Thajskem ku zdraví: smrt na jazyku, mentálně už v hrobě (12)

10:55 Myval 7 Comments

1. Dnešní ranní funkční trénink mne naprosto zdeptal. 25 minut squats se závažími s třemi minutovými přestávkami mezi jednotlivými repeticemi. Plus 10 minut jízda na kole předtím, jako warm-up, a 15 minut jógovýho stretchingu. Poté 15 minut pauza, během které jsem do sebe dostala trochu neslazené, s vodou dělané ovesné kaše se skořicí (byla dobrá, nemůžu si stěžovat. Zrovna na tohle.) a pak hodina boxu.

2. Během které jsme na začátku posilovali ruce (to není žádné překvapení), ale zase s kettleball, a pak znova to balancování na kladce. Při kterém Thajec obcházel cvičence a boxoval je nebo štouchal foam rollerem do podélných bříšních svalů, pro kontrolu. Tentokrát jsem si to vyfotila, viz obrázek pod třetím odstavcem. Třeba to pro někoho vypadá jednoduše, ale udělat na týhle věci klik je doslova o hubu. Chtělo se mi brečet. A to mě ani nemusel trenér u toho boxovat. Myšlenky na můj snad brzký, ale jistě nadcházející konec naznačoval snad i ten kříž na zemi. Na úrovni fyzické schránky se možná ještě (chvílemi) držím na nohou, ale na té duševní úrovni propadám pocitům zmaru a hlubokého zarmoucení. Možná s tím souvisí i již skoro třítýdenní (nucená) abstinence od pornografického materiálu. Kdo ví. Ale rozhodně mi není hej. 

3. Také mi moc nepomohlo, že ten nový spolucvičenec, jehož jméno jsem možná špatně rozuměla, asi to nebude Džihád, ale prozatím mu tak budeme říkat, protože nemáme nic lepšího, se zdá nějak víc ve formě, než tvrdil. Džihád v neděli hrozně naříkal, jak se bojí toho cvičení, jak skoro rok nic nedělal, jak je ve špatný kondici atd. Doufala jsem tedy, že na cvičení bude další člověk, se kterým budu na podobné vlnové délce. Ale chyba lávky!  

nesklání se nad ním kvůli slovům podpory, you know..

4. Džihád je vzhůru dřív než já (a vyhrožoval, že mě přijde vzbudit) a srší energií. Během cvičení sice heká a funí (jako my všichni) ale před i po má furt na tváři úsměv. Nechápu, jak to dělá. Teoreticky bych to chtěla dělat taky, protože jednak je to určitě příjemnější pro ostatní, dívat se na úsměv místo šklebu, ale hlavně doufám, že na tom "fake it till you make it" by mohlo být trochu pravdy a pokud budu úsměv a nadšení předstírat dostatečně dlouho, třeba se jím opravdu nakazím. Ale zatím to tak nevypadá a to i přes to, že to občas zkouším a nutím se do úsměvu a pozitivních průpovídek.

Ital s Džihádem v akci

5. Během posledních 15 minut boxu jsem ale dneska měla pocit, že pokud by mi někdo podal špagát, tak se na něm mileráda oběsím. Vím, že to říkám asi často ale subjektivně mi připadalo, že ten pocit je intenzivnější. Při představě dalšího cvicění a dalšího dne, týdne, měsíce se mi dělalo fyzicky zle. Snažila jsem si říct, že to je jistě jen nějaký dočasný mentální propad, pravděpodobně zaviněn hormonálními změnami v mozku v průběhu dne/týdne/měsíce, ale moc mi to nepomáhalo. A ani výhled na Sergeje bez trika to nezměnil! Tzn. bylo to opravdu vážné!


to my na Sibiři se máme hej

6. Před obědem, na který se mi nechtělo, protože po něm mě čekají sice 2 hodiny odpočinku, ale hned pak další 3-4 hodiny cvičení, jsem se šla zvážit. Vážíme se tu 1krát týdně s celým rozborem a jednou týdně kontrolně. Dnešní kontrolní převážení ukázalo 1.3 kg míň než to sobotní, tzn. skoro 7 kilo dole od příjezdu před 17 dny. To mne sice potěšilo, ale zároveň mi připadalo, že to stejně není/nebude vidět, nic nemá cenu, všechno je špatně a smrt je jediné rozumné řešení situace. Například utonutím v Nutelle nebo udávením se jedenáctým KFC křidýlkem (některým z prvních desítek křidýlek se udáví jen lůzr, to dá rozum).

škoda že to jsou jen atrapy, nejde se jima zabít

7. Ne, na tu Nutellu chuť fakticky nemám, to je jediné divné. Ale zároveň je to asi přínosné a správné a žádoucí. Nulová chuť na sladké. Nebo teda skoro nulová. Nicméně mám čím dál tím víc chuť na smažený. Království za kýbl KFC. A to jsem prosím v době před 2 týdny byla vegetarián. A zase budu. No, každopádně, proberu tenhle náhlý příval chuti na smažené se zdejší nutriční specialistkou. Která mne během 48 hodin vyléčila z rýmy čajem z nějakých místních bylin a zeleniny, z níž jsem poznala jen jednu - zázvor. 


vylosovala jsem si od ní léčivý lektvar a bylo

8. Váha je v místnosti, kterou obývají dvě černé kočky. Hrozně přátelské a mazlivé. Jak jsem se tam vážila, tak po mně začaly lézt a vrnět. Chvilku mi seděly na klíně a hrozně nahlas předly, pak jsem si s nimi lehla na zem a 15 minut jsem se tam s nimi choulila a nechala si od nich příst do ucha. Trochu se mi pak zlepšila nálada. Možná mě odradily od sebevraždy skokem hlavou napřed do vody na mělké straně bazénu. Nad čímž jsem půl hodiny předtím uvažovala, ale byla jsem příliš líná, abych tam došla. Navíc by ode mě bylo hnusné ostatním zakrvácet celý bazén. To je jasný. Nejsem svině.


life saving kitties

9. Včera večer při Muay Thai trenér ale viděl, že už mám zas namále a zkrátil mi poslední kolo ze 3 na minutu a půl. Po jeho konci jsem se zhroutila do rohu ringu, kde jsem s jazykem u kolen přemýšlela nad tím, jestli mám sílu aspoň ještě na nějaký poslední výrok před smrtí. Než jsem si ho stačila rozmyslet (to není jen tak, vybrat poslední slova, to se musí s rozvahou), prošel kolem mě Christian, hodil po mně pohled a s úsměvem pravil "this is what we do. Hours of hell for minutes in Heaven". 


my private mushroom heaven

10. Měl tím na mysli trénink na profesionální zápasy. Došlo mi, že ten trénink není takhle náročný jen pro mě, protože mám kila navíc a posledních pět let jsem většinu dne seděla v kanceláři před počítačem. Že takhle náročný je i pro ostatní, včetně profesionálních sportovců, kteří akorát takhle trpí až na vyšší úrovni zapražení. Kua, tak proč to dělají?! Že by for the "minutes in heaven"? Je to něco, co mám chtít taky zkusit?? 

na týden s námi - tanečnice z lučnice Anglie.
baví jí to tu a furt se směje!

PS. k večeři byla zase ryba!!! Naštěstí mi od posledních soust pomohl nadšený Simba. Thanks bro!

ryba tady, ryba tu, ja se z těch ryb pobleju...



lemme help you with this fish burden mah lady




7 komentářů:

  1. ten emocni propad dobre prolezl i do textu. jako by sis odcvicila povinnou sestavu a pryc od toho. tahle faze je zreme tou onou, co rozdeluje charaktery na muj a vitezuv.

    OdpovědětVymazat
  2. mne pride ze z toho oproti tomu zacatku pobytu cisi optimismus

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíš to "smrt na jazyku"? Asi ano. Každopádně Nickie zjevně už nemá tu nutkanou potřebu posílat nad Thajsko svazy B-52, což je věc, kterou si každý Američan, jemuž se thajský pokladník pokusí ukrást 210 bahtů, přeje udělat.

      Vymazat
    2. kdyz B-52s, tak jedine k piti nebo tyhle: https://www.youtube.com/watch?v=9SOryJvTAGs

      Vymazat
    3. "Jsou to právě ti Američané", pravil Sigmund Freud, zapaluje si doutník, "kteří poslouchají B-52 či pijí B-52, kdo nejvíce ve svém podvědomí touží po vyhlazení thajských vesnic plných pokladníků svazy B-52."

      Vymazat
    4. Mě se líbí, že konečně začínáš jíst ty zvířata, který by jinak zabíjeli zbytečně. Masožravci vládnou!

      Vymazat