Recenze: John Wick 2 - vizuálně lepší Hardcore Henry [8.3/10 A.S.]

1. V roce 2014 mne v kině postihl nečekaně skvělý zážitek. John Wick. Po skončení filmu jsme s doprovodem byli tak nadšení, že jsme po krátké zastávce v místní prodejně THC produktů (byli jsme v kině v Seattlu) a debatě o tom, jestli bychom po filmu měli jít vyloupit banku nebo něco podobného, šli na promítání rovnou znova.  A bylo to stejně skvělé jako poprvé. A to nejen díky redistribuci THC-naplněných gumových medvídků z ruky do pusy.

2. Od té doby mi John Wick zůstal v hlavě jako skutečně unikátní filmový počin, kde režisér Chad Stahelski, bývalý kaskadér, který s Keanu Reevesem spolupracoval již při natáčení Matrixu, ukázal, jak krásně se dá natočit akce. Která je vidět, která nespoléhá na detaily, překotný střih nebo efekt roztřesenosti z handheld kamery. Choreografie už v původním Johnu Wickovi byla (spolu s výpravou a soundtrackem) to, co ho výrazně odlišovalo od jiných akčních filmů. A v novém díle se právě choreografie akce posunula kvalitativně ještě výš.

3. Druhý díl, který šel do kin před pár dny zastihne Johna v jeho domě, jak se chce nadále věnovat svému zaslouženému odpočinku poté, co zlikvidoval ty, co mu v prvním díle zabili štěňátko a ukradli auto. John zahrabe a zabetonuje svojí výbavičku (kterou v prvním díle tak efektně vymlátil z podlahy), přehraje si staré video manželky, zamáčkne slzu, pohladí svého nového fešáckého pejska a jde spát. Ovšem odpočinek mu není přán! Dorazí bývalý kolega z podsvětí, italský modýlek jménem Santino D'Antonio (skutečný Ital Riccardo Scamarcio) s jakýmsi "markerem" a žádá Johna o službičku, na kterou má podle pravidel toho jejich zabijáckého světa právo, protože kdysi sám Johnovi posloužil. Johnovi se do službičky nechce, tak ho Ital musí nejdřív trochu namotivovat (Vyhodí mu barák do povětří. Pes přežije.). To zafunguje a rozjíždí se nová zabijácká jízda tentokrát nejen po USA, ale i Itálii. A při té Wick zručně povraždí všechny, kdo mu přijdou do cesty a nehodí se mu tam.

Hardcore Henry - působivý ruský death jam [7/10 A.S.]

1. Ohodnotit Hardcore Henry je pro mě těžké, protože objektivně to není nijak skvělý film, Henry není dostatečně zajímavá postava, scénář má míň obsahu a vývoje než průměrný večerníček a hraní v něm není ohromující. Ale přesto to pro mě byla velmi zábávná hodina a půl, a je tam dost věcí, které se dají obdivovat, nebo aspoň oblibovat. A skrze tu míru zábavnosti to nakonec i čísluju. Z filmu se mi totiž nejenže nechtělo odejít, ale eště mě párkrát rozesmál.

2. Nejlepší na filmu sou ale stunts. Minimum CGI*, maximum practical effects. Pracovala tam natolik šikovná posádka kaskadérů, že přes veškerou akci byl nejhorším incidentem kus uštíplého zubu. Což je neuveřitelný úspěch. Na film, ve kterém se skáče z motorek do náklaďáků, ze střech a pater budov dolů,  vrhají se šipky po hlavě ze schodů, a boj zblízka zahrnuje například vraždu stěračem, nebo útok hozením nahé ženy na protivníka. K tomu přičtěte spoustu výbuchů, plamenometů, granátů, střelných zbraní, zničenejch aut, rukou drcenejch koulí, střepů zabodávajících se do tepen či lebek (podle mě nejčastější způsob smrti v tomhle filmu), a podobné lahůdky, a je fakt s podivem, že se to celé obešlo bez nějakého většího zranění. Divit se tomu budete nejvíc, až uvidíte dobře udělanej a velmi realisticky vypadající držkopád na eskalátorech, a řeknete si "tyvole best stunt work ever, jaktože se nezabila?". Ale vězte, že zrovna TO nebyl stunt, ale nehoda, při které tu brutální tlamu hodila normální komparsistka nechtěně. Budiž jí sláva za to jak efektně spadla, i za to, že poté co jí posbírali její první věta byla "natočili ste to?".