na americkou vlajku za clonou kouře, nebo záběry na americké občany, jak koukají na americkou vlajku, kterak stále vlaje, i když kolem vybuchuje kde co a hoří všechno v dosahu, tak pro toho určitá část filmu bude trnem v oku.

Recenze: Morgan - slibně načaté ale nedotažené scifi [6.3/ A.S.]

1. Kdyby byl film s názvem Morgan natočen dřív než Ex Machina, a kdyby jeho režisér nebyl syn Ridleyho Scotta, určitě by ho veřejnost buď přijala vyloženě lépe, nebo aspoň vnímala jinak.

2. Jenže snímek o tom, jak se u uměle vytvořeného stvoření s lidskou tváří zkoumá jeho "duše" a jak se zkoumaný subjekt postupně vymyká kontrole svých strůjců, tu už byl (nejednou) a jeden opravdu dobrý (Ex Machina) dost nedávno. Shodou okolností také coby režijní debut. 

3. Jenže Luke Scott není Alex Garland a hlavně - Luke Scott měl ke svému debutu podstatně hloupější scénář. Jaká škoda. Protože ten námět je zajímavý, obsazení filmu měl skvělé a špatný režisér taky nakonec nebude, akorát holt scénář Setha W Owena je nedomrlý, místy (z hlediska motivace postav) nepochopitelný, jinde nejde do dostatečné hloubky a tím film skoro zabije. Na debut to určitě není špatné a věřím že diváka prahnoucího po tomto typu filmů to nudit nebude. Ale much to má dost.

4. Morgan je umělá bytost, vytvořená v tajné genetické laboratoři. Morgan vypadá jako člověk (jako takovej emo-teenager kterýmu někdo sebral make-up) ale je to expmerimentální humanoidní hybrid (bůhčíčeho s čím), kterej ačkoliv se narodil před pěti lety, tak vypadá jako patnáctiletá holka a chová se jako 30ti letej psychopat.

Recenze: The Light Between Oceans - pekelná sračka [4,6/10 A.S.]

1. The Light Between Oceans je jeden z těch filmů co by "měl" bejt dobrej, protože má slušnýho režiséra (Derek Cianfrance - Blue Valentine, The Place Beoynd The Pines) a vhlavních rolích rovnou 2 oskarové herečky (Alicia Vikander a Rachel Weisz) a na Oskara dvakrát nominovaného Michaela Fassbendra (kterýmu ho Leo vyfouk tím že se nechal osouložit digitální medvědicí).

2. Ale na výsledek se prakticky nedá dívat. A domnívám se že ani v případě pokud by divák byl stará panna z Anglie předminulého století, což byla asi cílovka téhle romanticko-bolestínské, ukňourané a totálně nesexy slátaniny, která asi měla za cíl představit citlivé, romantické a emotivní melodrama, ukazující náročnou lidskou situaci, pramenící z jednoho špatného rozhodnutí a dlouhodobé izolace. Mno. 

3. Zajímavý je, jak anti-sexuálně můžou na plátně působit dva lidi, co se právě při tomhle snímku dali dohromady, a co sami platí za sex-symboly. Namátkou mne napadají jiné páry, které mají mezi sebou větší sexuální náboj než duo Vikander-Fassbender: Donald Trump a Hillary Clinton. Tom a Jerry. Ben a Jerry. Smith a Wesson. 

Recenze: Snowden - napínavá škola hrou ve filmu [7.6/10 A.S.]

 

1. Snímek Snowden je ideálním doprovodným dílem k oskarovému dokumentu CitizenFour. Ve kterém dokumentární režisérka a novinářka Laura Poitras velmi objektivně předkládá historicky významné záběry z jednání s Edwardem Snowdenem v Hong Kongu, ve dnech, které předcházely zveřejnění dokumentů, které Snowden propašoval z NSA. Ten příběh určitě znáte. Ani né třicetiletý kluk, co díky svému talentu na matiku a logiku a počítačovým znalostem dostal práci nejprve u CIA a později u NSA jednoho dne pochopí, že možná stojí na špatné straně barikády. Barikády nekontrolovatelné neprůhlednosti, která je mezi vládou a občany. Občany, kteří jí dali mandát. A Snowden se s tím, přesto že je do té doby nadšený patriot a navíc republikán, rozhodne něco udělat.

2. Snímek Snowden je ideálním filmem pro ty, kteří o Edwardu Snowdenovi nic nevědí, nebo vědí málo. Neuvede sice mnoho mediálně nových věcí, ale záživně informuje. Představuje události, které vedly k publikaci do té doby tajných a chráněných dokumentů, odhalující veřejnosti část aktivit (nejen) americké vlády v oblasti zpracovávání osobních údajů (rozuměj: šmírování fyzických osob), která podle Američana Edwarda Snowdena (a drtivé většiny právníků z oblasti ochrany soukromí) překračuje své pověření a tím i zájmy občanů, které má chránit.

3. Snímek je ideálním filmem i pro ty, kteří o Edwardu Snowdenovi něco už vědí, ale považují ho spíš za zrádce než hrdinu. Domnívám se totiž, že na rozdíl od útržkovitých mediálních výkřiků imitujících zpravodajství, nabízí film Snowden lehce stravitelnou i srozumitelnou zábavu, která kvalitně informačně obohacuje. Samozřejmě jen ty, kteří chtějí být informačně obohaceni.  A preferují film před knihou Luka Hardinga, jíž je scénář Kierana Fitzgeralda adaptace.

Recenze: Storks - takových animáků víc, prosím. [8/10. A.S.]

1. Storks, film od Warnerů - studia co vyprodukovalo Lego - je prvním animovaným počinem scénáristy a režiséra Nicholase Stollera. Který stojí za filmy jako Neighbors, Get Him To The Greek, nebo Forgetting Sarah Marshall, a scénáři k Muppets, nebo Yes Man. 

2. Stollerovy filmy se mi povětšinou líbí. Třeba mě vyloženě neuchvátí, ale považuju je za zábavné. I to se tentokrát splnilo. Aby taky ne, když co-directora dělal Stollerovi Pixarovský "veterán" Doug Sweetland - animátor například na Bug's Life, Toy Story, Finding Nemo nebo Monsters inc.

3. Příběh Storks (v ČR distribuovaný pod názvem Čapí Dobrodružství) je sice příběhově průměrná a ztvárněním klasická pohádka o tom, jak super je když má člověk kamarády a rodinu a jak nesuper je když je nemá, ale co ho pozdvihuje je jednak úroveň dabingu, druhak jednotlivých vtipů. 

4. Snímku jednoznačně vévodí Andy Samberg v roli čápa Juniora, který pracuje v korporátním kolosu Cornerstore.com a sní o tom, že jednou z něj bude velký korporátní šéf. Kterým je momentálně trochu dominantní HUnter (skvělý Frasier Kelsey Grammer). Hunter šel s dobou a rozhodl se že firmu, která původně donášela děti, přeorientuje na modernější donáškovou službu jakýchkoliv balíčků. Protože donášet děti je příliš náročné. Předtím, než Hunter nominuje Juniora na svého nástupce, dá mu ještě jeden úkol.