Review: DNA Lounge - San Francisco [10/10 A.S.]

1. A couple of weeks ago my work brought me to San Francisco for a few days. As it happenes, I had only one free evening, so it was a tough choice on what to do in this spectacularly interesting city. In the end,  based upon a recommendation from a fellow human being I decided to spend my free time in a club called  the DNA Lounge.

2. It’s an establishment owned by Jamie Zawinski. Name I was told I should look up. I did. As a person that struggles to use computers for things other than sending emails at work, watching Netflix after work and brainless meandering around on the internet in between, I wasn’t able to do the "aaaw" in a way I presume I was expected to do, but I totally believe my good attempt at it was deserving.

Black Mirror (třetí série, 2016) - 9/10

Život člověka v západní civilizaci se v posledních letech smrskl na jednoduché možnosti - zajistit si stravu, určitý příjem a úroveň pohodlí, podle možností financí a volného času investovat do svých koníčků nebo najít potěšení v práci. Celkový stereotyp konzumního koloběhu nám kazí jen příležitostné pozorování společenských jevů a klesá víra, že snad něco zlepší dalším vědeckým objevem, protože se cokoliv pozitivního neprotlačí do praktické realizace skrz kapitalistický a korporátní systém. Bohužel se nedožijeme spravedlivé a efektivní vládnoucí umělé inteligence. Ale třeba se díky jiným vynálezům dožijeme lepších zítřků a štěstí? Sci-fi antologie Black Mirror si myslí, že spíš ne.

Spousta šťastných lidí

Recenze: Masterminds - vtipný heist škrcený groteskou [6,3/10 A.S.]

1. Masterminds režíroval Jared Hess. Kdo viděl jeho celovečerní debut Napoleone Dynimite, tak bude vědět co zhruba čekat. Blbý je že od Napoleona nenatočil nic lepšího, naopak kvalita dost klesá.  A to říkám jako člověk co má nekriticky rád Sama Rockwella (a i ostatní z toho filmu) ale ani přesto se u jiného Hessova snímku - Don Verdean, moc nezasmál.

2. Masterminds je inspirovaný hrozně zajímavým (pozor link spoiluje) kriminálním počinem, který se stal v roce 97 v Severní Karolíně, kdy došlo k jedné z největších bankovních loupeží v USA. Za naprosto bizarních okolností. Které jen čekaly na zfilmování. 

3. Scénář napsali tři lidi (co to kua je za zvyk!) z nichž má cenu jmenovat jen Emily Spivey, která pár let psala pro Saturday Night Life. Ostatní dva nejsou jako scénáristi nejsou (a odváží se tvrdit že ani nikdy nebudou) zajímaví.

4. Problém filmu je dvojí: A) v těch naprosto ale naprosto nejzajímavějších momentech se odkloní od reálného příběhu a vymyslí si nějakou absurdní kravinu která nedává smysl. Velký spoiler:

Dojmologie: Jack Reacher - Never Go Back - aneb: 10 lepších způsobů jak utratit 60 miliónů dolarů

1. Mohly by se investovat do luxusního výletu do Japonska, a natočení filmu, který sice nikdo nikdy neuvidí ale byl by to nejdražší a tímpádem rekordní film ČR.

2. Mohla by se shromáždit a zaplatit profesionalizovaná armáda obzvláště agresivních feministek, které by měly jediný úkol: přepsat všechny svazky Jiráskova F.L. Věka tak, aby více vyhovovaly současné feministické ideologii. Následně by bylo nutné všechny takto přepsané svazky adaptovat do nekonečného televizního seriálu, divadelních představení a rozhlasové hry. Obsazené a režírované ženami, přirozeně.

3. Mohl by se kompletně přetočit Jurský Park, tentokrát z pohledu Tyrranosaura Rex. Moment, to ja ale docela dobrej nápad, scratch that. Místo toho: mohl by se kompletně přetočit Jurský Park, tentokrát z pohledu té mouchy zatavené v pryskyřici.

4. Mohlo by se investovat do vývoje kvalitně fungujícího nanorobota, který by uměl jedinou věc: ja zakýchkoliv okolností nalézt anál Martina Konvičky, zalézt do něj, tam se natrvalo zabydlet. A v každém případě, kdy Konvička vypustí z huby slovo Islám mu násilím povolit svěrač a vyprázdnit střeva. 

Recenze: Jack Reacher: never go back = vzkaz divákovi [4/10 A.S.]

1. Jack Reacher: never go back je druhý díl původně knižní série o Jacku Reacherovi, ex-armádním důstojníkovi, který se toulá světem a občas se k něčemu připlete. První díl před 4 lety režíroval Christopher McQuarie, což je oskarový scénárista (The Usual Suspects, Edge of Tomorrow, Valkyrie) a mimo to eště schopnej akční režisér co umí do akce dál sexappeal i humor. Jako například v poslední Mission Impossible: Rogue Nation. Tenhle díl Reachera ale bohužel režíroval někdo jinej.

2. Edward Zwick je zajímavej leda tím, jak je až na jednu-dvě vyjímky úplně průměrný režisér. Porovnejte sami - Blood Diamond, Pawn Sacrifice, vs slabší Legends of the Fall nebo Seige. Zajímavejší bude max jako producent.

3. K pokračování Jacka Reachera teda nepřidal nic specifického, nic vlastního, natož zajímavého. Vytvořil slabý, kýčový a  bolestně formulaický rádoby-thriller, který nezachrání ani to že si tam Tom Cruise může (jak je mu jen vlastní) uběhat plíce a na chvíli i sundá tričko.

4. Vono jak to taky mohl Cruise zachránit, když ho režisér nebyl schopen navést do jiné polohy než "Ethan Hunt když má třetí den zácpu"? Ta postava prostě byla v tomhle díle příliš generická, prostě takovej random "bad ass good guy". Ale za to nemůže ani Cruise, a rozhodně ne autor literární předlohy (Lee Child), který napsal fakt zajímavou a unikátní postavu, Jacka Reachera, introvertního nabušeného tuláka vyhozeného z armády, který se jednou ročně víceméně omylem zapléte do nějakých problémů. Za to jak neslaná nemastná je Reacherova postava může samozřejmě režisér, ale taky jeho spolu-scénárista, tragéd Richar Wenk. Který nedávno zprznil Sedm Statečných a předtím se nejvíc "vytáh" leda Equalizerem a tím  se rozhodně scénáristicky není co chlubit. 

Recenze: The Accountant - hloupé ale zábavné "béčko" [6/10 A.S.]

1.  The Accountant mohl být druhý John Wick. Ale New Yorský režisér Gavin O'Connor má zjevně talent na prznění potenciálně zajímavejch námětů a to dokonce i s dobrým castingem. Po značně problémovém filmu Jane Got a Gun (který nezachránila ani Natalie Portman s Ewanem McGregorem) se mu s The Accountant povedlo předložit divákům další podivný hokus-pokus, který nefunguje, pokud se nad ním někdo pokusí jakkoliv myslet, a eště navíc je tak trochu urážlivý vůči autistům.

2. Ale největší chyba není přímo v režii, ale ve scénáří.  Ten má na svědomí démonicky znějící Bill Dubuque (The Judge), který nám mimo zcela, ale zcela nesmyslných, zbytečných a neuvěřitelných twistů v příběhu naservíruje moderního Rain Mana, akorát místo 165 cm vysokého a ve společnosti nefungujícího nosála Hoffmana dosadil nabušeného Batfflecka, který svůj autismus (tedy tady dle filmu rozumějte automatickou genialitu a matematické nadání na úrovni Johna Nashe) je schopny natolik ovládat, aby vedl samostatný život mimo ústav, i když tam aspoň podle scén v začátku filmu zjevně patří.

3. Co tvůrcum o autismu prozradil ten údajný několikaměsíční research je, že lidé s poruchou autistického spektra mají problémy s vyjadřováním emocí, udržováním očního kontaktu a navazování fyzického kontaktu vůbec. Co je asi naučila Big Bang Theory je že nechápou sarkasmus a neorientují se v bězných sociálních situacích, takže na vše mají rovnice a pomůcky, jak je pochopit. Tohle všechno tam Ben Affleck relativně uvěřitelně předvádí. Místy je to vtipné, místy bohužel trochutrapné, nebo přehnané pro tu konkrétní situaci, ale celkově mu to sedne.

Mamon (2015) - 7/10

Krimi seriály jsou záchrana českých televizních stanic. Zoufalá zábavní média postrádají zajímavé scénáře a scénáristy a když je třeba naplnit vysílací okénko a uživit české umělce, krimiseriál je snadno z-klišé-vygenerovatelná vycpávka. Už jsem tu pitval dva pokusy ČT Případ pro exorcistu a Modré stíny, z nichž druhý mě svou úchylnosti nečekaně potěšil. Do ringu vstoupilo nedávno i HBO se svým Mamonem a protože mě ČT nepozvalo za pozitivní recenzi Modrých stínů na rautový večírek pro kritiky, usedám na gauč a čekám s odhalenými zády, kolikrát vzduchem přisviští bičík české trapnosti.

Déšť, všichni v černém a český seriál/film = pohřeb