Recenze: All the Money in the World - ani všechny peníze světa nepomůžou natahované stopáži [7/10 A.S.]

1. Nejnovější film Ridleyho Scotta, All the Money in the World, byl dokončen a do kin uveden za poměrně dramatických událostí. Jen několik týdnů před premiérou se díky kauze #youtoo? přetáčely záběry, ve kterých do té doby vystupoval Kevin Spacey. Ridley Scott tak do role miliardáře J. Paula Gettyho získal Christophera Plummera, kterého ostatně chtěl pro tuto roli původně. A Plummer odvedl skvělou práci. Což nemění nic na věci, že je určitě dost fanoušků, kteří by rádi viděli film v původním znění a kterým díky přeobsazení sledování filmu trochu zhořkne.

2. Vedle absence Spaceyho je ale největším problémem filmu jeho délka. Snímek má 142 minut a scénárista David Scarpa (The day the Earth Stood Still) jeho sledování divákovi moc nezlehčuje. Scénář je na základě biografické knihy Johna Pearsona a ačkoliv hlavní postavy a ústřední motiv jsou samozřejmě věrné realitě, film vynechává pár linek, které by jistě pomohly lépe pochopit motivace některých postav v příběhu o tom, jak zarputilý bohatý stařec odmítá zaplatit vysoké výkupné za svého uneseného vnuka.

3. Když se Gail (Michelle Williams), matka uneseného hipíka Paula (Charlie Plummer), dozví, že její syn byl kýmsi unesen v Římě, kde se do té doby poflakoval, nechával vyhazovat ze škol a pil první ligu, její první věta do telefonu je v šoku pronesené: "Je tohle nějaký vtip?". Té věty se pak podivně drží jak vyšetřující agenti, kteří se jí ptají, proč se pídila po tom, jestli to je vtip, tak sám magnát. A divákovi to připadá divné. Proč by matka v prvotní reakci nemohla prostě nevěřit tomu, co slyší?

The Wizard of Lies (Čaroděj ze země lží, 2017) - 6/10

HBO na podzim minulého roku uvedlo film o Bernie Madoffovi, největším finančním podvodníkovi v dějinách USA. Místo v žebříčku si Bernie vysloužil vytaháním 65 miliard dolarů z kapes investorů, které nalákal do svého fondu (ve skutečnosti typického Ponziho schématu, kde se peníze vkladatelů nijak neinvestují, jen se z nich vyplácí údajné výnosy). Je to cynická řachanda ve stylu Vlk z Wall Streetu, něco jako Sázka na nejistotu nebo vzhledem počtu stále žijících obětí opatrný decentní film?

Hlavní je podoba s předlohou, pak to ještě možná nějak zahrát.

Recenze: Den of Thieves - elitně otravný Gerard Butler vs mudrující kriminálníci z L.A. kopírují Michaela Manna - [5.3/10 A.S.]

1. Den of Thieves je jedním z těch filmů, kde je možné si všimnout velkého bodového rozdílu v hodnocení fanoušků a kritiků.  Fanoušci tomu dávají 8-9 z 10, zatímco kritici kolem trojky. Osobně chápu obě strany.

2. Skupina drsných policajtů vedených pomačkaným Nickem Flanaganem (nově odulý Gerard Butler) se žene za skupinkou kriminálníků vedených mastermindem s přezdívkou Merrimen (Pablo Schreiber). Ti plánují vykrást nevykradnutelnou národní banku, ve které se každý den likvidují bankovky, které se tak vyřazují z oběhu, a tudíž pokud se je povede ukrást po odpisu z knih, ale před fyzickou likvidací, tak dle Merrimena "nebudou nikomu chybět". Což JE zajímavý nápad. Ale divák se záhy musí smířit s tím, že se dívá na snímek VELMI inspirovaný filmem Heat od Michaela Manna. Křísnutý Inside Manem od Spika Lee (pokud jste neviděli, napravte), ale režírovaný debutantem Christianem Gudegastem, který předtím napsal London Has Fallen. Tedy je nutné upravit svá očekávání a vědět, že příběh, při kterém budeme sledovat dva vůdčí typy, každého na jiné straně bariéry a každého s jinou funkčností morálního kompasu, nebude moc na výši. 

3. Režisér nám záhy po začátku filmu dost polopaticky podává, co po nás chce: agresivní macho policajt má své mouchy, geniální kriminálník má své přednosti, a teď se, diváku, rozhoduj, komu budeš fandit. U tradičních "heist" filmů divák fandí kriminálníkům a přeje jim, aby se jim jejich plán vydařil. Za ty nejlepší heisty, u kterých toto funguje jmenuji: Ocean's Eleven, Hold-Up (připomeňme si vedle Belmonda i nahou a mladou Kim Catrall), Inside Man, A Fish Called Wanda, The Taking of Pelham 123 (originál). Pak jsou krimi filmy, kde fandíte policajtům, aby chytli kriminálníka. The Departed, Serpico, Fargo. A pak spíše komediálně laděné snímky, kde se protistrany, policajt a kriminálník, spřátelí:  2 Guns, Bulletproof, a jelikož jsou oba sympatičtí (nebo vtipní), ale přesto je jeden zločinec a druhý policajt, divák si tak od půlky láme hlavu nad tím, jak scénář vyřeší, aby se justice nažrala a film zůstal celý. Nutno podotknout, že z těch dvou zmíněných příkladů se to scénáristicky nejlépe povedlo té Sandlerovině. Jak jinak.

Dojmologie: Jak se žije v USA? Mít zbraň, nebo nemít zbraň, to je oč tu běží!

 
1. Vždycky, když už mám pocit, že mě tu nic nepřekvapí, tak mě něco zase překvapí. Například dnes, ve fitku. Ve fitku, kam chodí převážně muži, a převážně nebílí. Většinou tam tedy jsou jen černoši, a pár nějakých mexikánců. Ve fitku, které patří k těm levnějším a podle toho i vypadá. Ale má víceméně vše co člověk potřebuje, tak proč platit někde jinde za bílej luxus. Nebo ne?

2. Možná protože pak by člověk nemusel cvičit bok po boku s lidma, který při posilování mají za pasem zbraň. Víceméně otevřeně. Tihle tři dnešní exempláři (tak kolem 40-50 let, docela gangsta-looking) své zbraně dokonce ani neměli v pouzdře, ani na klipsně, nebo nějakém  standardním ukotvení. Měli zbraně tak jak to známe z filmů, prostě jen za pasem, za páskem notně volných kalhot. Při dělání dřepů s činkou! A když cvičili, tak  k tomu házeli sveřepě drsnými výrazy pořádných alfa samců. A to by bylo, aby tím nebyl obraz dokonalého gangsta z místního "hoodu" dotvořen, ne?

3. Jak teď sedím v obýváku a poslouchám sanitky a policejní auta řvoucí za okny (standardní zvuková kulisa v NYC skoro 24/7) přemýšlím nad tím, jestli si někdy zvyknu na to že na ulicích vidím na lidech zbraně. Jestli si na to chci zvyknout. A o kolik jiné je o tom číst, nebo to vidět ve filmu a pak fakticky na ulici v běžném městském životě potkávat lidi se zbraní v ruce.

Recenze: Three Billboards Outside Ebbing, Missouri - skloňte se před mistrovským dílem [9.7/10 A.S.]

1. Three Billboards Outside Ebbing, Missouri je jeden z těch filmů, které si budete pamatovat ještě dlouho poté, co opustíte kinosál. Jak víte, tak svým čtenářům s oblibou vyhrožuji, a ani tentokrát si tuto možnost nenechám ujít. Tedy: pokud si tento klenot kinematografie nelegálně stáhnete doma, a/nebo se na něj budete napoprvé dívat na malé obrazovce, vězte, že si předplácíte vstupenku do pekla tak drsného, že proti tomu mučení lebky zvané budík (ve formě například doživotního nuceného sledování smyčky "the best of Špindl") bude procházka růžovou zahradou. 

2. V příběhu o tom, k čemu může člověka dohnat zármutek a nezpracované sklony k agresivitě, není jednoduché identifikovat dobro a zlo. To se stává poslední dobou na plátně málokdy. Podobně kvalitně byly vykresleny postavy například v Breaking Bad a je skvělé, když se to opravdu povede jako tady. Kdy divák během filmu několikrát přemýšlí nad tím, jestli fandí té správné straně. Neřkuli když se stane zázrak a režisér diváka svým umem "donutí" přehodnotit svá očekávaní, prolamuje klišé a nechá vás v náklonnosti vůči postavám klidně několikrát během filmu přeběhnout k protistraně a zpět. 

Recenze: The Commuter: běsný Liam Neeson chycený ve vlaku s Fendrem proti všem [4,6/10. A.S.]

1. Ani božský Liam Neeson neutáhne vše. Ve svém novém filmu The Commuter nese na svých bedrech nejen celý vlak, ale i zápletku vykradenou částečně od Agathy Christie a částečně od Kubricka. Ano, režisér přiznaně slaboduchých akčních snímků, Jaume Collet-Serra, se inspiroval u těchto velikánů literatury a kinematografie. A přestože ty aspekty jsou ve filmu nositeli projevů těch nejsilnějších emocí (jako třeba smích), výsledek bohužel skoro nestojí za zhlédnutí.

2. To skoro říkám proto, protože je tam Liam Neeson, který dokáže svým nasazením, fyzickým i emočním výkonem, sexy hlasem a nyvě odhodlaným pohledem do kamery, kdykoliv mu někdo vezme rodinu, kvalitativně pozdvihnout cokoliv, v čem je. Byť by to byla třeba reklama na menstruační vložky, Neeson by určitě způsobil, že by je muži občas šli nejen dobrovolně, ale i pyšně svým partnerkám pořídit. Prodavačům by pak mohli drsně říct, že mají "a very particular set of skills". Prostě Liam rocks.

3. V Commuterovi ale dostane strašně těžký úkol, a to nejen ten od náhodně kolemjedoucí spolucestující Joanny (sexy Vera Farmiga, napůl na plátna přinášející to lepší z Normy Bates), aby našel "člověka, který na ten vlak nepatří", ale ještě daleko těžší zadání má od režiséra: hraj to jako by ten scénář a tvoje chování v něm dávalo smysl. Což nedává. A je to škoda, protože Liam by si zasloužil trochu lepší scénář a víc prostoru než několik Faradaových klecí a pár mobilů, které příhodně nefungují, když mají, nebo jim dochází baterky. A víc než skupinu poloherců okolo, kteří svým stereotypem sice naprosto odpovídají osazenstvu běžného "commuter" vlaku (zvláště pak ten arogantní broker, co celou cestu mluví nahlas přes headset a dělá u toho "velkej business", to je snad standardní vybavení každého rush hour vlaku), ale ve filmu jsou v takové koncentraci bez toho, že by byli obloženi normálními postavami, že nakonec skončí jako otravné prázdné figurky.

Čertoviny - z pekla štěstí na pár dobrých herců a líbivou kameru [5/10 A.S.]

1. Za posledních cca 20 let jsem neviděla žádný nový autorský film Zdeňka Trošky. Nebyl to ani tak úmysl, jako spíš vedlejší účinek utrpění pár scén z Kameňáků a Babovřesků v televizi při návštěvě starého rodiče na vesnici. 

2. Z toho ale pramení jedno pozitivum: poslední kinozážitek se Zdeňkem Troškou mám asi s pohádkou Princezna ze mlejna a na to jsem zkusila i pocitově navázat u sledování Čertovin. K tomu musím ještě dodat, že mám pohádky ráda a navíc (byť to tak nemusí vypadat) intenzivně fandím českému filmu. Takže z hlediska žánru a zaměření myslím, že jsem se i mohla relativně blížit cílové skupině.

3. V Čertovinách, příběhu o několika čertech, kteří se snaží na světě porůznu svádět lidi k zhřešení a tudíž vstupence do pekla, jde ale hlavně o to, aby byl snímek snadno stravitelný. Z hlediska hodně malých dětí, zřejmě. Protože film neobsahuje (mimo úvodní oplzle nevtipné zmínce o pantátovi, co má pro panímámu prima kládu - zopakováno o 20 vteřin později ve variaci tak, že má tu kládu pro koně, wtf) v podstatě žádný humor pro dospělejší diváky. Což je u pohádky asi nakonec v pořádku, rodiče se zabaví pohledem na sličné slečny nebo popcornem, zřejmě.

Recenze: Molly's Game - pokerovou "princeznu" s daddy issues obhajuje spanilý Mirek Dušín [7/10 A.S.]

1. Molly's Game natočil jako svůj první režijní počin scénárista Aaron Sorkin. Kterého určitě znáte jako mistra slova z filmů The Social Network, Moneyball nebo Steve Jobs. Sorkin má dar psát úderné, ale přitom vzletné a vysoce funkční dialogy, a jako jednomu z mála se mu daří psát scénáře, které fungují i při natočení se záměrem presentovat děj jakoby v reálném čase. Což se ne vždy povede. Srovnej Steve Jobs s Money Monster.

2. Sorkinova scénáristická filmografie se většinou opírá o příběhy, které se skutečně staly (i A Few Good Men je založené na reálném incidentu z Guantanama), a jinak tomu není ani u Molly's Game. Příběhu o Molly Bloom, vrcholové lyžařce, ze které se stala úspěšná pořadatelka exklusivních her pokeru, což přitáhlo pozornost FBI, vévodí Jessica Chastain v hlavní roli. Je pravděpodobné, že za svůj výkon bude nominovaná na Oscara (ještě jsem neviděla The Post, abych odhadla, jak velká hrozba je tento rok Meryl Streep, a jestli se tam Jessica vedle garantované Sally Hawkins, Frances McDormand, Greta Gerwig a solidně predikované Margot Robbie vejde), už má za sebou nominaci na Zlatý Globus, stejně jako Sorkin za svůj scénář, který je adaptací knihy samotné Molly Bloom.

3. Obsazení je vhodné a Jessica je své předloze opravdu podobná. Molly Bloom si sama přála, aby ji zrovna tahle Hollywoodská zrzka hrála. Proč ne. Obě to jsou velmi atraktivní ženy, kterým není problém věřit, že se úspěšně pohybovaly ve společnosti bohatství, moci a vysoké hry. A zde snad ještě víc než kdy jindy umí Jessica prodat svou sexualitu a skutečně se na to dobře dívá, nejen díky pěkné kameře od Charlotte Bruus Christensen. Která svou optikou například zachraňovala jinak ne moc povedenou The Girl on the Train.

Recenze: Insidious: The Last Key - kdo se bojí, ať jde na to do kina [3/10 A.S.]

1. U Insidious: The Last Key se pravděpodobně nebudete moc bát. Osobně jsem se ani nelekala, kdy jsem měla. Na jednu stranu je to pro mě výhoda, protože nehrozilo, že si rozleju pití, nebo prudkým pohybem vyrazím zuby sousedovi, na druhou stranu se bojím ráda, takže trochu zklamání.

2. Čtvrtý díl nám objasní minulost samotné Elise (Lin Shaye), kterou coby nadané médium spolu s jejími "sidekicks" známe již z prvního (výborného) dílu Insidious hororové "haunted" ságy. Pro fanoušky Insidious světa to jistě bude zajímavé, protože s Elise se tentokrát setkáme již jako s malou dívkou, která (tradičně) trpí rukou přísného (eh, sadistického, psychopatického) otce, který ji trestá za to, že holčička vidí duchy a různě ji psychicky i fyzicky deptá, což vede k rodinné tragédii.

3. Později, v již starším vydání se stále traumatizovaná Elise stejně musí do domu, kde vyrůstala, vrátit a konfrontovat své vzpomínky na dětství a vyrovnat se s pocitem, že sama možná kdysi způsobila příval nějakého zla na tento svět. Doprovází ji samozřejmě Tucker a Specks. Zvláště Tucker (Angus Sampson) pak film svou přítomností zachraňuje, protože je nositelem aspoň nějakého humoru ve filmu a to již od první scény, ve které se vyskytne.

Sklepica & Nejdetonický s.r.(v).o. - výročí atentátu

1. Adam se probudil překvapivě brzy. Možá za to mohla ta čerstvá díra po sedmičče, kterou mu včera z těla vyrvala nádherná mladá zubařka, po asi půl hodině pokládání svých prsou Adamovi na tvář a souběžnému brutalizování jeho čelisti. Nabízela sice Adamovi injekci, ale to nevěděla, s kým  má tu čest. Když mu mezi dásně rvala nějaký ostrý přístroj s názvem "oddělovač zubů" s opatrným varováním "teď to asi bude trochu bolet" Adam se vnitřně usmál. Navenek nemohl, protože mu držku držela v rozvíráku. Roztahování mezizubního prostoru ostrými předměty, a kroucení zdravými zuby ovšem byla Adamova běžná domácí kratochvíle. Chtěl lékařce říct, že může ten klínek zarazit mezi každý zub, který Adam má a udělat z jeho pusy pořádně krvavé řečiště, ale přišlo mu to málo lyrické na to, jak velké potěšení by mu to způsobilo. Plus měl pořád hubu v rozvíráku, takže možnost komunikace byla velmi omezená.

2. Když už byl Adam tak brzy vzhůru, protože pulsující díra v puse mu nedala spát, rozhodl se, že dožene učení německých frází, které včera díky návštěvě zubařky odložil. Nalistoval příslušné stránky v učebnici, kterou dostal od své skoro-přítelkyně, Luizy. Pečlivě učebnici přetvořila k "obrazu svému" a přepsala podle ní nevhodná slova jinými. Ein ball Jude is auf dem Tish. Unter dem Tish ist ein Jude. Wo ist der Jude? Wo verstecken sich die Judenschweinen? Němčina Adamovi nepřišla jednoduchá. Ale udělal by cokoliv, aby potěšil Luizu. Přeci jen to byla ona, kdo ho před pár lety zachránil před smrtí uhořením.