1. A máme tu další hrůzu z rukou Garryho Marshalla. Po Valentines Day a New Years Eve přišel Mothers Day. Bojím se co bude příště, jelikož jeho filmy mají výrazně sestupnou tendenci a to už ten VD byl pěkná VD. Ale aspoň dost utržil, což u svátku matek asi nehrozí, soudě podle chabého prvního víkendu.
2. A to v něm byli: Julia Roberts, Jennifer Aniston, dcera Goldie Hawn Kate Hudson, Jason Sudeikis a režisérův oblíbenec Hector Elizondo (již po 18té ve filmu Garryho Marshala). Ale buď ženy po čtyřicítce už netáhnou (že by??), nebo byl ten film sračka, nebo obojí, protože nevydělal ani 10 mega a přitom měl jako jediného vážného soupeře film Keanu. Ne jako chudáci co maj první víkend teď, spolu s Kapitánem Emerikou. Nebo že by to bylo tím že se tam Shay Mitchel nesvlékla?
3. O čem film je? O tom jaké sou ženy matky, asi. Nebo o tom, jaké mají (ale pouze ženy) matky. Případně eště o tom, jaké mají ženy s matkama problémy. Tedy film ryze ženský, o ženách, a pro ženy.
4. Problém je, že všechny ženy v něm vystupující sou buď: hloupé, povrchní, hysterické, úzkostné, slabé, nebo různé kombinace výše zmíněného, případně vše najednou. Posuďte sami: jedna postava se trápí nejvíc tím, že snědla předchozí den dortík, místo toho aby řešila reálný a její rodinu ovlivňující problém, že má matku rasistku, která jí svým chováním významně nabourává život. Další (a to je asi ta nejsympatičtější) postava chytá hysterák kdykoliv se jí něco nepovede, a zazlívá svému ex že si našel mladší (a výrazně pozitivnější a víc v pohodě) ženu. Pak je tam jedna dospělá žena, co před rodiči skrývá svojí sexualitu a raději žije ve lži, a mladá žena co kvůli traumatu z dětství trestá svoje okolí ještě v dospělosti, a jedna starší žena, co nám tvrdí že si jednou v životě musela vybrat jestli láska nebo kariéra, protože evidentně ve 21- století v USA se stále ještě musí dělat tato Soffina volba a nejde mít obojí? Zřejmě to se nám film snaží říct.