18. února 2017

Singing in the Rain (Zpívání v dešti, 1952) - 9/10

Důvody, proč se milovník filmů vrací do historie, můžou být různé. Například máte chuť na humornou komedii, ale nevidíte v nabídce ze současnosti nic, co by vás nedokázalo otrávit v půlce čtení obsazení nebo synopse. Situujete se do pózy amatérského filmového historika a hledáte resty, které by vás příliš neobtěžovaly jakýmsi předsudkem, že filmy před érou 60. let ukazují lehce duševně zaostalé verze lidí. Anebo princezna Leia umře na infarkt, v kombu jí do záhrobí poté následuje její matka, jejíž představení v pokročilém věku bývala vyprodaná a HBO pohotově vydá časosběrný dokument Bright Lights o jejich vztahu a životě v post-slávě, kde se připomene její role ve Zpívání v dešti, což je film, kterým vás v dětství týral otec a nutil vás akceptovat, že je dobrý, takže jste se na něj nechtěli ještě asi 30 let podívat. Ano, tak bizarní náhoda vás občas přivede k zajímavému starému filmu.

17. února 2017

Recenze - A Cure for Wellness. Příliš dlouhé, ale příjemně úchylné pozlátko [5/10 A.S.]

1. Máte-li pocit, že povídky o Adamovi Sklepicovi  patří mezi ta nejúchylnější díla lidské fantazie,  zajděte se podívat na film A Cure for Wellness, který má na svědomí Gore Verbinski. Pokud tedy někdo máte dvě a půl hodiny času a pocit, že už bylo načase filmově oživit zubařské mučeníčko z filmu Marathon Man. 


2.  Trailer na tenhle film mne velmi zaujal a čekání bylo dlouhé. Ale zážitek z filmu samotného ho bohužel nevykompenzoval. Zajímavé pro mne je, že scénář, který hodnotím jako naprosto jistě největší fail snímku, napsal Justin Haythe. Scénárista, který stojí například za dobrým Revolutionary Road, za což byl i nominován na cenu BAFTA. Napadá mě, že Cure For Wellness měla mít původně třeba tři hodiny, a v té vystřižené půlhodině by se vysvětlilo nebo zacelilo spousta těch děr. Nebo že až vyjde režísérský cut, tak se nám objasní, jaká byla původní vize. A třeba zjistíme, že se zakládala na původně dobrém scénáři. Jinak nevím, proč někdo schopný větší kvality napsal scénář, který vlastně nedává smysl. Posuďte sami.

13. února 2017

Terapie: 50 Shades Darker - teroristický útok na diváka [1,5/10 A.S.]



1. Poslušně hlásím, že nebylo v mých silách dokoukat  50 Shades Darker do konce. Moje utrpení v sále trvalo 90 minut a pak už mi bylo tak nepříjemně, že to dál prostě nešlo. A to toho vydržím v kině opravdu hodně! Ale těch zbývajících 25 minut téhle hrůzy bylo opravdu nad mé schopnosti.

2. Proto nenazývám tenhle článek recenzí ale beru to spíš jako očistnou terapii. Chci ze sebe smýt ten hnusný pocit, že něco takového je vůbec v kinech a mých 12 dolarů to podpořilo. Tak snad se mi podaří se z toho traumíčka touto formou aspoň vypovídat. 

3. Na rovinu říkám, že knižní předlohu znám, ve smyslu vím o její existenci, ale po nakousnutí asi dvou stránek bylo jasné, že není v mém zájmu tu věc zkoušet přečíst. Takže nebudu srovnávat, jak moc se film trefil do děje své knižní předlohy, ale skutečně jen popíšu to, jak na mě ten snímek působil filmově. A rovnou říkám, že to nebylo dobré a že mi bude ještě chvíli trvat, než na to zapomenu a že se film nedá brát jako (nezamýšlená) komedie, protože i na to je to příliš hloupé a nepovedené. 

10. února 2017

Recenze: John Wick 2 - vizuálně lepší Hardcore Henry [8.3/10 A.S.]

1. V roce 2014 mne v kině postihl nečekaně skvělý zážitek. John Wick. Po skončení filmu jsme s doprovodem byli tak nadšení, že jsme po krátké zastávce v místní prodejně THC produktů (byli jsme v kině v Seattlu) a debatě o tom, jestli bychom po filmu měli jít vyloupit banku nebo něco podobného, šli na promítání rovnou znova.  A bylo to stejně skvělé jako poprvé. A to nejen díky redistribuci THC-naplněných gumových medvídků z ruky do pusy.

2. Od té doby mi John Wick zůstal v hlavě jako skutečně unikátní filmový počin, kde režisér Chad Stahelski, bývalý kaskadér, který s Keanu Reevesem spolupracoval již při natáčení Matrixu, ukázal, jak krásně se dá natočit akce. Která je vidět, která nespoléhá na detaily, překotný střih nebo efekt roztřesenosti z handheld kamery. Choreografie už v původním Johnu Wickovi byla (spolu s výpravou a soundtrackem) to, co ho výrazně odlišovalo od jiných akčních filmů. A v novém díle se právě choreografie akce posunula kvalitativně ještě výš.

3. Druhý díl, který šel do kin před pár dny zastihne Johna v jeho domě, jak se chce nadále věnovat svému zaslouženému odpočinku poté, co zlikvidoval ty, co mu v prvním díle zabili štěňátko a ukradli auto. John zahrabe a zabetonuje svojí výbavičku (kterou v prvním díle tak efektně vymlátil z podlahy), přehraje si staré video manželky, zamáčkne slzu, pohladí svého nového fešáckého pejska a jde spát. Ovšem odpočinek mu není přán! Dorazí bývalý kolega z podsvětí, italský modýlek jménem Santino D'Antonio (skutečný Ital Riccardo Scamarcio) s jakýmsi "markerem" a žádá Johna o službičku, na kterou má podle pravidel toho jejich zabijáckého světa právo, protože kdysi sám Johnovi posloužil. Johnovi se do službičky nechce, tak ho Ital musí nejdřív trochu namotivovat (Vyhodí mu barák do povětří. Pes přežije.). To zafunguje a rozjíždí se nová zabijácká jízda tentokrát nejen po USA, ale i Itálii. A při té Wick zručně povraždí všechny, kdo mu přijdou do cesty a nehodí se mu tam.

9. února 2017

Recenze: Patriots Day - zručná rekonstrukce honu na teroristy [8/10 A.S.]

1. Nejnovější film Petera Berga s názvem Patriots Day navazuje po  The Kingdom, Lone Surviver a DeepWater Horizon na Bergovu zálibu v produkování vlastenecky orientovaných filmů natočených na základě reálné události a s pravým nefalšovaným americkým hrdinou v hlavní roli.

2. Patriots Day ukazuje průběh teroristického útoku na Bostonský maraton v roce 2013, kdy dvojice Čečenců usazených v USA  (pamatuju si, že  už v té době bylo nutné lidem vysvětlovat rozdíl mezi Chechnya a Czech Republic, teď s "Czechia" je to ještě horší) rozmístila a detonovala několik různých výbušných zařízení během probíhajícího závodu. V důsledku toho zemřelo několik lidí a vážně zraněno bylo pár tuctů.

3. Berg se ve svém filmu zaměřuje nejen na samotný útok a jeho přípravu, ale i na vyšetřování, které nastalo bezprostředně poté, a soustředí se na postup orgánů vyšetřujících trestnou činnost a mně se zdálo zajímavé to sledovat.

4. Například detailní rekonstrukce rozmístění explozí a jejich následků, kterou vyšetřující jednotky neskutečně rychle a efektivně provedly prakticky ihned po explozi, byla ohromující. Stejně jako postup jednotlivých policistů při honu na bratry Tsarnaeovy, kteří při svém útěku neváhali dále zabíjet, brát rukojmí a vyhazovat do povětří vše, co jim přišlo pod ruku. Kdo tenkrát nesledoval, jak ten "manhunt" probíhal, bude asi dost překvapen, když uvidí, co vlastně za masakr proběhlo ve městečku Watertown při té policejní akci. Doporučuju tedy před filmem moc negooglit a nechat se zabavit kvalitně zpracovanou akcí a přimhouřit oči nad trochou toho kýče a brečícími miminy.

7. února 2017

Recenze - The Space Between Us = Twilight z Marsu [4.3/10 A.S.]

1. Skoro se mi chce na úvod ve vší vážnosti říct: tenhle film všichni musíte vidět. Je totiž nechtěně velmi vtipný.  Ale on je mimoto ještě blbý a blbě zahraný, takže radši ve vší vážnosti říkám: komu se líbilo Twilight, tomu by se asi mohl líbit i The Space Between Us s veškerou svojí scénáristickou i režijní nesmyslností, pokud nebude postrádat Twilight výpravnost a triky. Komu se líbí žánr sci-fi, ať se nenechá splést, protože The Space Between Us je nepovedená rádoby velkolepě romantická snůška nedomyšlených blbostí z kategorie YA (Young Adults). 

2. Ale je to ohromná škoda! Minimálně proto, že původní myšlenka byla zajímavá: během výpravy lidí na Mars, v nedaleké budoucnosti, dojde ke zjištění, že jedna z astronautek je těhotná. Ta dítě krátce po přistání na Mars porodí a sama zemře. Chlapec je nucen zůstat na Marsu, stává se tak prvním "Marťanem". Který ale jednoho dne zavítá na planetu Zemi, ze které ví, že pochází. Naší planetu ale nezná a není přizpůsobem tomu, aby zde mohl v klidu pobývat. Postupně tak objevuje naše (rozuměj pozemské) zvyklosti i prostředí, přitom se musí vyrovnávat s první láskou, snahami vládních i nevládních organizací o to ho nějak kontrolovat či omezovat, i s tím, že mu na Zemi není úplně dobře.

3. Zdá se vám, že to je skvělý námět? Ano. Aby taky ne, když ho vymyslel Robert A. Heinlein. Kdo tu knihu nezná, ať si přečtě Stranger in a Strange Land, nebo počká na televizní dílo, které produkuje Scott Rudin, snad pod tím samým názvem, a které by mělo tenhle rok jít do realizace.

4. února 2017

Recenze: Gold (bohužel ne za všechny peníze) [5/10 A.S.]

1. Matthew McConaughey má transformační role rád. Pro roli Kennyho Wellse ve filmu Gold si oholil hlavu, přibral 20 kilo, a nechal si nalepit do pusy falešnej křivej zub, kterej většinu filmu pyšně ukazuje na kameru. Pokus dobrej. Udělat z něj neatraktivního slizoně. To vyšlo. Aspoň částečně.

2. Ale udělat z filmu který měl možná slibnou předlohu ale má nezvládnutej scénář a nijakou režii, kvalitní diváckej zážitek, to se nepovedlo ani trochu.

3. Gold se otírá o skutečný příběh. Ale jen velmi opatrně. Jména jsou zmeněná, postavy jsou změněné, detaily jsou změněné a producenti (zjevnou) inspiraci radši popírají. Takže z toho zbyla jen ta velmi základní linka: trochu smolnej americkej rádoby podnikatel s pochybnejma schopnostma se vrhne do těžby zlata v Indonésii. A ne všechno vyjde tak jak má, byť se velmi snaží. Možná je to kvůli jeho jednání, a možná kvůli jednání někoho jiného. Pokud vás zajímá ta realita, doporučuju prostudovat případ Bre-x ale bacha, vyspoilíte si film.

4. Režie se ujal Stephen Gaghan, což vám asi nic moc neříká, ale možná by vám mohl něco říkat jeho jediný režijní úspěch. A to sice Syriana anebo kvalitní výkon scénáristický a tím je Soderbergova 4 oskarová Traffic. Za kterou dostal svého oskara za scénáristiku právě i Gaghan a rozhodně opakovaně dokázal, že psát drama umí.