Epimetheus Nejdetonický - pátek

16:24 Myval 0 Comments

1. Epimetheus  v noci ze čtvrtka na pátek téměř nespal. Převaloval se v posteli, a nemohl se zbavit úporného dojmu, že se rozhodl špatně. Nakonec asi v šest ráno sice na chvíli usnul, ale hned v sedm ho probudilo svědomí.

2. Vstal, pečlivě si svlékl světlešedé pyžamo s tmavěšedými proužky, poskládal ho opatrně vedle postele, okartáčoval z něj mikroskopický nános nečistoty, který se tam za noc vytvořil, vyhladil prostěradlo do posledního varhánku, ustlal postel, a šel do koupelny.

3. Po návratu z koupelny si do notýsku značky Moleskine zapsal dvě čísla, jako každé ráno. 07 a 1:43. V porovnání s ranní masturbací ze včerejška si všiml, že dnešní čas byl skoro o třetinu kratší, než včera. Což přičítal zvýšené hladině kortizolu a testosteronu, vyplaveným díky stresu, který od čtvrtečního večera prožíval.

4. Epimetheus se šel podívat zpět k oknu, u kterého včera pil svůj druhý heřmánkový čaj dne, když se to stalo. Do jisté míry doufal, že se mu to všechno zdálo, a dnes při pohledu na sousedův barák neuvidí to, co včera pozdní odpoledne, večer, i v noci.

5. Mýlil se. Když zaostřil tak, aby viděl sousedům až do kuchyně, čekal ho ten samý výhled, co před pěti hodinami, kdy situaci kontroloval naposled. V kuchyni u stolu stále seděla paní Sklepicová, přes hlavu měla stále přetaženou igelitku, která se zdála být kolem krku pevně omotaná a jak Epi včera viděl, bylo to také tím, že jí paní Sklepicová pečlivě obvázala lepící páskou nebo nějakým podobně vypadajícím pruhem tmavšího materiálu, který držel igelitku mrtvole těsně u krku.

6. Epi opět zvažoval, že by zavolal policii. Nicméně to by vyžadovalo aby se do situace u sousedů nějak vměšoval. Policie by ho pak jistě zpovídala. Musel by jim asi i vysvětlovat, proč je nezavolal dříve.  A pak by zřejmě došlo na debatu, které se obával nejvíc. Epimetheus totiž ještě stále nebyl rozhodnut, jak odpoví na případný dotaz "viděl jste, jak se to stalo?".

7. Viděl. Během pití heřmánkového čaje a fantazírováním nad tím, že příští den vtrhne ke Sklepicům s lukostřílem po prastrýci Prometheovi (přiběhnout tam se zapálenou loučí mu přišlo už příliš kýčové, byť i tu mu děda dal), prožene Adamovi šíp všema vrstvama tuku, a nad jeho umírajícím torzem drsně ale přitom klidně, - ve stylu detektiva Toshiho - procení mezi zuby: "to je za Ripleyovou a její ocas." A pak ještě dodá, trochu Arnoldovsky: "Pozdravuj v pekle, tlusťochu!".

8. Myšlenka na Toshiho spustila v Epiho hlavě chuť na sušenky ve tvaru zvířátek. Naštěstí měl nějaké stále po ruce, v třetím šuplíku od leva, v kuchyňské lince. Než se pro ně ale odhodlal dojít, došlo právě k tomu, že u okna viděl, jak do kuchyně sousedů přišla stařenka, s nepřítomným ale odhodlaným pohledem se posadila ke stolu, přes hlavu si přetáhla igelitku, kolem krku si jí pevně zalepila, a pak svěsila ruce vedle sebe a nedělala chvilku nic. Načež asi po 30 sekundách sebou začala trochu mrskat, žilnatýma rukama se chytla kolem krku, několikrát se prudce zakymácela směrem ke stolu a zpět k opěradlu židle, než se přestala hýbat úplně. 

9. Epiho při tom přešla chuť na sušenky, a vypadl mu z ruky čaj. Ještě chvíli pak stál u okna, a čekal co se bude dít dál. Pak ho ale rozbitý cibuláček a nohy v pantoflích, na kterých během té doby již schly jistě špatně vyčistitelné skvrvny od heřmánku zdeptaly natolik, že se hodlal věnovat čištěním svých papučí, místo přemýšlení nad tím, že právě viděl, jak se sousedka zasebevraždila. 

10. Epimetheus z toho pak sice nemohl spát, ale během pátku se přistihl při tom, že ho pohled na ztuhle sedící mrtvolu v baráku naproti mírně vzrušuje. Strávil tedy u okna většinu dne. Večer si tak do notýsku zapsal několik rekordních časů.

0 komentářů: