Recenze: Everything Beautiful is Far Away - putování pouští s robotem a blondýnou [6.7/10 A.S.]

1. Everything Beautiful Is Far Away je malý nezávislý snímek vyrobený za mikro-rozpočet 200 tisíc dolarů. Ale i tak je to film, který si zaslouží pozornost. Zejména od těch diváků, kterým nevadí pomalé filmy o pár hercích, s minimem akce, rekvizit a dějových zvratů, ale o to víc vizuální a hudební krásy a prostoru pro podnětné myšlenky o životě, vesmíru a tak vůbec.

2. V tomto malém snímku sledujeme putování zádumčivého Lenerta (Joseph Cross), dětsky působícího mladíka, který z nějakých záhadných důvodů žije již léta v poušti. Asi to bude tím, že se příběh odehrává ve vesmíru, ve kterém je nedostatek vody a přemíra písku. Lenert ale není sám. Společnost mu dělá robotická přítelkyně Susan. Tedy, dělala, než jí došly baterky. Tedy, přítelkyně, spíš jen její hlava, protože tělo se jí rozbilo. Prostě Lenert chodí pouští a na zádech má batoh, na kterém je připoutaná Susanina hlava, kterou Lenert plánuje oživit, hned jak najde nějaký zdroj energie. A také Susan slíbil, že jí zkonstruuje nové tělo. Tedy jakmile to bude možné. Do té doby si musí Susan vystačit s tím, že jí zbyla jen ta hlava. 

3. Susanina hlava je pár robotických očí zasazen do jednoduché dřevěné masky bez nosu či úst, a možná i právě proto působí snímek jaksi retro-futuristicky a Susan tak trochu jako smrtka. Ale to jen do té doby, než začne mluvit. Susan je totiž umělá inteligence na velmi vysoké úrovni. A Lenert si ji sám naprogramoval nejen tak, aby mu pomáhala s řešením různých problémů, které ho v poušti mohou potkat (jako třeba nedostatek jídla nebo vody), ale také k tomu, aby mu dělala společnost. 

Dojmologie: Black Panther očima Evropanky žijící v Brooklynu

1. Co si myslím o Black Pantherovi jako o filmu si můžete již brzy poslechnout v novém díle našeho podcastu Spoiler Alert, tentokrát právě na téma filmu Black Panther. Ale v tomto článku se zaměřím spíš na to, co vnímám ve svém okolí jako opravdu zajímavou masovou reakci na film. Asi bude divné, když přirovnám uvedení Black Panthera do kin se zvolením prvního černého prezidenta USA, ale v jistém smyslu to JE podobná atmosféra. Kterou jsem tady, v USA, nezažila v žádném jiném kontextu než právě u zvolení Obamy nebo nyní při uvedení Černého pantera do kin.

2. A ať si o tom říká kdo chce co chce, jedno je jisté. Filmy s takovým (hmatatelným, finančně vyjádřitelným, viditelným) dopadem na společnost prostě svůj význam mají. Jako obyvatel černé čtvrti Brooklynu a častý návštěvník místních kin můžu dobře popsat to, co zde nastalo po premiéře tohoto filmu. První dva týdny byla naprosto vyprodaná kina. Multikina s 15 sály třeba. Kde se Black Panther hrál každé cca tři hodiny od rána do večera. Ale nejen o víkendu. Obří fronty a vyprodané nebo aspoň pekelně nacpané sály mne čekaly i o pracovních dnech. 

3. Jelikož chodím do kina již roky na všechny filmy, které zde vyjdou (tzn. cca ob den jsem v nějakém sále), mám možnost srovnání. Znám návštěvnost v konkrétní dny a časy a do jisté míry dokážu odhadnout nejen Oscary, ale i návštěvnost toho kterého filmu dopředu. Alespoň tam kde bydlím. Na novém Willisovi nás v premiérový víkend bylo asi 15, zatímco vedlejší sály promítající Pantera burácely hlaholem masivní návštěvnosti. Jako divák mám v oblibě obě varianty. Poloprázdné či úplně prázdné sály, kde mám pocit, že to je soukromé promítání jen pro mne (a pár ostatních podivných či nezaměstnaných existencí ala Clarence Worley, kteří se rozhodli jít v 10:30 dopoledne v pracovní den na dva filmy za sebou), ale také mám ráda právě ty vyprodané sály, kde je možné nejlépe vypozorovat a porozumět emocím, které film vzbuzuje, na nějaké hromadnější škále.

Recenze: Death Wish - co zbude z Bruce, když mu vezmete humor a aroganci? [6/10 A.S.]

1. Death Wish s Brucem Willisem v hlavní roli je remake filmu Death Wish s Charlesem Bronsonem. Nebudu srovnávat, nemá to cenu a pokuste se to také nedělat. Příběh o lékaři, který žije spořádaným rodinným životem stabilně se chovajícího otce, manžela a pracovníka do chvíle, než mu manželku zabijí a dceru zbrutalizují neznámí útočníci, sice není originální, ani nijak chytrý, ale je záživný.

2. Trochu mi ovšem trvalo akceptovat Bruce v jeho nové herecké poloze. Tedy jako nehumornou a nesexy postavu, která nejenže většinu filmu truchlí, ale ještě navíc se u toho tváří jako právě splaskávající puchýř. Člověk prostě není u Bruce zvyklý na to, že by neposkytl aspoň trochu záblesků Johna McClana, Joe Hallenbecka, Mr. Churche, Korbena Dallase, Davida Addisona nebo aspoň Šakala. Záblesky toho typického ironického smyslu pro humor, sebevědomí přecházejícího do arogance, spousty vtipných průpovídek a občas i oné úsměvné zahořklosti a hlavně neutuchajícího sexappealu.

3. Willisův MUDr. Kersey je ale jiný. Vynikající chirurg, obětavý otec, co nechybí snad u žádného důležitého sportovního zápasu své dcery, a milující manžel, který nezapomene manželce ani po 20 letech soužití opakovaně skládat komplimenty a vyznávat lásku. Ale naprosto mu chybí charisma. Když mu film dá možnost se ukázat, ve scéně, kde Kerseyho obtěžuje vulgární divák hry na fotbalovém hřišti, Willis stáhne krovky a konflikt apaticky uklidňuje místo toho, aby ho přiživoval nebo záhy fyzicky náhle vyřešil. Jak mívají jeho postavy ve zvyku. Není to špatně, jen to je nezvyk. Ale darovanému Willisovi na plátně na charisma nekoukej. Buďme rádi, že je "zpátky".

Tipy na Oskary - kdo vyhraje letos?

Letošní rok je mimo #OscarsSoWhite okořeněn ještě kauzami #MeToo a #TimesUp. Které bezpochyby stály už za relativním oskarovým neúspěchem fantastického filmu Disaster Artist. V neděli uvidíme, jestli bojovníci za rovnost pokoří 3 Billboardy, jinak jasného favorita v kategorii "best picture", prosazením filmu Get Out, nebo Lady Bird. Na pódiu se během děkovných řečí bezpochyby dočkáme spousty proslovů za práva žen, černochů a jiných minorit. Trochu se bojím, že to zastíní skoro vše ostatní.

V jiných kategoriích než té hlavní nás asi moc potenciálncíh mega překvapení nečeká, i když pár jich je stále napínavých, (hudba, efekty, scénář) ale ne nad rámec běžné Oskarové horečky. Tento rok se  skoro plně oddávám matematice, a tipuji v drtivé většině kategoriích podle toho, co volí čísla, a srdce nechávám trochu upozaděné. Naštěstí se srdce s tou matematikou ve většině kategorií tento rok shodne.

Tedy moje matematicko srdečné tipy jsou:
edit po ceremoniálu: tak 17 z 19. 88%. Mohlo to bejt lepší. Tak příští rok, no.

Recenze: Hostiles - Christian Bale mužně trpí po boku indiána a blondýny od jinýho Batmana [8/10 A.S.]

1. Hostiles je zajímavé dílo. Nemělo by vás rozhodně odradit, že je to western. Protože možná víc než western je to kvalitní, napínavé a relativně akční drama, na které se velmi dobře dívá. A to i přes nezdravě dlouhou stopáž v podobě 2 a čtvrt hodin.

2. Režíroval ho totiž talentovaný herec, scénárista a režisér Scott Cooper. Který kdysi debutoval jako režisér hodně dobrým snímkem Crazy Heart a jeho dosavad posledním dílem byl jeden z nejlepších filmů s Johnny Deppem z této dekády (Black Mass). Což není ani tak chvála konkrétně Black Mass jako spíš úleva nad tím, že si Depp po sérii nepříliš povedených scénářů vybral konečně zas něco zajímavějšího, když přijal roli brutálního gangstera Jamese Bulgera.

3. V Hostiles hraje hlavní roli Christian Bale, coby zarputile se tvářící důstojník americké kavalerie Joseph Blocker, který dostane za úkol eskortovat několik indiánů přes půlku Ameriky do jejich rodné Montany. Ti indiáni byli právě propuštěni z vězení a cestou přes několik států Ameriky koncem devatenáctého století jim hrozí újma, Blocker je proto má chránit a postarat se, aby se do rodné vísky dostali živí a zdraví. Problém je, že kapitán Blocker všechny indiány k smrti nenávidí a nejradši by sám přispěl k tomu, že se tihle konkrétní nedožijí ani večeře.

Recenze: The 15:17 to Paris - ajta krajta ono to neumí hrát [4.6/10 A.S.]

1. Na snímek The 15:17 to Paris, natočený podle pravdivých událostí, které se staly v roce 2015 při jízdě vlaku z Amsterdamu do Paříže, se dá nazírat několika způsoby. Jako na chvályhodný společenský počin, jako na gesto silného patriota, jako na seberealizaci herecké a režijní legendy ve značně důchodovém věku a jako na kinematografické dílo. A radši bych u The 15:17 to Paris psala hodnocení té společenské prospěšnosti, patriotismu nebo seberealizace důchodců než hodnocení filmu, věřte mi. Ale tyhle řádky asi čtete, protože chcete vědět, jaký byl ten film (špatný), ne to, jak moc má Clint Eastwood rád Ameriku (hodně).

2. Nuže. The 15:17 to Paris je nepovedené. Za mě je to první skutečně špatný film, který režírovala herecká i režijní legenda Clint Eastwood. Když jsem na něj šla, moc se mi nechtělo věřit, že by režisér, který má na kontě tak dobré filmy jako Mystic River nebo Letters from Iwo Jimma, Gran Torino či Unforgiven (Million Dollar Baby mne nikdy moc nechytlo), mohl vytvořit něco vyloženě špatného. Bohužel mohl.

Recenze: Lady Bird - povedená, ale nezapamatovatelná zkazka z dospívání [7.6/10 A.S.]

1. Lady Bird je nejnovější a první samostatný režijní počin zavedené herečky a scénáristky Grety Gerwig. Ta mi nikdy nebyla jako herečka dvakrát sympatická, ale na svou stranu mne dostala svým výkonem ve skvělém filmu 20th Century Women, který všem vřele doporučuji zhlédnout. Nyní je i známá režisérka, a to nejen ledajaká. Lady Bird je první film, co režírovala sama a je za něj nominovaná na Oscara hned ve dvou kategoriích, za nejlepší režii a scénář. A film celkově uskóroval nominací 5. A to včetně kategorie "best picture".

2. Přitom je to ale úplně normální, dobrý snímek z kategorie "coming of age". Povedený film o dospívání. Ale pro mne osobně ničím nevybočující. Takže moc netuším, co dělá v kategorii pro nejlepší snímek nebo nejlepšího režiséra roku. Bráním se myšlenkám na to, že by kauzy MeToo, Time's Up a generická femi propaganda už prosákly na tak viditelné úrovni? O co je režijně lepší Lady Bird než v této kategorii nenominované Three Billboards mi jednou bude muset někdo vysvětlit. Možná to udělá test času, ale prozatím, několik měsíců od premiéry, se mi myšlenky na Lady Bird zpětně nestočily ani jednou, kdežto ke třem billboardům několikrát. A to je pro mě zatím největším signálem síly toho kterého filmu.

Recenze: Game Night - zábavná oddechovka na jedno použití [8/10 A.S.]

1. Game Night je nový režijní počin scénáristů filmů Horrible Bosses a Horrible Bosses 2. To by vám mělo naznačit, v jakém duchu se film ponese. V tom černohumorném, vtipném, svižném, s nádechem krimi. Film se prostě povedl. Možná je ale škoda, že si ho Jonathan Goldstein a John Francis Daley také sami nenapsali. Protože scénář byl, vedle extrémně dobrého obsazení, sexy hudby a zajímavé režie, to nejslabší. A to přesto, že se snímek celkově skutečně podařil. Mohl však být ještě lepší.

2. V příběhu o skupině převážně obyčejných lidí převážně středního věku z převážně střední třídy, kteří zažijí naprosto nečekaně převážně neobyčejnou noc zahrnující honičky se zbraněmi, fingované i reálné únosy, prostřelené údy (nikoliv pohlavní) a řešení hry na vraždu, totiž scénárista Mark Perez zašel příliš hluboko do nerealističnosti, a snímek je tak místy groteskní, ale zároveň nešel dostatečně hluboko, aby z tématu vytěžil maximum absurdností. Jako se to povedlo právě Goldsteinovi a Daleymu v Horrible Bosses. Game Night má slušně našlápnuto, ale k úplnému rozletu nikdy nedojde. Jako by je celou dobu někdo držel za …údy. Tentokrát ty pohlavní.

Dojmologie: jak se žije v USA - je libo porno, pušku, nebo panáka?

1. 14.2. se na Floridě stal další incident hromadného střílení v prostorách školy. Odneslo to tentokrát 17 lidí, z toho většina byli mladiství studenti. Společně s tradičním vyjadřováním podpory pomocí posílání různých religiózně zabarvených zdravic a přání se opět trochu rozběhl "dialog" na téma: "zpřísnit či nezpřísnit regulaci držení zbraní v USA".

2. Při té příležitosti  mě napadlo se zamyslet nad tím, jak je zde nastavená věková hranice pro různé činnosti. Asi každý ví, že v USA se může legálně konzumovat alkohol až od 21 let. Zato vlastnit zbraň je zde možné už od 18. A to včetně těch polo nebo (za ztížených podmínek, ale prodají vám ji) i celo-automatických.

3. Panáka si ale legálně v tom věku tady nedáte. Alkohol je zde presentovaný jako metla lidstva schopna způsobit škodu na zdraví, majetku či duši, a to nejen vaší, ale i lidí kolem vás. Proto vám stát raději do 21 let nevěří natolik, aby vám alkohol prodal.

The Florida Project - najdete díky němu i vy své království? [9/10 A.S.]

1. Pokud vás film The Florida Project, snímek zachycující letní dobrodružství několika dětí na Floridě podle traileru nezaujme, nenechte se tím, prosím, odradit a i tak si na to zajděte. Přišli byste totiž o opravdu unikátní dílo plné naprosto nepochopitelně skvělých hereckých výkonů, jejichž většinu vám doručí neherci nebo prvoherci. Protože snad jen dvě jména či obličeje vám mají šanci něco říct. Willem Dafoe (nominovaný za svůj výkon Bobbyho na Oscara) a Caleb Landry Jones (X-Man: First Class, Twin Peaks, Three Billboards Outside Ebbing, Missouri). Ale pokud do kina dorazíte, tak už v prvních záběrech filmu ukazujících na sebe vzájemně radostně hulákající děti, budete jasně vědět, že vás čeká něco výjimečného.

2. O filmech jako je The Florida Project je radost psát. Člověk i po dnech/týdnech od zážitku v kině má ze snímku intenzivní zážitek, bez problémů si vybavuje emoce, které kdy u něj cítil, a jeho největším přáním při psaní článku je přenést na budoucího potenciálního diváka aspoň část toho nadšení, které se dostaví, když dáte na má slova a zainvestujete do lístku do kina.