Cake (2014) - 8/10

Jennifer Anistonová, které v její kariéře po seriálu Přátelé rozhodně nevadí trochu provokativnější, sarkastické anebo bizarní komedie, hraje v pár let starém snímku Cake ženu s vážnými zdravotními problémy, jejíž život v pěkném domě s bazénem a služebnou Silvanou je už nějakou dobu slušná deprese. Pokud tráví nějaký čas mimo svůj dům, deptá normálnější lidi například ve skupinové terapii pro lidi s chronickou bolestí cynickými komentáři v nevhodných momentech a snad jen její věrná mexická služebná zvládá snášet její jízlivost. Nadopovaná kombinací vína a prášků proti bolestem se jednoho večera setká s kolegyní Ninou (Anna Kendrick) z terapeutické skupiny. Háček je v tom, že Nina nedávno uspěla v tom, v čem ještě Anistonová nezaujala tak úplně jasné stanovisko - v sebevraždě. Anistonová se rozhodne si trochu narušit stereotyp a zjistit si o Nině něco víc.

Recenze: Justice League - zábavná zkazka o tom, jak CGI skoro zvítězilo nad knírem [6.3/10 A.S.]

1. Při natáčení filmu Justice League došlo k mnoha roztodivnostem a problémům. Jedním z nich byla tragédie v rodině režiséra Zacka Snydera (300, HoldenMcNeil vs NapoleonSolo), která dokonce vedla k tomu, že se dokončovacích prací (včetně signifikantních přetáček) chopil do té doby u JL působící jako scénárista, Joss Whedon (režisér Avengers).

2. Ten dostal za úkol film "zevtipnit a prosvětlit".  Výsledkem toho je jistá tónová nevyrovnanost. Která ale není úplně nezajímavá, protože Snyderovy "signature scenes", tzn. barevně přetuněné, zpomalené a monstrózně kýčové záběry se po chvíli musí omrzet snad i tomu nejvíc hard-core fanouškovi jeho filmotvorby. Také díky tomu, že se film z části přetáčel, neuvidíte ve filmu všechny scény, které jsou třeba v tomhle traileru. U některých je to dobře, jiné třeba někoho zamrzí.

3. Příběh je převážně o tom, jak se Justice League dává dohromady. A není to špatný příběh. A ani film to není špatný. Rozhodně je to o mnoho lepší než Nick Dunn vs Bezejmenný Hrdina z nadcházející M:I 6. Místy má něco z Avengers, místy ze 300, a mně se na to minimálně hodinu koukalo velmi dobře. Po tu dobu se film totiž věnuje převážně tomu, jak Batman poté, co potká nějakého rojícího se paradémona a zjistí, že na jejich invazi asi nebude stačit sám, dává dohromady partu superhrdinů, kteří by mu mohli pomoct. Ano, Batman objevil benefity týmové práce! Jak mu později řekne komisař Gordon v podání J.K. Simmonse "Its good to see you play nice with others".

Recenze: The Meyerowitz Stories - Sandlerova reálná šance na nominaci na Oskara [9.7/10 A.S.]

1. Málokterému filmovému fanouškovi se poštěstí, aby se v jednom filmu sešli 2 z jeho 3 nejoblíbenějších herců vůbec a film ještě k tomu napsal a režíroval jeho oblíbený režisér. Kdyby v The Meyerowitz Stories (new and selected) vedle Dustina Hoffmana a Adama Sandlera byl místo Bena Stillera Tom Cruise, už bych nepotřebovala Vánoce. Ale z té spolupráce měli radost i sami herci, protože ti hlavní pracovali pro Baumbacha dobrovolně, rádi a zadarmo.

2. Nový snímek režiséra Noaha Baumbacha (odborníka na tragikomicky hluboce poškozené lidské vztahy, se zvláštním zřetelem na vztahy rodinné, např. The Squid and the Whale,  Greenberg, While We're Young) se opravdu povedl. Kdo tohoto režiséra nezná, může si v duchu říct, že je to takový trochu odstředěný a více na styl "indie" zaměřený Wes Anderson a bude mít dobrou představu. Baumbach Wese Andersona "připomíná" i díky tomu, že je autorem několika scénářů, které Anderson zfilmoval. Například The Life Aquatic with Steve Zissou nebo jeden z Andersonových nejlepších: Fantastic Mr. Fox.

3. Film Meyerowitz Stories vypráví několik vzájemně souvisejících příběhů z rodiny svérázného patriarchy Harolda Meyerowitze. Harold je starý, sebestředný a značně extravagantní umělec, který se necítí dostatečně uznávaný ve světě kultury a možná právě proto se o to víc snaží, aby se kolem něj vše točilo aspoň doma. Během filmu tak velmi fikaně, vtipně, ale zároveň brutálně terorizuje všechny okolo. Harold má tři děti. Dva syny, rozvádějící se ho neurotika Dannyho (Sandler at his best) a úspěšného právníka Matthewa (Stiller) a dceru, introvertní myšku Jean. Kterou hraje skvělá Elizabeth Marvel. Jako kdyby vypadla z filmu Woodyho Allena, v jehož hře A Second Hand Memory momentálně působí v New Yorku. Harold má také již několikátou manželku, alkoholičku Maureen (Emma Thompson)*. V menších rolích se zde také objeví: Judd Hirsh, stále nádherná Sigourney Weaver, Adam Driver nebo Candice Bergen. Až budete film sledovat, tak pokud vám bude připadat casting podivně dobrý, je to tím, že ho dělala dvojice Douglas Aibel a Francine Maisler. A ti mají za sebou úspěchy v podobě obsazení: Manchester By The Sea, The Revenant, Birdman, The Grand Budapest Hotel, Moonrise Kingdom, Blade Runner 2049 nebo The Big Short. A i zde se jim podařilo pro film zajistit kolektiv skvěle k sobě padnoucích herců a to nejen z řad těch slavných (protože pro několik z nich režisér přímo ty role psal), ale i těch relativně neznámých. Např. Grace Van Patten (která je dost podobná Shailene Woodley) v roli Elizy, dospívající svobodomyslné dcery Adama Sandlera. A sám Hoffman kupodivu už hrál otce jak Sandlera, v The Cobbler, tak Stillera, v Meet the Fockers.  A opravdu jim tohle spárování sedne.

Thajskem ku zdraví: co bylo dřív, tloušt nebo automat na výmluvy? (23)

1. Jak někteří čtenáři vědí, jsem již několik týdnů zpět v Thajsku. Kde dále pracuji na své fyzičce, a zejména pak na nárůstu svalové a úbytku tukové hmoty. Ještě je dost co zlepšovat. Ale jelikož tu nejsem poprvé, už mne tolik věcí nepřekvapuje. A možná i proto mám čas a sílu všímat si věcí, které mne předtím nenapadlo pozorovat nebo je dokonce neodborně ale i tak  s chutí analyzovat.

2. Za tu dobu co tu jsem (přecijen to dohromady bude přes čtvrt roku pobytu) se tu vystřídalo odhadem tak 100 různých lidí, coby spolucvičenců. Drtivá většina z nich jsou profi sportovci, nebo lidi se skvělou kondičkou, případně "jen" štíhlí, a tak 10 max 20 procent jsou lidi, kteří tu bojujou s nadváhou. Zajímavé je, že všichni (ale fakt do jednoho) ti co mají nadváhu a které jsem tady poznala, mají jedno společné. Mimo těch pneumatik teda. Mají podstatně větší sklony k pesimismu, nebo prostě negativnímu až odporujícímu náhledu,  a často i k výmluvám a ulejvání. Než se začnou případní dotčení čtenáři urážet, chci říct, že se rozhodně nepokouším tvrdit, že to co tu teď říkám platí obecně na všechy jedince ze skupiny "lidi s nadváhou". Je to jen pozorování na vzorku cca 100 lidí, z nichž né více než 20 mělo problémy s nadváhou. A samozřejmě do těch 20 patřím i já, takže pochopitelně v jistém smyslu mluvím i sama o sobě.

Recenze: The Foreigner - Jackie Chan je bůh. I v jinak průměrném filmu. [6.6/10 A.S.]

1. Nový film, ve kterém hraje Jackie Chan, se jmenuje The Foreigner a je adaptací podle všeho velmi povedené knihy, The Chinaman, kterou spisovatel Stephen Leather napsal na konci osmdesátých let minulého století. A v tom právě spočívá podle mě největší problém snímku. Není totiž podaný jako retro, ale současný, čímž je dost neaktuální.

2. Když Stephen Leather pracoval v osmdesátých letech jako editor britských Times, byly rozepře mezi Brity a Iry na vrcholu, stejně jako činnost organizace IRA. V dnešní době je ale IRA už spíše archaický problém, na který se filmoví fanoušci rozpomenou leda tehdy, když se opět dívají na filmy In the Name of the Father, 50 Dead Men Walking, The Jackal nebo výtečnou '71. V devadesátých letech, kdy byla kniha poprvé vydaná, byla IRA relevantní asi jako dneska terosté z řad muslimů, takže se o ní točily filmy jak na běžícím pásu. Michael Collins, Patriot Game nebo The Devil's Own třeba. Ale po roce dva tisíce (a po tzv. Belfastské dohodě) už činnost IRY a s ní i napětí mezi Brity a Iry logicky upadalo. Takže pak například drama z roku 2008 Hunger, s Fassbenderem v hlavní roli, správně bralo tématiku irsko-anglického konfliktu jako "podívání do historie". Proč tohle neudělal Foreigner s Chanem, a nezasadil film do 80.-90. let, kam příběh patří, je mi záhadou. 

3. The Foreigner vypráví příběh Quana, hodného čínského imigranta, který v Londýně má svůj restaurant a dcerku, kterou nadevše miluje. A je tak pochopitelně dosti naštván, když mu ji teroristé zabijí. Kdyby se filmu dodal trochu modernější (nebo naopak přiznaně retro) kabát, mohl by být super. Jenže vzhledem k tomu, že zlí teroristé se ukáží být z IRA, se film následně dost detailně věnuje irsko-britským vztahům a ilustruje je jako v současnosti velmi napjaté, to působí trochu komicky. Stejně jako neschopnost policie/ bodyguardů/rozvědky dopadnout včas Chanova Quana. Ale obecně šel film příliš do hloubky a předpokládal znalosti, které běžný divák Chanových filmů asi nemá*. Domnívám se totiž, že málokdo se bude dnes automaticky orientovat v termínech jako PIRA, CIRA nebo OIRA (Provisional IRA, Official IRA nebo Continuity IRA), kterými snímek operuje, a málokdo v kontextu dnešního světa pochopí motivaci hlavních zlounů a z ní vyplývajících několik filmových twistů.

Dojmologie: haraším, harašíš, haraší, harašíme?

 1. Byla jsem požádána, abych pro jeden časopis napsala úvahu na téma kauzy Harveyho Weinsteina. Ta se v posledních týdnech tak grandiózně rozbujela, že nyní zasahuje cca polovinu Hollywoodu a postupně také spoustu lidí i mimo showbyznys a Ameriku. A jak tak nad tím přemýšlím, docházím k tomu, že člověk aby snad byl rád, že není slavný / mocný / bohatý / cokoliv zajímavého. Může tak lépe spát. Bez obav, že se probudí a v emailové schránce najde tucty dotazů od novinářů na to, jak mohl před těmi 10, 15, 20, 30 lety spáchat x/y/x²/√x.

2. Samozřejmě považuji sexuálně motivované trestné činy za špatné, společensky škodlivé a po zásluze kriminalizované. Od (ex) právníka se specializací na trestní právo a se silnou inklinací k činnosti na straně, která pachatele vyšetřuje a stíhá, nikoliv obhajuje, asi ani nic jiného nelze očekávat. Ale nemůžu se plně ztotožnit s tím, že se jaksi obecně přijalo, že je v pořádku společensky naprosto odsoudit (až zcela zničit) člověka pouze na základě něčího tvrzení. Samozřejmě že v případě, kdy takových tvrzení je hodně, z různých zdrojů a obsahují určitou dávku věrohodnosti, dává to intenzivnější pocit případného provinění. A žádné oznámení tohoto typu není dobré automaticky znevažovat. Ale i tak jsem zastáncem názoru, že je nejdříve nutné situaci odborně prošetřit, než dojde k dramatickým (a často nenapravitelným, popřípadě jen velmi obtížně) škodám na něčí reputaci, schopnosti být dále zaměstnán, obstarávat si obživu, nebo mít normální společenské vazby.

Recenze - Flatliners - další nepovedený remake [3.6/10 A.S.]

1. Ve vší počestnosti přiznávám, že jsem fanouškem původního filmu Flatliners z roku 1990 od režiséra Joela Schumachera. Zároveň nemám nic proti remakům. Dokonce si vybavuju několik předělávek, které mi připadaly srovnatelně dobré, nebo i něčím lepší než originály. Namátkou jmenuji: Hanekeho Funny Games, Scorseseho The Departed, Cronenbergovu The Fly, Soderberghovo Ocean's Eleven nebo Dredd od Peta Travise. Takže jsem se do kina na nové zpracování příběhu o partě mediků, kteří experimentují s klinickou smrtí, docela těšila.

2. Navíc,  Flatliners 2017 režíroval Dán Niels Arden Oplev (původní Girl With the Dragon Tattoo) a nejméně dvě jména z obsazení (Ellen Page a Diego Luna) patří talentovaným mladým hercům, takže mi připadalo, že těch 5 % na Rotten Tomatoes bude spíš známka nějakého brutálního podhodnocení. Ale nebyla.

3. Film už v první scéně dodá snímku patetickou a již mnohokrát použitou atmosféru výčitek svědomí, jež řídí i po letech kroky hlavní hrdinky Courtney (Ellen Page), která se při studiu medicíny zaměřuje zejména na fenomén klinické smrti a je jím tak posedlá, že se rozhodne ji sama (byť kontrolovaně) podstoupit. Přemluví pár kamarádů, aby jí k tomu pomohli, a rozjíždí se linka dále víceméně věrně kopírující schéma původního filmu, řešící, jak dlouho se studenti dokáží udržet ve stavu klinické smrti a co z toho vyzkoumají. 

4. S každým dalším dobrovolníkem, který podstoupí řízené uvedení do stavu, kdy mu nebije srdce, nefungují plíce a alespoň zdánlivě na nějakou chvíli nefunguje ani mozek, se doba, po kterou v zóně mezi životem a smrtí medici zůstávají, prodlužuje. Zároveň s tím se ale zintenzivňují děsivé halucinace (nebo něco takového), které pak tito pokusní králíci zažívají po oživení.