Recenze: Land of Mine (Under Sandet) - kvalitní reklama na dánské pláže [8/10 A.S.]

1. Dánský koprodukční snímek Under Sandet (zde v USA v distribuci pod dvojsmyslným Land of Mine) vypráví o skupině velmi mladých německých vojáků, kteří byli během druhé světové války zajati v Dánsku a po skončení války tam byli nuceni pracovat na čištění tamních zaminovaných pláží. Od německých min různého druhu.

2. Skupina je tvořena ze 14 teenagerů, z nichž většina vypadá tak na 15-16 let, a samozřejmě o to víc je vám jich líto poté, co (záhy po začátku filmu) začnou postupně vylétávat do vzduchu. Díky nedostatečnému vyškolení a příliš drsnému zacházení, kterého se jim od Dánů dostalo.

3. Celý snímek je vlastně jen sledování toho, jak se tahle parta nedobrovolných zajatců snaží: a) splnit úkol, kterým je vyčištění pláže od cca 45 tisíc nevybuchlých min a b) přežít to přes fakt, že k takovému úkolu nebyli dostatečně vyškoleni, nedostávají najíst a je s nimi nakládáno jako s otroky. Kterým se pro zábavu občas někdo ještě přijde vymočit (či hůř) do obličeje. Ale to, co snímek povyšuje nad obyčejné "pity bomb porn" je, jak se dánskému režisérovi Martinovi Zandvlietovi (který si k filmu napsal sám i scénář) povedlo bez schématické nucené představovačky postav vykreslit jednotlivé osobnosti různých chlapců a odlišit je od sebe, aby je divák snadno rozeznal. A to ačkoliv to všechno byli Árijci v uniformách. Nemůžu to nesrovnat s včerejším King Kongem, který práve v tomhle zklamal, a to přesto, že se nám tam postavy úmyslně představovaly pomocí otřepaných frází ilustrujících, jak měl kdo z nich těžké dětství. Tady nic takového neproběhlo a přesto bylo víc jasné,  kdo má jakou osobnost a proč.

Recenze: Kong: Skull Island - ideální dobrodružný film na líné nedělní odpoledne [6.6/10 A.S.]

1. Kong: Skull Island má vedle prima triků jedno plus. A tím je jeho režisér, Jordan Vogt-Roberts, který před Kongem natočil jediný film: The Kings of Summer, který patří mezi mé oblíbené. Ale Kong má také jedno velké mínus. A tím je skupinový scénář. Nešvar, který z mé zkušenosti ve většině případů neskončí zrovna dobře.

2. Příběh, který trpí především přelidněností (něco jako Suicide Squad, prostě příliš mnoho postav a tím pádem minimální šance na to, aby divák poznal všechny nebo aspoň některé z nich trochu víc), napsali: Derek Connolly, který napsal slabý Jurrasic World, ale výborné Safety Not Guaranteed, Max Borenstein (slabá Godzilla 2014) a podle mě přeceňovaný Dan Gilroy, kterému se povedl jedině Nightcrawler. 

3. Do příběhu o tom, jak se výprava složená z geologa, bioložky, stopaře, manažera, fotografky, záhadologa a hromady (skutečně hromady!) vojáků vypraví na tajemný ostrov ve tvaru lebky, kde údajně může být rozličná, dosud neobjevená flóra a fauna, se prostě dostalo příliš mnoho lidí, motivací a osobností. Z nichž v důsledku nebylo možné poznat vůbec žádnou, takže se scénář uchýlil k opravdu bolestnému zjednodušování. Typu: "armáda = bad, fotografka s kozama = good" ve dvou nesmírně bolestných větách:"photography is more powerful than guns" (yeah, say hello to my little friend, you dildo) a "we must win at least this war" - příběh se totiž odehrává v období konce vietnamské války. Uff.

Near Dark (1987) - 7/10

Caleb je nadržený mladík někde na středozápadě USA, který jednoho večera vyráží zasunout do města. Má všechno potřebné k úspěchu - krabičku cigár, auto s nákladní korbou a dekou plus kovbojský klobouk a sebevědomí. Když potká blondýnku Mae, ostříhanou na kluka, ignoruje její poetické plkání o noci a slíbí jí svezení domů. Blondýnka Mae však nejenže nadrženému kovboji odolává a po nějaké době zpanikaří, že se nestihne dostat do svítání ke své rodině. Caleb má z blondýny legraci i poté, co ho blondýna při pokusu o polibkové znásilnění kousne do krku, ale sranda končí, když mu začne při východu slunce být hodně na chcípnutí. Chytrý divák tuší, že takhle rychle by se HIV do AIDS nezkonvertovalo, což znamená, že Mae je upírka a Caleb teď patří do její "rodiny". Upírský horor v posledních 15 letech znamenal latexovou Kate Beckinsale v Underworldu nebo nesnesitelný Twilight, ale nezabráním ztrátě všeho zájmu zmínkou, že zbylí členové upírské rodiny jsou Bishop, Vasquezová a vojín Hudson plus cynický harant? Režíruje Kathryn Bigelow, proslavená jako režisérka s koulema.

Tradiční rodina

Recenze: Get out - Jordan Peele má víc, než jen smysl pro humor [9/10 A.S.]

1. Get Out pro mě v kině bylo velmi příjemným překvapením. To, že je Jordan Peele talentovaný komik a obecně dobrý herec je asi všem, co aspoň trochu znají jeho tvorbu, jasné. Dokázal zlepšit i jinak nic moc snímek Keanu, a přidal něco i do své malé role v seriálu Fargo (jehož první sérii samozřejmě kraloval Billy Bob Thorton). Ale že jeho režijní debut bude takhle povedenej snímek, to asi čekal málokdo.

2. Get Out zdánlivě vypráví jen o tom, jak je černoch (výborný Daniel Kaluuya, odpusťme mu Welcome to the Punch) nervózní z prvního setkání s rodičema své (bílé) dívky (Allison Williams, aneb Marnie z Girls), za kterými jede tento mladý atraktivní smíšený pár poprvé na víkend.

3. Ovšem během návštěvy se záhy začnou dít dost podivné věci, které hraničí na pomezí "ta holka má nějaký divný rodiče, nojono, to se stane" versus "tady brzy začnou lítat hovna, spas se kdo můžeš". Divák během sledování příběhu nějakou dobu asi taky pochybuje o tom, která z těhle dvou verzí přístupu je ta vhodnější a analyzuje, jestli podivně se chovající rodinka a spol jsou upíři, zombíci, roboti, ufouni, náckové, členové KKK, jiní zvláště nebezpeční šílenci, nebo jen normální důchodci, co prostě příliš dlouho žijí mimo regulérní civilizaci.

4. Peele, který si k filmu i sám napsal scénář, opravdu režijně hodně překvapil. Film totiž působí neuvěřitelně soudržně, má minimalistické, ale velmi kvalitně řízené a realisticky působící herecké výkony, a tajemnou atmosféru, která se nezhroutí ani v bodě, kdy je divákovi odhaleno, která z těch možností, o kterých do té doby asi přemítal, je ta správná.

Recenze: Collide - absurdně tupý akčňák [3/10 A.S.]

1. Collide je hodně nepovedný film o světě drog, zbraní, podvodů a lásce. Zasazený v Německu. Obsahující spoustu nepovedených přízvuků, a hlášek které velmi okatě útočily na status kultovních, ale padaly vedle. Včetně těch kolem Burta Reynoldse (toho kvalitně umí využít jen seriál Archer). Collide je něco jiného. Je to film, který zklame. Film, ve kterém hodně ochotnicky hrají jindy dobří herci jako Anthony Hopkins, Ben Kingsley, Nicholas Hoult a Felicity Jones. Ten samý Nicholas Hoult, který díky filmu About a Boy dostal BAFTU, a zdařile hrál i v posledním Mad Maxovi. Ta samá na Oskara nominovaná Felicity Jones a oskaroví Hopkins a Kingsley. Je to důkaz toho, že ani sebelepší herec nehraje vždy dobře, když má slabej scénář a režiséra. Dopadne to pak tak, že se divák stydí, za to co na plátně vidí. A heleme se, to se rýmuje! To se mi líbí! 

2. A kolik se na tom podílelo lidí! Avšak za tenhle film jenom posměch sklidí. Neb na kvalitě nás zejména scénář šidí. Působivé je v něm jen to, jak kaskadéři auta řídí. Divák ovšem po smyslu filmu marně se u toho pídí. Ačkoliv ti herci v akci jsou převelice hbití.

3. Hopkins hraje drogového bosse, kterého Kingsley, jeho distributor, nenávidí.  Hoult je Kingsleyho poskok, který se přichomýtne k jistému krveprolití. Způsobené tím, že jeho milá, Felicity Jones, je v situaci, kterou ji jistě nikdo nezávidí. Má špatnou ledvinu, a bez ní si ti dva, Jones a Holt, svůj milenecký vztah dlouho neužijí. Avšak bez peněz ledviny nejsou, a při honbě za nimi, Hoult prožije mnoho peripetií.

4.  Herci přehrávají, režisér je nechá, a zvláště u akce je kameraman šťastný jak ta blecha. Povedená je tam ale jen jedna scéna, při které sexy bourák vjede pod kamión tak, že by z toho vlhla blahem nejedna film sledující žena.

Recenze: Table 19 - mišmaš z rukou slibných tvůrců [4.3/10 A.S.]

1. Table 19 je taková malá filmová absurdnost. Která se na první pohled může zdát jako prostě čistě špatný film, ale to je jen zdání, které klame. Teda částečně. Částečne to prostě je nepovedené. Nicméně! Přes to, že ten film není dokonalý, ani skvělý, ani super zábavný, ho ke zhlédnutí spíš doporučím, než-li ne. And here is why:

2. Režisérem téhle podivnosti (která se podle traileru i mistního marketingu bohužel maskuje jako klasická rom-com) je Jeffrey Blitz. Což je na Oskara nominovaný dokumentarista a sitcomista (natočil i pár epizode amerického Office) a full feature točí podruhé od roku 2007, kdy natočil Rocket Science, také nepříliš povedenou komedii, také s Annou Kendrick. Takže režie moc naděje sama o sobě nedává, ano. Ale zajímavější je kdo Table 19 napsal. Protože to je velmi zajímavá bratrská dvojice Jay and Mark Duplassovi, kteří mají za sebou můj oblíbený film Cyrus, sitcom Togetherness  a Mark hrál a improvizoval ve FANTASTICKÉ League. League už propaguji dlouho, a opravdu stojí za pozornost, a je úplně jedno, že je o americkém fotbalu. Ale zpět k Table 19. Duplassovi měli film i původně režírovat a je velká škoda, že to nedopadlo, určitě by snímek dotáhli do kvalitnější podoby.

3. V příběhu o skupině lidí, kteří se vzájemně neznají, ale sejdou se u jednoho svatebního stolu (s číslem 19) se sešel ensemble velmi kvalitních herců s komediálním potenciálem na to, aby výsledek byla pecka. Scénář byl správně černohumorný a prezentoval různé ujeté osobnosti a situace, na to, aby zaujal alespoň okrajové úchyláky, jako jsem třeba já. Bohužel ale nebyla zvládnutá režie, A/NEBO z finálního sestřihu chyběly scény, které původní scénář měl a z nějakého důvodu o ně přišel.

Recenze: The Shack - cesta za Bohem a zase zpátky [3,6/10 A.S.]

1. Jelikož jsem aktivní ateista (ve slabých chvílích agnostik, a v zákopech či turbulencí se otřásajícím letadle tradiční oportunistický ubožák žadonící o spásu), mohlo by se zdát, že k filmům s religiózní tématikou budu mít odpor, nebo se jim budu vyhýbat. Nikolvěk. Možná i naopak! Filmy o Ježísovi a spol. mě vždycky dost bavily. Ať už šlo o Jesus Christ Superstar, Life of Brian, The Last Temptation of Christ nebo příjemné potěšení z minulého roku Last Days In The Desert (Mýval doporučuje, a možná někdy i napíše recenzi), ty příběhy mne velmi zajímaly a celá ta "mytologie" kolem Boha (nebo bohů) je mi sympatická, i když osobně se s žádnou z nich neztotožňuji.

2. Vadí mi pouze pokud filmy příliš víru tlačí,  prezentují ji zcela slepě a uchylují se k stupiditě a špatnému řemeslu (např Miracles from Heaven), nebo když přes velmi zajímavý námět nedotáhnou historické souvislosti tak, aby dávaly smysl (talking to you, Risen!).

3. K otevřené křesťanské propagandě tedy přistupuji opatrně, a většinou mě spíš těší, když film nějakou tradiční církev nakrkne (jako třeba Kazantakis nebo Monthy Pythoni), než potěší. Film The Shack byl ovšem natočen podle bestselleru od Williama P. Younga. A v jedněch kostelech ho pastoři a kněží dávali za příklad a svým ovečkám radili ho číst, a v druhém ho zakazovali, nebo dokonce označovali za nebezpečný. To mě nakonec vlastně docela navnadilo, a před vstupem do kina naplnilo očekáváním, přesto, že kritici film zatím dost drtěj. Na Rotten Tomatoes mezi top critic má snímek momentálně 0, což také o něčem vypovídá, ale poté co ta samá skupina lidí dala té hrůzné slátanině Before I fall 83%, už nevěřím ničemu.