Recenze: The Meyerowitz Stories - Sandlerova reálná šance na nominaci na Oskara [9.7/10 A.S.]

1. Málokterému filmovému fanouškovi se poštěstí, aby se v jednom filmu sešli 2 z jeho 3 nejoblíbenějších herců vůbec a film ještě k tomu napsal a režíroval jeho oblíbený režisér. Kdyby v The Meyerowitz Stories (new and selected) vedle Dustina Hoffmana a Adama Sandlera byl místo Bena Stillera Tom Cruise, už bych nepotřebovala Vánoce. Ale z té spolupráce měli radost i sami herci, protože ti hlavní pracovali pro Baumbacha dobrovolně, rádi a zadarmo.

2. Nový snímek režiséra Noaha Baumbacha (odborníka na tragikomicky hluboce poškozené lidské vztahy, se zvláštním zřetelem na vztahy rodinné, např. The Squid and the Whale,  Greenberg, While We're Young) se opravdu povedl. Kdo tohoto režiséra nezná, může si v duchu říct, že je to takový trochu odstředěný a více na styl "indie" zaměřený Wes Anderson a bude mít dobrou představu. Baumbach Wese Andersona "připomíná" i díky tomu, že je autorem několika scénářů, které Anderson zfilmoval. Například The Life Aquatic with Steve Zissou nebo jeden z Andersonových nejlepších: Fantastic Mr. Fox.

3. Film Meyerowitz Stories vypráví několik vzájemně souvisejících příběhů z rodiny svérázného patriarchy Harolda Meyerowitze. Harold je starý, sebestředný a značně extravagantní umělec, který se necítí dostatečně uznávaný ve světě kultury a možná právě proto se o to víc snaží, aby se kolem něj vše točilo aspoň doma. Během filmu tak velmi fikaně, vtipně, ale zároveň brutálně terorizuje všechny okolo. Harold má tři děti. Dva syny, rozvádějící se ho neurotika Dannyho (Sandler at his best) a úspěšného právníka Matthewa (Stiller) a dceru, introvertní myšku Jean. Kterou hraje skvělá Elizabeth Marvel. Jako kdyby vypadla z filmu Woodyho Allena, v jehož hře A Second Hand Memory momentálně působí v New Yorku. Harold má také již několikátou manželku, alkoholičku Maureen (Emma Thompson)*. V menších rolích se zde také objeví: Judd Hirsh, stále nádherná Sigourney Weaver, Adam Driver nebo Candice Bergen. Až budete film sledovat, tak pokud vám bude připadat casting podivně dobrý, je to tím, že ho dělala dvojice Douglas Aibel a Francine Maisler. A ti mají za sebou úspěchy v podobě obsazení: Manchester By The Sea, The Revenant, Birdman, The Grand Budapest Hotel, Moonrise Kingdom, Blade Runner 2049 nebo The Big Short. A i zde se jim podařilo pro film zajistit kolektiv skvěle k sobě padnoucích herců a to nejen z řad těch slavných (protože pro několik z nich režisér přímo ty role psal), ale i těch relativně neznámých. Např. Grace Van Patten (která je dost podobná Shailene Woodley) v roli Elizy, dospívající svobodomyslné dcery Adama Sandlera. A sám Hoffman kupodivu už hrál otce jak Sandlera, v The Cobbler, tak Stillera, v Meet the Fockers.  A opravdu jim tohle spárování sedne.

Recenze: The Foreigner - Jackie Chan je bůh. I v jinak průměrném filmu. [6.6/10 A.S.]

1. Nový film, ve kterém hraje Jackie Chan, se jmenuje The Foreigner a je adaptací podle všeho velmi povedené knihy, The Chinaman, kterou spisovatel Stephen Leather napsal na konci osmdesátých let minulého století. A v tom právě spočívá podle mě největší problém snímku. Není totiž podaný jako retro, ale současný, čímž je dost neaktuální.

2. Když Stephen Leather pracoval v osmdesátých letech jako editor britských Times, byly rozepře mezi Brity a Iry na vrcholu, stejně jako činnost organizace IRA. V dnešní době je ale IRA už spíše archaický problém, na který se filmoví fanoušci rozpomenou leda tehdy, když se opět dívají na filmy In the Name of the Father, 50 Dead Men Walking, The Jackal nebo výtečnou '71. V devadesátých letech, kdy byla kniha poprvé vydaná, byla IRA relevantní asi jako dneska terosté z řad muslimů, takže se o ní točily filmy jak na běžícím pásu. Michael Collins, Patriot Game nebo The Devil's Own třeba. Ale po roce dva tisíce (a po tzv. Belfastské dohodě) už činnost IRY a s ní i napětí mezi Brity a Iry logicky upadalo. Takže pak například drama z roku 2008 Hunger, s Fassbenderem v hlavní roli, správně bralo tématiku irsko-anglického konfliktu jako "podívání do historie". Proč tohle neudělal Foreigner s Chanem, a nezasadil film do 80.-90. let, kam příběh patří, je mi záhadou. 

3. The Foreigner vypráví příběh Quana, hodného čínského imigranta, který v Londýně má svůj restaurant a dcerku, kterou nadevše miluje. A je tak pochopitelně dosti naštván, když mu ji teroristé zabijí. Kdyby se filmu dodal trochu modernější (nebo naopak přiznaně retro) kabát, mohl by být super. Jenže vzhledem k tomu, že zlí teroristé se ukáží být z IRA, se film následně dost detailně věnuje irsko-britským vztahům a ilustruje je jako v současnosti velmi napjaté, to působí trochu komicky. Stejně jako neschopnost policie/ bodyguardů/rozvědky dopadnout včas Chanova Quana. Ale obecně šel film příliš do hloubky a předpokládal znalosti, které běžný divák Chanových filmů asi nemá*. Domnívám se totiž, že málokdo se bude dnes automaticky orientovat v termínech jako PIRA, CIRA nebo OIRA (Provisional IRA, Official IRA nebo Continuity IRA), kterými snímek operuje, a málokdo v kontextu dnešního světa pochopí motivaci hlavních zlounů a z ní vyplývajících několik filmových twistů.

Recenze: Brigsby Bear - retrofuturistická tragikomedie pro všechny nerdy [8.3/10 A.S.]

1. Do kina vás na film Brigsby Bear poslat asi nemůžu, neboť to nevypadá, že by šel v dohledné době do českých kin. Ale určitě se objeví na nějakých nosičích a kdo se na něj následně podívá, ten neprohloupí.

2. Tedy. Pokud u něj platí alespoň jedna z následujících podmínek. A) sám je nerd, nebo aspoň tak trochu divný, či má koníček, do kterého je tak zažraný, že to ostatním lidem, kteří jeho nadšení nesdílí, může připadat až chorobné. Nebo B) rád se dívá na filmy o takových lidech. Případně C) chce prožít hodinu a půl u chytrého, originálního filmu, jehož ústředním motivem je: zápal pro věc. 

3. V tomto případě je tím zápalem zájem mladého Jamese (skvělý Kyle Mooney, znáte možná z SNL) o televizní pořad o medvědu jménem Brigsby. Brigsby je něco jako super-medvěd, který nejenže zachraňuje různé bytosti, země, planety a možná i galaxie, ale ještě u toho diváka vzdělává. Nadprůměrně inteligentní James je jím velmi fascinován. O to víc, že vyrůstá v rodině trochu podivně se chovajících lidí, kterým vévodí jeho otec, kterého bravurně hraje Mark Hamill.

4. Od prvních chvil tohoto filmu, který produkovalo trio The Lonely Island, je divákovi jasné, že všechny postavy jsou tak trochu cáklé, půjde jen o to, do jaké míry. Na své si již během úvodních scén přijdou nerdi do matematiky a fyziky. Režisér Dave McCary se ve svém celovečerním debutu zhostil role kreativního vládce své vize opravdu výborně. Film velmi zdařile kombinuje absurdnost se všedností, jemné emoce citlivého muže s šokujícím vývojem v ději, záběry, které vypadají chvilku snově, chvilku jako z loutkového divadla, se záběry jak z reality, byť jednou retro, podruhé futuro. A vy nevíte, co si o tom vlastně všem myslet. Ale baví vás to sledovat.

Recenze: The Killing of a Sacred Deer - jen středně úchylné, ale povedené drama [7/10 A.S.]

1. Po tom, jak moc se mi líbila bizarní temná komedie The Lobster, jsem se na The Killing of a Sacred Deer, nový film od řeckého režiséra Yorgose Lanthimose, těšila hodně. Mé nadšení ještě zvýšil pořadatel, který v Lucerně minulý týden v rámci projektu Be2can tento film uváděl. Film totiž nejprve několikrát z pódia označil za nesmírně drsný, temný, možná použil i slovo zvrácený a varoval diváky, že to je jen pro otrlé a že jim možná z toho bude zle a po promítání mu mohou jít říct, jak moc se jim film kvůli tomu nelíbil, ale on že si za ním i tak bude stát.

2. To mne, logicky, naprosto nadchlo. Chyba. Film není prakticky vůbec zvrhlý, ani zvrácený. Má temnou atmosféru, ano, ale spíše napínavou, rozhodně v něm však není taková míra náhodné brutality či zvrhlých nápadů, jako třeba právě v Lobsterovi. Takže kvůli tomu svá očekávání nezvyšujte. Ale zároveň se prosím nenechte odradit tím, že to není tak hard-core jako třeba Saló aneb 120 dnů sodomy.

3. Příběh o Stevenovi Murphym, úspěšném kardiochirurgovi (skvělý Colin Farrell), jeho vztahu k podivnému teenagerovi Martinovi (snad ještě skvělejší Barry Keoghan, znáte z Dunkirku) a o tom, jaké napětí a problémy vzbudí tento vztah v Murphyho rodině (v čele s manželkou, kterou hraje Nicole Kidman), je nádherně natočený. Vizuálně je to vedle Blade Runnera 2049 pro mne momentálně mezi několika "nej" roku 2017. Na rozdíl od svých předchozích filmů zde Lanthimos kameru používá častěji v pohybu a z pozice za nebo před protagonisty, které sleduje skoro ve stejném tempu jejich chůze a vytváří tak dojem, jako by s nimi šla nějaká paranormální entita, skrze jejíž "oči" vy sledujete scénu. Velmi zajímavé a místy i díky tomu snímek připomíná něco od Kubricka, jak vizuálně, tak pocitově.

Recenze: Blade Runner 2049 - lidštější než lidské? Těžko. [7.6/10 A.S.]

1. Hodnotit film Blade Runner 2049 je pro mne velmi těžké. Hlavně proto, že původní film (prakticky ve všech jeho verzích, včetně té kino verze s voice-overem) patří mezi těch pár filmů, které mne nejen bavily od začátku do konce a emočně mě oslovily, ale které mi i daly spoustu podnětů k dalšímu přemýšlení, vyhledávání podobných děl a nakonec i k vlastní tvorbě a zkoumání konceptu, který Ridley Scott ve svém filmu na motivy povídky Philipa K. Dicka předestřel v původním filmu/ech. Nejraději mám asi jako skoro každý sci-fi fanda Blade Runner ve verzi Final Cut.

2. Od jeho pokračování bych tedy logicky chtěla kvalitativně podobný zážitek. Ačkoliv mi dopředu mělo být jasné, že to nebude možné, tak fantastické ohlasy ze zahraničí mne naplnily tou trochu naděje na to, že opět v kině uvidím něco opravdu originálního a dechberoucího.

3. Protože to pro mne původní Blade Runner byl. Originální dechberoucí filmové dílo, které nejen svým příběhem, ale i hudbou a vizuálním zpracováním přinášelo něco, co mi připadalo (a stále připadá) neomšelé. Bohužel v Blade Runner 2049 se tento pocit nedostavil. Nyní, druhý den od zhlédnutí, přemýšlím, které scény si nejvíc vybavuji, a to sice scénu s koníkem, kterou ale považuju za trochu kýčovitou, a pak asi závěrečnou akci, ale to čistě kvůli té (velmi hezké) akci. Nic duchovně obohacujícího na mne z toho filmu bohužel nedýchlo.

4. Příběh o tom, jak lovec replikantů, Blade Runner zvaný K (Ryan Gosling), přijde v roce 2049 na tajemství z roku 2019, které má na jeho život významný dopad, nebyl špatný. Ale nebyl ničím uchvacující, nad rámec toho, že nadšený fanoušek jedničky čekal na reference, camea, podobné hudební motivy (škoda že hudbu nedělal Jóhannsson), na rozvinuté linky, které původní film naznačil, a radoval se tak asi nejvíc z každého záběru, který mu toto nějak splnil.

Recenze: Wind River - skvělá chlapská "romantika" [8.6/10 A.S.]

1. Film Wind River, finální část trilogie z oblasti "American Frontier" (do které od Taylora Sheridana patří ještě Sicario a Hell or High Water), se povedl. A to natolik, že radím nejen pravidelným, ale i svátečním návštěvníkům kinosálů, aby si ho nenechali ujít na velkém plátně.

2. Wind River je považován za režijní debut Taylora Sheridana, talentovaného scénaristy nominovaného na Oscara. Ale ve skutečnosti se jedná už o jeho druhý režijní počin, po hororu Vile z roku 2011. Který také prý nebyl špatný. Ale Wind River je úplně jiná kategorie kvality. 

3. Příběh o lovci a stopaři (Jeremy Renner, podávající možná nejlepší výkon své kariéry), který v USA v zasněženém Wyomingu pomáhá mladé FBI agentce (překvapivě dobře hrající Elizabeth Olsen) řešit smrt mladé dívky z indiánské osady Wind River, je poutavý, přiměřeně napínavý, chytrý a citlivý. A to říkám přes fakt, že snímek zachycuje i tak brutální jednání, jako je znásilnění a vražda.

Recenze: A Ghost Story - prima festivalová úchylárna [8/10 A.S.]

1. Snímek A Ghost Story mne lákal jak svým obsazením (plakát sliboval Rooney Mara a Caseyho Afflecka), tak režisérem Davidem Lowerym (který mne po Aint Them Bodies Saints zaujal i kvalitní pohádkou Pete's Dragon) a i tématikou (ať žijí duchové!).

2. Mírným zklamáním pro mne bylo, že Casey Affleck tráví až na asi 3 krátké scény celý film pod prostěradlem, kterým je jeho postava ducha od hlavy k patám pokrytá, a ani skrze díry na oči mu nejsou vidět oči. Rooney Mara je ve filmu také jen asi pětinu času. Takže pokud to chce někdo vidět kvůli této dvojici, ať si rovnou upraví svá očekávání.

Recenze: Detroit - zajímavé drama jedné noci [7,5/10 A.S.]

1. Detroit je nejnovější snímek režisérky Kathryn Bigelow. Ta má na kontě kvalitní filmy jako: Zero Dark Thirty nebo The Hurt Locker, za který dostala dva Oscary. Ale nesmí se zapomenout ani na její neméně (byť jiným způsobem) povedený Point Break (1991), kde se ve své první akční roli představil John Wick Keanu Reeves.  

2. Takže na nový film právě této režisérky je záhodno se vždy těšit. Ani teď tomu u mne nebylo jinak. A trailer, poukazující na nepokoje probíhající na konci šedesátých let ve městě Detroit, mě navnadil ještě více. Různé druhy rasových svárů či přímo nepokojů jsou totiž zde, v USA, stále aktuální, byť v jiné formě a intenzitě a ta tématika mne tudíž zajímá.

3. Z traileru mi ale nebylo jasné, že se snímek zaměřuje pouze na (neklikat před filmem,  jsou tam spoilery) události jedné noci, v jednom domě. Tudíž divák, který se třeba "těšil" na příběh nějak komplexněji pojímající celou tu situaci, díky které do města nakonec prezident poslal armádu, aby nepokoje, ve kterých zemřely desítky lidí a stovky byly zraněny, nějak zkonsolidovala, bude možná trochu zklamán. 

Recenze: Despicable Me 3 - Gru pořád táhne. A nyní navíc ve dvojím provedení [6.6/10 A.S]

1. Despicable Me 3, třetí z filmů o (nyní) polepšeném padouchovi jménem Gru, kterého v původním znění skvěle mluví Steve Carell, přineslo malou změnu v tom, že Gru již padouchem být nechce a zároveň je čím dál tím hodnější a hodnější a méně cyničtější, což se může jeho původním fanouškům trochu nelíbit. Nicméně s nástupem jeho dvojčete (Drew, také Steve Carell), který má hlavu plnou plavých vlasů a garáž plnou nablýskaných Ferrari, se nabručený Gru dostane opět do situace, kdy se dráha zločince jeví jako ta lákavější varianta. A to nejen víc než ta, ve kterém je agentem, který ve volné chvíli utírá sliny svým třem ratolestem.

2.  Nápad doplnit rodinku Gru, Lucy a 3 děti o strýčka Drew byl pro film spásný. Protože je to zejména díky němu (a bandě mimoňů), že film nesklouzl k víceméně ničím extra zajímavému animáku o rodinkaření. Byť rodinkaření polepšeného zlouna. Gru se zdá být se svou situací ale spokojený, zatímco jeho bratr Drew,  mini spoiler: který byl celoživotním zklamáním svého otce, který toužil po tom mít ze syna zločince a který z dálky obdivoval svého druhého syna Grua, jenž úspěšně zlounil, netouží po ničem jiném než po tom, aby ho Gru naučil: jak být pořádně zlý a prohnaně zločinecký.

3. K tomuto kroku Grua podporují mimoni, kteří jsou již značně otrávení tím, že Gru je teď vlastně trochu nudný panák, co doma luxuje a používá štětku na záchod, místo toho, aby venku vykrádal banky a používal trojzubec na atomový pohon. Nebo něco takového. Mini-etuda, ve které mimoni beze slov naznačují, že starý Gru byl zábavnější než nový Gru, je jednou z nejlepších scén filmu a myslím, že během ní mimoni vyjadřují pocity leckterého diváka této série.

Recenze: The Belko Experiment - super zábava pro milovníky gore [8/10 A.S.]

1. Svým novým filmem, The Belko Experiment, si to Greg McLean, režisér příšerně stupidního a naprosto neděsivého hororu The Darkness, u mě dost vylepšil. The Belko Experiment je totiž nesmírně zábavný, příjemně napínavý, velmi krvavý a brutální thriller s náběhem do hororu.

2. Příběh je o cca 80 Američanech, kteří pracují pro tajemnou firmu s názvem Belko. Jednoho dne se jejich pracoviště, kterým je vládní budova v Kolumbii, celé samo najednou opancéřuje a oni zůstanou zajatí uvnitř s tajemným hlasem, co jim přes interkom zadává úkoly. Které když nesplní, tak budou postupně umírat. Námět je jednoduchý ve své základní myšlence, ale autoři si dost vyhráli jak s postavami, které se nám ve snímku představí, tak se způsoby smrti, které na plátně uvidíme.

3. Troufám si tvrdit, že každý, kdo někdy pracoval v nějakém korporátu, bude mít z tohoto filmu větší potěšení než ostatní. Protože dobře zná kancelářskou "politiku", interní mechanismy a typy osobností, které se sice vyskytují prakticky v každém kolektivu, ale v kanceláři mezinárodní korporace jsou extrémně typizované až archetypální. Vždycky je tam nějaký slizák, nějaká modelka, dobrácká teta, jakýsi flink, srábek, arogantní vůdce, přirozený vůdce, klaun, mlátička, hnusná ženská a takový ten tichý chlápek, co se drží svého stolu, u kterého sedí s hlavou neustále zabořenou v monitoru, a vy nevíte, jestli to znamená, že poctivě pracuje, nebo že kouká na porno, ve kterém Japonec souloží s týden mrtvými vačicemi.  A teď si představte, že tahle parta dostane vážně míněné ultimátum: vyvraždi třetinu svých kolegů, nebo vyvraždíme tři čtvrtiny celé skupiny. A je nesmírně zábavné, jak se kdo z party s takovým příkazem vyrovnává, jaké se tam tvoří menší skupinky, odboj proti některým z nich a divák při tom může příjemně přemýšlet nad tím, jak by se v takové situaci asi rozhodoval on sám. 

Recenze: A United Kingdom - Gone Girl je opět gone, tentokrát v Africe [7.3/10 A.S.]

1. A United Kingdom je nový snímek od další ženy, tentokrát anglické režisérky Ammy Assante, která se opět (po Belle) ve své filmografii zaměřuje na problémy související s tím, jakou má kdo barvu pleti a jaká mu v žilách koluje krev.

2. Ústředním hrdinou filmu United Kingdom je Seretse Khama (David Oyelowo). Vznešený Afričan, který se narodil do královské rodiny vládnoucí na dnešním území Botswany, a v té době protektorátu Velké Británie zvaném Bečuánsko. Nutno říct, že Bečuánsko se do područí Britů dostalo na žádost Khamova dědečka, který v roce 1875 požádal Brity o ochranu před rozpínajícími se Afrikánci. To ještě ale nevěděl, že mají tolik diamantů. Botswana, ne Britové. Dědeček byl zdá se pěkné kvítko, protože se k moci dostal tím, že udělal převrat proti svému vládnoucímu otci a eště se politicky musel zbavit bráchy,  a v zemi pak zavedl přísné zákony proti dovozu a distribuci alkoholu, ale to je na jiný příběh. Tenhle film je o jeho vnukovi, kterým byl Seretse Goitsebeng Maphire Khama, narozen roku 1921 v tehdejším Bečuánsku.

3. A ten se proslavil zejména dvěma věcma: A) vzal si neurozenou bělošku, navíc Angličanku, žádnou kmenovou předvybranou domorodkyni, jak by se slušelo a patřilo, a B) spoiler: stal se prvním Botswanským prezidentem. No a film United Kingdom vypráví o tom, jak složité to chudák s tím vším měl, jaké to bylo drama, jak náročné bylo v Africe v letech 1947-1965 být černochem, který byl zamilovaný do bělošky, a co vlastně obnáší taková malá politicko romantická revoluce.

Recenze: Kedi - povídání o kočkách z Istanbulu [7/10 A.S.]

1. Kedi je dokumentární snímek v délce kratšího celovečerního filmu, který natočila jako svůj první delší film turecká režisérka Ceyda Torun. A film je celý o kočkách. 

2. Jenže díky tomu, že je o pouličních kočkách, které žijí v ulicích Istanbulu, je taky o Istanbulu. Což je krásné a zajímavé město, které nám Ceyda umožňuje tímto způsobem poznat trochu jinak než TripAdvisor.

3. Já osobně kočky preferuji nad psy, takže pro mne bylo nadmíru příjemné snímek sledovat. Istanbul se mi jako město líbil a plánuji se do něj určitě někdy vrátit, protože 2 dny v roce 2010 nebylo určitě dost. Ale koček tam byla všude spousta, to je pravda, to si pamatuju. Přestože Istanbul mi není tedy úplně neznámý, mi z něj Kedi ukázalo něco víc. Některé jeho zajímavé obyvatele a jejich vztah ke kočkám.

4. Kedi představí mnoho kočičích "postav" a blíž se zaměří asi na 7 koček, které mají jméno a nějaký vystopovatelný osud. Je tam kočka "Psycho", která péruje svého druha jako správná semetrika a agresivně si hlídá svoje území.  Její příběh je asi nejvtipnější. 

5. Ale nesmíme zapomínat, že film je dokument, tedy ačkoliv se divák seznámí s několika kočkami blíž, nedostane se mu toho potěšení, aby sledoval jejich příběh nad rámec dvou tří náhodných setkání s tou kterou kočkou na ulici. A to ani když se zrovna na kameře začne dít něco zajímavého, kočičí tvorové tam rozjedou akci, která má zápletku a člověka zajímá, jak to dopadne, tak se to třeba už nedozví. Protože je to dokument a kočky popoběhnou někam jinam, kam už je kamera nemůže sledovat a máme smůlu.

Recenze: Land of Mine (Under Sandet) - kvalitní reklama na dánské pláže [8/10 A.S.]

1. Dánský koprodukční snímek Under Sandet (zde v USA v distribuci pod dvojsmyslným Land of Mine) vypráví o skupině velmi mladých německých vojáků, kteří byli během druhé světové války zajati v Dánsku a po skončení války tam byli nuceni pracovat na čištění tamních zaminovaných pláží. Od německých min různého druhu.

2. Skupina je tvořena ze 14 teenagerů, z nichž většina vypadá tak na 15-16 let, a samozřejmě o to víc je vám jich líto poté, co (záhy po začátku filmu) začnou postupně vylétávat do vzduchu. Díky nedostatečnému vyškolení a příliš drsnému zacházení, kterého se jim od Dánů dostalo.

3. Celý snímek je vlastně jen sledování toho, jak se tahle parta nedobrovolných zajatců snaží: a) splnit úkol, kterým je vyčištění pláže od cca 45 tisíc nevybuchlých min a b) přežít to přes fakt, že k takovému úkolu nebyli dostatečně vyškoleni, nedostávají najíst a je s nimi nakládáno jako s otroky. Kterým se pro zábavu občas někdo ještě přijde vymočit (či hůř) do obličeje. Ale to, co snímek povyšuje nad obyčejné "pity bomb porn" je, jak se dánskému režisérovi Martinovi Zandvlietovi (který si k filmu napsal sám i scénář) povedlo bez schématické nucené představovačky postav vykreslit jednotlivé osobnosti různých chlapců a odlišit je od sebe, aby je divák snadno rozeznal. A to ačkoliv to všechno byli Árijci v uniformách. Nemůžu to nesrovnat s včerejším King Kongem, který práve v tomhle zklamal, a to přesto, že se nám tam postavy úmyslně představovaly pomocí otřepaných frází ilustrujících, jak měl kdo z nich těžké dětství. Tady nic takového neproběhlo a přesto bylo víc jasné,  kdo má jakou osobnost a proč.

Recenze: Get out - Jordan Peele má víc, než jen smysl pro humor [9/10 A.S.]

1. Get Out pro mě v kině bylo velmi příjemným překvapením. To, že je Jordan Peele talentovaný komik a obecně dobrý herec je asi všem, co aspoň trochu znají jeho tvorbu, jasné. Dokázal zlepšit i jinak nic moc snímek Keanu, a přidal něco i do své malé role v seriálu Fargo (jehož první sérii samozřejmě kraloval Billy Bob Thorton). Ale že jeho režijní debut bude takhle povedenej snímek, to asi čekal málokdo.

2. Get Out zdánlivě vypráví jen o tom, jak je černoch (výborný Daniel Kaluuya, odpusťme mu Welcome to the Punch) nervózní z prvního setkání s rodičema své (bílé) dívky (Allison Williams, aneb Marnie z Girls), za kterými jede tento mladý atraktivní smíšený pár poprvé na víkend.

3. Ovšem během návštěvy se záhy začnou dít dost podivné věci, které hraničí na pomezí "ta holka má nějaký divný rodiče, nojono, to se stane" versus "tady brzy začnou lítat hovna, spas se kdo můžeš". Divák během sledování příběhu nějakou dobu asi taky pochybuje o tom, která z těhle dvou verzí přístupu je ta vhodnější a analyzuje, jestli podivně se chovající rodinka a spol jsou upíři, zombíci, roboti, ufouni, náckové, členové KKK, jiní zvláště nebezpeční šílenci, nebo jen normální důchodci, co prostě příliš dlouho žijí mimo regulérní civilizaci.

4. Peele, který si k filmu i sám napsal scénář, opravdu režijně hodně překvapil. Film totiž působí neuvěřitelně soudržně, má minimalistické, ale velmi kvalitně řízené a realisticky působící herecké výkony, a tajemnou atmosféru, která se nezhroutí ani v bodě, kdy je divákovi odhaleno, která z těch možností, o kterých do té doby asi přemítal, je ta správná.

Recenze: Logan - please don't fuck off [8.6/10 A.S.]

1. I kdyby Logan nebyl plánované poslední vystoupení Hugha Jackmana coby mutanta Wolverina, asi by mu to stejně ti, kteří mají všech pět pohromadě, doporučili. Aby s touhle rolí už dál nepokračoval. Protože překonat, nebo aspoň udržet kvalitu filmu Logan, by byla velká výzva. Snímek se totiž velice vyvedl.

2. Na rozdíl od předešlých filmů, kde je Wolverine ve středu dění (X-Men Origins a Wolwerine) snímek Logan má dobrý scénář, odvahu na to vybočit ze zavedených (komiksových/super-hero) žánrových kolejí (směrem do postapo-lone-hero-road-movie) a opravdu úžasný bonus v podobě jedné z nejlépe obsazených dětských rolí tohoto tisíciletí.

3. Píše se rok 2029. Logan už nám nějak chřadne, ale to není nic proti tomu, jak vypadá v té době devadesátiletý Charles Xavier. Kterému chvílema vypovídá službu jak tělo, tak mozek a který je v péči Logana (standardně dobrý Hugh Jackman) a Calibana (výborný Stephen Merchant). Mutantů už na světě moc nezbývá a ta-tam je jejich "sláva". Loganovi se ale do cesty připlete malá holka Laura, která je taky nějaká nemluvná a divná, a tudíž možná nová naděje pro jejich druh. Ale samozřejmě jí a díky tomu i Loganovi  a Profesorovi X jdou po krku hordy (a jsou to skutečně hordy) rozličně namotivovaných zlounů. A Amerika tou dobou vypadá asi jako by Amerika vypadala, kdyby Donald Trump měl možnost být u kormidla ještě 15 let. Tedy trochu post-apokalypticky, s velkým plotem na hranici s Mexikem a Američanama utíkajícíma do Kanady. Fun fact: scénář byl napsán daleko před tím než vůbec Trump ohlásil kandidaturu na prezidenta a jeho nápad na stavění plotu podél Mexické hranice vešel ve známost.

Recenze: Moonlight - modročerné překvapení roku [9/10 A.S.]

1. Chiron vyrůstá v chudinské čtvrti Liberty City v Miami, ve vrcholné éře obliby cracku, mořící v osmdesátých letech chudé lokality a především barevné obyvatelstvo. Otec neznámý a matka (Naomie Harris) investuje city a peníze raději do cracku. Nečekaně se ho ujímá drogový dealer (oscarový Mahershala Ali, lobbista Remy Danton ze seriálu House of Cards) s přítelkyní a jeho dům se mu stává náhradním domovem. Další pozitivní vliv na uzavřeného nemluvného chlapce má jeho kamarád Kevin, kterému Chironovo ufonství narozdíl od ostatních dětí připadá zajímavé. Čekají nás tři epizody z Chironova života.

2. Moonlight je překvapení ze sfér nezávislých vod filmového průmyslu, jehož tým po včerejšku zcela zaslouženě třímá sošku Oscara za film roku. Adaptace částečně autobiografické divadelní hry Tarella Alvina McCraneyho In Moonlight Black Boys Look Blue je zdařilou ukázkou kvalitního filmu o dospívání a o životě ve společensky komplikovaném prostředí. Film se divákovi nijak nepodbízí, postrádá klišé filmů aspirujících na společenské uznání a filmová ocenění jako například jiný film ucházející se o Oscary, téměř protivný film Denzela Washingtona Fences. Nemá auru aktivistického filmu a přesto podává zdařilou výpověď o tématech, kterých se dotýká - o afroamerické menšině, o životě ve společensky vyloučené lokalitě, o navazování vztahů a objevování sexuální orientace i o úloze maskulinity v komunitě. To vše v rámci příběhu o jedinci, nikoliv stereotypu.

Recenze: John Wick 2 - vizuálně lepší Hardcore Henry [8.3/10 A.S.]

1. V roce 2014 mne v kině postihl nečekaně skvělý zážitek. John Wick. Po skončení filmu jsme s doprovodem byli tak nadšení, že jsme po krátké zastávce v místní prodejně THC produktů (byli jsme v kině v Seattlu) a debatě o tom, jestli bychom po filmu měli jít vyloupit banku nebo něco podobného, šli na promítání rovnou znova.  A bylo to stejně skvělé jako poprvé. A to nejen díky redistribuci THC-naplněných gumových medvídků z ruky do pusy.

2. Od té doby mi John Wick zůstal v hlavě jako skutečně unikátní filmový počin, kde režisér Chad Stahelski, bývalý kaskadér, který s Keanu Reevesem spolupracoval již při natáčení Matrixu, ukázal, jak krásně se dá natočit akce. Která je vidět, která nespoléhá na detaily, překotný střih nebo efekt roztřesenosti z handheld kamery. Choreografie už v původním Johnu Wickovi byla (spolu s výpravou a soundtrackem) to, co ho výrazně odlišovalo od jiných akčních filmů. A v novém díle se právě choreografie akce posunula kvalitativně ještě výš.

3. Druhý díl, který šel do kin před pár dny zastihne Johna v jeho domě, jak se chce nadále věnovat svému zaslouženému odpočinku poté, co zlikvidoval ty, co mu v prvním díle zabili štěňátko a ukradli auto. John zahrabe a zabetonuje svojí výbavičku (kterou v prvním díle tak efektně vymlátil z podlahy), přehraje si staré video manželky, zamáčkne slzu, pohladí svého nového fešáckého pejska a jde spát. Ovšem odpočinek mu není přán! Dorazí bývalý kolega z podsvětí, italský modýlek jménem Santino D'Antonio (skutečný Ital Riccardo Scamarcio) s jakýmsi "markerem" a žádá Johna o službičku, na kterou má podle pravidel toho jejich zabijáckého světa právo, protože kdysi sám Johnovi posloužil. Johnovi se do službičky nechce, tak ho Ital musí nejdřív trochu namotivovat (Vyhodí mu barák do povětří. Pes přežije.). To zafunguje a rozjíždí se nová zabijácká jízda tentokrát nejen po USA, ale i Itálii. A při té Wick zručně povraždí všechny, kdo mu přijdou do cesty a nehodí se mu tam.

Recenze: Patriots Day - zručná rekonstrukce honu na teroristy [8/10 A.S.]

1. Nejnovější film Petera Berga s názvem Patriots Day navazuje po  The Kingdom, Lone Surviver a DeepWater Horizon na Bergovu zálibu v produkování vlastenecky orientovaných filmů natočených na základě reálné události a s pravým nefalšovaným americkým hrdinou v hlavní roli.

2. Patriots Day ukazuje průběh teroristického útoku na Bostonský maraton v roce 2013, kdy dvojice Čečenců usazených v USA  (pamatuju si, že  už v té době bylo nutné lidem vysvětlovat rozdíl mezi Chechnya a Czech Republic, teď s "Czechia" je to ještě horší) rozmístila a detonovala několik různých výbušných zařízení během probíhajícího závodu. V důsledku toho zemřelo několik lidí a vážně zraněno bylo pár tuctů.

3. Berg se ve svém filmu zaměřuje nejen na samotný útok a jeho přípravu, ale i na vyšetřování, které nastalo bezprostředně poté, a soustředí se na postup orgánů vyšetřujících trestnou činnost a mně se zdálo zajímavé to sledovat.

4. Například detailní rekonstrukce rozmístění explozí a jejich následků, kterou vyšetřující jednotky neskutečně rychle a efektivně provedly prakticky ihned po explozi, byla ohromující. Stejně jako postup jednotlivých policistů při honu na bratry Tsarnaeovy, kteří při svém útěku neváhali dále zabíjet, brát rukojmí a vyhazovat do povětří vše, co jim přišlo pod ruku. Kdo tenkrát nesledoval, jak ten "manhunt" probíhal, bude asi dost překvapen, když uvidí, co vlastně za masakr proběhlo ve městečku Watertown při té policejní akci. Doporučuju tedy před filmem moc negooglit a nechat se zabavit kvalitně zpracovanou akcí a přimhouřit oči nad trochou toho kýče a brečícími miminy.

Recenze: Fences - kvalita na kterou se těžko kouká [7/10 A.S.]

1. Fences je nejnovějším režijním počinem Denzela Washingtona. Film nominovaný na 4 Oskary, a to za obě hlavní role (Denzel a Viola Davis), nejlepší film roku (ovšem nikoliv za režii) a adaptovaný scénář.

2. Ač ta adaptace je skutečně dobrá, bude si divák u sledování filmu vědom, že to bylo původně psané pro divadlo. Spisovatel August Wilson je na Oskara nominován posmrtně a scénář k filmu adaptoval podle své hry z roku 1983, za kterou dostal ceny Pulitzera a Tony. A Pulitzera ještě za Piano Lessons. Obecně Wilson patří k velmi uznávaným autorům. Ovšem zemřel ještě než stihl v roce 2005 scénář celý dokončit, takže s tím pak zahýbal Tony Kushner, který ale není jako autor u scénáře uveden, ačkoliv se na jeho finální podobě údajně skutečně podílel, je mu pouze poděkováno jako spoluproducentovi.

3.  Fences vypráví o černošské rodině v padesátých letech v USA. Hlavními protagonisty jsou popelář Troy (Denzel Washington) a  jeho žena Rose (Viola Davis), jejichž vztah během filmu prochází zatěžkávací zkouškou, pramenící jak z chování samotného Troye, (který ač asi má i dobré úmysly tak vedle toho má i dost osobnostních chyb a složitou minulost) tak z tenze mezi Troyem a jeho syny a Troyem a jeho bratrem, mentálně postiženým Gabem.

4. Troy kdysi býval nadějný hráč basebollu, který se ale nikdy nedostal do první ligy. Možná to bylo kvůli jeho věku, možná kvůli barvě kůže, jelikož v době kdy byl Troy mladší byl nucen hrát v černošské lize, protože smíšená ještě nebyla povolena. Troye to dodnes tak trochu mrzí a občas to dá někomu ze své rodiny tak trochu najevo.

Recenze: Jackie - geniálně zahraná debutantka v krizi [8/10 A.S.]

1. Jackie je biografické drama, které se zabývá zhruba 72 hodinama po atentátu na JFK, přičemž se soustředí primárně na prožitek, chování a rozhodování jeho ženy, Jacqueline Kennedy. Která z dnešní doby, očima člověka co posledních 8 let sledoval v pozici první dámy Michelle Obamu, působí jako povrchní městská pipinka, zcela odtržená od reality, emočně nedostupná, ale zároveň se sklony k hysterii, dominanci a úzkostlivosti.

2. Jenže. Jenže je si nutné připomenout, že v době kdy Jackie nastoupila do  Bílého domu jí bylo 31, tedy o cca deset let méně než Michelle, ale hlavně prostě byla jiná doba, pro ženy obecně, natož pro manželky prezidentů. Takže pocit z filmu o tom, že Jackie své dny zřejmě naplňovala primárně dekorací Bílého domu, a nakupováním historicky relevantních ale drahých relikvií, by neměl sloužit k tomu, aby jí divák odsoudil. A pokud je divák víc v této oblasti vzdělaný, tak bude vědět že Jackie byla fakticky na svou dobu velmi vzdělaná, mluvila plynně francouzsky, orientovala se v Evropské i Americké historii i literatuře, a podnikala jak s manželem tak sama zahraniční cesty, které Americe jednoznačně zlepšovaly renomé a u státníků se kterými se Jackie setkala slavila tato kdysi debutantka roku úspěch nejen díky svému elegantnímu vystupování ale i rozhledu a schopnosti ovládat "public relations".