The Jungle Book - pro mě a jiné křehké děti nevhodné [8/10 A.S.]

1. Na rovinu říkám,  že přes název tohoto článku považuji Jungle Book za pěkný film.  Který je nádherný na pohled a výtvarné zpracování a použité technologie v něm sou ohromující, stejně jako herecký výkon v hlavní (dětské) roli.

2. Jenže, taky je to, aspoň z mého pohledu, šíleně emotivní drasťák a thriller s vyloženě hororovejma momentama. Aby ne, když jednu z klíčových scén režísér Jon Favreau dělal podle fimu Apocalypse Now a tohoto super monologu.

3. Takže, je tento film vhodný i pro vás? Záleží na tom, jestli ste četli předlohu od Kiplinga, a/nebo viděli Disneyovku z roku 1967 a ke kterému z těch děl máte blíž. 

4. Pro mě byla přednější kniha, která na mne (zřejmě čtení v příliš brzkém věku?) zanechala traumatu-podobné stopy, které by možná dokázala zahladit nějaká dlouhodobá terapie, ale vzhledem k tomu že na terapii mám "důležitější" věci na práci, než řešit proč mi rodiče dávali číst knihy od H.A. Andersena, Kiplinga, nebo Oscara Wilda ve věku, kdy by mi asi spíš patřily do rukou pohádky o Kocouru Modroočkovi, tak se na to eště nedostalo. A fakt že Kniha Džunglí nebyla v mém podvědomí dostatečně zpracovaná vyšel najevo až v kině.

Louder Than Bombs - Joachim Trier rozdrásá i pohladí [8/10 A.S.]

1. Louder Than Bombs je jeden z těch filmů, u kterých vám je smutno, možná místy i vyloženě ouvej, ale přesto se chcete dívat dál.

2. První anglicky mluvený celovečerní film norského režiséra Joachima Triera (Lars Von Trier je jeho vzdálený příbuzný), a jeho třetí film po Oslu a Reprise. Kdo ty filmy viděl, ví že Trier se fakticky specializuje na depky, takže ho obsah Louder Than Bombs asi nepřekvapí.

3. O co tedy de? Ovdovělý otec dvou synů stojí před rozhodnutím, zda svému mladšímu synovi předtím, než o tom vyjde v novinách článek, sdělit, že jeho matka, známá fotografka, která zemřela na následky autonehody před několika lety, ve skutečnosti nebyla obětí nehody, ale spáchala sebevraždu.

4. Teenage syn Conrad je ale značně nekomunikativní, a navíc eště tou smrtí matky řádně emočně pocuchaný, takže se hledá vhodný moment, pokud vůbec má takový nastat, a povolává se na pomoc starší bratr Jonah (Jesse Eisenberg), který už o tom, jak matka zemřela, několik let ví, a spolu s tátou (Gabriel Byrne) vymýšlejí, jak na Conráda. Přestat mu lhát, nebo ne?

Demolition - od Dallas Buyer's Club k ruinám [5.8 A.S.]

1. Demolition je hezky natočený a velmi působivě zahraný snímek. Bohužel s tak špatně poslepovaným scénářem plným vzájemně neslučitelných prvků (a tím nemyslím komedii a drama), že ve výsledku je hrozně těžké filmu za A) věřit, a za B) nezazlívat, že v něm člověk vidí odlesky jiných, (lepších) filmů, jen chabě napojené na nějaký demoliční vehikl, který je sám o sobě neunese. Plus k hlavnímu hrdinovi nejde cítit ani sympatie ani obdiv ani posvátnou bázeň, nebo něco jiného, co by člověka zajímalo natolik, aby myšlenkama nezabíhal ke kariéře Jaka Gyllenhaala a nepřemýšlel o tom, kdy se kolouškovi zase poštěstí bejt v něčem fakt dobrým. Tedy v něčem jiném, než ve filmu o tom jak narcistickej agresivní zbohatlík, co mu nečekaně umře žena, řeší náhlou změnu své životní situace.

2. Film natočil Jean-Marc Vallee, Kanaďan co předtím natočil třeba oskarové Dallas Buyer's Club, nebo Wild. Scénář napsal prakticky debutant Bryan Sipe a možná v tom je ten problém. Sice to má hezký dialogy, řekněme, ale ta ústřední myšlenka a jak se film vůbec dostane k tomu, že se střetnou jeho hlavní protagonisté (Davis a Karen) je tak stupidní a těžko uvěřitelné a teatrální, že to vlastně dopředu celý zabije. Posuďte sami.

3. Mladý investiční bankéř Davis (Jake) utrpí během prvních pěti minut filmu (odhaleno i v traileru) ztrátu manželky. V nemocnici si na uklidnění chce koupit bonbóny M&Ms, ale mašina mu je nevydá. Davis se naštve a rozhodne se firmě co automaty na dobrůtky vyrábí poslat stížnost. Doteraz v pořádku.  Při psaní stížnosti se Davis ovšem rozhodne do dopisu popsat celý svůj život, včetně rozklíčovávání intimních pocitů ohledně manželky a manželství. 

4. Proč? Protože nám tím chce scénárista a režisér asi ukázat jaký je Davis psychopat, nebo v jakém rozkladu je jeho duše po smrti manželky? Ale ono ne. Ono to bylo čistě proto, aby se vytvořila záminka, proč se mají dvě hlavní postavy setkat a bylo to jako něčím originální. Davis totiž není takový psychopat ani v takovém rozkladu, je akorát sebestředný a možná na nějaké úrovni otřesený, ale není dostatečně zajímavý, na to, aby věrohodně podal svojí motivaci, proč ten dopis psal způsobem, kterým ho psal. Působí to akorát děsně křečovitě.

Spotlight - vykouření Vatikánu ante portas [8/10 A.S.]

1. Spotlight je film ke kterému mám špatné asociace. Ne kvůli tomu, že by mě v dětství znásilnil kněz (s kněžíma mám trochu jiné zkušenosti), ale kvůli tomu, že mě 29. 2. 2016 Akademie zvolením Spotlightu za nejlepší film roku 2015 bodla nejen do srdce, ale hlavně do mé tipovací tabulky. Několik měsíců tedy trvalo, než odeznělo to naštvání na fakt, že Spotlight dostalo best picture ne protože by nutně bylo "the best", ale protože mělo větší a kvalitní soubor "hlavních" herců, a herecká odnož akademie je ta nejpočetnější a chtěla odměnit svoje vlastní lidi. A pouze v téhle kategorii to díky jinému způsobu počítání hlasů je možné výrazněji ovlivnit. 

2. Teď již ná mé straně opadly emoce. A uklidnilo se ego, které 1.3. kdy recenze měla vyjít původně uraženě hlasovalo za sražení hodnocení nejméně o jednoho A.S. Takže můžu říct, že film je velmi dobrý. Ale není ani tak zajímavý primární tématikou (podíl katolické církve na provozování a zakrývání pedofilních aktivit svých členů), ale tím sekundárním tématickým elementem, který divákovi servíruje a tím je: jak pečlivě a odpovědně se dřív dělala pravá novinařina.

Eye In The Sky - Colin Firth posílá dobrůtku [9,1/10 A.S.]

1. Eye In The Sky chci vidět eště jednou. Nejen protože mám v oblibě filmy co sou převážně konverzačky a převážně (tady vlastně úplně) v real time, ale protože mě zajímá, jestli ta atmosféra a napětí bude i napodruhé na stejné úrovni. Tak moc to bylo dobrý.

2. Film je o ROE (rules of engagement), konkrétně zde o tom, jak se dělá rozhodnutí, jestli přes dron, ovládaný podivně oteklým a oholeným Aaronem Paulem, pod vedením Britů v čele se stále sexy Helen Mirren, použít hellfire na teroristy někde v Africe, nebo ne. S veškerou svou pověstnou urputností vás nabádám, abyste se nedívali na trailer, ani si o ději filmu nezjišťovali víc a prostě se na to jen koukli.  Nejde o žádný nečekaný zvraty nebo překvapení, ale čistě o to, že ten příbeh je tak krásně vyprávěnej, tak nádherně se před váma rozbaluje, že by byla fakt škoda z toho pěkně zabalenéhé dárku pod stromečkem ten obal brutálně servat, neřku-li dopředu vědět, co je uvnitř. Ne, líp by mohlo fungovat přirovnání k dobrému striptýzu. Kdy dívka (nebo kluk, případně obojetný trpaslík, jak je ctěná libost) pomalu odkládá jednotlivé kousky oděvu, a je krásné to celé sledovat a dát jí ten prostor dělat si to pomalu po svém a překvapovat a napínat vás.  Místo toho, aby jí člověk dostal už předsvlečenou. Jo, to tělo bude furt stejně pěkný, ale proč se připravit o tu vizuální pastvu a příjemné očekávání a pnutí z toho, jak se pomalu svléká? Ok, zpět k filmu. (mental note to self: nepsat recenze pozdě večer).

Miracles from Heaven - "lahůdka" z nebíčka [0.9/10 A.S.]

1. Na Miracles from Heaven, od žencký co zprznila 33 (další film na základě skutečného příběhu, i když ten byl i se skutečným potenciálem) nikdo z vás určitě nepůjde, ani ho nebude shánět na nosičích, natož aby si ho kupoval, objednával nebo jinak dobrovolně pořídil.  Takže si jednou dovolím parádně zaspoilovat. I když on to už dost slušně za mě udělal ten samotnej trailer, ve kterém bylo skutečně vše, vo čem film byl. Držte si klobouky, ten film obsahuje:

2. Haranta, který celej film dost rafinovaně a na několik způsobů umírá, ale nakonec neumře. A je to škoda.

3. Scénu, ve které se vyskytuje jediný opravdu nebílý člen filmu, ale která posunula boj afro-američanů za rovnoprávnost o dobrejch 40 let zpět. 

4. Přes veškerou snahu tohoto obzvláště brutálního soap-opera pokusu na divákovi o prokázání opaku, film šikovně potvrdí zjištění, že: Bůh není. Protože pokud by byl, určitě by znemožnil dokončení takové lacině působící a upachtěné hrůzy, v jakou se  příběh proměnil pod vedením Patricie Riggen a spol.

5. Jennifer Garner, která umí hrát hůř než (ona i Ben Affleck) v Daredevilovi a i tak tam hraje skoro nejlíp z celého toho ochotnického ánsámblu. Teda až po Zodiacovi.

Zlo nikdy nespí (Before I Wake) - 4/10

Zlo nikdy nespí je velice zapomenutelný horor s tím roztomilým chlapečkem z The Room a Kate Bosworth s podivně vyhlazeným obličejem (nebo se to zdá jenom mně?).

Blackbird - Broadway která stojí za to [10/10 A.S.]

1. Do divadla chodím méně často než do kina, ale od té doby co žiju v USA se i návštěva divadla stala mou pravidelnou položkou v kalendáři.

2. Na hru Blackbird mne dovedla kolegyně, co si jí vybrala jako způsob oslavy svých narozenin. Proč ne, i když téma tohoto dramatu je docela nenarozeninové.

3. Hra skotského spisovatele Davida Harrowera, na Broadway od tohoto jara uváděná v Belasco Theatre, má v hlavních (a jediných) rolích Michelle Williams a Jeffa Danielse. Skvělé obsazení. Plus určitou roli hraje ve hře i erekce, a to se počítá.

České zdravotnictví aneb: test psychické odolnosti

1. Už se to tak stalo, že mne čeká výkon v celkové narkóze. A to tady v Praze. Předtím, než se do mě zabodne skalpel bylo ovšem nutné podstoupit přesně 17 vyšetření, z čehož 7 u specialistů (z nichž pouze jeden byl totální trolo-trotl, a zrovna onkolog, překvapivě), a 10 u lékaře z generického oboru. Člověk by řekl, že z toho jednoho oboru bude vyšetřován u jednoho a toho samého doktora žeano. Chyba lávky. Mne z 10 stejných vyšetření 7x vyšetřoval jiný člověk, díky tomu, že zdravotní zařízení není schopno (nebo ochotno) řadit pacienta k "jeho" lékaři. Tímpádem bylo každému z nich nutné znova vyprávět můj smutný příběh. To mne dovedlo k prvotnímu zamyšlení nad tím, o kolik lepší by to bylo za "ideálních" podmínek.

2. Mezitím se ovšem událo tolik dalších incidentů, že člověk rychle zapomenul na "ideální podmínky" a soustředil se jen na to, aby zůstal v dostatečně korigovaném survival modu, a na všechno se nevysral. Uvádím následující fakta prostá mého obvyklého zveličování, či nadsázek. Enjoy my misery.

Jak se žije v USA?

1. Zdravotnictví: Jak je odlišné zdravotnictví v USA od toho co znám z ČR? Hodně. Zásadní je fakt, že se zde (USA, východní pobřeží) zdravotnické služby provozují čistě tržně, takže tlak na to, být lepší než konkurence (a přilákat a udržet si zákazníka) způsobuje logicky o mnoho lepší uživatělské podmínky pro pacienta. Nemluvím teď o faktické kvalitě úkonů, jako nelékař je nemůžu a ani nechci soudit, ale hovořím čistě jako pacient. Ať du na one-minute kliniku na Broadway (taková menší "pohotovost") nebo do University Medical Care Centra za městem, jedno mají společné: veškerý zdravotnický personál se usmívá, podá vám ruku,  představí se, je schopen a ochoten využívat moderních komunikačních nástrojů, bez problémů najde  VÁM vyhovující termín. Věnuje se vám, řekne vám detailně co vám bude dělat a proč, vysvětlí co máte dělat vy, co můžete od zákroku či léčby očekávat a co ne. Byl sem tu zatím 3x na pohotovosti (2x New York, jednou Hartford) a asi 5x u praktického lékaře či lékaře specialisty. Není to moc, vím, ale i tak je to nesrovnatelné s jakejmakoliv 8 návštěvama lékařů v ČR, kde se často nelze objednat kdy to člověk potřebuje, když už se někomu vnutím, tak je na mě nepříjemný, nebo mi výslovně řekne, že tohle mi vysvětlovat nebude, protože by to pro mě "stejně nebylo k pochopení" atd. Daní za to, jak sou tu všichni super-ochotní, mega přátelští a vše jiskří čistotou a novotou je samozřejmě ta cena. Jedna návštěva one-minute kliniky na Broadway mě stála 250 dolarů jen to fiklo. Jiný zákrok, který by v ČR "samozřejmě" hradila pojišťovna (ale dost možná by byl stejně drahý), tady stojí 2000 dolarů, rozdělené mezi mě a mého zaměstnavatele tak, že já platím 200 a on 1800. To si člověk hodně rychle rád vzpomene na 30kč u doktora co ste měli doma, že?  A musím říct, že orientovat se v tom, co vám který plán kryje a nekryje je dost složité. Se slzou v oku rád vzpomínám na to jak jednoduché to máme doma a přemýšlím: chtěl bych radši ten mizerný přístup a přeplněné čekárny, nebo zdejší složité soutěžní ale hyper-příjemné prostředí, kde kvalitní zdravotní pojištění stojí majlant a/nebo je fakt dobrým benefitem v práci, který nemá každý? Původně tahle sekce měla dát jasně bod ČR, ale ono to zdravotnictví "zdarma" pode mě člověka vede paradoxně k menší osobní odpovědnosti. Kouřím, fetuju, chlastám, žeru, nechodím na preventivky? Noaco, když mi něco bude, von to stát zatáhne. A já sem pro větší vlastní odpovědnost, takže nerad ale: Bod USA. 

45 years - 45 let mimo českou distribuci [8/10 A.S.]

1. Film 45 let není úplně jednoduchý na strávení. Ani na sledování. V podstatě je to banální příběh vykreslující období pěti dnů před oslavou 45 let výročí od svatby dvou hlavních postav, ale něco na něm vzbuzuje v člověku tíseň.

2.  Kate (Charlotte Rampling) a Geoff (Tom Courtenay) spolu v manželství žijí již 45 let. Na nadcházející sobotu plánují party, kde budou všichni jejich přátelé a společně se budou radovat z toho že Kate a Geoff jsou šťastni a spokojeni již téměř půl století.

3.  Ale je to skutečně tak? To se začne řešit s příchodem dopisu, ve kterém se Geoff dozvídá, že bylo ve Švýcarsku nalezeno tělo jeho bývalé přítelkyně, která tam zahynula před asi 50 lety.

4. Snímek natočil Andrew Haigh, (kterému se povedl předtím zejména film Weekend) a hlavní protagonisté (Rampling a Courtenay) už spolu zde vystupují podruhé, po neméně zdařilém filmu Night Train to Lisbon. A je nutno říct, že spolu na plátně působí velmi sžitě.

5. Scénář si Haigh adaptoval sám podle povídky In Another Country,* kterou napsal David Constantine.  Ta povídka je dobrá, vo tom žádná, ale nejzajímavšejší je samozřejmě ten původní příběh, na jehož základě vznikla.

(disent**) The Big Short - Sázka na nejistotu - [9/10 A.S.]

1.  The Big Short, film o několika lidech co předvídali krach na hypotéčním trhu v USA v roce 2007 a rozhodli se  na tom pokusit vydělat je v Česku trochu nešťastně distribuovaný pod názvem "Sázka na nejistotu" místo výstižnějšího "Sázka na krach" nebo aspoň "Spekulace s krachem". Ale když už žijeme ve světě, kde se název filmu "A History of Violence" přeloží a pustí do kin pod nesmyslným "Dějiny násilí", místo správného "Násilná minulost", nemůžeme darovanému titulu moc koukat do tlamy. Takže buďme rádi za to co je, a nebuďme nemyté rýpavé vagíny. Zní to rezignovaně? Takový je už žovit.

2. Režisérem snímku, co vás možná dostane do podobně odevzdané nálady, je Adam McKay. Člověk, co světu dal Anchormana, nebo seriál Eastbound & Down, několik dílů Saturday Night Life a různě povedené komedie, které si povětšinou sám psal. The Big Short tak představuje jeho debut v oblasti dramatu a studio Paramount mu umožnilo ho režírovat až poté, co přislíbil, že udělá Anchormena dvojku, kterýmžto sequelem se přiřadil k hrstce šťastlivců, co se jim povedlo udržet u pokračování stejnou (ne-li dosáhnout na lepší) kvalitu. Hurá.

The Equalizer (2014) – John Wick (2014) – Kingsman (2014): extrémně stručná srovnávací studie.

Půjdu rovnou k věci a nebudu se s tím mazat. Každému z filmů přidělím na začátek řekněme 500 bodů a podíváme se, jakou rychlostí je budou ztrácet. 

Nadále je budu označovat prostě jako E, JW a K. (Důležité upozornění: toto je dojmologie, ne exaktní věda!)

Zatímco John Wick je „neo-noir action thriller“ (0), Equalizer je „action neo-noir vigilante crime thriller“ (0) a Kingsman je „spy film“ (s tím si naserte, takže -10).

Igore, už mě fakt sereš, že nevracíš knížky do knihovny!

Secret In Their Eyes - mělo tam zůstat [5/10 A.S.]

1. A máme tu další hollywoodský remake kvalitního filmu na základě dobré knihy. Pokud někdo viděl originální, Oskarem oceněný argentinský film z roku 2009 "El secreto de sus ojos", tak ať na jeho americkou předělávku rozhodně zapomene. 

2. Pro ostatní: snímek je o nedořešené vraždě z před 13 lety, nedořešené lásce z té doby, a spoustě významných a záhadných pohledů z očí do očí, nebo do kamery.

jo, takhle tupě tam zíraj furt.

3. Obsazením do tohoto snímku byli vyplejtváni: Julia Roberts, Nicole Kidman, Chiwetel Eijofor a velmi příjemné překvapení v podobě Joe Colea. Tak jak umí výše zmínění hrát, tak se hrát snažili, ale působilo to křečovitě. Až na pár scén mezi Eijoforem, Michaelem Kellym a Alfredem Molinou, kterých ale zase není dost.

Revenant - Leova pouť za akademickou spravedlivostí [7/10 A.S.]

1. Tak si představuju, že v říjnu 2014 Leonardo DiCaprio seděl na jedné ze svých jachet a mnul si ruce kozy nějaký modelce, s pocitem, že svět je jeho hřiště. Měl parádní tzv. play-or-pay* kontrakt na příští film co měl natáčet Alejandro Iñárritu, jehož film Birdman právě v té době vešel s úspěchem do kin. A zároveň Lea uháněl Danny Boyle do filmu Steve Jobs. Moře bylo toho dne klidné, nebe modré, modelky povolné, co ještě si šlo přát.

2. Leo se zasnil. Od jeho první nominace na Oskara, za What's Eating Gilbert Grape, z roku 1994, uběhlo právě 20 let a 3 další neproměněné. Wolf of Wall Street stále trochu bolel. Zřejmě pod vlivem pocitu, že sice statistika nuda je, má však přesné údaje, projel si Leo data za posledních 20 let:  "kripl, transka, prezident, mim, kokta, alkoholik, homouš, psychopat, další prezident, další homouš (navíc obtloustlej a prakticky trpaslík), slepec, vrah, žid, zkorumpovanej policajt, gladiátor, pedofil, obsesivně-kompulsivní podivín, mentál, další alkáč a další mentál." Je to jasný, s rolí upjatého designéra se to na Oskara nedotáhne. Leo vytáhl telefon a odeslal svému agentovi: "Revenant. And it better fucking count, if imma let that bear ass-rape me. Can't be for nutin". Si tak představuju. A Jobse dostal Fassbender a zbytek je historie.

3. Dlouhý úvod k povídání o filmu Revenant byl nutný vzhledem k jeho podstatě: Leo se v roli vážně zraněného hraničáře pomstychtivě plazí za svým Oskarem. A cestou krvácí jak malá holka co zrovna dostala krámy a neví co s tím má dělat.

4. Je film vizuálně dechberoucí? Ano. Iñárritu opět spolupracoval se svým oblíbeným kameramanem Emmanuelem Lubezkim, a je to vidět. Točilo se jen s přirozeným světlem, a obraz vypadá natolik realisticky, že člověku je líto, že si na tu přírodu nemůže sáhnout. Chudáci producenti ovšem, protože světlo bylo v Kanadě a později Argentině tou dobou asi jen 5 hodin denně, a natáčení tak trvalo cca 2x déle než muselo. A pak přišlo špatné počasí. Přidejte k tomu fakt, že Iñárritu je údajně náladový despota a režíroval vedle profesionálního Lea taky hollywoodskou primadonu Toma Hardyho, a hysterické scénky na place prý nebyly ničím neobvyklým, a máte producentovu noční můru.