Dojmologie: Jack Reacher - Never Go Back - aneb: 10 lepších způsobů jak utratit 60 miliónů dolarů

1. Mohly by se investovat do luxusního výletu do Japonska, a natočení filmu, který sice nikdo nikdy neuvidí ale byl by to nejdražší a tímpádem rekordní film ČR.

2. Mohla by se shromáždit a zaplatit profesionalizovaná armáda obzvláště agresivních feministek, které by měly jediný úkol: přepsat všechny svazky Jiráskova F.L. Věka tak, aby více vyhovovaly současné feministické ideologii. Následně by bylo nutné všechny takto přepsané svazky adaptovat do nekonečného televizního seriálu, divadelních představení a rozhlasové hry. Obsazené a režírované ženami, přirozeně.

3. Mohl by se kompletně přetočit Jurský Park, tentokrát z pohledu Tyrranosaura Rex. Moment, to ja ale docela dobrej nápad, scratch that. Místo toho: mohl by se kompletně přetočit Jurský Park, tentokrát z pohledu té mouchy zatavené v pryskyřici.

4. Mohlo by se investovat do vývoje kvalitně fungujícího nanorobota, který by uměl jedinou věc: ja zakýchkoliv okolností nalézt anál Martina Konvičky, zalézt do něj, tam se natrvalo zabydlet. A v každém případě, kdy Konvička vypustí z huby slovo Islám mu násilím povolit svěrač a vyprázdnit střeva. 

Recenze: Jack Reacher: never go back = vzkaz divákovi [4/10 A.S.]

1. Jack Reacher: never go back je druhý díl původně knižní série o Jacku Reacherovi, ex-armádním důstojníkovi, který se toulá světem a občas se k něčemu připlete. První díl před 4 lety režíroval Christopher McQuarie, což je oskarový scénárista (The Usual Suspects, Edge of Tomorrow, Valkyrie) a mimo to eště schopnej akční režisér co umí do akce dál sexappeal i humor. Jako například v poslední Mission Impossible: Rogue Nation. Tenhle díl Reachera ale bohužel režíroval někdo jinej.

2. Edward Zwick je zajímavej leda tím, jak je až na jednu-dvě vyjímky úplně průměrný režisér. Porovnejte sami - Blood Diamond, Pawn Sacrifice, vs slabší Legends of the Fall nebo Seige. Zajímavejší bude max jako producent.

3. K pokračování Jacka Reachera teda nepřidal nic specifického, nic vlastního, natož zajímavého. Vytvořil slabý, kýčový a  bolestně formulaický rádoby-thriller, který nezachrání ani to že si tam Tom Cruise může (jak je mu jen vlastní) uběhat plíce a na chvíli i sundá tričko.

4. Vono jak to taky mohl Cruise zachránit, když ho režisér nebyl schopen navést do jiné polohy než "Ethan Hunt když má třetí den zácpu"? Ta postava prostě byla v tomhle díle příliš generická, prostě takovej random "bad ass good guy". Ale za to nemůže ani Cruise, a rozhodně ne autor literární předlohy (Lee Child), který napsal fakt zajímavou a unikátní postavu, Jacka Reachera, introvertního nabušeného tuláka vyhozeného z armády, který se jednou ročně víceméně omylem zapléte do nějakých problémů. Za to jak neslaná nemastná je Reacherova postava může samozřejmě režisér, ale taky jeho spolu-scénárista, tragéd Richar Wenk. Který nedávno zprznil Sedm Statečných a předtím se nejvíc "vytáh" leda Equalizerem a tím  se rozhodně scénáristicky není co chlubit. 

Recenze: The Accountant - hloupé ale zábavné "béčko" [6/10 A.S.]

1.  The Accountant mohl být druhý John Wick. Ale New Yorský režisér Gavin O'Connor má zjevně talent na prznění potenciálně zajímavejch námětů a to dokonce i s dobrým castingem. Po značně problémovém filmu Jane Got a Gun (který nezachránila ani Natalie Portman s Ewanem McGregorem) se mu s The Accountant povedlo předložit divákům další podivný hokus-pokus, který nefunguje, pokud se nad ním někdo pokusí jakkoliv myslet, a eště navíc je tak trochu urážlivý vůči autistům.

2. Ale největší chyba není přímo v režii, ale ve scénáří.  Ten má na svědomí démonicky znějící Bill Dubuque (The Judge), který nám mimo zcela, ale zcela nesmyslných, zbytečných a neuvěřitelných twistů v příběhu naservíruje moderního Rain Mana, akorát místo 165 cm vysokého a ve společnosti nefungujícího nosála Hoffmana dosadil nabušeného Batfflecka, který svůj autismus (tedy tady dle filmu rozumějte automatickou genialitu a matematické nadání na úrovni Johna Nashe) je schopny natolik ovládat, aby vedl samostatný život mimo ústav, i když tam aspoň podle scén v začátku filmu zjevně patří.

3. Co tvůrcum o autismu prozradil ten údajný několikaměsíční research je, že lidé s poruchou autistického spektra mají problémy s vyjadřováním emocí, udržováním očního kontaktu a navazování fyzického kontaktu vůbec. Co je asi naučila Big Bang Theory je že nechápou sarkasmus a neorientují se v bězných sociálních situacích, takže na vše mají rovnice a pomůcky, jak je pochopit. Tohle všechno tam Ben Affleck relativně uvěřitelně předvádí. Místy je to vtipné, místy bohužel trochutrapné, nebo přehnané pro tu konkrétní situaci, ale celkově mu to sedne.

Mamon (2015) - 7/10

Krimi seriály jsou záchrana českých televizních stanic. Zoufalá zábavní média postrádají zajímavé scénáře a scénáristy a když je třeba naplnit vysílací okénko a uživit české umělce, krimiseriál je snadno z-klišé-vygenerovatelná vycpávka. Už jsem tu pitval dva pokusy ČT Případ pro exorcistu a Modré stíny, z nichž druhý mě svou úchylnosti nečekaně potěšil. Do ringu vstoupilo nedávno i HBO se svým Mamonem a protože mě ČT nepozvalo za pozitivní recenzi Modrých stínů na rautový večírek pro kritiky, usedám na gauč a čekám s odhalenými zády, kolikrát vzduchem přisviští bičík české trapnosti.

Déšť, všichni v černém a český seriál/film = pohřeb

Phantasm: Ravager (2016) - 5/10

Série Phantasm patří mezi sofistikovanějšími fanoušky hororového žánru mezi kulty. Těžko říct, zda si vydobyla místo v srdcích fanoušků svou svébytnou atmosférou pohřebních ústavů, netradičním záporákem a viditelně přátelskými vztahy všech zúčastněných, což zjevně vyplývá z požehnaného množství dokumentů o natáčení a materiálu, který se válí na různých nadupaných sběratelských edicích. Na pětku se čekalo sedmnáct let a hle, od 7.10. se válí na VOD službách, stejně jako ovacemi provázená 4K remasterovaná verze prvního Phantasmu, kterou remasteroval Bad Robot, společnost J.J. Abramse. Pojďme si trochu popovídat o historii série a o tom, zda se na pětku máte dívat.

Recenze: The Girl On The Train - slaboduché melodramatické quazi-porno pro slaboduché melodramatické quazi-ženy [4,3/10 A.S.]

1. Předem hlásím, že neznám knihu The Girl On The Train od Pauly Hawkins. Nevylučuji, že může být lepší než The Girl On The Train - slabý film. Nebo dokonce dobrá. Ale film na jejím základě vznikl bohužel špatný a to přes velmi zajímavé obsazení, solidní kameru a poutavou hudbu.

2. Příběh, tak jak ho chápu já je: slaboduchá Rachel (Emily Blunt) se slaboduše není schopna ani po dvou letech od rozvodu emočně odpoutat od svého exmanžela, ani od láhve vodky. Při svých slaboduchých cestách vlakem na Manhattan se jí z jakéhosi záhadného důvodu daří pravidelně nakukovat do oken těch samých baráků. Okolo kterých jezdí vlak tak šikovně, že Rachel vnimá detaily obličejů, pohyby jednotlivých lidí, co mají na sobě atd. S vlaky co jezdí na Grand Central mám bohaté zkušenosti, stalkerství moc nepodporují, ať už to je rychlostí kterou porjíždí kolem těch budov, nebo vzdáleností od nich. Věřím, že v okolí Londýna, kde se příběh odehrával původně, to mohlo být jinak, ale v kontextu New Yorku to vypadá absurdně. No never mind. Rachel si do obyvatel těch baráků projektuje různé pocity a z toho se nakonec odvíjí i hlavní zápletka. Jedna ze žen, které Rachel pravidelně z vlaku pozoruje, totiž náhle zmizí. Nastává pátrání a příběh má asi být jakože thriller.

3. Zajímavé je, že ačkoliv knihu a scénář filmu (Erin Cressida Wilson - co adaptovala například skvělou Secretary) napsaly ženy,  film představuje ženy jako nesamostatné, nemyslící, slaboduché a poškozené osoby. Jejichž osudy a osobnosti formují pouze muži a děti. Chraň Bůh, aby tam byla nějaká žena, která se dokáže cítit dobře i bez muže, nebo dítěte, a nepotřebovala by to řešit lahvema vodky či sebedestruktivní promiskuitou. Film vlastně ženám dává jednoznačně tento vzkaz: bez mužů vaše životy nemají žádný smysl, vaše mysl bude zatemněná, játra rozežraná cirhózou, a považujte za úspěch, pokud vůbec nějak přežijete.

Recenze: Deepwater Horizon - "Skleněné Peklo" na vodě [7/10 A.S.]

1. Deepwater Horizon je zajímavej a napínavej film. Kterej ale kritika (zřejmě z pietních důvodů) zbytečně nadhodnocuje. Snímek je o tragédii z roku 2010, kdy došlo v USA k výbuchu na plovoucí těžební stanici s názvem Deepwater Horizon a následně i k dosud největší ekologické katastrofě tohoto druhu. A zpracovává relativně věrně sled událostí které k explozi a úniku ropy toho dne vedly.

2. Nabízí se srovnání s nedávným Eastwoodovym Sullym. Což je přesně ten snímek, co si zaslouží nad 80%. Narozdíl od DH, který trpí několika nešvarama zásadnějšího typu. Ale i tak je to celkem dobrej film, a rozhodně velkolepá podívaná.

3. Peter Berg, režisér mého oblíbeného (ačkoliv vojáky napadaného) Lone Survivor, nebo The Kingdom a  Friday Nights Light do režírování DH vstoupil po JC Chandorovi, který se rozešel s producenty snímku kvůli "kreativním rozdílům". Já osobně považuji Chandora (All Is Lost, A Most Violent Year či Margin Call) za lepšího režiséra a mrzí mne, že to po něm dostal právě Berg, který (jak ví ti, co viděli třeba Lone Survivor a četli knihu Marcuse Luttrela) do všeho prodá silný kýč a zesílený patriotismus. A tomu se nevyhnul ani zde.

4. Takže, komu vadí záběry na americkou vlajku hrdinně vlající v poryvech větru, který rozdmýchává oheň okolo, záběry na americkou vlajku za clonou kouře, nebo záběry na americké občany, jak koukají na americkou vlajku, kterak stále vlaje, i když kolem vybuchuje kde co a hoří všechno v dosahu, tak pro toho určitá část filmu bude trnem v oku.