Recenze: Molly's Game - pokerovou "princeznu" s daddy issues obhajuje spanilý Mirek Dušín [7/10 A.S.]

1. Molly's Game natočil jako svůj první režijní počin scénárista Aaron Sorkin. Kterého určitě znáte jako mistra slova z filmů The Social Network, Moneyball nebo Steve Jobs. Sorkin má dar psát úderné, ale přitom vzletné a vysoce funkční dialogy, a jako jednomu z mála se mu daří psát scénáře, které fungují i při natočení se záměrem presentovat děj jakoby v reálném čase. Což se ne vždy povede. Srovnej Steve Jobs s Money Monster.

2. Sorkinova scénáristická filmografie se většinou opírá o příběhy, které se skutečně staly (i A Few Good Men je založené na reálném incidentu z Guantanama), a jinak tomu není ani u Molly's Game. Příběhu o Molly Bloom, vrcholové lyžařce, ze které se stala úspěšná pořadatelka exklusivních her pokeru, což přitáhlo pozornost FBI, vévodí Jessica Chastain v hlavní roli. Je pravděpodobné, že za svůj výkon bude nominovaná na Oscara (ještě jsem neviděla The Post, abych odhadla, jak velká hrozba je tento rok Meryl Streep, a jestli se tam Jessica vedle garantované Sally Hawkins, Frances McDormand, Greta Gerwig a solidně predikované Margot Robbie vejde), už má za sebou nominaci na Zlatý Globus, stejně jako Sorkin za svůj scénář, který je adaptací knihy samotné Molly Bloom.

3. Obsazení je vhodné a Jessica je své předloze opravdu podobná. Molly Bloom si sama přála, aby ji zrovna tahle Hollywoodská zrzka hrála. Proč ne. Obě to jsou velmi atraktivní ženy, kterým není problém věřit, že se úspěšně pohybovaly ve společnosti bohatství, moci a vysoké hry. A zde snad ještě víc než kdy jindy umí Jessica prodat svou sexualitu a skutečně se na to dobře dívá, nejen díky pěkné kameře od Charlotte Bruus Christensen. Která svou optikou například zachraňovala jinak ne moc povedenou The Girl on the Train.

Recenze: Insidious: The Last Key - kdo se bojí, ať jde na to do kina [3/10 A.S.]

1. U Insidious: The Last Key se pravděpodobně nebudete moc bát. Osobně jsem se ani nelekala, kdy jsem měla. Na jednu stranu je to pro mě výhoda, protože nehrozilo, že si rozleju pití, nebo prudkým pohybem vyrazím zuby sousedovi, na druhou stranu se bojím ráda, takže trochu zklamání.

2. Čtvrtý díl nám objasní minulost samotné Elise (Lin Shaye), kterou coby nadané médium spolu s jejími "sidekicks" známe již z prvního (výborného) dílu Insidious hororové "haunted" ságy. Pro fanoušky Insidious světa to jistě bude zajímavé, protože s Elise se tentokrát setkáme již jako s malou dívkou, která (tradičně) trpí rukou přísného (eh, sadistického, psychopatického) otce, který ji trestá za to, že holčička vidí duchy a různě ji psychicky i fyzicky deptá, což vede k rodinné tragédii.

3. Později, v již starším vydání se stále traumatizovaná Elise stejně musí do domu, kde vyrůstala, vrátit a konfrontovat své vzpomínky na dětství a vyrovnat se s pocitem, že sama možná kdysi způsobila příval nějakého zla na tento svět. Doprovází ji samozřejmě Tucker a Specks. Zvláště Tucker (Angus Sampson) pak film svou přítomností zachraňuje, protože je nositelem aspoň nějakého humoru ve filmu a to již od první scény, ve které se vyskytne.

Sklepica & Nejdetonický s.r.(v).o. - výročí atentátu

1. Adam se probudil překvapivě brzy. Možá za to mohla ta čerstvá díra po sedmičče, kterou mu včera z těla vyrvala nádherná mladá zubařka, po asi půl hodině pokládání svých prsou Adamovi na tvář a souběžnému brutalizování jeho čelisti. Nabízela sice Adamovi injekci, ale to nevěděla, s kým  má tu čest. Když mu mezi dásně rvala nějaký ostrý přístroj s názvem "oddělovač zubů" s opatrným varováním "teď to asi bude trochu bolet" Adam se vnitřně usmál. Navenek nemohl, protože mu držku držela v rozvíráku. Roztahování mezizubního prostoru ostrými předměty, a kroucení zdravými zuby ovšem byla Adamova běžná domácí kratochvíle. Chtěl lékařce říct, že může ten klínek zarazit mezi každý zub, který Adam má a udělat z jeho pusy pořádně krvavé řečiště, ale přišlo mu to málo lyrické na to, jak velké potěšení by mu to způsobilo. Plus měl pořád hubu v rozvíráku, takže možnost komunikace byla velmi omezená.

2. Když už byl Adam tak brzy vzhůru, protože pulsující díra v puse mu nedala spát, rozhodl se, že dožene učení německých frází, které včera díky návštěvě zubařky odložil. Nalistoval příslušné stránky v učebnici, kterou dostal od své skoro-přítelkyně, Luizy. Pečlivě učebnici přetvořila k "obrazu svému" a přepsala podle ní nevhodná slova jinými. Ein ball Jude is auf dem Tish. Unter dem Tish ist ein Jude. Wo ist der Jude? Wo verstecken sich die Judenschweinen? Němčina Adamovi nepřišla jednoduchá. Ale udělal by cokoliv, aby potěšil Luizu. Přeci jen to byla ona, kdo ho před pár lety zachránil před smrtí uhořením.

Recenze: Jungle - Harry Potter hubne v Amazonii. A jak už to u hubnutí bývá, není to žádná zvláštní zábava. [5/10 A.S.]

1. Daniel Radcliffe již dávno přerostl svou kouzelnickou minulost a opakovaně prokázal, že je opravdu dobrý herec, který nepotřebuje jiná kouzla než kouzlo své osobnosti.

2. To si přivezl i do australské džungle, do role mladíka Yossi, na natáčení survivalistického dramatu Jungle o trojici kamarádů, kteří se rozhodnou udělat si túru po Amazonii a světe div se, nejde to úplně dle plánu. Spoiler: jelikož je film podle autobiografické knihy, pokud to víte, je vám jasné, že její autor přežil. Ale než se k tomu, že to nejde úplně podle plánu, dostanete, můžete si v kině tak na 45 minut zdřímnout nebo zameditovat na téma "kdo bude příští český prezident". Protože ta dobrá část filmu začíná až někdy kolem 50 minuty snímku, kdy se skupina rozdělí. 

3. Trojici tvoří jedinci, jejichž etnický původ a vystupování ve filmu mi nedá nezačít tento odstavec takto: Amík, Němec a Žid přijdou do džungle hledat zlato (boha, sex, smysl života, you name it). Amík začne všem rozkazovat, Němec zařve scheisse a zmizí do džungle, zatímco Žid nelení a v přestávkách mezi ožvýkáváním kousků zlata už si v hlavě dělá budoucí business plán. Jako průvodce si najmou jakéhosi Karla, oblečou se do zcela nevhodných bot a džínových kompletů (režie nám asi chce dát okatě najevo, že je rok 1981) a vyrazí.

4. Po nějaké době podivných žabomyších válek mezi různými členy výpravy, několikero podivných scénách, při kterých není jasné, kdo (jestli někdo vůbec) halucinuje, kdo (jestli někdo vůbec) je čí otec a proč tam vlastně jsou mimo toho, aby si zafilosofovali na úrovni střední školy, se kluci dostanou do nesnází a je na čase udělat pár hloupých hororových rozhodnutí, které jim všem jen přitíží. Tak směle do toho!

Recenze: Darkest Hour - Oldmanova jízda pro Oscara [9/10 A.S.]

1. Přiznávám, že Garyho Oldmana mám jako herce velmi ráda už od dob True Romance, Léona, Pátého elementu, přes všechny možné Batmany a Harry Pottery. Ale moje srdce si jaksi "navěky" získal svojí rolí Smileyho v adaptaci románu Johna le Carrého "Tinker Tailor Soldier Spy". Za tuto roli také dostal svojí první oscarovou nominaci. A nyní, v roce 2018, ho jistojistě čeká nominace další. Momentálně ale tipuji, že ji za roli Winstona Churchilla ve filmu Darkest Hour i promění. Ještě jsem ovšem neviděla rozlučkový koncert Daniela Day-Lewise (Phantom Thread), ale jinou vážnou konkurenci Oldman tento rok nemá. A to nikoliv z důvodu slabého ročníku. Například mladý Timothée Chalamet z Call Me by Your Name nebo Daniel Kaluuya z Get Out a dokonce i James Franco za The Disaster Artist jsou všichni silní soupeři. A aby se neřeklo, připletl se do soutěže opět i Denzel se svým JUDr. Romanem J. Isrealem, když už minule neuspěl a neproměnil za Fences. 

2. Ale Gary Oldman je (prozatím) v mých očích dopředu daný vítěz. Protože dokázal svému Churchillovi vtisknout mimo cca 40 kilo make-upu a prostetických pomůcek ještě uvěřitelnost, lidskost, emoce, vůdčí sílu, a to vše bez pathosu (na jeho straně, do filmu se jeden takový moment bohužel vloudil) či přehrávání. Sledovat tuto skoro "one man show" na plátně je lahůdka a všem, nejen lidem se zájmem o druhou světovou, ji doporučuji.

Kinematografické Nej a Nej z roku 2017

Ke konci roku je žádoucí zamyslet se nad tím, co se během minulých 12 měsíců povedlo nejvíc a co nejmíň. A protože přemýšlet nad "the best and worst of" z vlastního života se o Silvestru moc nevyplácí, raději jsme žebříčky sestavili z našich zážitků v kině a u "televize". V kategoriích nejlepší a nejhorší filmy, seriály, příjemná překvapení a nejsilnější vizuální zážitek. U některých kategorií se víceméně shodneme, Guardians of the Galaxy 2 nebo Blade Runner 2049, filmy, které nominovali jak Spimfurt, tak Kverulant mezi své "top", se u mě nevešly jen víceméně těsně, ale jiné tituly jsou pro mne v nominacích překvapení (Baby Driver, Atomic Blonde, wtf, taková přehypovaná nuda). Ale trochu mne potěšilo, že se ani jednomu z nás do topky nedostal Dunkirk, který mne osobně v kině nebavil, byť uznávám jeho řemeslnou kvalitu. Tak asi jsme holt více konzumní než kritici na Rotten Tomatoes. Plus já za sebe místo Dunkirku doporučuji Darkest Hour, s podobnou tématikou ale jedním extrémně strhujícím výkonem na plátně navíc. Go Churchill Gary Oldman! Ale zamyšlení nad uplynulým rokem v kinech mne také dovedlo k tomu, kolik recenzí jsem nestihla napsat, ačkoliv jsem všechny ty filmy poctivě zhlédla. Zapřísahám se tedy, že příští rok to zkusím napravit. Ale nyní již k těm žebříčkům:

Recenze: Pitch Perfect 3 - melodický pokles ke dnu [5/10 A.S.]

1. Bez mučení přiznám, že jsem si užila první dva díly příběhů o "Bellas", vokální skupině zpěvaček, které se snaží vyhrát různé soutěže a dokázat (si) přitom, že za něco stojí jako umělkyně i jako lidi. Pitch Perfect a Pitch Perfect 2 totiž představily vtipné uskupení hereček s hudebním, pohybovým a komickým talentem a dobře se na to koukalo. Kdo neviděl, ať se podívá.

2. Všem třem dílům pak vévodí duo drobné Anny Kendrick (The Accountant) a robustní Rebel Wilson (Bridesmaids) v hlavních rolích zprvu outsiderských zpěvaček. Ale dobře se dívalo i na Elizabeth Banks a Johna Michael Higginse ve vedlejších rolích cynických a dívky neustále šikanujících komentátorů jejich snažení.

3. Každý díl režíroval někdo jiný a bohužel postupně mají sestupnou tendenci. Třetí díl od Trish Sie už je tak přehnaný, nechtěně groteskní a zveličující, že do očí příliš bije otravný fakt, že to, se děje na plátně, je naprostý nesmysl. A tím se skoro ztrácí původní kouzlo spočívající v problémech a snaze "běžných studentek" s "neběžným talentem a odhodláním."

4. V Pitch Perfect 3 se trojice scénáristů, v čele s Mikem Whitem, scénáristou skvělé The School of Rock (kterou Pitch Perfect 2 se svými celosvětovými tržbami ve výši skoro 300 miliónů dolarů předběhla coby nejvýdělečnější muzikálo-komedii všech dob), rozhodla do příběhu přidat akci, ninja dovednosti, výbuchy a mafiány. Ano, do příběhu, který by byl daleko lepší, kdyby zůstal pouze u zajetého a ozkoušeného schématu "divné holky z jedné skupiny soutěží proti divým/zlým/soutěživým holkám z druhé skupiny". Ale bohužel to scénáristům nestačilo a zřejmě pro obzvláštní pobavení ještě dodali dívkám dnes již tradiční "daddy issues" na tucet způsobů. Hollywoodští autoři se v poslední době můžou přetrhnout o to, aby ve filmech zdůraznili, že absentující či jinak dívky zklamávající tatínkové jsou zřejmě tak zásadním aspektem vývoje dívčí osobnosti, že na tom v podstatě pomalu závisí osud celé lidské rasy. Už mě to moc neba.

Recenze: Beyond Skyline - akční sci-fi, které je spíš hororem [4/10 A.S.]

1. Beyond Skyline je rozhodně film svého druhu. Rovnou varuji před mírným nezakrytým spoilerem ve formě odhalení toho po čem emzáci jdou, ale bez toho by se nedal dobře popsat největší sexepýl, které tohle dálo má. FIlm napsal a natočil Liam O'Donnell.  Který před přesedláním na režii dělal vizuální efekty třeba u filmů Iron Man 2 nebo Vetřelci vs. Predátor. Ale sci-fi adventura Beyond Skyline se mu moc nepovedla. Dlouho jsem váhala, jestli na takovou slátaninu vůbec psát recenzi, ale pak jsem si řekla, že vlastně stojí za to vyzdvihnout některé momenty filmu, které jsou tak wtf a nepovedené, že jsou nakonec vlastně zajímavé. Bohužel je jich ale málo na to, aby člověk kvůli tomu sledoval celý film, ale možná se o to někteří z vás i tak pokusí, tak ať vědí, do čeho jdou. 

2. Pravděpodobně budou zklamaní. Pokud tedy předtím třeba nezahulí, nebo netrpí nějakou silnou obsesí emzáky, kteří "vytrhávají lidem mozky z hlav". Ano, čtete správně. V tomto pokračování snímku Skyline z roku 2010 jde o invazi mimozemšťanů, kteří pasou po lidském mozku. To není nic extra originálního, ale docela pobaví způsob toho, jak mozky získávají a k čemu je používají.

3. Zlí mimozemšťané napadnou Los Angeles (známé svou vysokou koncentrací kvalitních mozků, zřejmě), kam kvůli lidským mozkům byli ochotni podniknout dalekou cestu, vysát půlku planety (no homo) a spotřebovávat lidskou kůru mozkovou ve velkém. Spoiler: Díky implantaci lidského mozku do mimozemšťana pak ale dojde k tomu, že některé lidské vzpomínky a části osobností přetrvávají, objevují se pomocí různých zmatených flashbacků a vrcholí tím, že se výsledný mutant musí rozhodnout, jestli podlehne svému mozku, nebo tělu. Conflict ensues! Humanity endangered!

Recenze: The Greatest Showman - nepříjemný kýč jak bič [4.3/10 A.S.]

1. Pro Hugha Jackmana bylo údajně ztvárnění postavy showmana a de facto zakladatele cirkusů, jak je dnes (ne)známe, P.T. Barnuma, velkým snem. Dlouho se na to připravoval a fyzicky u tvorby filmu The Greatest Showman prý trpěl víc než u natáčení Logana. Výsledkem je fakt, že Hugh Jackman opět předvádí, že je skvělý tanečník (a zpěvák), ale to není nic nového. Kdo viděl jeho vystoupení na Oscarech před pár lety nebo Bídníky, tak si toho je celkem dobře vědom.

2. Film The Greatest Showman stojí a padá s Jackmanem, stejně jako Barnumovo muzeum a později i cirkus byl závislý na charismatu, fantasii a megalomanii svého tvůrce. Film má ovšem děsnou smůlu v tom, že debutující režisér Michael Gracey mu nedokáže dát spád a že scénáristi v čele s Jenny Bicks (Sex and the City) se rozhodli bůhvíproč osekat z Barnumova velmi rozmanitého života to nejzajímavější. Někdy asi v zájmu ušetření času, jindy aby ho diváci mohli mít víc rádi. Jen málokdo si totiž asi bude oblibovat postavu, která nechala kvůli výdělku sešít opici a rybu k sobě, aby ji mohla vystavovat jako údajnou mořskou pannu. Nebo nechala lidi platit za nahlédnutí do útrob čerstvě zemřelé údajně nejstarší osoby na světě ("stošedesátiletá" kojná a služka Washingtona), kterou Barnum prakticky "vlastnil" a jako otroka využíval i v době, kdy už nebylo otroctví legální. A v dnešním klimatu by už asi divák neodpustil Barnumovi účast v pojízdném varieté dělajícím si z černochů terče leckdy krutých vtipů.

Spoiler Alert Podcast: Star Wars - the Last Jedi

Při natáčení třetího Spoiler Alert Podcastu, tentokrát na téma filmu Star Wars - the Last Jedi - jsme se měli projednou opět možnost sejít osobně, jelikož jsme se po delší době vyskytovali všichni tři v jedné zemi v ten stejný čas, takže dnešní díl se natáčel znovu v nahrávacím studiu Bros (děkujeme Rosťovi za vytvoření předvánoční pohody) a jsme tedy slyšet lépe než minule po Skypu. Obvyklé varování - pokud jste film neviděli, tak vypněte nahrávku po úvodním sdělení našeho hodnocení a pocitů z filmu, protože pak následuje spousta zásadních spoilerů. A ačkoliv i tentokrát máme každý trochu jiné názory na to co se povedlo či nepovedlo, u tohoto filmu se názorově doplňujeme hlavně já s Kverulantem a oponuje nám Spimfurt. Který, dle svých slov, "není fanoušek Star Wars, ačkoliv k tomu má všechny předpoklady". Ale všichni tři jsme se shodli na tom, která scéna nám z celého filmu přišla povedená ve své perverzosti. Pokud to chcete vědět taky, stačí zmáčknout play.