Halloween (2018) - 8/10

Původní Halloween, jeho (slabší) pokračování a celkem i remake jsou (nejen v USA) velmi populární. "Boogeyman" Michael Myers řádí vždy během tohoto svátku (přidejme se zamhouřením oka nějaký ten čas navíc na útěk a cestu do rodného Haddonfieldu) a to z něj už v roce 1978 udělalo neoficiálního maskota svátku. Podobná asociace u Myersových soků nejde tak marketingově využít - Freddy Krueger nemůže propagovat léky na spaní a Jason nemůže lákat lidi na letní táboření u jezer. Podobně ikonickou se ale díky filmu stala Jamie Lee Curtis jako pomyslná antagonistka k Michaelovi a Donald Pleasance v roli neúnavného lovce svého bývalého pacienta Michaela. Obě postavy svedly s Myersem několik soubojů a do sedmičky se už Jamie Lee Curtis jednou vrátila. Znalci série se však rozhodně podivili, když v médiích vyšla zpráva, že se Laurie v podání Curtisové opět vrací. Premiéru načasovanou, jak jinak, na 40. výročí premiéry původního filmu už máme za sebou, tak jak to dopadlo?

Recenze: první z dvou desítek nejlepších amerických indie filmů v kinech v roce 2018

V letošním roce se urodilo velké množství kvalitních filmů z menších produkcí, nebo dokonce z rukou debutujících režisérů. Tady je jedna desítka těch filmů, které mne zatím nejvíc zaujaly. A už nyní je mezi nimi i film za maximální počet bodů. Druhou desítku si schovávám na uvedení na Silvestra, jelikož nyní teprve začíná tzv. pravá "oscarová sezóna" a v příštích cca 8 týdnech tak můžeme v kinech čekat ještě mnoho zajímavého i v rámci nezávislé tvorby (nebo si vzpomenu na něco, na co jsem prozatím zapomněla). Ale teď již to nejlepší z americké 2018 indie tvorby doposavad:

Halloween (1978) - 10/10

Do kin přichází další příspěvek série Halloween a z očekávání se stala malá událost. Michael Myers, vrah s bílou maskou, byl jednou z ikon hororového vesmíru, které se pevně zakotvily v popkultuře. Teď do kin přichází další pokračování, ale co je vlastně původní jednička zač a co znamenala pro (nejen) americkou kulturu?

Dojmologie: skvělý herec Paul Dano popisuje své režijní "poprvé"

1. Paul Dano už dlouho patří k mým oblíbeným hercům. Až na pár výjimek znám celou jeho filmografii. Nejvíc se mi líbil ve filmech: There Will Be Blood, Prisoners, Love and Mercy, Little Miss Sunshine. Ale hraje skvěle i v lehčích žánrech, jako třeba Knight and Day, The Girl Next Door nebo Ruby Sparks. Takže když jsem dostala příležitost jít si poslechnout o jeho zkušenosti jako prvorežiséra, a navíc si pak s ním i popovídat a zeptat se ho na pár otázek, zajásala jsem.  

2. Paul Dano totiž právě uvádí do kin svoji režijní prvotinu, rodinné drama Wildlife. Kde hlavní role dostali Jake Gyllenhaal a Carey Mulligan a kde Dano mimo režie ještě spolunapsal scénář (se svojí partnerkou Zoe Kazan, která je taktéž herečka a taktéž skvělá - The Big Sick, Ruby Sparks). A v souvislosti s propagací snímku se upsal i společnosti filmařů, které jsem členem, k tomu, že s námi stráví trochu času a poví nám, jak se mu režírovalo. Jako člověku, který film ani režii nestudoval, a nyní poprvé režíruje. To mě samozřejmě velmi zajímalo a ačkoliv jsem na rozdíl od něj nestrávila posledních 15 let svého života hraním pro jedny z nejzajímavějších režisérů současnosti, připadalo mi, že by to pro mě mohlo být nejen zábavné, ale i přínosné. 

The House That Jack Built (Jack staví dům) - 9/10

Dánský režisér Lars von Trier, na kterého nezvykle sedí zprofanované označení enfant terrible (přeložitelné jako "hrozné dítě" nebo "postrach rodiny") přichází s dalším skandálním filmem. Po prosťačce spolupracující s Bohem na cestě k záchraně přítele vagínou, nymfomance hledající spásu pro opotřebovanou vagínu nebo slepnoucí dělnici z kapitalistické továrny snící o životě v muzikálu nebo manželském páru na sexuální terapii v lese je hlavní hrdina sériový vrah.

Hlavní protagonista filmu Jack (Matt Dillon) je stavební inženýr, který se snaží postavit dokonalý dům. Čas tráví ještě vraždami, což ve Spojených státech v 70. letech nebyl zas tak ojedinělý koníček, jak nám popkultura často připomíná. Na cestě do pekla vypráví svému průvodci, básníkovi Vergiliovi (anděl nad Berlínem nebo Hitler v bunkru Bruno Ganz) o své "kariéře", čeká nás pět příběhů, které Jack považuje za důležité a hodně filozofování o násilí a smrti. Jack se totiž považuje za umělce a své činy pečlivě analyzuje během rozhovoru Vergiliem, kterého oslovuje přátelsky "Verge".

Recenze: The Old Man and the Gun - herec Robert Redford se loučí a bude vám to zatraceně líto [8,7/10 A.S.]

1. Režisér David Lowery už definitivně patří k mým oblíbencům. Jeho filmy s napětím očekávám a zašla bych si na ně do kina, i kdybych nechodila na vše, co v kinech vyjde. The Old Man and the Gun je jeho nejnovější snímek, který stejně jako jeho předchozí filmy působí komorně, intimně, bez důrazu na akci, ale s o to větším zaměřením na leckdy minimalistické, ale velmi působivé herecké výkony.

2. Robert Redford hraje Forresta Tuckera, postaršího gentlemana, jehož v životě nejvíc baví vykrádat banky. Je skutečně profesionálním a kariérním kriminálníkem. Který za život vykradl minimálně sto bank a velkou část svého života proseděl ve vězení, z kterého se třicetkrát pokusil utéct a 18x z toho úspěšně. Včetně z Alcatrazu a San Quentinu. Což už je opravdu výkon a sledovat na plátně jeho gentlemanské vykrádačky a fikané útěky je zábava.

3. Forrest Tucker byl v realitě podle všeho člověk s podobně silným charisma, jako má Robert Redford. Ačkoliv nebyl vizuálně tak oku lahodící, tak ho oběti a svědci jeho trestných činů popisují jako člověka, který měl příjemné vystupování, byl skvěle upraven, šarmantní, slušný, prostě opravdový gentleman. A i přísedící v porotě, která hlasovala pro jeho odsouzení nakonec dodala, že jedno se mu upřít nedá: ten člověk má fakt styl. #criminalswag

Recenze: An Evening with Beverly Luff Linn - pomyslné filmové dítě Davida Lynche a Monthy Pythonů [8/10 A.S.]

1. Naprosto vrcholně bizarní snímek An Evening with Beverly Luff Linn je film, který si zapamatujete. Je totiž hodně jiný. Než cokoliv, co jste zvyklí normálně vídat na plátně. Má skvělé obsazení sestávající z mixů vynikajících komiků a herců známých (Matt Berry, Jemaine Clement, Aubrey Plaza, Craig Robinson, Emile Hirsch) i neznámých (Sam Dissanayake, Jacob Wysocki, John Kerry). Ty vede režisér a scénárista Jim Hosking, jinak zjevně napůl šílenec. Má jednoduchou zápletku jak u Johna Wicka a stejně tak jako u Wicka je i zde jednoduchá motivace kvalitně zabalená do funkčního a promyšleného mikrosvěta. Jehož pravidla sice přesně neznáme, ale vnímáme, že to je svět velmi specifický, zajímavý a nemáme problém ho jako takový přijmout.

2. O čem snímek je, v podstatě nemá cenu popisovat, protože nad rámec toho, co vám řekne pár vět od distributora o něčím manželství a velkém magickém večeru, je ten film o nespočtu dalších věcech. Které jsou sice naprosto ze života (fascinace druhým člověkem, neopětované city, nuda, únava materiálu, touha po vzrušení, neschopnost kvalitní komunikace, hledání něčeho významnějšího atd. atd.), ale většinou jsou prezentovány v obalu působícím jako z jiného vesmíru. A o to je to zábavnější.

3. Posuďte sami. Jedna postava se vyjadřuje jen mručením. Velká část postav z nějakého důvodu nosí paruky nebo šortky v situacích, kde se ani jedno nehodí. Podivně velký vzorek populace obývající tento svět je esteticky hodně nevzhledný. Chce se mi říct, že opravdu daleko nad rámec běžného světa. Všichni se chovají extrémně divně a není jasné, jestli to jsou sérioví vrazi, autisti nebo běžní obyvatelé té komunity, ve které se příběh odehrává. 

Recenze: Mandy - Nicolas Cage se šíleným výrazem ve tváři, LSD v puse, koksem v nose a motorovkou v ruce. Prostě tak, jak ho máme rádi. [8.7/10 A.S.]

1. Mandy, nový hororový snímek režiséra Panose Cosmatose (Beyond the Black Rainbow), rozhodně není snímek pro každého. Je plný násilí, je velmi pomalý, než se pořádně rozjede, trvá to hodinu. Je nabitý podivnými, primárně asociačními, ale přitom skoro nic nevysvětlujícími dialogy jak od Lynche, výraznými barevnými efekty, vysokou zrnitostí snímku a jistou umělou zpomaleností všech pronášených slov. Což může dohromady leckterého diváka otravovat a chápu to. Přesto Mandy považuji za skvělý film, který jsem si hodně užila a doporučím ho i vám.

2. Velký podíl na tom má Nicolas Cage (Wild At Heart, Leaving Las Vegas), který má konečně (od filmů Joe a Bad Lieutenant) zase skvělou roli, která mu sedí a kde je jeho inklinace k přehrávání a melodramatičnosti naprosto na místě. Navíc pro svou roli naštvaného dřevorubce sympaticky přibral, takže když se pustí do likvidace protivníků, lze mu to věřit.

3. O co ve filmu jde? Mandy (Andrea Riseborough, The Death of Stalin) je umělecky založená a křehce působící partnerka Reda Millera, málomluvného, zarostlého a statného dřevorubce. Společně žijí v lásce, klidu, míru a souznění někde uprostřed lesů, kde Red kácí stromy a Mandy přes den pracuje v místním konzumu, ve volném čase maluje satanistické lesní chrámy a nosí tričko s Black Sabbath. A co se nestane, jednou Mandy cestou domů z práce potká skupinku opravdověji působících satanistů. Red jim později říká "jesus freaks". A ti se rozhodnou, že Mandy je ideální, byť nedobrovolná, adeptka na nového člena jejich sekty, a později i že by bylo prima ji před Redovýma očima a obzvláště brutálně pocuchat peří.

Spoiler Alert Podcast - Důvěrný nepřítel - aneb chytrý dům, který ovládne i váš klitoris.

Jelikož fandím českému filmu a zajímá mne ochrana osobních ůdajů i vývoj umělé inteligence, tak jsem se na nový snímek režiséra Karla Janáka, kyber-thriller s názvem Důvěrný nepřítel, docela těšila. Protože jak trailer i zpráva distributora avízovala, se na právě tyto oblasti měl film zaměřit. 

Filmy Karla Janáka (Snowborďáci, Rafťáci) nikterak nepohrdám, naopak se klidně "přiznám" že minimálně na Snowborďáky mám vlastně jen dobré vzpomínky. Nemám problém ani s tím, když se režisér etablovaný převážně v jednom žánru (komedie) rozhodne navštívit žánr nový (thriller, mystery, scifi). Vyzkoušet po tvorbě humoru i thriller, drama nebo horor koneckonců dostalo chuť a úspěšně zrealizovalo mnoho tvůrců. Z poslední doby třeba Jordan Peele, Adam McKey, nebo o pár let před nimi Woody Allen.

Ale ti všichni měli jednou obrovskou výhodu, kterou Janák neměl. Měli v rukou skvělý scénář. A ve dvou případech z těch tří jmenovných si ho i sami napsali. Což možná bude s jeho kvalitou také souviset. Ale hlavní je, že ať už ho psali sami, nebo ne, původní scénář byl žánrově blízký tomu, co se nakonec objevilo na plátně. Ať už jde o Get Out, Match Point, nebo Big Short, nedocházelo k tak velké změně úmyslů a vyznění, jako zde. Protože podle všeho byl původní scénář Marka Epsteina koncipován jako komedie, nebo aspoň humorně laděný film. A Janák ho se spoluscénáristou Lubomírem Slivkou předělali na nesmírně vážně se tvářící a až na jednu jedinou hlášku (tvar ženy) jakýkoliv úmyslný humor či nadhled naprosto postrádající drama. A je to vážně škoda.

Spoiler Alert Podcast - Hereditary - aneb když si dva recenzenti libují...

Doufám, že touto dobou jste již všichni viděli film Hereditary, (Děsivé dědictví) který je opravdu hodně povedený, a žánr psycho horor dost obohacující. Tentokrát jsme si o něm povídali jen ve dvou, s Kverulantem, a jelikož jsme oba milovníci hororů, tak jsme byli rádi, že můžeme v podstatě jen a jen chválit. Takže, pokud jste film již viděli a zajímá Vás, co na něm nejvíc dostalo nás, můžete zmáčknout play. A vy, ostatní, upalujte do kina, dnes, v den kdy si  ti normálnější z nás připomenou nebo i nahlas zmíní srpen 68, se totiž ještě v kinosálech snímek hraje. A nemáte tedy žádnou výmluvu pro to, proč o tak unikátní záležitost přijít. Jedině snad, že byste zrovna zvažovali, zda skočit či neskočit z toho mostu, nebo říznout či neřiznout žiletkou do toho zápestí, pak jste omluvení. Nerada bych totiž nesla odpovědnost za to že vás film posunul tím špatným směrem.