Where To Invade Next - Michael Moore opět pobaví [7/10 A.S.]

17:49 Myval 3 Comments

1. Where To Invade Next, nový film od dokumentaristy Michaela Moora je pro mne, člověka co pochází z Evropy a žije v USA, obzvláště poutavý. Michael si tam staví za cíl vybrat z Evropy "to nejlepší" a "zabrat" to pro Spojené Státy. A já to odsud můžu sledovat a mrzutě si při tom zavzpomínat na svých krásných 5 týdnů dovolené, kterých se mi dostávalo v ČR, nebo počet státních svátků, co tam máte, a hlavně utřít slzy smutku z toho, jak kvalitní a dostupné máte zdravotnictví, předtím než půjdu tady k zubaři, který po mne i s pojištěním bude chtít 1700 dolarů za banální výkon.  Ten samý, co by mne v Praze u soukromého zubaře stál 5 tisíc korun, a neobsahuje žádný materiál z pandích placent nebo diamantů, jak mi přišlo že asi musí, když tady je za 40 tisíc.

2. Je dokument Michaela Moora místy manipulativní a poskládaný účelově? Ano. Předkládá věci zjednodušeně a tak, aby se to tvůrci hodilo do krámu? Jistě. Snaží se tvůrce předstírat, že podává hlubokou a vyváženou sondu do všech dotčených prostředí? Ne. Michael Moore se snaží podle mého hlavně pobavit, inspirovat ke kritickému mýšlení (na jehož nedostatek v systému amerického vzdělávání si ve filmu výslovně stěžuje) a ukázat Američanům, že ačkoliv si možná celý život mysleli že "America is the best country in the World" (bože jak často to tu slyším), tak není vůbec od věci si zjistit něco o tom, jak se žije jinde.
Kam to píchnu příště?
3. Ve svém snímku se Moore setkává s (jistě pečlivě prosetými) zástupci z vybraných zemí (například Německo, Francie, Island, Slovinsko, Itálie, Norsko) a ptá se na kvalitu jejich života. Vybírá si převážně střední střídu, kteroužto považuje v USA za nejvíce ohroženou (no argument there) a probírá s nimi například ,jaký mají pracovní styl, zápřah, poměr mezi volným časem a časem co tráví v zaměstnání, pak zkoumá i jejich vzdělávací systém, ale také třeba systém vězeňský nebo policejní a přístup státních orgánů k problematickým tématům jako boj s drogami nebo poplatky za vysokoškolské studium.


We love sex, you love Coca Cola, yes?

4. Nedá mi neuvést pár vlastních zkušeností a trochu ryzí dojmologie: přijde mi, že Američané skutečně práci věnují více hodin, než běžní Evropané. Například i tím, že je zde zcela normální za prací každý den dojíždět více jak hodinu. 3 hodiny každý den strávit v autě, aby mezitím člověk byl 9-10 hodin v práci? Zde normálka. Matky velmi malých dětí, co je ráno v šest odevzdají do jeslí, a znovu je vidí večer v osm a to zhruba od třetího měsíce života dítěte? Normální. Kolegyně mi jednou říkala, že její čtyřletý syn začíná nějak zlobit. Na dotaz jak, uvedla: "asi mu vadí, že mne málo vidí a dává to pak najevo agresí". Na dotaz, jak často vidí svého čtyřletého syna, uvedla "každý víkend celý víkend přeci". Ne, není rozvedená. Jen jede v půl šesté ráno do práce, a vrací se v půl deváté večer každý den, už několik let. Takovouhle zkušenost tady má kde kdo. Ale pozor, to nemluvím o situaci, kdy rodič dře bídu s nouzí a má dvě práce jen aby uživil rodinu. To by mi pak přišlo pochopitelné. Mluvím o situaci kdy jsou oba rodiče úspěšní manažeři nebo dokonce ředitelé (čehokoliv), vyšší střední třída a rodina rozhodně nestrádá. Ale přesto si volí takové pracovní tempo a výchovu dětí nechávají na jeslích, školkách a chůvách. Chvíli po přestěhování mne zajímalo proč to tak je. Moje zjištění vede zejména k pocitu, že za to může převážně systém školství a zdravotnictví (a sociálního nezabezpečení). Rodiče chtějí během svého produktivního věku co nejvíc makat, aby ušetřili peníze co na dítě dají během jeho studia na vysoké škole a dítě tak nemuselo vyjít s bakalářem z ženskologie s dluhem 200 tisíc dolarů na krku. Možná si řeknete, no tak harant pude na horší školu, to je toho. Jenže tady se skutečně dá na to, jakou školu ste vychodili a je to docela velká část hodnocení při pohovoru, pokud se hlásíte na místo, kde je nutné mít vysokoškolské vzdělání. A ještě chtějí mít peníze v bance na tzv. "medical bills", protože když máte dvě děti a jedno má špatné oči, druhé třeba potřebuje rovnátka, stojíte najednou před situací, kdy po vás doktor chce několik tisíc dolarů. Za každé dítě a to i když máte slušné pojištění. Ale to jen tak na okraj, zpět k filmu.

Podívejte, nepříjdou vám ti otroci příliš usměvaví?
5. Moore dokáže své pravdy či polopravdy (domnívám se že nikde neuvádí žádné lži) podat s humorem. A to je na filmu pěkné a dobře se na to dívá. Ať už to je zjednodušený pohled na Italy a jejich dobrou náladu, kterou prý způsobuje větší míra sexuálního uspokojení, nebo rozhovory s CEO pár Evropských firem, kteří na kamery zarytě tvrdí, že spokojenost zaměstnance je pro ně prioritou (a já jim to věřím, a pro nevěřící doporučuju si přečíst něco třeba o firmě Zappos nebo Netflix a jejich způsobu péče o zaměstnance), tedy prohlášení,  která normálně ve filmu působí křečovitě, dokáže Moore podat odlehčeně s podtónem "já vím, že vy víte, že to zjednodušuju, ale o to tu nejde". 

6. Film obsahuje taky scénku, kdy Moore nabízí malým francouzským dětem k obědu Coca Colu. Malí Frantíci, co mají k obědu v údajně průměrné francouzské škole mušle s Rokfórem zarytě vrtí hlavičkama, že ji nechtějí ochutnat, a drží se svých sklenic vody. To už bylo trochu moc i na mě, a jediné co ve mě ta scéna způsobila byla větší chuť na Colu.

Kolik žabích stehýnek mi nabídnete za plechovku Coca Coly?
7. Moore ve filmu prodává jako obvykle hlavně sám sebe, v roli mírně buranského a značně liberálního (pro Američaný komunisticko-socialistického) cynika, který sice má rád svojí zemi, a přeje jí to nejlepší, ale zároveň se domnívá, že dělá mnoho věcí špatně, a že by bylo dobré jí ukázat tu správnou cestu. Když jde na setkání s prezidentem Slovinska, nesundá si kšiltovku, nepřevlíkne si vytahané triko a džíny, a drží se svého trade-mark vystupování "tohle sem já, jestli se vám to nelíbí, tak si trhněte nohou". Proti gustu, ale pro mne je to víc než role už póza a tu výborně zpracoval Louis CK v třetí řadě svého sitcomu Louis, zejména v těch třech Lynchovských epizodách. Kdo neviděl, ať shlédne, a začne třeba od téhle epizody.

8. Co mi na filmu vadilo? Zbytečně momenty jako argument cizinky (myslím že z Tunisu) proti Američanům: "já znám americkou literaturu, poslouchám americkou hudbu, vyznám se v americké historii, proč vy se nezajímáte o tu mojí?". Tohle je naprosto idiotská výzva, a Tunisanky by se měl někdo zeptat třeba kolik četla knih od Čapka a jak se jí líbí Karel Gott, nebo ať nemíříme na naší malou zemičku, jak dobře zná ruská dramata a historii například Malajsie.  Chtít po Američanech aby měli všeobecný světový přehled na takové úrovni je nesmyslné a pochybuju, že někdo z těch komu vadí že Američan nezná jejich folklor a historii, by sám dokázal vyjmenovat americké státy nebo aspoň deset posledních prezidentů USA. Ale možná se mýlím. Tedy ve filmu mě mírně iritovala tato tendenční a nesmyslná výtka, a samozřejmě obecně síto, z kterého Moore velmi pečlivě vybíral, koho se na co zeptá. 
každý máme nějakou agendu, no ne?
9. Co se mi na filmu líbilo? Že byl, jako většina Moorových snímků, vtipný, svižný, sympaticky, byť jednoduše natočený, a nabádal hlavně k tomu, aby se lidi otvírali novým kulturám, nápadům, a jinakosti, místo lpění na tom, že to co máme doma je nutně nejlepší.  To, že má člověk možnost porovnat a okusit tu jinakost. A taky Moorova žurnalistická a lidská odvaha, projevená podle mne zejména při rozhovoru s otcem, který ztratil syna během Brevikova řádění, a jeho černý humor, se kterým se například jednoho odsouzeného vraha ptá, jestli nemá chuť ten sekáček na maso použít na něco jiného.
Na Islandu se mají ženy důvod stále usmívat, zdá se. Aby ne, když banka co jako
jediná na Islandu zvládla krizi v roce 2008 byla ta, vedená ženama.
10. Pro koho film je? Pro fanoušky Michaela Moora, pro liberály, pro lidi co se chtějí pobavit, pro lidi co si stěžují na to jak hrozné to mají doma/v ČR, pro ty, kteří si pak chtějí dát pár hodin samostudia a dohledat si jak to má ve vězení Brevik, jaká je historie té ženské banky na Islandu, proč Slovinsko skutečně zahraničním studentům umožňuje téměř bezplatné studium na svých univerzitách, pro ty, kdo uvažují nad tím, že by se přestěhovali do USA a žili tu svůj americký sen. A hlavně pro ty, co se jim třeba nechce dát 500 Kč za doplatek na bílou plombu u zubaře. Absenci pandích placent v zubařství zdar.





3 komentáře:

  1. Nejzajímavější a arguably nejcennější částí recenze je bod 5, kde se shodou okolností vůbec nehovoří o filmu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zpět. Ne 5, ale 4, samozřejmě.

      Vymazat
    2. no tak aspon ze tak, ze jeden bod je "nejak cenny" (a navic ete cennejsi nez jine, hm hm) to mi uplne staci ke stesti, prestavam si lizat vcerejsi oskarove rany, poustim sve koule ze skripce v pruvanu a dnes se mi jiste bude spat lepe.

      Vymazat