The Equalizer (2014) – John Wick (2014) – Kingsman (2014): extrémně stručná srovnávací studie.

Půjdu rovnou k věci a nebudu se s tím mazat. Každému z filmů přidělím na začátek řekněme 500 bodů a podíváme se, jakou rychlostí je budou ztrácet. 

Nadále je budu označovat prostě jako E, JW a K. (Důležité upozornění: toto je dojmologie, ne exaktní věda!)

Zatímco John Wick je „neo-noir action thriller“ (0), Equalizer je „action neo-noir vigilante crime thriller“ (0) a Kingsman je „spy film“ (s tím si naserte, takže -10).

Igore, už mě fakt sereš, že nevracíš knížky do knihovny!

Ride Along 2 - Poldův švagr už je polda [3,5/10 A.S.]

1. Když už se člověku stane, že se jmenuje Tim Story, tak je fajn, že se ve své kariéře věnuje vyprávění příběhů.  Ale eště lepší by bylo, kdyby vyprávěl zajímavé příběhy a kvalitně.

2. Režisér Tim Story vytvořil sequel ke své komerčně úspěšné komedii Ride Along, ve které se Kevin Hart snažil zalíbit svému nastávajícímu švagrovi (Ice Cube) a zároveň předvést, že ačkoliv sám moc nenarostl a mimo hraní videoher a nervózního žvanění mu nic nejde, byl by z něj určitě dobrej polda.

3. V Ride Along 2 se Kevin Hart stále snaží zalíbit svému nastávajícímu švagrovi (stále Ice Cube) a zároveň předvést, že ačkoliv sám moc nenarostl a mimo hraní videoher a nervózního žvanění mu nic nejde, byl by z něho určitě dobrej Ice Cubův chlupatej švagr, švagr s odznakem, parťák.

4. Kevin Hart momentálně sjíždí vlnu úspěchu hlavně v oblasti stand-upu. Vyprodává velké arény a pro producenty se, zvlášť po komerčním úspěchu Ride Along (budget 25 x WW revenue 150 mega), stává tzv. "household name", tedy jménem, které prodává. Potvrzeno jak u Get Hard s Willem Ferrellem, tak teď u Ride Along2.

Jeden stupidní americký film, jedna hora na Urale, jedno běsnění smrti

Možná si pamatujete film The Devil´s Pass Incident, který šel před pár lety dokonce v kinech (a ne rovnou na DVD, jak by si zasloužil). Ostatně, Franta na něj napsal recenzi a v tomto konkrétním případě uhodil hřebíček na hlavičku. Je to skutečně velmi nepodařený found footage horror a stěží hodný naší pozornosti. Sami se zde můžete přesvědčit, že rozhodně nemá hodnotu lístku do kina. K filmu se vrátím v závěru, ale především bych se tu rád věnovat určitému selektivnímu shrnutí známých faktů o této události, protože v tomto případě je dokonce i anglická Wikipedie stejně vágní jako ruská, německá nebo česká. Vlastně je to ještě horší: zatímco normálně lze Wikipedii použít alespoň pro první poučení, v tomto konkrétním případě je text silně zavádějící. (Například se tu zcela vážně operuje s možností paradoxního svlékání, přestože při bližším zkoumání se tato možnost ukáže jako nesmyslná a nadbytečná, viz dále.)

Pokud jste líní klikat nebo podezřívaví k odkazům, tady jsou základní fakta: v únoru 1959 se skupina devíti ruských studentů ztratila na turistickém výletě na lyžích do uralských hor. Při pátrání byla nalezena jejich těla v určitých vzdálenostech od stanu, který si skupina postavila pod vrcholkem jedné hory, a který byl rozříznut zevnitř. Těla nebyla řádně oděna, zvláště chyběly boty, čepice a rukavice. Některé mrtvoly měly fraktury různých kostí (zvláště na lebce a žebrech), ale většina účastníků výpravy zcela zjevně zemřela na podchlazení. Už vyšetřovatelé si kladli otázku, co přimělo devět mladých a zdravých lidí, zkušených v horské turistice a obeznámených s podmínkami na zimním Urale, rozříznout zevnitř stanové plátno a vydat se, nedostatečně oblečeni, do mrazivé noci a sněhové vichřice.

Tělo Igora Djatlova 25 dní po smrti a poté, co bylo vyhrabáno ze sněhové závěje.

Legend: director´s cut (1985) - 8/10

Ridley Scott na začátku své kariéry ohromil diváky svými kultovními peckami Alien (1979) a Blade Runner (1982), které se vyznačovaly vypiplanou výtvarnou stránkou, která v kombinaci se soundtrackem vytvářela novou úroveň zážitků ze sci-fi filmu. Ať už to byl Gigerův designérský opus nebo legendární úvodní letová sekvence Deckarda v znečištěném Los Angeles, dodnes na ně vzpomínáme jako na momenty, kdy přišlo něco neviděného (a v době absence počítačových efektů magického). Následující Scottův projekt byla fantasy/pohádka Legend. Tento film se mi vyhýbal nebo jsem se spíš vyhýbal mladému Cruisovi, ale nakonec jsem se jako správný filmový archeolog na Legendu vrhnul. A?

Ve Vltavě žijí nutrie! Říka můj táta.

A dokládá své tvrzení fotografiemi.

Je MAC adresa osobní údaj?

1. Pokud vás zajímá právo a technologie může vás zaujmout třeba případ Max Schrems vs Facebook, vedoucí ke zrušení certifikace Safe Harbor, která byla do té doby uznávaným právním nástrojem zajišťující legální přenos osobních údajů z Evropy do USA (a vůbec, Facebook poslední dobou dostává od Evropy na prdel solidně, bude to ještě zajimavý). Nebo Google vs Španělsko, který nám dal výsledné Right to be Forgotten, a Googlu celé nové oddělení právníků, co se od té doby musí zabývat statisícema žádostí o odstranění linku. 

2. Mimochodem, aby vám Google schválil žádost o odstranění linku, který vede k fotce vašeho konečníku ve kterém je zastrčená pastelka, budete muset prokázat, že vám veřejná distribuce takového snímku způsobuje újmu, ta informace není aktuální (pastelku ste si z prdele už vyndali) a zároveň na tu fotku nelze aplikovat tzv. "veřejný zájem".  Tedy že z té fotky společnost jednoznačně jako celek neprofituje. Takže například kdyby ten konečník nepatřil vám, ale sousedovic nezletilci, a ta pastelka nebyla pastelka, ale váš penis, je důvodné se domnívat, že Google tu žádost zamítne, protože bude tvrdit, že veřejnost má právo o vás vědět, že ste nebezpečný pedofil. Just sayin...

3. Mě osobně zajímá právní regulace sběru a vyhodnocování informací o pohybu lidí po komerčních prostorech. Podívejte se třeba na Nomi vs FTC a Bluetrace vs Holandsko. Jednoduše: máte mobilní telefon. Občas chodíte ven. A ten mobil máte s sebou. Dete do kina, které je umístěno v obchodním středisku. Po kině, mírně zklamaní z blbého filmu zajdete na palačinku, pak zabrouzdáte do knihkupectví a těsně před odchodem z nákupního centra si koupíte boty. Pokud ste s sebou měli telefon a nechali ho komunikovat s internety, je možné, že váš pohyb po Obludáriu byl monitorován.

Můj pohled na zrychlení osobního počítače s Windows určený pro absolutní laiky.

Zaznamenávám stále více programů na automatické čistění systému, mýty kolem defragmentace registrů a mazání různých zapomenutých nepotřebných souborů. Naděje, že se počítač zrychlí jsou ale často zklamány po pár dnech od takového vyčistění, kdy se nános v nějaké míře dané aplikacemi a chováním uživatele znovu vymkne kontrole.

Vídám laptopy za dvacet tisíc, které startují 5 minut a po těch následuje další čekání než naběhne browser nebo třeba Excel. Každé kliknutí je následováno trestem v podobě čekání a tzv. chroupání hard disku. Rád bych se s vámi podělil o zkušenosti, které jsem nabral během více než dvaceti let pinožení s počítači. Tato doporučení se netýkají zrychlování grafiky pro hry a výpočetní rychlosti.

Pověra.

Podle mně největší pověra stojící za neuvěřitelnou pomalostí běhu Windows a programů v nich spuštěných je založena na představě, že lze současně provozovat více aplikací. Ve skutečnosti multitasking znamená jen rychlé přepínání mezi během různých programů s tím, že každému přidělí nějaký čas, co se stihne, to se stihne a pak přepne na další aplikaci/knihovnu/systémovou funkci. A zase se provede jen část. Protože se to děje opravdu rychle, uživatel si může existovat ve světě, kde mu všechno běží najednou. Iluze je dokonalá. A je to tak správně ale...