Glass (2019) - 6/10

18:06 Kverulant 0 Comments

Stáří je mrcha! Do kin dorazil film, který po 18 letech navazuje na zdařilý snímek Unbreakable z roku 2000 - to byly časy, kdy jsem s ostatními filmovými fanoušky netrpělivě vyhlížel další film scénáristy a režiséra M. Nighta Shyamalana (jako se dnes čeká na nového Nolana nebo Finchera). Negativní recenze na novinku jsem si vysvětloval jako netrpělivost s pravděpodobnou hrou o sentiment a nostalgii diváka - a byl jsem připraven si to dopřát. Jak to dopadlo? Zaskočil mě zase režisér?
"Hurá, tak kdy pojedeme na výlet do mrakodrapu?"
Unbreakable (v ČR se zavádějícím překladem Vyvolený) v roce 2000 předběhnul vlnu realistických komiksů, kterou později zažehnul Christopher Nolan se svou nadupanou trilogií o Batmanovi. Night napsal vlastní postavy, umístil je na obyčejné předměstí New Yorku a natočil civilní příběh komiksového nadšence (tradičně výborný Samuel L. Jackson), který se snaží přesvědčit jediného přeživšího vlakové havárie, pracovníka ochranky (citlivý a netradičně introvertní Bruce Willis), že je dost možná hrdina se zvláštními schopnostmi, jako mají postavy v komiksech. Unbreakable je kromě dobré filmařiny zajímavý i svým pohledem na komiksovou filozofii dobra a zla, potažmo nahlížení na smysl života optikou (potenciálních) superhrdinů. Tento aspekt jsem docenil až při připomínací repríze po letech a s překvapením zjistil, že film po komerční stránce uspěl nedostatečně na potenciální pokračování, asi protože v té době ještě lidé očekávali od komiksových adaptací (kterou Unbreakable díky své původnosti není) kryptofetišickou erotiku, kde jsou hrdinové navlečení do elasťáků, aby si je snad náhodou někdo nespletl s ostatními lidmi.
Dva týpci, kterým kvůli absenci spandexu v roce 2000 nikdo nevěřil supervlastnosti.
Další film, kterému je recenzovaný Glass pokračováním, je (trochu neohrabaně svou závěrečnou scénou přilepený do trilogie) Split (výstižně uvedený pod názvem Rozpolcený). V hororové škatulce nám režisér ve své obnovené kariéře naservíroval příběh zdánlivě obyčejného únosu tří slečen cvokem, jehož zdánlivá schizofrenie se ukáže být něčím mnohem komplikovanějším. Night v něm předvádí, že stále umí pracovat s očekáváním diváka a překvapit ho; a taky napsat zajímavou postavu hlavní hrdinky a padoucha. Herecký koncert suverénního (a slušně nabušeného) Jamese McAvoye pojistil spanilou jízdu kiny. Lehce neohrabaně přilepená závěrečná scéna Split přiřadila do Nightova "komiksového vesmíru" a filmoví fanoušci začali vzrušeně debatovat, kdy přijde pokračování Unbreakable. A o dva roky později je tady...
Do baru přijde chlápek s divnýma očima, Stockholmský syndrom a Whitney Houston, co přežila předávkování...
Snímek Glass natočený i přes účast špičkových tří ústředních herců za skromných 20 miliónů dolarů nám představuje situaci postav předchozích dvou filmů, obsazených stejnými herci i ve vedlejších rolích. Neztrácí čas vysvětlováním pro nové diváky, což je fajn. Bruce Willis stále zachraňuje lidi s pomocí syna. Multiosobnostní Horda (James McAvoy) unesl další středoškolačky někam do opuštěné továrny a Willis se je snaží najít dřív, než bude pozdě. Vývoj situace přivede oba pány do odlehlého psychiatrického ústavu, kde shodou okolností už nějakou dobu trčí na vozíku Mr. Glass (Samuel L. Jackson) v katatonickém stavu, nekomunikující a nejevící známky vnitřního života. Na scénu nastupuje Dr. Stapleová (Sarah Paulsonová s na lékařku neobvyklou vizáží zestárlé Lany del Rey) s teorií, že přesvědčení všech tří pánů o svých nadpřirozených schopnostech je psychická porucha, kterou lze léčit terapií (a později laserovým zásahem do mozku).
"So choose your last words, this is the last time
'Cause you and I, we were born to die.."
V tuto chvíli přichází první rozpaky. Divák si je poměrně po dvou filmech jistý, že hrdinové své schopnosti mají, čeká ho tedy neurčitý časový úsek, kdy se ho film snaží zmást pochybnostmi, zda se věci staly tak jak staly? K tomu se přidávají pochybnosti ohledně izolace nebezpečných pacientů a kvalifikace/počtu zaměstnanců ústavu. Film přivádí do děje každému hrdinovi rodinného příslušníka nebo blízkého, což je: matka pana Glasse, syn Bruce Willise a pro Hordu je blízkou osobou... přeživší oběť ze Splitu, která jej platonicky miluje za ty krásné zážitky, které jí připravil v předešlém filmu. Bolehlav fanouška přichází. A netečnost pana Skleněného je podobně geniální, jako když v Návratu blbého a blbějšího Jim Carrey předstíral ochrnutého pacienta, aby mu jeho parťák nalítnul - minule jsem se smál, teď už ne.
Surprise, motherfucker! Or not?
M. Night Shyamalan si během kariéry díky tradičním zvratům na koncích filmů ušil bič. Diváci už očekávali po dvou filmech podobná překvapení a kritizovali ho za méně překvapivá odhalení, a přisuzoval se tomu postupně klesající výdělek dalších snímků z kin. Občas jeho filmům i uškodilo, že se o nějaký zvrat snažil (například Znamení). To bylo trochu nefér, protože si pořád umí natočit žánrovku podle vlastního scénáře na zdánlivě ohrané téma a překvapit nejen zvratem na konci filmu, ale i netypickým vývojem děje v kombinaci s dobrým vedením herců a sem tam svěží kamerou. Definitivní pohřeb první části jeho kariéry v Hollywoodu přišel po strašlivých propadácích The Happening (legendární guilty pleasure, kde lidé utíkají po poli před sebevraždy-způsobujícími spóry z rostlin) a Avatar: The Last Airbender. Jeho zmrtvýchvstání přišlo s návratem k nízkorozpočtovým filmům, když v současnosti asi nejúspěšnější filmový producent Jason Blum pro svou společnost Blumhouse točící levné nápadité horory s vysokou návratnosti hledal nějaké další tvůrčí koně do své stáje. Každopádně, svou schopnost zaskočit diváka něčím, co nečekal, opět u Glasse využívá, ale ne k potěšení diváka, respektive fanouška "trilogie".
Ti, co vám vzali vaše dvě kila - režisér a producent
Snad k tomu přispěla snaha natočit pokračování Splitu a Unbreakable co nejrychleji nebo nízký rozpočet. Největší slabinou je neuspokojivé dlouhé finále, natočené jako nenápaditá akce na dvoře, kdy vyvrcholí osudy tří postav téměř spláchnutím do toalety. Night nezapomněl na své filozofování o komiksu z Unbreakable a snaží se jím závěr kořenit, ale působí to jako opravdu odfláklá práce. Na to jsme jistě osmnáct let nečekali. Podezření, že vás film považuje za dementa, sice postupně slábne vývojem děje, ale pořád zbyde pár úsměvných podivností. Čtyřicátník James McAvoy tu opět kromě kvalitního herectví předvádí špičkovou fyzickou formu, ale když už se asi pošesté výhrůžně svléká do půl těla, usmívá se ironicky už snad každý. Snad to neovlivní motivaci mladých začátečníků posilovat i dolní polovinu těla, když se pak stejně měníte do Netvora jen v teplácích. :-)
Néé, prosím, už se nechci dívat na další svlíkání!
Když to shrneme, je fajn vidět pohromadě dobré herce, kteří by si ale zasloužili lepší scénář. Režisér nás opět zaskočil, ale jinak než jsme čekali. Ani jsem si neuvědomoval, že je to dvouhodinový film a dodávám, že určitě stojí za to vidět, jak Night naložil s odkazem předešlých filmů - ke konci už jsem se jen sarkasticky usmíval, asi jako když se díváte na to, jak někdo zapaluje svou drahou vilu a jdete si ohřát k plamenům ruce, než přijedou hasiči a policie. Stáří je mrcha.

0 komentářů: