30. května 2017

Thajskem ku zdraví: thats all folks (for now)


Vzhledem k tomu, že jsem se nakonec rozhodla kývnout producentovi na nabídku ze svého pobytu zde udělat krátkometrážní video-seriál, se budu následující měsíc v pauzách mezi cvičením věnovat právě tomu. Psaní a natáčení jednotlivých epizod.

Plus je dle instrukcí nutné pracovat s elementem překvapení pro diváky. Takže zde nechávám jen pár článků jako úvod do situace a malé tématické ochutnání a zbytek se bude od teď už zpracovávat pro seriál. Jak to celé tady dopadne bude pro ty, co tenhle pobyt rádi sledují, pak aspoň překvapení. A ačkoliv každý den přemýšlím nad tím, že bych to tu nejradši zabalila, tak se pak vždycky překecám k tomu, abych dál pokračovala. Aspoň zatím. Samozřejmě doufám, že se mi to povede vydržet až do konce. A pak hlavně i dál, protože stejně náročný, jako je tady ten skoro každodenní trénink, bude pak realita na ostro, doma. Kdy bude potřeba kvalitní životní styl dodržovat i nadále. Třeba se nakonec v New Yorku zapíšu do nějaké školy Muay Thai a budu pokračovat přímo v tomhle sportu. No, ještě uvidíme.

24. května 2017

Thajskem ku zdraví: moje kolena a jiná zvířena (18)

1. Při včerejším odpoledním cvičení mi znova luplo v koleni takovým nepěkným způsobem, koleno se mi následně trochu podlomilo, po pravý vnitřní straně mi z něj  směrem nahoru vyjela na zlomek sekundy velmi ostrá bolest a něco mi v něm jakoby přeskočilo.

2. Na doporučení Itala jsem se tedy posadila a nechala ho, aby mi koleno ohmatal. Vyšlo najevo, že je certifikovaný masér a fyzioterapeut, který má za sebou 3 roky studia rehabilitace a sportovních masáží, takže mi na koleno sahal z mého laického pohledu velmi odborně. Aniž bych mu řekla, kde to přesně bolí a co jsem cítila, tak po několika vteřinovém ohmatání na to přišel sám, chvilku mi to koleno promasírovával, tlačil na různé body a srovnával mi ho. 

3. Fakt je, že po jeho zásahu už to nebolelo a to, co mi tam předtím přeskočilo, se zdálo subjektivně být zpět na svém místě. Nicméně i tak jsem dostala nakázáno na zbytek dne necvičit a jít se rehabilitovat do bazénu a dělat tam ozdravné cviky na koleno. Také jsem dostala ještě menší přednášku o příčných koleních svalech, vazech, šlachách a kýho výra a ukázáno pár cviků, jak právě ty posilovat, abych zajistila větší stabilitu kolene. Z odpadlé hodiny muay-thai jsem měla nesmírnou radost a hodinu v bazénu si užila jak nikdy. 

16. května 2017

Thajskem ku zdraví: smrt na jazyku, mentálně už v hrobě (12)

1. Dnešní ranní funkční trénink mne naprosto zdeptal. 25 minut squats se závažími s třemi minutovými přestávkami mezi jednotlivými repeticemi. Plus 10 minut jízda na kole předtím, jako warm-up, a 15 minut jógovýho stretchingu. Poté 15 minut pauza, během které jsem do sebe dostala trochu neslazené, s vodou dělané ovesné kaše se skořicí (byla dobrá, nemůžu si stěžovat. Zrovna na tohle.) a pak hodina boxu.

2. Během které jsme na začátku posilovali ruce (to není žádné překvapení), ale zase s kettleball, a pak znova to balancování na kladce. Při kterém Thajec obcházel cvičence a boxoval je nebo štouchal foam rollerem do podélných bříšních svalů, pro kontrolu. Tentokrát jsem si to vyfotila, viz obrázek pod třetím odstavcem. Třeba to pro někoho vypadá jednoduše, ale udělat na týhle věci klik je doslova o hubu. Chtělo se mi brečet. A to mě ani nemusel trenér u toho boxovat. Myšlenky na můj snad brzký, ale jistě nadcházející konec naznačoval snad i ten kříž na zemi. Na úrovni fyzické schránky se možná ještě (chvílemi) držím na nohou, ale na té duševní úrovni propadám pocitům zmaru a hlubokého zarmoucení. Možná s tím souvisí i již skoro třítýdenní (nucená) abstinence od pornografického materiálu. Kdo ví. Ale rozhodně mi není hej. 

3. Také mi moc nepomohlo, že ten nový spolucvičenec, jehož jméno jsem možná špatně rozuměla, asi to nebude Džihád, ale prozatím mu tak budeme říkat, protože nemáme nic lepšího, se zdá nějak víc ve formě, než tvrdil. Džihád v neděli hrozně naříkal, jak se bojí toho cvičení, jak skoro rok nic nedělal, jak je ve špatný kondici atd. Doufala jsem tedy, že na cvičení bude další člověk, se kterým budu na podobné vlnové délce. Ale chyba lávky!  

13. května 2017

Recenze - Alien: Covenant - příliš mnoho vetřelce a žen [6,6/10 A.S.]

1. Alien: Covenant, nový díl frančízy o Vetřelcích, je pro mne trochu zklamáním. Protože trailer mne dost navnadil a filosofování z Promethea už jsem Scottovi odpustila. Ale v A:C je existenciální masturbace opět vyhoněná na max. Sice je v prodlevách mezi citováním Breaking Bad dost prima vetřelčí akce, ale na druhou stranu je tam málo scén, které bychom už neviděli jinde nebo lépe. 

2. Jednou z těch lepších je setkání androida, kterého hraje Michael Fassbender, s "vetřelcem" z blízka. To je opravdu hezká scéna, která (malý spoiler: pokud pomineme blízká setkání třetího tohoto druhu z třetího dílu) je jistým způsobem inovativní a přináší do filmu a celého vetřelčího seriálu něco trochu nového.

4. Zároveň ale se režisér Ridley Scott a bambilión scénáristů, kteří se na A:C podíleli, rozhodli nás ve filmu za 111 miliónů dolarů "obšťastnit" bohatou mytologií co se vzniku druhu Vetřelce týče. A ejhle, ono to není tak zajímavé, jak si asi mysleli. Takže příběh o tom, jak  v roce 2104 pár tisíc budoucích kolonistů a tucet členů posádky letí na vesmírné lodi Covenant (Příslib) na vzdálenou planetu Origae-6, ale předtím než tam dorazí, se díky technické závadě někteří z nich probudí dřív a setkají s vetřelci, mne prostě nestrhnul. 

5. Mě u sledování Vetřelců skoro nikdy moc nezajímalo (vyjma pár scén s Burkem) odkud se Vetřelec vzal. Zajímalo mě, že je zlý a vojáci a vědci jsou ti hodní (víceméně) a teda chci, aby přežili a Vetřelec aby chcípnul. Prostě povedený filmkterý si nehraje na nic jiného, než co je: báječná sci-fi vyvražďovačka s originálním, silným hlavním hrdinou. 

3. května 2017

Thajskem ku zdraví: panebože, smiluj se nade mnou (3)


1. Včera se mi povedlo nejen přežít další den sedmi hodin cvičení, ale dokonce zažít i moment, kdy jsem se cítila jako ultra-hrdina, protože na hodině Krav Maga (pátá cvičící hodina dne) to vzdal jeden chlap. Ha! Mladší a hubenější než já! Ha! A to měl teprve svou druhou hodinu dne, protože je v jiném programu! Ha!!! 

2. Vzdal to v momentě, kdy lekce skoro končila a instruktor se s námi chtěl pro ten den rozloučit požadavkem na to, abychom každý ještě udělali 60 lehů sedů. Při kterých budeme nahlas počítat, abychom byli ještě ve větší zátěži. Prima. Týpek na to opáčil, že to už nedá, a lehy sedy si udělá zítra. Sbalil propocenej ručník a zmizel z ringu. Musím říct, že mi to trochu zpříjemnilo těch následujících 60 lehů sedů. Ale jen trochu.

3. Lekce krav maga vůbec byla zajímavá. Vzal si mě do páru sám instruktor, jelikož se mnou v ringu byli akorát 4 další, výrazně zkušenější lidi (shodou okolností 3 z nich s armádním výcvikem), tak abych jim to při párových aktivitách moc nekazila, žejo. Nacvičovali jsme sebeobranu při napadení nožem. Bavilo mě to. Ale měla jsem zábrany skládat instruktora na zem pomocí úderu pod rameno a následným výpadem na bradu, kterou mu má člověk tlačit nahoru tak dlouho, než si ten chudák lehne. Několikrát jsem se mu při tom manévru omluvila, když mi připadalo, že mu tím opakovaným úderem  do citlivého místa a zakláněním hlavy ubližuju. Dostala jsem přednášku na téma, jak takový myšlenky musím vypudit z hlavy, protože přeci musím chtít ublížit, když mě někdo napadne. A že pokud budu mít zábrany ublížit teď, budu je mít i při případném reálném ohrožení. 

2. května 2017

Thajskem ku zdraví: noční můry mají pré (2)

1. Dnes je můj druhý den cvičení. Po včerejší ochutnávce toho, co to znamená během 24 hodin zhruba 7 hodin z toho cvičit, se mi nespalo zrovna nejlépe.  Překvapivě mě ani tolik nebolelo tělo, jako duše. Probudila jsem se ve dvě ráno s hrůzným pocitem, že už musím vstávat a cvičit. Nejradši bych zalezla zpátky do klobouku, jako ten kreslený králík.

2. Asi hodinu se mi nedařilo znovu usnout, protože mi v hlavě běžel "best of" z těch nejhrůznějších momentů předchozího dne. Fakt, že mezi jednotlivými koly Muay-Thai v ringu je jen minuta pauza a během ní se musí dělat kliky. Kua. Jaká je to jako pauza, když má při ní člověk dělat kliky? Byť jen deset v kuse, velmi brzy se to přejí. Nebo to, že trenér boxu lže. Opakovaně mi říká, že "tohle je už poslední cvik/kolo", a pak přidá další!! Nevím, jestli by pro mě bylo horší vědět, že "tuhle hrůzu musíš dělat ještě 30x", nebo opakovaně zažívat to zklamání, když se vyjeví, že tohle nebylo posledních 30 sekund balancování v kliku na tyči položené na čince, jak slíbil.