Lisey a její příběh (2021) - 5/10

Knižní předloha (lišácky přeložená jako Lisey a její příběh) byla jedna z méně zajímavých pozdních (tzn. bez nelegálních drog, alkoholu a bouračce) Kingových děl, kde se zajímavý základ - jakási předběžná terapie autora, že za sebou nechá po smrti osamělou manželku, dychtivých agentů a spousta fanoušků magorů - rozmělnil do špatně poživatelné kaše z žánru fantasy, drama a "všichni jsou v prdeli". Bláboly utahaná kniha plná jako zaklínadel se opakujících dementních slov typu "darda" nebo "milunka", se stala součástí exkluzivního materiálu pro Apple TV v podobě osmidílného seriálu.

Tiché místo 2 (2020) - 6,5/10

S blížícím se létem a uvolněním protiepidemických opatření se konečně otevřela kina a jak bývá zvykem, distributoři si připravili várku hororů, kterým se v Čechách v letní sezóně daří. Áčkovými vlaštovkami pro sezónu se stal třetí díl příběhů manželského páru paranormálních vyšetřovatelů Conjuring 3 a už nějakou dobu pro plátna uskladněné pokračování hitu Tiché místo, na které u nás vyšla nadšená recenze a poněkud méně nadšený podcast dvou skeptických mužů hanících radost fanynce. Tuto recenzi píše jeden z nich.

Soutěž o nejproblémovější dítě začíná

Glass (2019) - 5/10

Stáří je mrcha! Do kin dorazil film, který po 18 letech navazuje na zdařilý snímek Unbreakable z roku 2000 - to byly časy, kdy jsem s ostatními filmovými fanoušky netrpělivě vyhlížel další film scénáristy a režiséra M. Nighta Shyamalana (jako se dnes čeká na nového Nolana nebo Finchera). Negativní recenze na novinku jsem si vysvětloval jako netrpělivost s pravděpodobnou hrou o sentiment a nostalgii diváka - a byl jsem připraven si to dopřát. Jak to dopadlo? Zaskočil mě zase režisér?

"Hurá, tak kdy pojedeme na výlet do mrakodrapu?"

Halloween (2018) - 8/10

Původní Halloween, jeho (slabší) pokračování a celkem i remake jsou (nejen v USA) velmi populární. "Boogeyman" Michael Myers řádí vždy během tohoto svátku (přidejme se zamhouřením oka nějaký ten čas navíc na útěk a cestu do rodného Haddonfieldu) a to z něj už v roce 1978 udělalo neoficiálního maskota svátku. Podobná asociace u Myersových soků nejde tak marketingově využít - Freddy Krueger nemůže propagovat léky na spaní a Jason nemůže lákat lidi na letní táboření u jezer. Podobně ikonickou se ale díky filmu stala Jamie Lee Curtis jako pomyslná antagonistka k Michaelovi a Donald Pleasance v roli neúnavného lovce svého bývalého pacienta Michaela. Obě postavy svedly s Myersem několik soubojů a do sedmičky se už Jamie Lee Curtis jednou vrátila. Znalci série se však rozhodně podivili, když v médiích vyšla zpráva, že se Laurie v podání Curtisové opět vrací. Premiéru načasovanou, jak jinak, na 40. výročí premiéry původního filmu už máme za sebou, tak jak to dopadlo?

Recenze: první z dvou desítek nejlepších amerických indie filmů v kinech v roce 2018

V letošním roce se urodilo velké množství kvalitních filmů z menších produkcí, nebo dokonce z rukou debutujících režisérů. Tady je jedna desítka těch filmů, které mne zatím nejvíc zaujaly. A už nyní je mezi nimi i film za maximální počet bodů. Druhou desítku si schovávám na uvedení na Silvestra, jelikož nyní teprve začíná tzv. pravá "oscarová sezóna" a v příštích cca 8 týdnech tak můžeme v kinech čekat ještě mnoho zajímavého i v rámci nezávislé tvorby (nebo si vzpomenu na něco, na co jsem prozatím zapomněla). Ale teď již to nejlepší z americké 2018 indie tvorby doposavad:

Halloween (1978) - 10/10

Do kin přichází další příspěvek série Halloween a z očekávání se stala malá událost. Michael Myers, vrah s bílou maskou, byl jednou z ikon hororového vesmíru, které se pevně zakotvily v popkultuře. Teď do kin přichází další pokračování, ale co je vlastně původní jednička zač a co znamenala pro (nejen) americkou kulturu?

Dojmologie: skvělý herec Paul Dano popisuje své režijní "poprvé"

1. Paul Dano už dlouho patří k mým oblíbeným hercům. Až na pár výjimek znám celou jeho filmografii. Nejvíc se mi líbil ve filmech: There Will Be Blood, Prisoners, Love and Mercy, Little Miss Sunshine. Ale hraje skvěle i v lehčích žánrech, jako třeba Knight and Day, The Girl Next Door nebo Ruby Sparks. Takže když jsem dostala příležitost jít si poslechnout o jeho zkušenosti jako prvorežiséra, a navíc si pak s ním i popovídat a zeptat se ho na pár otázek, zajásala jsem.  

2. Paul Dano totiž právě uvádí do kin svoji režijní prvotinu, rodinné drama Wildlife. Kde hlavní role dostali Jake Gyllenhaal a Carey Mulligan a kde Dano mimo režie ještě spolunapsal scénář (se svojí partnerkou Zoe Kazan, která je taktéž herečka a taktéž skvělá - The Big Sick, Ruby Sparks). A v souvislosti s propagací snímku se upsal i společnosti filmařů, které jsem členem, k tomu, že s námi stráví trochu času a poví nám, jak se mu režírovalo. Jako člověku, který film ani režii nestudoval, a nyní poprvé režíruje. To mě samozřejmě velmi zajímalo a ačkoliv jsem na rozdíl od něj nestrávila posledních 15 let svého života hraním pro jedny z nejzajímavějších režisérů současnosti, připadalo mi, že by to pro mě mohlo být nejen zábavné, ale i přínosné. 

The House That Jack Built (Jack staví dům) - 9/10

Dánský režisér Lars von Trier, na kterého nezvykle sedí zprofanované označení enfant terrible (přeložitelné jako "hrozné dítě" nebo "postrach rodiny") přichází s dalším skandálním filmem. Po prosťačce spolupracující s Bohem na cestě k záchraně přítele vagínou, nymfomance hledající spásu pro opotřebovanou vagínu nebo slepnoucí dělnici z kapitalistické továrny snící o životě v muzikálu nebo manželském páru na sexuální terapii v lese je hlavní hrdina sériový vrah.

Hlavní protagonista filmu Jack (Matt Dillon) je stavební inženýr, který se snaží postavit dokonalý dům. Čas tráví ještě vraždami, což ve Spojených státech v 70. letech nebyl zas tak ojedinělý koníček, jak nám popkultura často připomíná. Na cestě do pekla vypráví svému průvodci, básníkovi Vergiliovi (anděl nad Berlínem nebo Hitler v bunkru Bruno Ganz) o své "kariéře", čeká nás pět příběhů, které Jack považuje za důležité a hodně filozofování o násilí a smrti. Jack se totiž považuje za umělce a své činy pečlivě analyzuje během rozhovoru Vergiliem, kterého oslovuje přátelsky "Verge".

Recenze: The Old Man and the Gun - herec Robert Redford se loučí a bude vám to zatraceně líto [8,7/10 A.S.]

1. Režisér David Lowery už definitivně patří k mým oblíbencům. Jeho filmy s napětím očekávám a zašla bych si na ně do kina, i kdybych nechodila na vše, co v kinech vyjde. The Old Man and the Gun je jeho nejnovější snímek, který stejně jako jeho předchozí filmy působí komorně, intimně, bez důrazu na akci, ale s o to větším zaměřením na leckdy minimalistické, ale velmi působivé herecké výkony.

2. Robert Redford hraje Forresta Tuckera, postaršího gentlemana, jehož v životě nejvíc baví vykrádat banky. Je skutečně profesionálním a kariérním kriminálníkem. Který za život vykradl minimálně sto bank a velkou část svého života proseděl ve vězení, z kterého se třicetkrát pokusil utéct a 18x z toho úspěšně. Včetně z Alcatrazu a San Quentinu. Což už je opravdu výkon a sledovat na plátně jeho gentlemanské vykrádačky a fikané útěky je zábava.

3. Forrest Tucker byl v realitě podle všeho člověk s podobně silným charisma, jako má Robert Redford. Ačkoliv nebyl vizuálně tak oku lahodící, tak ho oběti a svědci jeho trestných činů popisují jako člověka, který měl příjemné vystupování, byl skvěle upraven, šarmantní, slušný, prostě opravdový gentleman. A i přísedící v porotě, která hlasovala pro jeho odsouzení nakonec dodala, že jedno se mu upřít nedá: ten člověk má fakt styl. #criminalswag

Recenze: An Evening with Beverly Luff Linn - pomyslné filmové dítě Davida Lynche a Monthy Pythonů [8/10 A.S.]

1. Naprosto vrcholně bizarní snímek An Evening with Beverly Luff Linn je film, který si zapamatujete. Je totiž hodně jiný. Než cokoliv, co jste zvyklí normálně vídat na plátně. Má skvělé obsazení sestávající z mixů vynikajících komiků a herců známých (Matt Berry, Jemaine Clement, Aubrey Plaza, Craig Robinson, Emile Hirsch) i neznámých (Sam Dissanayake, Jacob Wysocki, John Kerry). Ty vede režisér a scénárista Jim Hosking, jinak zjevně napůl šílenec. Má jednoduchou zápletku jak u Johna Wicka a stejně tak jako u Wicka je i zde jednoduchá motivace kvalitně zabalená do funkčního a promyšleného mikrosvěta. Jehož pravidla sice přesně neznáme, ale vnímáme, že to je svět velmi specifický, zajímavý a nemáme problém ho jako takový přijmout.

2. O čem snímek je, v podstatě nemá cenu popisovat, protože nad rámec toho, co vám řekne pár vět od distributora o něčím manželství a velkém magickém večeru, je ten film o nespočtu dalších věcech. Které jsou sice naprosto ze života (fascinace druhým člověkem, neopětované city, nuda, únava materiálu, touha po vzrušení, neschopnost kvalitní komunikace, hledání něčeho významnějšího atd. atd.), ale většinou jsou prezentovány v obalu působícím jako z jiného vesmíru. A o to je to zábavnější.

3. Posuďte sami. Jedna postava se vyjadřuje jen mručením. Velká část postav z nějakého důvodu nosí paruky nebo šortky v situacích, kde se ani jedno nehodí. Podivně velký vzorek populace obývající tento svět je esteticky hodně nevzhledný. Chce se mi říct, že opravdu daleko nad rámec běžného světa. Všichni se chovají extrémně divně a není jasné, jestli to jsou sérioví vrazi, autisti nebo běžní obyvatelé té komunity, ve které se příběh odehrává.