Recenze: Game Night - zábavná oddechovka na jedno použití [8/10 A.S.]

1. Game Night je nový režijní počin scénáristů filmů Horrible Bosses a Horrible Bosses 2. To by vám mělo naznačit, v jakém duchu se film ponese. V tom černohumorném, vtipném, svižném, s nádechem krimi. Film se prostě povedl. Možná je ale škoda, že si ho Jonathan Goldstein a John Francis Daley také sami nenapsali. Protože scénář byl, vedle extrémně dobrého obsazení, sexy hudby a zajímavé režie, to nejslabší. A to přesto, že se snímek celkově skutečně podařil. Mohl však být ještě lepší.

2. V příběhu o skupině převážně obyčejných lidí převážně středního věku z převážně střední třídy, kteří zažijí naprosto nečekaně převážně neobyčejnou noc zahrnující honičky se zbraněmi, fingované i reálné únosy, prostřelené údy (nikoliv pohlavní) a řešení hry na vraždu, totiž scénárista Mark Perez zašel příliš hluboko do nerealističnosti, a snímek je tak místy groteskní, ale zároveň nešel dostatečně hluboko, aby z tématu vytěžil maximum absurdností. Jako se to povedlo právě Goldsteinovi a Daleymu v Horrible Bosses. Game Night má slušně našlápnuto, ale k úplnému rozletu nikdy nedojde. Jako by je celou dobu někdo držel za …údy. Tentokrát ty pohlavní.

The Florida Project - najdete díky němu i vy své království? [9/10 A.S.]

1. Pokud vás film The Florida Project, snímek zachycující letní dobrodružství několika dětí na Floridě podle traileru nezaujme, nenechte se tím, prosím, odradit a i tak si na to zajděte. Přišli byste totiž o opravdu unikátní dílo plné naprosto nepochopitelně skvělých hereckých výkonů, jejichž většinu vám doručí neherci nebo prvoherci. Protože snad jen dvě jména či obličeje vám mají šanci něco říct. Willem Dafoe (nominovaný za svůj výkon Bobbyho na Oscara) a Caleb Landry Jones (X-Man: First Class, Twin Peaks, Three Billboards Outside Ebbing, Missouri). Ale pokud do kina dorazíte, tak už v prvních záběrech filmu ukazujících na sebe vzájemně radostně hulákající děti, budete jasně vědět, že vás čeká něco výjimečného.

2. O filmech jako je The Florida Project je radost psát. Člověk i po dnech/týdnech od zážitku v kině má ze snímku intenzivní zážitek, bez problémů si vybavuje emoce, které kdy u něj cítil, a jeho největším přáním při psaní článku je přenést na budoucího potenciálního diváka aspoň část toho nadšení, které se dostaví, když dáte na má slova a zainvestujete do lístku do kina.

Recenze: Winchester - Hellen Mirren vs Ať žijí duchové [6,3/10 A.S.]

1. Horory miluju. Na horror Winchester ve kterém hraje neoddiskutovatelně skvělá herečka Hellen Mirren jsem se tedy dost těšila. Navíc příběh vypráví o domě a postavě, které opravdu existovaly, a byť jsou tam odlišnosti, je tématika domu, který měl svého času přes 150 pokojů a 7 podlaží a v některých z nich údajně strašilo, zajímavá.  Asi se časem vypravím do Californie se na ten dům podívat na vlastní oči, už jen z architektonického hlediska je to dost unikátní stavba. Byť nepůsobí nijak logicky ze stavařského hlediska. Ale taky aby ano, když její plány diktovali majitelce samotní duchové!

2. A to je asi to co mě na filmu (vedle dobrého obsazení) zaujalo. Hlavní myšlenka, která divákům předestírá dilema: budeme věřit majitelce domu a ředitelce společnosti na výrobu střelných zbraní, Sáře Winchestrové, že jí zběsile působící nápady na nové a nové pokoje a přístavby našeptávají samotné duše zemřelých? Anebo budeme věřit firemní správní radě, která se obává že Sára je tak trochu mešugé, a tudíž by se jí měla omezit svéprávnost a vzít pravomoc rozhodovat o firmě?

Recenze: The Gun Shop - Sun's up, Guns Up [8.3/10 A.S.]

1. Ačkoliv dokument recenzuji poprvé, mám k dokumentárním dílům zvláštní vztah. Dokument byla první věc, kterou jsem kdysi režírovala, první dílo, které jsem prodala, a dodnes mám k dokumentární tvorbě blízko a občas se k ní i sama vracím jako tvůrce. V dnešní době, kdy "dokumentaristika" bují hodně třeba ve formě nejrůznějších domácích video příspěvků na sociálních sítích, je ohromně jednoduché najít si okénko do jiného prostředí, jiné země, jiného života a "sosat", co nám kdo předkládá.

2. Ale možná právě v této době mají kvalitní dokumenty své, o to větší a zasloužené, místo. Dokumenty, které nepředkládají realitu sestříhanou do zjevně manipulativní zkazky, nenudí, nemoralizují, ale místo toho ukazují události tak, jak se dějí, a jejich tvůrci divákům nevnucují, co konkrétně je povinen u sledování děje kdo cítit. Ale naopak místo výslovného návodu na názor odstartují zajímavou debatu.

Recenze: My Friend Dahmer - po broskvi slouží k masturbaci lebka [8/10 A.S.]

1. Pokud se alespoň trochu zajímáte o sériové vrahy, bude vám jméno Jeffrey Dahmer asi dobře známé. Američan, který zabil (nejméně) 17 lidí, z nichž některé snědl, většinu po smrti ještě využil k nějakému sexuálnímu aktu a obecně pak mrtvoly porůznu znesvěcoval. Například z jednoho člověka si vypreparoval lebku, z té si vytvořil masturbační pomůcku, genitálie mrtvoly mumifikoval a zbytek těla rozčtvrtil a rozpustil v kyselině. Prostě nebyl to váš běžný soused.

2. Režisér filmu My Friend Dahmer, Marc Mayers, chtěl natočit film o tom, jaké bylo Jeffreyho dospívání. K tomu mu pomohlo, že jeden z Jeffreyho spolužáků (Alex Wolff v roli Derfa) ze střední školy napsal komiksovou knihu o tom, jaké bylo jeho přátelství s Jeffem Dahmerem. "My Friend Dahmer" se stalo předlohou pro scénář stejnojmenného filmu. A obě díla se držely reality, co to šlo. A to byť skutečně blízké přátelství Jeff neměl asi s nikým. Sonda do jeho života zprostředkovává tedy převážně to, jak "působil" na své okolí ve škole a jakým způsobem byl/nebyl schopen s vrstevníky interagovat.

Recenze: Phantom Thread - dramatická, ale vtipná rozlučka s Daniel Day-Lewisem [8/10 A.S.]

1. Paul Thomas Anderson dostal nápad na scénář k filmu Phantom Thread v posteli, když byl nemocný. A jako u většiny svých filmů pak napsal příběh o tak trochu podivných osobnostech, které obklopují tak trochu podivné události.

2. Hlavní postavou filmu Phantom Thread je módní návrhář a krejčí Reynolds Woodcock (Daniel Day-Lewis). Jsou padesátá léta dvacátého století, Reynolds žije v Londýně a je velmi úspěšný návrhář dámských šatů, kterého vyhledávají noblesní klientky z celého světa. Reynolds si také pečlivě vybírá, komu šaty navrhne a komu ne. Ale nejpečlivěji vybírá to, jak ubíhají jeho dny. Má svou rutinu, na které až autisticky lpí, má svou sestru Cyril (Lesley Manville), která mu pomáhá řídit firmu i domácnost, a má svůj zápal do práce, která je pro něj důležitější než osobní život. V osobním životě je Reynolds starý mládenec, který ženy bere spíše jako spotřební zboží. Doma mu dělají tichou estetickou kulisu nebo slouží jako nekonfliktní múzy. Ale pouze do doby, než ho přestanou bavit. Pak nastoupí sestra Cyril a přítěžku ho zbaví. Reynolds je totiž příliš soustředěný sám na sebe a své povolání, než aby se sám namáhal zdržovat věcmi, jako je rozchod.

3. Jeho nejnovějším objevem je Alma (Vicky Krieps). O několik dekád mladší venkovská servírka s jemným německým přízvukem. Reynolds ji velmi snadno ohromí svým vystupováním a upraveným a designově promyšleným vzhledem (na kterém Daniel Day-Lewis usilovně pracoval) a netrvá dlouho, než se k němu Alma nastěhuje a divák čeká na to, jak naplní Reynoldsova očekávání - stát se tou tichou estetickou kulisou a sloužit jako nekonfliktní múza. Ale Alma je trochu jiného ražení a rozhodne se, k Reynoldsově ohromné nelibosti, projevit trochu ze své osobnosti a občas se i maličko vzepřít jeho dominanci. To vede ke spoustě nesmírně vtipných situací a rozhovorů.

Recenze: I, Tonya - trojitá dávka piruet i humoru [9/10 A.S. ]

1. I, Tonya je přibližně biografický film o americké krasobruslařce Tonye Harding. Která se proslavila na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století nejen tím, že jako první/jediná Američanka a druhá žena na světě soutěžně skákala trojitého Axela, ale i svým potenciálním zapletením do velkého sportovního skandálu, který tenkrát významně zahýbal světem krasobruslení.

2. Pokud její jméno neznáte a teď nevíte, o jakém skandálu mluvím, tak si to nehledejte. O to je snímek režiséra Craiga Gillespieho (Fright Night, The Finest Hour) zajímavější, když člověk moc neví, co ho čeká a jak život a kariéra Tonyi vlastně dopadne. Nutno říct, že v USA tenhle příběh asi znají všichni - jméno Tonya Harding zde natolik zlidovělo, že ho jako příměr použil i bývalý prezident Obama ve své kampani z roku 2008. 

3. I, Tonya vypráví o životní pouti mladé krasobruslařky. Tonya Harding je původem z města Portland v americkém státě Oregon a začala soutěžně bruslit už ve cca třech letech. Od malička bylo totiž zjevné, že má nejen ohromný talent, ale ještě navíc k tomu sportu hoří nadšením. Přidejte k tomu původ z chudých poměrů rozpadlé rodiny a pevnou ruku despotické matky (Allison Janney), jejíž neustálá kritika Tonyu při bruslení svým způsobem i žene kupředu, a máte nezvykle působící šampionku, která mezi ostatními sportovkyněmi z mnoha důvodů vybočuje.

4. Ve filmu ji s ohromným úspěchem (a poprávu na Oscara nominovaná) hraje Margot Robbie. Která i se špatně udělanou trvalou, nečekaně vulgárním slovníkem a venkovsky působícím makeupem překypuje dračím sexappealem. Který má možnost ve filmu ukázat nejen tehdy, když je v těsném trikotu a plave vzduchem s roztaženýma nohama.

Recenze: All the Money in the World - ani všechny peníze světa nepomůžou natahované stopáži [7/10 A.S.]

1. Nejnovější film Ridleyho Scotta, All the Money in the World, byl dokončen a do kin uveden za poměrně dramatických událostí. Jen několik týdnů před premiérou se díky kauze #youtoo? přetáčely záběry, ve kterých do té doby vystupoval Kevin Spacey. Ridley Scott tak do role miliardáře J. Paula Gettyho získal Christophera Plummera, kterého ostatně chtěl pro tuto roli původně. A Plummer odvedl skvělou práci. Což nemění nic na věci, že je určitě dost fanoušků, kteří by rádi viděli film v původním znění a kterým díky přeobsazení sledování filmu trochu zhořkne.

2. Vedle absence Spaceyho je ale největším problémem filmu jeho délka. Snímek má 142 minut a scénárista David Scarpa (The day the Earth Stood Still) jeho sledování divákovi moc nezlehčuje. Scénář je na základě biografické knihy Johna Pearsona a ačkoliv hlavní postavy a ústřední motiv jsou samozřejmě věrné realitě, film vynechává pár linek, které by jistě pomohly lépe pochopit motivace některých postav v příběhu o tom, jak zarputilý bohatý stařec odmítá zaplatit vysoké výkupné za svého uneseného vnuka.

3. Když se Gail (Michelle Williams), matka uneseného hipíka Paula (Charlie Plummer), dozví, že její syn byl kýmsi unesen v Římě, kde se do té doby poflakoval, nechával vyhazovat ze škol a pil první ligu, její první věta do telefonu je v šoku pronesené: "Je tohle nějaký vtip?". Té věty se pak podivně drží jak vyšetřující agenti, kteří se jí ptají, proč se pídila po tom, jestli to je vtip, tak sám magnát. A divákovi to připadá divné. Proč by matka v prvotní reakci nemohla prostě nevěřit tomu, co slyší?

Recenze: Den of Thieves - elitně otravný Gerard Butler vs mudrující kriminálníci z L.A. kopírují Michaela Manna - [5.3/10 A.S.]

1. Den of Thieves je jedním z těch filmů, kde je možné si všimnout velkého bodového rozdílu v hodnocení fanoušků a kritiků.  Fanoušci tomu dávají 8-9 z 10, zatímco kritici kolem trojky. Osobně chápu obě strany.

2. Skupina drsných policajtů vedených pomačkaným Nickem Flanaganem (nově odulý Gerard Butler) se žene za skupinkou kriminálníků vedených mastermindem s přezdívkou Merrimen (Pablo Schreiber). Ti plánují vykrást nevykradnutelnou národní banku, ve které se každý den likvidují bankovky, které se tak vyřazují z oběhu, a tudíž pokud se je povede ukrást po odpisu z knih, ale před fyzickou likvidací, tak dle Merrimena "nebudou nikomu chybět". Což JE zajímavý nápad. Ale divák se záhy musí smířit s tím, že se dívá na snímek VELMI inspirovaný filmem Heat od Michaela Manna. Křísnutý Inside Manem od Spika Lee (pokud jste neviděli, napravte), ale režírovaný debutantem Christianem Gudegastem, který předtím napsal London Has Fallen. Tedy je nutné upravit svá očekávání a vědět, že příběh, při kterém budeme sledovat dva vůdčí typy, každého na jiné straně bariéry a každého s jinou funkčností morálního kompasu, nebude moc na výši. 

3. Režisér nám záhy po začátku filmu dost polopaticky podává, co po nás chce: agresivní macho policajt má své mouchy, geniální kriminálník má své přednosti, a teď se, diváku, rozhoduj, komu budeš fandit. U tradičních "heist" filmů divák fandí kriminálníkům a přeje jim, aby se jim jejich plán vydařil. Za ty nejlepší heisty, u kterých toto funguje jmenuji: Ocean's Eleven, Hold-Up (připomeňme si vedle Belmonda i nahou a mladou Kim Catrall), Inside Man, A Fish Called Wanda, The Taking of Pelham 123 (originál). Pak jsou krimi filmy, kde fandíte policajtům, aby chytli kriminálníka. The Departed, Serpico, Fargo. A pak spíše komediálně laděné snímky, kde se protistrany, policajt a kriminálník, spřátelí:  2 Guns, Bulletproof, a jelikož jsou oba sympatičtí (nebo vtipní), ale přesto je jeden zločinec a druhý policajt, divák si tak od půlky láme hlavu nad tím, jak scénář vyřeší, aby se justice nažrala a film zůstal celý. Nutno podotknout, že z těch dvou zmíněných příkladů se to scénáristicky nejlépe povedlo té Sandlerovině. Jak jinak.

Recenze: Three Billboards Outside Ebbing, Missouri - skloňte se před mistrovským dílem [9.7/10 A.S.]

1. Three Billboards Outside Ebbing, Missouri je jeden z těch filmů, které si budete pamatovat ještě dlouho poté, co opustíte kinosál. Jak víte, tak svým čtenářům s oblibou vyhrožuji, a ani tentokrát si tuto možnost nenechám ujít. Tedy: pokud si tento klenot kinematografie nelegálně stáhnete doma, a/nebo se na něj budete napoprvé dívat na malé obrazovce, vězte, že si předplácíte vstupenku do pekla tak drsného, že proti tomu mučení lebky zvané budík (ve formě například doživotního nuceného sledování smyčky "the best of Špindl") bude procházka růžovou zahradou. 

2. V příběhu o tom, k čemu může člověka dohnat zármutek a nezpracované sklony k agresivitě, není jednoduché identifikovat dobro a zlo. To se stává poslední dobou na plátně málokdy. Podobně kvalitně byly vykresleny postavy například v Breaking Bad a je skvělé, když se to opravdu povede jako tady. Kdy divák během filmu několikrát přemýšlí nad tím, jestli fandí té správné straně. Neřkuli když se stane zázrak a režisér diváka svým umem "donutí" přehodnotit svá očekávaní, prolamuje klišé a nechá vás v náklonnosti vůči postavám klidně několikrát během filmu přeběhnout k protistraně a zpět. 

Recenze: The Commuter: běsný Liam Neeson chycený ve vlaku s Fendrem proti všem [4,6/10. A.S.]

1. Ani božský Liam Neeson neutáhne vše. Ve svém novém filmu The Commuter nese na svých bedrech nejen celý vlak, ale i zápletku vykradenou částečně od Agathy Christie a částečně od Kubricka. Ano, režisér přiznaně slaboduchých akčních snímků, Jaume Collet-Serra, se inspiroval u těchto velikánů literatury a kinematografie. A přestože ty aspekty jsou ve filmu nositeli projevů těch nejsilnějších emocí (jako třeba smích), výsledek bohužel skoro nestojí za zhlédnutí.

2. To skoro říkám proto, protože je tam Liam Neeson, který dokáže svým nasazením, fyzickým i emočním výkonem, sexy hlasem a nyvě odhodlaným pohledem do kamery, kdykoliv mu někdo vezme rodinu, kvalitativně pozdvihnout cokoliv, v čem je. Byť by to byla třeba reklama na menstruační vložky, Neeson by určitě způsobil, že by je muži občas šli nejen dobrovolně, ale i pyšně svým partnerkám pořídit. Prodavačům by pak mohli drsně říct, že mají "a very particular set of skills". Prostě Liam rocks.

3. V Commuterovi ale dostane strašně těžký úkol, a to nejen ten od náhodně kolemjedoucí spolucestující Joanny (sexy Vera Farmiga, napůl na plátna přinášející to lepší z Normy Bates), aby našel "člověka, který na ten vlak nepatří", ale ještě daleko těžší zadání má od režiséra: hraj to jako by ten scénář a tvoje chování v něm dávalo smysl. Což nedává. A je to škoda, protože Liam by si zasloužil trochu lepší scénář a víc prostoru než několik Faradaových klecí a pár mobilů, které příhodně nefungují, když mají, nebo jim dochází baterky. A víc než skupinu poloherců okolo, kteří svým stereotypem sice naprosto odpovídají osazenstvu běžného "commuter" vlaku (zvláště pak ten arogantní broker, co celou cestu mluví nahlas přes headset a dělá u toho "velkej business", to je snad standardní vybavení každého rush hour vlaku), ale ve filmu jsou v takové koncentraci bez toho, že by byli obloženi normálními postavami, že nakonec skončí jako otravné prázdné figurky.

Čertoviny - z pekla štěstí na pár dobrých herců a líbivou kameru [5/10 A.S.]

1. Za posledních cca 20 let jsem neviděla žádný nový autorský film Zdeňka Trošky. Nebyl to ani tak úmysl, jako spíš vedlejší účinek utrpění pár scén z Kameňáků a Babovřesků v televizi při návštěvě starého rodiče na vesnici. 

2. Z toho ale pramení jedno pozitivum: poslední kinozážitek se Zdeňkem Troškou mám asi s pohádkou Princezna ze mlejna a na to jsem zkusila i pocitově navázat u sledování Čertovin. K tomu musím ještě dodat, že mám pohádky ráda a navíc (byť to tak nemusí vypadat) intenzivně fandím českému filmu. Takže z hlediska žánru a zaměření myslím, že jsem se i mohla relativně blížit cílové skupině.

3. V Čertovinách, příběhu o několika čertech, kteří se snaží na světě porůznu svádět lidi k zhřešení a tudíž vstupence do pekla, jde ale hlavně o to, aby byl snímek snadno stravitelný. Z hlediska hodně malých dětí, zřejmě. Protože film neobsahuje (mimo úvodní oplzle nevtipné zmínce o pantátovi, co má pro panímámu prima kládu - zopakováno o 20 vteřin později ve variaci tak, že má tu kládu pro koně, wtf) v podstatě žádný humor pro dospělejší diváky. Což je u pohádky asi nakonec v pořádku, rodiče se zabaví pohledem na sličné slečny nebo popcornem, zřejmě.

Recenze: Molly's Game - pokerovou "princeznu" s daddy issues obhajuje spanilý Mirek Dušín [7/10 A.S.]

1. Molly's Game natočil jako svůj první režijní počin scénárista Aaron Sorkin. Kterého určitě znáte jako mistra slova z filmů The Social Network, Moneyball nebo Steve Jobs. Sorkin má dar psát úderné, ale přitom vzletné a vysoce funkční dialogy, a jako jednomu z mála se mu daří psát scénáře, které fungují i při natočení se záměrem presentovat děj jakoby v reálném čase. Což se ne vždy povede. Srovnej Steve Jobs s Money Monster.

2. Sorkinova scénáristická filmografie se většinou opírá o příběhy, které se skutečně staly (i A Few Good Men je založené na reálném incidentu z Guantanama), a jinak tomu není ani u Molly's Game. Příběhu o Molly Bloom, vrcholové lyžařce, ze které se stala úspěšná pořadatelka exklusivních her pokeru, což přitáhlo pozornost FBI, vévodí Jessica Chastain v hlavní roli. Je pravděpodobné, že za svůj výkon bude nominovaná na Oscara (ještě jsem neviděla The Post, abych odhadla, jak velká hrozba je tento rok Meryl Streep, a jestli se tam Jessica vedle garantované Sally Hawkins, Frances McDormand, Greta Gerwig a solidně predikované Margot Robbie vejde), už má za sebou nominaci na Zlatý Globus, stejně jako Sorkin za svůj scénář, který je adaptací knihy samotné Molly Bloom.

3. Obsazení je vhodné a Jessica je své předloze opravdu podobná. Molly Bloom si sama přála, aby ji zrovna tahle Hollywoodská zrzka hrála. Proč ne. Obě to jsou velmi atraktivní ženy, kterým není problém věřit, že se úspěšně pohybovaly ve společnosti bohatství, moci a vysoké hry. A zde snad ještě víc než kdy jindy umí Jessica prodat svou sexualitu a skutečně se na to dobře dívá, nejen díky pěkné kameře od Charlotte Bruus Christensen. Která svou optikou například zachraňovala jinak ne moc povedenou The Girl on the Train.

Recenze: Insidious: The Last Key - kdo se bojí, ať jde na to do kina [3/10 A.S.]

1. U Insidious: The Last Key se pravděpodobně nebudete moc bát. Osobně jsem se ani nelekala, kdy jsem měla. Na jednu stranu je to pro mě výhoda, protože nehrozilo, že si rozleju pití, nebo prudkým pohybem vyrazím zuby sousedovi, na druhou stranu se bojím ráda, takže trochu zklamání.

2. Čtvrtý díl nám objasní minulost samotné Elise (Lin Shaye), kterou coby nadané médium spolu s jejími "sidekicks" známe již z prvního (výborného) dílu Insidious hororové "haunted" ságy. Pro fanoušky Insidious světa to jistě bude zajímavé, protože s Elise se tentokrát setkáme již jako s malou dívkou, která (tradičně) trpí rukou přísného (eh, sadistického, psychopatického) otce, který ji trestá za to, že holčička vidí duchy a různě ji psychicky i fyzicky deptá, což vede k rodinné tragédii.

3. Později, v již starším vydání se stále traumatizovaná Elise stejně musí do domu, kde vyrůstala, vrátit a konfrontovat své vzpomínky na dětství a vyrovnat se s pocitem, že sama možná kdysi způsobila příval nějakého zla na tento svět. Doprovází ji samozřejmě Tucker a Specks. Zvláště Tucker (Angus Sampson) pak film svou přítomností zachraňuje, protože je nositelem aspoň nějakého humoru ve filmu a to již od první scény, ve které se vyskytne.

Recenze: Darkest Hour - Oldmanova jízda pro Oscara [9/10 A.S.]

1. Přiznávám, že Garyho Oldmana mám jako herce velmi ráda už od dob True Romance, Léona, Pátého elementu, přes všechny možné Batmany a Harry Pottery. Ale moje srdce si jaksi "navěky" získal svojí rolí Smileyho v adaptaci románu Johna le Carrého "Tinker Tailor Soldier Spy". Za tuto roli také dostal svojí první oscarovou nominaci. A nyní, v roce 2018, ho jistojistě čeká nominace další. Momentálně ale tipuji, že ji za roli Winstona Churchilla ve filmu Darkest Hour i promění. Ještě jsem ovšem neviděla rozlučkový koncert Daniela Day-Lewise (Phantom Thread), ale jinou vážnou konkurenci Oldman tento rok nemá. A to nikoliv z důvodu slabého ročníku. Například mladý Timothée Chalamet z Call Me by Your Name nebo Daniel Kaluuya z Get Out a dokonce i James Franco za The Disaster Artist jsou všichni silní soupeři. A aby se neřeklo, připletl se do soutěže opět i Denzel se svým JUDr. Romanem J. Isrealem, když už minule neuspěl a neproměnil za Fences. 

2. Ale Gary Oldman je (prozatím) v mých očích dopředu daný vítěz. Protože dokázal svému Churchillovi vtisknout mimo cca 40 kilo make-upu a prostetických pomůcek ještě uvěřitelnost, lidskost, emoce, vůdčí sílu, a to vše bez pathosu (na jeho straně, do filmu se jeden takový moment bohužel vloudil) či přehrávání. Sledovat tuto skoro "one man show" na plátně je lahůdka a všem, nejen lidem se zájmem o druhou světovou, ji doporučuji.

Recenze: Wonder - film, ve kterém je víc falešného smíchu než v pornu falešných orgasmů [6.7/10 A.S.]

1. Na Wonder, snímek o fyzicky postiženém školákovi hledajícím svoji úlohu ve společnosti ostatních dětí, jsem se docela těšila. Ráda se koukám na Owena Wilsona na plátně, stejně tak oceňuju přítomnost Julie Roberts prakticky v jakémkoliv filmu. Malý Jacob Trembley, který zazářil ve filmu Room (neplést s The Room, předlohou pro zřejmě velmi povedený film The Disaster Artist), hrát také umí, takže do kina člověk mohl jít aspoň s pocitem, že ať už ho tam čeká cokoliv, bude to dobře zahrané.

2. Což víceméně bylo. Až na ten příšerný smích, který měl ilustrovat šťastné momenty jedné milující se rodinky, a řízený smích se extrémně nepovedl a bylo ho tam tolik, že jsem chvílemi čekala, kdy z plátna vyjde najevo, že to je reklama na zubní pastu nebo mnohočetné orgasmy. A to přitom Wonder režíroval talentovaný režisér Stephen Chbovsky (The Perks of Being a Wallflower s Emmou Watson).

3. Filmu nohy podtrhávaly hlavně dvě věci: fakt, že zřejmě kvalitnější knižní předlohu autorky R.J. Palacio scénáristé předělali do přeslazené a občas smysl nedávající pohádky a že hlavní roli malého postiženého Auggieho hrál nepostižený herec. Osobně nejsem zastánce teorie, že všechny role nutně musí být obsazeny tím, kdo i v reálném životě splňuje ty klíčové náležitosti pro tu roli (tzn. gay hrát geye, transexuál transexuála, postižený postiženého, slepec slepce atd.), ale na druhou stranu zrovna u dětské role by obsazení fakticky postiženého herce možná do snímku vneslo ještě úplně jinou hloubku. Plus by se mohly jeho reálné pocity a zkušenosti konfrontovat se scénářem, který napsali lidé, kteří nejenže sami žádné postižení nemají, ale ani s ním podle všeho nemají žádné hlubší zkušenosti. Ale umím si představit, že podobně postižené dítě, co by umělo hrát, nebylo jen tak k nalezení. Nebo alespoň to tvrdí producenti filmu, že jinak by ho bývali byli obsadili.

Recenze: Špindl - consummatum est [1/10 A.S.]

1. Jelikož jsem na Vánoce v ČR, řekla jsem si, že je nutné, abych dala v kině šanci i českému filmu. A zašla na nový film Milana Cieslera, Špindl.

2. Než se rozepíšu o tom, jak hrůzný ten počin je, chci říct, že si uvědomuju, že na něm pracovala spousta lidí. A mnoho z nich možná i s láskou a nasazením. A patrně někteří i s přesvědčením (přání otce myšlenky?), že tvoří něco dobrého. Nebo aspoň snesitelného. Těm všem chci vyjádřit jakýsi hold za snahu. Možná věděli, že vzniká sračka (zejména pokud umí číst a dostal se jim do ruky "scénář" před prvním dnem natáčení), ale doufali, že je to někam posune v jejich kariéře. Možná se již při natáčení styděli za to, co pomáhají vytvořit, ale potřebovali peníze. Možná se jeli do Špindlu pobavit a natočení "filmu" byla pouze vedlejší záležitost. A možná, možná i herecky inteligentní jedinci jako třeba Anna Polívková nebo Oldřich Navrátil věřili tomu, že to, co dělají, přinese lidem zábavu, a proto je to dobré. Budiž. Pokud ano, tak je to šlechtí, byť to vypovídá něco hrozivého o jejich vkusu.

3. Poslední dobou při psaní recenzí hodně přemýšlím nad slovy jednoho herního recenzenta (který nyní žije v Číně a z recenzenta se posunul i do oblasti vývoje her), který kdysi řekl, že přesun z pozice recenzenta her do pozice producenta a následné proniknutí do samotného vývoje her pro něj znamenalo, že se mu hůř pak psaly recenze. Když viděl, kolik je za tím, aby hra vznikla, práce a kolik lidí si s tím tu práci dalo. Tomuhle pocitu rozumím a ztotožňuju se s tím vnitřním rozporem. Sama jako scénáristka, která občas i režíruje, vím, jak nesmírně náročné je převést svou vizi z hlavy na plátno. Kolik dalších lidí k tomu člověk potřebuje, kolik energie, času a peněz tomu všichni věnují. A jaký zázrak je, když se to povede, neřkuli tak, jak to autor zamýšlel. Také myslím na slova jednoho dramaturga z České televize, který mi před cca 20 lety, kdy jsem poprvé prodávala nějaký svůj výtvor televizi a trápila se ve střižně s U-maticem, řekl, že každé to dílo existuje ve třech podobách. Jedna je v hlavě autora, druhá je to, co autor natočí a sestříhá, a třetí to, co divák vidí. A že opravdu málokdy se stane, aby se slily do jedné a té samé verze.

Recenze: Suburbicon - špatný film v dobrém provedení [4.7/10 A.S.]

1. Suburbicon, nejnovější režijní počin George Clooneyho, ve mne zanechal určité pochyby ohledně toho, jestli Clooney bude i nadále patřit k mým oblíbeným režisérům. Clooney si mne naprosto získal svým režijním debutem Confessions of a Dangerous Mind, který považuji za jeho dosud nejsympatičtější dílo (a velký díl úspěchu přikládám tomu, že ho psal Charlie Kaufman), byť z filmařského hlediska je asi kvalitnější jeho thriller The Ides of March nebo drama Good Night, and Good Luck. Ostatní Clooneyho filmy se mi moc nelíbily. Skóre tedy zatím bylo 3 skvělé filmy a 2 průměrné. Suburbicon, jeho šestý režijní počin, mohl buď jednoznačně rozhodnout ve prospěch Clooneyho jako schopného režiséra, nebo misky na váhách vyrovnat. Což se taky stalo. Bohužel. Takže je to 3:3 a rozhodně asi jeho předělávka Hlavy22. Už se bojím. 

2. Když jsem viděla recenze na Suburbicon na serveru Rotten Tomatoes někde pod třicítkou, u filmu, jehož scénář psali bratři Coenovi a režíroval ho George Clooney, neuměla jsem si představit, že by takový verdikt byl nějak "spravedlivý. Když v něm navíc hrají Julianne Moore a Matt Damon - oba schopní více než dobrých výkonů. Co by mohlo na takovém filmu být nepovedené? Navíc tak hodně nepovedené? V příběhu o tradiční maloměstské rodince, kterou řídí Matt Damon v roli předměstského strejce a která se jednou v noci probudí s tím, že u nich v obýváku sedí párek výhrůžně se tvářících mafiánů? 

Better Watch Out - další velmi sympatická hororová laskomina [8.7/10 A.S.]

1. Jestli se vám zdá, že příliš často říkám, ať se nedíváte na trailer, tak se obrňte proti mé nové strategii. Tentokrát ho sem totiž ani nenalinkuju. Protože pokud už chcete být tak neposlušní a sebedestruktivní, že se na něj přes mé varování přesto chcete podívat, tak si ho aspoň naklikejte sami. Film Better Watch Out totiž je nejzajímavější, pokud do něj jdete naprosto naslepo. 

2. V některých recenzích se zmiňuje, že tento snímek je žánrově jen těžko zařaditelný. Rotten Tomatoes ho uvádí jako horor/drama/mystery, IMDB coby horror/thriller a Wiki ho škatulkuje jako psychologický horor. Ale zde, na Podrobnostech, to bude jednoznačná hororová komedie. A zatraceně povedená.

3. Snímek je o jednom nepovedeném večeru, který prožívá dvanáctiletý Luke (Levi Miller) a jeho sedmnáctiletá sexy chůva Ashley (Olivia DeJonge) poté, co Lukovi rodiče odejdou na vánoční párty a nechají je samotné doma. Luke je do Ashley tak trochu (hodně) udělaný a svěří svému kamarádovi Garrettovi (Ed Oxenbould), že plánuje, že ten večer bude večer s velkým V. Ashley se pak totiž stěhuje pryč a Luke už nebude mít jinou možnost ji svést a musí po ní tak vyjet víceméně okamžitě. Tudíž Luke po odchodu rodičů, když s Ashley zapnou televizi a uvelebí se na gauči, že se společně podívají na film, bouchne šampáňo. A následně se chystá Ashley ohromit nabídkou na nezávazný (a nezákonný) teenage sex. Ale ještě než mu stačí Ashley vysvětlit, že se nehodlá stát nejnovější predátorkou v kauze #youtoo?, začnou se v domě dít tak trochu děsivé věci. A tady udělám stopku a snažně vás prosím, abyste ji v pátrání po ději udělali i vy a prostě se jen na ten film šli podívat. Neprohloupíte. Mě samotnou nemile překvapilo, že tentokrát si samotní Rotten Tomatoes trochu zaspoilerovali již v popise filmu, takže radši neklikejte ani tam. A to, co neodhalili na RT, vám zaručeně vyspoileruje trailer. Bohužel. A zrovna u takhle pěkně vygradovaného filmu je to opravdu škoda. Takže opatrně, ale rychle od toho pokušení klikat pryč!

Recenze: Only the Brave - nečekaně dobré drama o požárnících [8,3/10 A.S.]

1. Only the Brave je velmi dobrý film. A to nejen tím, že může zaujmout relativně širokou diváckou základnu. Protože je to z části "top gun, akorát s požárníky" a z části "čistokrevné Oscarové drama". Ale přitom mu nechybí humor, nadhled, natož skvělé herecké výkony. Z traileru tohle všechno ovšem možná nepoznáte, a tak se lecjaký divák na ten film podívá převážně kvůli očekávání akce a pak třeba bude trochu překvapen, že jí tam zas tolik není. Ale filmu to rozhodně není na škodu, má jiná želízka v ohni (intended).

2. Snímek vypráví o zformování a činnosti elitní skupiny "požárníků" (dávám je do uvozovek, protože nejsou klasičtí požárníci tak, jak je asi převážně známe), kteří působí v USA jako jednotka sloužící hlavně k limitaci a likvidaci lesních požárů pomocí tzv. active supression tactics. Tedy nepracují primárně s vodou, ale převážně s krumpáčem a motorovkou. A jejich pracovní náplní je strategicky vykopávat kolem ohně díry a kácet stromy, a tak vytvářet mezery ve vysoce hořlavém porostu. A tím zabránit, aby se již vypuklý požár dále šířil. Profese je to určitě nejen nesmírně náročná, ale i zajímavá, a jsem ráda, že vznikl film, který mi umožnil do ní nahlédnout.