15. března 2016

České zdravotnictví aneb: test psychické odolnosti

1. Už se to tak stalo, že mne čeká výkon v celkové narkóze. A to tady v Praze. Předtím, než se do mě zabodne skalpel bylo ovšem nutné podstoupit přesně 17 vyšetření, z čehož 7 u specialistů (z nichž pouze jeden byl totální trolo-trotl, a zrovna onkolog, překvapivě), a 10 u lékaře z generického oboru. Člověk by řekl, že z toho jednoho oboru bude vyšetřován u jednoho a toho samého doktora žeano. Chyba lávky. Mne z 10 stejných vyšetření 7x vyšetřoval jiný člověk, díky tomu, že zdravotní zařízení není schopno (nebo ochotno) řadit pacienta k "jeho" lékaři. Tímpádem bylo každému z nich nutné znova vyprávět můj smutný příběh. To mne dovedlo k prvotnímu zamyšlení nad tím, o kolik lepší by to bylo za "ideálních" podmínek.

2. Mezitím se ovšem událo tolik dalších incidentů, že člověk rychle zapomenul na "ideální podmínky" a soustředil se jen na to, aby zůstal v dostatečně korigovaném survival modu, a na všechno se nevysral. Uvádím následující fakta prostá mého obvyklého zveličování, či nadsázek. Enjoy my misery.

9. března 2016

Čím je libo platit, mladý pane?

1. Dnes popíšu trend, který se v USA momentálně rozmáhá a nabízí mnoho možností k zamyšlení nad otázkou: kde končí skutečné komerční výhody kapitalismu a smluvní svobody a kde začíná  nějaká forma šikany nebo nátlaku?

2. Jak bylo uvedeno v mém článku Jak se žije v USA, v bodu o zdravotnictví: tím, jak je systém zdravotní péče v USA nastaven momentálně (především díky  čístě podnikatelskému modelu provozování zdravotnictví v USA je to pro koncového uživatele - pacienta - dost drahý špás. Ale má to možná na něj pozitivní vliv v otázce rozhodování o údržbě své kondice), je péče o zdraví oblast, ve které se vyplatí věnovat se nějakému prediktivnímu modelování vaší kondice a výdajů a připravovat si "cash flow" na nejhorší varianty.

8. března 2016

Anomalisa - animovaná marnost života [OK]

Artfilm je podle mě fuj. Loutkový film je také fuj. Spojení obojího není 2fuj ale fuj².


Marnost se dobře vyjadřuje chodbami.

Film Anomalisa mě ale zastihl nepřipraveného před vánoci 2015. Byl jsem zrovna poprvé v Americe, v New Yorku, vykulenej jak vejr a kamarádka, co mě tam hostila, dostala jako člen nějaké americké filmařské kliky vstupenky na předpremiéru. A najednou jako host Paramount Pictures sedím v muzeu moderního umění (fuj³). V pěkném kinosále. Za mnou se hlasitě rozléhá jižanský přízvuk nějaké důchodkyně, naléhavě vysvětlující její technologicky zaostalejší kolegyni, jak kouká na filmy na ájpéd. Některé nešly přehrát a s tím se prostě hosté Paramount Pictures nemažou. To naštěstí zaniklo v roztomile rozpačitém osobním uvedení režiséra filmu. Přesně si nepamatuji co říkal, ale byl tak artfilmově skromný, že ze sebe nervózně vysoukal něco jako „Ahoj, díky že jste přišli, užijte si to.“

7. března 2016

How To Be Single - Hollywoodská představa o ženách [5/10 A.S.]

1. Film How To Be Single je jedno velké a ne moc zábavné klišé. V Hollywoodském světě existují zřejmě jen 4 typy žen: A) neurotická třicítka neštastně honící kvalitního nápadníka, jejíž život neobsahuje nic jiného než tabulkové vyhledávání "pana pravého", B) žena co se nechce vázat, ale topí se v alkoholu/ drogách/ problémech/ sebezapření, C) tuctová naivka D) zoufalá bezdětnice co zoufale chce dítě. Nic jiného mezi tím ani okolo. No a protože teda v tom světě nic jiného neexistuje, tak není divu že film How To Be Single nic jiného nenabízí. Než:

6. března 2016

Love & Mercy - zamilujte se se mnou [9,2/10 A.S.]

1. Love & Mercy je krásný film. Film snad jen s jediným problémem. Ten má jméno John Cusack. Jenže, jenže, než začnete vykřikovat: “no jó Cusack hrát neumí" - ono to není tak jednoduché. On hrát asi umí, ale víceméně jen v jedné poloze. Buď hraje nějakou komediální neuroticky zromantizovanou verzi sebe sama, a de mu to (High Fidelity, Serendipity, Pushing Tin, Bullets Over Broadway), nebo se pokouší o vážnější role a záleží na tom, koho má vedle sebe. A tam většinou má i ten problém. Ne sám se sebou, ale s tím, že ho ve vážnějších rolích kde kdo přehraje.

2. Jako v Love & Mercy Paul Dano. Geniální Paul Dano, který si narozdíl od Leonarda (a možná i Marka Reylance) tento rok skutečně zasloužil Oskara. A který Cusacka přehraje levou zadní, ve spánku, v posteli, u klavíru, v plavkách, ve studiu, i pod vodou. Takže Cusack sice může být ve filmu o životě Briana Wilsona (kreativního mozku za hudbou skupiny Beach Boys) dobrý i dokonce velmi dobrý (a je), ale má tu smůlu, že půlku filmu jeho mladší verzi (která je shodou okolností více podobná reálnému Brianu Wilsonovi) hraje Paul Dano, a tím pádem na jiné už slunce moc nesvítí.

4. března 2016

Jak se žije v USA?

1. Zdravotnictví: Jak je odlišné zdravotnictví v USA od toho co znám z ČR? Hodně. Zásadní je fakt, že se zde (USA, východní pobřeží) zdravotnické služby provozují čistě tržně, takže tlak na to, být lepší než konkurence (a přilákat a udržet si zákazníka) způsobuje logicky o mnoho lepší uživatělské podmínky pro pacienta. Nemluvím teď o faktické kvalitě úkonů, jako nelékař je nemůžu a ani nechci soudit, ale hovořím čistě jako pacient. Ať du na one-minute kliniku na Broadway (taková menší "pohotovost") nebo do University Medical Care Centra za městem, jedno mají společné: veškerý zdravotnický personál se usmívá, podá vám ruku,  představí se, je schopen a ochoten využívat moderních komunikačních nástrojů, bez problémů najde  VÁM vyhovující termín. Věnuje se vám, řekne vám detailně co vám bude dělat a proč, vysvětlí co máte dělat vy, co můžete od zákroku či léčby očekávat a co ne. Byl sem tu zatím 3x na pohotovosti (2x New York, jednou Hartford) a asi 5x u praktického lékaře či lékaře specialisty. Není to moc, vím, ale i tak je to nesrovnatelné s jakejmakoliv 8 návštěvama lékařů v ČR, kde se často nelze objednat kdy to člověk potřebuje, když už se někomu vnutím, tak je na mě nepříjemný, nebo mi výslovně řekne, že tohle mi vysvětlovat nebude, protože by to pro mě "stejně nebylo k pochopení" atd. Daní za to, jak sou tu všichni super-ochotní, mega přátelští a vše jiskří čistotou a novotou je samozřejmě ta cena. Jedna návštěva one-minute kliniky na Broadway mě stála 250 dolarů jen to fiklo. Jiný zákrok, který by v ČR "samozřejmě" hradila pojišťovna (ale dost možná by byl stejně drahý), tady stojí 2000 dolarů, rozdělené mezi mě a mého zaměstnavatele tak, že já platím 200 a on 1800. To si člověk hodně rychle rád vzpomene na 30kč u doktora co ste měli doma, že?  A musím říct, že orientovat se v tom, co vám který plán kryje a nekryje je dost složité. Se slzou v oku rád vzpomínám na to jak jednoduché to máme doma a přemýšlím: chtěl bych radši ten mizerný přístup a přeplněné čekárny, nebo zdejší složité soutěžní ale hyper-příjemné prostředí, kde kvalitní zdravotní pojištění stojí majlant a/nebo je fakt dobrým benefitem v práci, který nemá každý? Původně tahle sekce měla dát jasně bod ČR, ale ono to zdravotnictví "zdarma" pode mě člověka vede paradoxně k menší osobní odpovědnosti. Kouřím, fetuju, chlastám, žeru, nechodím na preventivky? Noaco, když mi něco bude, von to stát zatáhne. A já sem pro větší vlastní odpovědnost, takže nerad ale: Bod USA. 

1. března 2016

Rodinný film / Olmo Omerzu / 2015 - 6/10

Rodinný film je psycho/drama podané střídmým nedořečeným způsobem, někdo by řekl artovým. Děj sám není důležitý, neboť podobně jako v jiných "artech", ani zde neplní primární úlohu uzavřeného poselství, ale jen jakéhosi nosiče "druhého plánu". Prostě a jednoduše divák, který dorazí v očekávání klasické stavby vyprávění, nutně odejde neuspokojen. Tedy s ohledem na vše, co bylo doposavad řečeno, možná, protože..