Zobrazují se příspěvky se štítkemfitko. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfitko. Zobrazit všechny příspěvky

1. května 2017

Thajskem ku zdraví: protože, proč ne? (1)

1. Po dobu příštích dvou měsíců se tu ode mě nebudou objevovat filmové recenze, ale zážitky z Thajska. Doufám ovšem, že kolega Kverulant nás nenechá v naprosté filmové temnotě a aspoň tu a tam se tu objeví nějaký nový článek i od něj.

2. Proč jsem v Thajsku? Ne, nehnala mne sem vidina levného sexu, nebo genitálních překvápek, nýbrž touha zkvalitnit svůj život tím, že si zacvičím, něco nového se naučím v oblasti bojových umění, při tom snad i trochu zhubnu, a ještě budu mít novou inspiraci na psaní.

3. Vybrala jsem si tréninkový camp Kombat Group, který vede několikanásobný mistr světa v Muay Thai, Christian Daghio. Sympatický Ital, který Thajskem a v Thajsku žije již od svých 20 let. A Muay Thai je opravdu hluboce zasvěcen. Není takovým tím majitelem fitka, který by sám bydlel někde jinde. Není tím člověkem, kterého by zdejší klienti neviděli jinak než na plakátu. Naopak. On i jeho rodina bydlí přímo v campu, 10 metrů od ringu, stejně jako my. A je tu každý den, cvičí a jde příkladem.

22. března 2017

Dojmologie: Jak se žije v USA (komunita, stereotypy, a to slovo na N)

1. Během svého dosavadního života jsem postupně žila na různých místech. Mimo ČR a USA pak nejdéle v Anglii, ale nějaký čas jsem (nejprve za účelem dovolené, následně práce) strávila třeba i v Indii. Každá z těchto zemí a komunit měla svoje specifika a všude se mi líbilo, i když všude díky něčemu jinému.

2. To, co se mi líbí na životě v USA, je často i to, co jiní Americe vyčítají. Navenek skoro neustále projevovaný optimismus, smysl pro vytváření komunit a podporování příslušnosti v takových komunitách. Z pohledu Čecha, člověka, který vyrostl obklopen lidmi, kteří veřejně vyjadřují spíš cynismus a individualismus (možná pochopitelně, v kontextu historie České republiky), bylo přestěhování do Ameriky zajímavou změnou. 

3. Když v amerických filmech vidíte ten silně projevovaný patriotismus, časté mávání americkou vlajkou, všudypřítomné nadšené výskání a objímání a obecně více veřejného vyjadřování emocí, je možné se nad tím ušklíbnout a dát tomu nálepku "hrané", "povrchní", "stylizované" nebo klidně i "hysterické". Nebo cokoliv jiného negativního. Ale když tu člověk nějakou dobu žije, tak zjistí, že se v tom docela dobře existuje. A že pokud je to hrané či stylizované, tak je to hrané a stylizované velmi dobře, a jestli to něco není, tak povrchní. Nebo aspoň ne z mé zkušenosti a v mém okolí. Anebo si to tak jen maluju, protože se mi tu tolik líbí? Třeba proto, že se tu lidi na ulicích víc usmívají, jsou komunikativnější a v létě mám ani ne hodinu od bytu pláž? Mimochodem, pár let mi trvalo si to naplno uvědomovat, jak dostupné je tu moře (teda oceán). Že člověk z kanceláře může odpoledne vyrazit rovnou na pláž a pořád být doma ten samý den na večeři.