How To Be Single - Hollywoodská představa o ženách [5/10 A.S.]

1. Film How To Be Single je jedno velké a ne moc zábavné klišé. V Hollywoodském světě existují zřejmě jen 4 typy žen: A) neurotická třicítka neštastně honící kvalitního nápadníka, jejíž život neobsahuje nic jiného než tabulkové vyhledávání "pana pravého", B) žena co se nechce vázat, ale topí se v alkoholu/ drogách/ problémech/ sebezapření, C) tuctová naivka D) zoufalá bezdětnice co zoufale chce dítě. Nic jiného mezi tím ani okolo. No a protože teda v tom světě nic jiného neexistuje, tak není divu že film How To Be Single nic jiného nenabízí. Než:

Love & Mercy - zamilujte se se mnou [9,2/10 A.S.]

1. Love & Mercy je krásný film. Film snad jen s jediným problémem. Ten má jméno John Cusack. Jenže, jenže, než začnete vykřikovat: “no jó Cusack hrát neumí" - ono to není tak jednoduché. On hrát asi umí, ale víceméně jen v jedné poloze. Buď hraje nějakou komediální neuroticky zromantizovanou verzi sebe sama, a de mu to (High Fidelity, Serendipity, Pushing Tin, Bullets Over Broadway), nebo se pokouší o vážnější role a záleží na tom, koho má vedle sebe. A tam většinou má i ten problém. Ne sám se sebou, ale s tím, že ho ve vážnějších rolích kde kdo přehraje.

2. Jako v Love & Mercy Paul Dano. Geniální Paul Dano, který si narozdíl od Leonarda (a možná i Marka Reylance) tento rok skutečně zasloužil Oskara. A který Cusacka přehraje levou zadní, ve spánku, v posteli, u klavíru, v plavkách, ve studiu, i pod vodou. Takže Cusack sice může být ve filmu o životě Briana Wilsona (kreativního mozku za hudbou skupiny Beach Boys) dobrý i dokonce velmi dobrý (a je), ale má tu smůlu, že půlku filmu jeho mladší verzi (která je shodou okolností více podobná reálnému Brianu Wilsonovi) hraje Paul Dano, a tím pádem na jiné už slunce moc nesvítí.

Jak se žije v USA?

1. Zdravotnictví: Jak je odlišné zdravotnictví v USA od toho co znám z ČR? Hodně. Zásadní je fakt, že se zde (USA, východní pobřeží) zdravotnické služby provozují čistě tržně, takže tlak na to, být lepší než konkurence (a přilákat a udržet si zákazníka) způsobuje logicky o mnoho lepší uživatělské podmínky pro pacienta. Nemluvím teď o faktické kvalitě úkonů, jako nelékař je nemůžu a ani nechci soudit, ale hovořím čistě jako pacient. Ať du na one-minute kliniku na Broadway (taková menší "pohotovost") nebo do University Medical Care Centra za městem, jedno mají společné: veškerý zdravotnický personál se usmívá, podá vám ruku,  představí se, je schopen a ochoten využívat moderních komunikačních nástrojů, bez problémů najde  VÁM vyhovující termín. Věnuje se vám, řekne vám detailně co vám bude dělat a proč, vysvětlí co máte dělat vy, co můžete od zákroku či léčby očekávat a co ne. Byl sem tu zatím 3x na pohotovosti (2x New York, jednou Hartford) a asi 5x u praktického lékaře či lékaře specialisty. Není to moc, vím, ale i tak je to nesrovnatelné s jakejmakoliv 8 návštěvama lékařů v ČR, kde se často nelze objednat kdy to člověk potřebuje, když už se někomu vnutím, tak je na mě nepříjemný, nebo mi výslovně řekne, že tohle mi vysvětlovat nebude, protože by to pro mě "stejně nebylo k pochopení" atd. Daní za to, jak sou tu všichni super-ochotní, mega přátelští a vše jiskří čistotou a novotou je samozřejmě ta cena. Jedna návštěva one-minute kliniky na Broadway mě stála 250 dolarů jen to fiklo. Jiný zákrok, který by v ČR "samozřejmě" hradila pojišťovna (ale dost možná by byl stejně drahý), tady stojí 2000 dolarů, rozdělené mezi mě a mého zaměstnavatele tak, že já platím 200 a on 1800. To si člověk hodně rychle rád vzpomene na 30kč u doktora co ste měli doma, že?  A musím říct, že orientovat se v tom, co vám který plán kryje a nekryje je dost složité. Se slzou v oku rád vzpomínám na to jak jednoduché to máme doma a přemýšlím: chtěl bych radši ten mizerný přístup a přeplněné čekárny, nebo zdejší složité soutěžní ale hyper-příjemné prostředí, kde kvalitní zdravotní pojištění stojí majlant a/nebo je fakt dobrým benefitem v práci, který nemá každý? Původně tahle sekce měla dát jasně bod ČR, ale ono to zdravotnictví "zdarma" pode mě člověka vede paradoxně k menší osobní odpovědnosti. Kouřím, fetuju, chlastám, žeru, nechodím na preventivky? Noaco, když mi něco bude, von to stát zatáhne. A já sem pro větší vlastní odpovědnost, takže nerad ale: Bod USA. 

Rodinný film / Olmo Omerzu / 2015 - 6/10

Rodinný film je psycho/drama podané střídmým nedořečeným způsobem, někdo by řekl artovým. Děj sám není důležitý, neboť podobně jako v jiných "artech", ani zde neplní primární úlohu uzavřeného poselství, ale jen jakéhosi nosiče "druhého plánu". Prostě a jednoduše divák, který dorazí v očekávání klasické stavby vyprávění, nutně odejde neuspokojen. Tedy s ohledem na vše, co bylo doposavad řečeno, možná, protože..

Where To Invade Next - Michael Moore opět pobaví [7/10 A.S.]

1. Where To Invade Next, nový film od dokumentaristy Michaela Moora je pro mne, člověka co pochází z Evropy a žije v USA, obzvláště poutavý. Michael si tam staví za cíl vybrat z Evropy "to nejlepší" a "zabrat" to pro Spojené Státy. A já to odsud můžu sledovat a mrzutě si při tom zavzpomínat na svých krásných 5 týdnů dovolené, kterých se mi dostávalo v ČR, nebo počet státních svátků, co tam máte, a hlavně utřít slzy smutku z toho, jak kvalitní a dostupné máte zdravotnictví, předtím než půjdu tady k zubaři, který po mne i s pojištěním bude chtít 1700 dolarů za banální výkon.  Ten samý, co by mne v Praze u soukromého zubaře stál 5 tisíc korun, a neobsahuje žádný materiál z pandích placent nebo diamantů, jak mi přišlo že asi musí, když tady je za 40 tisíc.

Tipy na Oskary

Vysledne skore: 70% z top 10, 87% overall. ta best picture a režie mne bude estě chvíli ale mrzet...

10 důvodů proč by Leo neměl dostat Oskara za Revenanta

1.  Za herecký výkon v Revenantovi si ho Leo nezaslouží. Simples. Ano, až bude kategorie "pojídání syrových bizoních jater" nebo "splývání ve studené vodě s kožichem kolem krku" případně "nejdelší pracovní prázdniny v Kanadě", bude Leo Kapr určitě oprávněný front runner. Ale do té doby by se Revenant a Leův výkon tam měl brát jen jako obzvláště povedená žánrová epizoda pořadu Fear Factor. Neříkám že ve filmu Revenant hraje  Leonardo DiCaprio špatně, to ne, hraje svého plazícího se, medvědem značně pocuchaného  a pomstou poháněného hraničáře moc dobře. Ale většina toho, co je tam tak "unikátní" a co Leo předvádí, je z kategorie fyzických výkonů, a za to snad Oskaři nemají být (žejo, Christiane, jak sme si to říkali u The Machnist?). Je to obdivuhodné, že se někdo dokáže tak transformovat a okázale trpět? Jistě. Je v tom podstata dobrého hraní? Nikolvěk.