1. Paul Feig je ceněný a šikovný komediální režisér. Dokazuje to nejen zkušeností z režie Arrested Development, nebo Office, ale i hodně povedené "ženské" komedie Bridesmaids a podobně kriticky i komerčně velmi úspěsné akční ale i tak lehké komedie Spy. Oba ty filmy mají něco společného: v hlavních rolích převážně ženy. Ženy, které dostaly hodně dialogu. Proč to zmiňuju. Ono to totiž není tak samo sebou. Přesto, že ženy tvoří cca polovinu populace, a v reálném životě, domnívám se, sou daleko ukecanější než muži, tak na plátně se mluvící vyskytují podstatně méně. A to tak že o HODNĚ. Aby to nebylo jen tak plácání bez "štatistik", tak uvádím zajímavou studii, která srovnala 2000 filmů právě podle dialogů určených ženám a mužům. Můžete si tam nastavit filtr podle žánru, podle box-office, podle regionu či přímo konkrétního filmu a výsledky sou hrozně zajímavé. A velmi silně v neprospěch žen.
2. Normálně mě takové věci nezajímají, ale vzhledem k tomu že novým Ghostbusters se vyčítá vedle znesvěcení materiálu remakem samotným hlavně to, že sou v hlavních rolích 4 ženy, z nichž eště navíc žádná neslouží jako typická "pastva pro oči" (protože od toho je v tom filmu muž, hle, Chris Hermsworth), přišlo mi plodné se pozastavit nad tím, jaký to vlastně je/není problém. A při bližším zkoumání ta vlna nevole bohužel na "něco" poukazuje.
3. Krotitelky duchů tento rok tvoří: poněkud upjatá vědkyně a profesorka Erin, její bývalá kolegyně a vyšetřovatelka paranormálních jevů Abby, inženýrka/ mechanik a weirdo skupiny Jilian, a víceméně náhodný nadšenec v podobě Patty, zaměstnankyně metra. Společně objevují že duchové existují a posléze i že se chystají spolu s pomocníkem z řad žijících zaútočit na NYC.