Recenze: Ghost in the Shell 2017 - vizuální mlask, obsahové splask [6.3/10 A.S.]

1. Film Ghost in the Shell se nejvíc bude líbit těm, kteří vůbec netuší, co nějaké Ghost in the Shell je, žádnou jeho předlohu nikdy neviděli a od filmu neočekávají hloubku. Čímž nechci říct, že snímek je vyloženě špatný, jen asi není ideální pro fanoušky originálu/originálů.

2. Pro ty bude totiž tenhle "reboot" (protože on to ani není pravý remake) frančízy původně japonské manga, později skvělého anime filmu, zklamáním. Ale to se dalo čekat. Kór když scénář psala zase skupina lidí a jeden z nich (Ehren Kruger) má scénáristicky na svědomí poslední 3 (tedy ty horší a nejhorší) Transformátory.

3. Ale aspoň že co filmu chybělo díky tomu, že Hollywood a nezajímavý režisér Rupert Sanders změnili, co mohli, a film zjednodušili pro diváka obsahově, se mu snažili vynahradit vizuálně. A vizuálně je film skutečně podnětný a vyplatí se na něj jít ve 3D nebo ve 4D a do toho světa se tak mít možnost maximálně vnořit. Mimochodem -  byl to můj první zážitek s 4D kinem a musím říct, že pro tento typ filmu je asi ideální a že mě ty pohyby křesla hodně bavily. Klidně jich mohlo být i víc.

4. Příběh tohoto Ghost in The Shell je takový... nijaký. Protože v roce 2017 už holt cyber-punk zjednodušený do "jsem robot nebo člověk a mám vůbec duši?" a "někdo potenciálně zlý mě chce zničit, protože jsem (potenciálně) mašina" je taaaak, ale TAAAK obnošený. Nemá ani cenu ho moc popisovat. Tak jen ve zkratce: roboto-kyborgo-člověk hledá ve svém nitru podstatu roboto-kyborgo-člověčenství a ostatní mu v tom různě brání či pomáhají. Děj je předžvejkaný do jednoduchých zkratek, rádoby hlubší myšlenky působí obnošeně.

Eye In The Sky - Colin Firth posílá dobrůtku [9,1/10 A.S.]

1. Eye In The Sky chci vidět eště jednou. Nejen protože mám v oblibě filmy co sou převážně konverzačky a převážně (tady vlastně úplně) v real time, ale protože mě zajímá, jestli ta atmosféra a napětí bude i napodruhé na stejné úrovni. Tak moc to bylo dobrý.

2. Film je o ROE (rules of engagement), konkrétně zde o tom, jak se dělá rozhodnutí, jestli přes dron, ovládaný podivně oteklým a oholeným Aaronem Paulem, pod vedením Britů v čele se stále sexy Helen Mirren, použít hellfire na teroristy někde v Africe, nebo ne. S veškerou svou pověstnou urputností vás nabádám, abyste se nedívali na trailer, ani si o ději filmu nezjišťovali víc a prostě se na to jen koukli.  Nejde o žádný nečekaný zvraty nebo překvapení, ale čistě o to, že ten příbeh je tak krásně vyprávěnej, tak nádherně se před váma rozbaluje, že by byla fakt škoda z toho pěkně zabalenéhé dárku pod stromečkem ten obal brutálně servat, neřku-li dopředu vědět, co je uvnitř. Ne, líp by mohlo fungovat přirovnání k dobrému striptýzu. Kdy dívka (nebo kluk, případně obojetný trpaslík, jak je ctěná libost) pomalu odkládá jednotlivé kousky oděvu, a je krásné to celé sledovat a dát jí ten prostor dělat si to pomalu po svém a překvapovat a napínat vás.  Místo toho, aby jí člověk dostal už předsvlečenou. Jo, to tělo bude furt stejně pěkný, ale proč se připravit o tu vizuální pastvu a příjemné očekávání a pnutí z toho, jak se pomalu svléká? Ok, zpět k filmu. (mental note to self: nepsat recenze pozdě večer).