Zobrazují se příspěvky se štítkemJednyRychlýKozy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJednyRychlýKozy. Zobrazit všechny příspěvky

12. července 2018

Recenze: Hereditary - originalita v temném hábitu [9.3/10 A.S.]

1. Hereditary je nový horor a je to opravdu děsuplný snímek. Který vytváří takovou zvláštní atmosféru napětí a strachu a to velmi zajímavým způsobem. Až na pár scén totiž naprosto upouští od jakýchkoliv typizovaných lekaček a momentů jinak standardních u tradičních hororů a radši dává přednost pomalému budování dost tísnivé a dost psycho atmosféry.

2. V rodině Annie (Toni Collette, která by za svůj výkon v tomto filmu měla být nominována na Oscara) nepanuje zrovna dobrá nálada. Zemřela babička, Annina dost dominantní a hlavně docela podivná matka, a připravuje se její pohřeb. Nejvíce z rodiny truchlí introvertní a podivínská Charlie, které babička velmi chybí. Rodina se ji snaží rozptýlit a přitom vycházejí na povrch různé nepříjemné události, které se staly v životě Annie, a ještě nepříjemnější povahové rysy babičky, jejichž dozvuky ovlivňují snad celou rodinu a kterým se nejlépe brání Annin syn Peter (nesmírně talentovaný Alex Wolff, který mne zaujal už ve filmu My Friend Dahmer). Ale ani ten to nemá jednoduché. Babička po smrti, matka se chová divně, sestra byla asi divná vždycky, otec (Gabriel Byrne) uniká konfrontaci, to vše je zasazené do velkého domu a podkreslené tajemnou hudbou.

3. Debutujícímu režisérovi Ari Asterovi se podařil opravdový majstrštyk. Film totiž do nejméně dvou třetin překvapuje, co se týče děje, i původu děsu, nebo spíš tísně. Navozuje podobný pocit, jako mohl mít divák třeba u sledování filmu The VVitch (který je shodou okolností od stejného studia - A24 - jehož tvorbu obecně doporučuju). Kdy ty nejhorší pocity pramení z toho, že je vše, na co se koukáte, zasazeno do extrmémně psycho atmosféry, ve které se filmové postavy ocitají.

15. dubna 2018

Recenze: (Cock) Blockers - další komedie z produkce Setha Rogena. Bohužel ne moc povedená. [4.3/10 A.S.]

1. Setha Rogena a jeho styl humoru mám velmi ráda. Proto, když jsem se dozvěděla, že produkoval novou "nepřístupnou" komedii Blockers, ve které navíc hraje můj další oblíbenec Ike Barinholtz (Neighbors), zaradovala jsem se.

2. A je mi velmi líto, že nemůžu říct, že by se tahle komedie pod vedením režisérky Kay Cannon nějak zvláště povedla. Byl to režijní debut, ale největší problém byl stejně scénář, nikoliv režie. Scénář napsala dvojice prakticky také debutujících scénáristů. Těmi byli bratři Brian Kehoe a Jim Kehoe, kterým se již předtím sice povedlo napsat a prodat jiný scénář na celovečerní komedii, ten se ale dosud nerealizoval. A ačkoliv základní nápad může být nosný (rodiče mající problém s tím, že jejich dcery dospívají a chtějí začít se sexuálním životem), jednotlivé scény a dialogy byly upachtěné, neuvěřitelné a postavy a jejich motivace a způsob chování tak přehnaný, že mi bylo povětšinou zatěžko se na to dívat. Blockers pro mě tak bohužel byl další film, u jehož sledování jsem se větší část filmu styděla. A byť jsem se po nemalou část filmu usmívala, smích nahlas přišel přesně jednou. Což je u komedie opravdu málo. 

3. Film je o tom, jak dva rodiče dvou různých slečen zjistí, že jejich téměř osmnáctileté dcery chtějí v noci po maturitním plese začít se svým sexuálním životem. A těmi rodiči to natolik pohne, že se rozhodnou jim v tom skutečně za každou cenu zabránit. Myslím, že v kontextu Evropy a konkrétně ČR je takový postoj víceméně nepřenosný, neboť zde je sex zákonem legitimně předvídán a regulován už od 15 let věku, oproti americkým 18. Plus asi i společensky je v ČR jaksi přípustnější a běžnější, že člověk, co končí střední školu, často už nebude panna/panic. 

13. dubna 2018

Recenze: Pepa. Aneb Michal Suchánek čte knihu do promítání filmu [3.7/10 A.S.]

1. Hned na začátek přiznám, že když jsem viděla trailer na film Pepa, tak se mi na české poměry docela líbil a začala jsem se na film i celkem těšit. Ano, věděla jsem, že to je od Jána Nováka, režiséra Kameňáku 4 a příšernosti nazvané Dukátová skála, a co hůř, na scénáři s režisérem spolupracoval autor Špindlu. Ale, trailer ukazoval podstatně lepší kameru, než jsem čekala, zajímavé retro a hlavně - ať se vám toto prohlášení líbí, nebo nelíbí - Michal Suchánek umí hrát. Když má co a někdo ho dobře vede, tak rozhodně. Takže do kina jsem včera na Pepu šla vyloženě s lehkým srdcem a pocitem, že "třeba bude českému filmu zase líp".

2. Ale ono není. Tedy takhle: já jsem ze sálu odešla s pocitem, že jsem právě viděla velmi wtf a spíše nepovedené, ale upřímně snaživé hořkobolné drama. Které se pokoušelo být českým ekvivalentem Punch-Drunk Love (nebo, jak řekla Mirka Spáčilová, American Beauty, což v tom také vidím, ten pokus) a jako takový jsem film považovala za zajímavý úkaz. Ale posléze jsem ze všech mně dostupných informací zjistila, že film Pepa měl být komedie. Nebo prostě humorný film. Což se ovšem hrubě nepovedlo. Příběh o nešťastníkovi jménem Pepa Novák, který se protlouká životem snad jen proto, aby ostatním umožňoval si o něj otírat boty a klepat mu popel do pusy, je totiž jako komedie opravdu hodně nepovedený. A Pepovým "trampotám" spočívajících v tom, že věčně jen na někoho nešťastně kouká a většinou u toho navíc ještě nic neříká, se v kině, kde jsem byla, nesmál opravdu nikdo. Maximálně došlo občas k mírnému pousmání, ale i to bylo rychle zaplašeno úlekem z nešťastného záběru typu: obzvláště nechutně se pářící Jakub Kohák nebo intrikující Alice Bendová.

26. února 2018

Recenze: Lady Bird - povedená, ale nezapamatovatelná zkazka z dospívání [7.6/10 A.S.]

1. Lady Bird je nejnovější a první samostatný režijní počin zavedené herečky a scénáristky Grety Gerwig. Ta mi nikdy nebyla jako herečka dvakrát sympatická, ale na svou stranu mne dostala svým výkonem ve skvělém filmu 20th Century Women, který všem vřele doporučuji zhlédnout. Nyní je i známá režisérka, a to nejen ledajaká. Lady Bird je první film, co režírovala sama a je za něj nominovaná na Oscara hned ve dvou kategoriích, za nejlepší režii a scénář. A film celkově uskóroval nominací 5. A to včetně kategorie "best picture".

2. Přitom je to ale úplně normální, dobrý snímek z kategorie "coming of age". Povedený film o dospívání. Ale pro mne osobně ničím nevybočující. Takže moc netuším, co dělá v kategorii pro nejlepší snímek nebo nejlepšího režiséra roku. Bráním se myšlenkám na to, že by kauzy MeToo, Time's Up a generická femi propaganda už prosákly na tak viditelné úrovni? O co je režijně lepší Lady Bird než v této kategorii nenominované Three Billboards mi jednou bude muset někdo vysvětlit. Možná to udělá test času, ale prozatím, několik měsíců od premiéry, se mi myšlenky na Lady Bird zpětně nestočily ani jednou, kdežto ke třem billboardům několikrát. A to je pro mě zatím největším signálem síly toho kterého filmu.

23. ledna 2018

Recenze: Call Me by Your Name - broskve už nikdy nebudou chutnat stejně [9/10 A.S.]

1. Call Me by Your Name je takový obyčejně neobyčejný příběh. Nominovaný na 4 Oscary. Obyčejný v tom, že vypráví o první lásce, tak jako již nespočetné filmy před ním, neobyčejný tím, že hlavním hrdinou je sedmnáctiletý Američan Elio Perlman (čerstvě na Oscara nominovaný Timothée Chalamet), který je z funkční milující rodiny, netrpí finančním nedostatkem, ani nedostatkem rodičovské lásky, ani není ošklivý nebo hloupý. Naopak po něm jede sličná Marcia (Esther Garrel), kamarádi za ním chodí domů a s rodiči má natolik dobrý vztah, že se i v sedmnácti od nich nechá objímat a občas všichni společně sedávají na gauči v jednom propletenci.

2. Pro "coming of age" snímek jsou tohle velmi neobvyklé okolnosti. Hlavní hrdina nemá zjevný důvod trpět (mimo adolescence samotné). Je léto, začátek osmdesátých let, Elio žije s rodiči v severní Itálii v nádherné vile (do které se režisér filmu Luca Guadagnino údajně natolik zamiloval, že ji impulsivně na místě chtěl rovnou koupit, a štáb ho od toho musel odradit), obklopený milující rodinou, volným časem, hezkým počasím, kamarády, a dobrým jídlem, které vadí rodinná kuchařka. Vše vypadá nádherně.

3. Do toho přijede na stáž 24letý Američan Oliver (Armie Hammer), který má přes léto pomáhat svému profesorovi archeologie panu Perlmanovi, Eliově otci, s akademickou prací. Oliver je jiný než Elio. Extrovertní, otevřený, klasicky krásný, s kdekým flirtuje a se všemi vychází s určitou typickou americkou žoviálností a lehkostí, kterou Elio nejprve označuje za aroganci. Elio musel navíc Oliverovi přepustit svůj pokoj a nyní sleduje, jak Oliver snadno zapadá do sociálního života kolem něj, jak ohromuje jak Eliovy kamarády, tak místní krasavice a v neposlední řadě i jeho otce. Nakonec Elio po nějaké době introspekce a prohlubování vztahů s tímto mladým Adonisem zjistí, že je Oliverem vlastně ohromen i on sám. 

2. ledna 2018

Recenze: Jungle - Harry Potter hubne v Amazonii. A jak už to u hubnutí bývá, není to žádná zvláštní zábava. [5/10 A.S.]

1. Daniel Radcliffe již dávno přerostl svou kouzelnickou minulost a opakovaně prokázal, že je opravdu dobrý herec, který nepotřebuje jiná kouzla než kouzlo své osobnosti.

2. To si přivezl i do australské džungle, do role mladíka Yossi, na natáčení survivalistického dramatu Jungle o trojici kamarádů, kteří se rozhodnou udělat si túru po Amazonii a světe div se, nejde to úplně dle plánu. Spoiler: jelikož je film podle autobiografické knihy, pokud to víte, je vám jasné, že její autor přežil. Ale než se k tomu, že to nejde úplně podle plánu, dostanete, můžete si v kině tak na 45 minut zdřímnout nebo zameditovat na téma "kdo bude příští český prezident". Protože ta dobrá část filmu začíná až někdy kolem 50 minuty snímku, kdy se skupina rozdělí. 

3. Trojici tvoří jedinci, jejichž etnický původ a vystupování ve filmu mi nedá nezačít tento odstavec takto: Amík, Němec a Žid přijdou do džungle hledat zlato (boha, sex, smysl života, you name it). Amík začne všem rozkazovat, Němec zařve scheisse a zmizí do džungle, zatímco Žid nelení a v přestávkách mezi ožvýkáváním kousků zlata už si v hlavě dělá budoucí business plán. Jako průvodce si najmou jakéhosi Karla, oblečou se do zcela nevhodných bot a džínových kompletů (režie nám asi chce dát okatě najevo, že je rok 1981) a vyrazí.

4. Po nějaké době podivných žabomyších válek mezi různými členy výpravy, několikero podivných scénách, při kterých není jasné, kdo (jestli někdo vůbec) halucinuje, kdo (jestli někdo vůbec) je čí otec a proč tam vlastně jsou mimo toho, aby si zafilosofovali na úrovni střední školy, se kluci dostanou do nesnází a je na čase udělat pár hloupých hororových rozhodnutí, které jim všem jen přitíží. Tak směle do toho!

30. prosince 2017

Recenze: Pitch Perfect 3 - melodický pokles ke dnu [5/10 A.S.]

1. Bez mučení přiznám, že jsem si užila první dva díly příběhů o "Bellas", vokální skupině zpěvaček, které se snaží vyhrát různé soutěže a dokázat (si) přitom, že za něco stojí jako umělkyně i jako lidi. Pitch Perfect a Pitch Perfect 2 totiž představily vtipné uskupení hereček s hudebním, pohybovým a komickým talentem a dobře se na to koukalo. Kdo neviděl, ať se podívá.

2. Všem třem dílům pak vévodí duo drobné Anny Kendrick (The Accountant) a robustní Rebel Wilson (Bridesmaids) v hlavních rolích zprvu outsiderských zpěvaček. Ale dobře se dívalo i na Elizabeth Banks a Johna Michael Higginse ve vedlejších rolích cynických a dívky neustále šikanujících komentátorů jejich snažení.

3. Každý díl režíroval někdo jiný a bohužel postupně mají sestupnou tendenci. Třetí díl od Trish Sie už je tak přehnaný, nechtěně groteskní a zveličující, že do očí příliš bije otravný fakt, že to, se děje na plátně, je naprostý nesmysl. A tím se skoro ztrácí původní kouzlo spočívající v problémech a snaze "běžných studentek" s "neběžným talentem a odhodláním."

4. V Pitch Perfect 3 se trojice scénáristů, v čele s Mikem Whitem, scénáristou skvělé The School of Rock (kterou Pitch Perfect 2 se svými celosvětovými tržbami ve výši skoro 300 miliónů dolarů předběhla coby nejvýdělečnější muzikálo-komedii všech dob), rozhodla do příběhu přidat akci, ninja dovednosti, výbuchy a mafiány. Ano, do příběhu, který by byl daleko lepší, kdyby zůstal pouze u zajetého a ozkoušeného schématu "divné holky z jedné skupiny soutěží proti divým/zlým/soutěživým holkám z druhé skupiny". Ale bohužel to scénáristům nestačilo a zřejmě pro obzvláštní pobavení ještě dodali dívkám dnes již tradiční "daddy issues" na tucet způsobů. Hollywoodští autoři se v poslední době můžou přetrhnout o to, aby ve filmech zdůraznili, že absentující či jinak dívky zklamávající tatínkové jsou zřejmě tak zásadním aspektem vývoje dívčí osobnosti, že na tom v podstatě pomalu závisí osud celé lidské rasy. Už mě to moc neba.

14. prosince 2017

Recenze: Star Wars - the Last Jedi. Ale jo. Je to tam. [77% A.S.]

Pozor, tento článek obsahuje nezakryté spoilery z předchozích dílů Star Wars.

1. Na nejnovější Star Wars jsem se velmi těšila. Já se totiž hrozně jednoduše a rychle zamiluju a minulý týden jsem se, zhruba ve 20té minutě Star Wars: New Hope, brutálně zamilovala do Luka Skywalkera (Luke forever!), když jsem se poprvé dívala na Lucasovy původní Star Wars. Ano, prožila jsem něco přes tři dekády života, aniž bych viděla Star Wars. Vždycky jsem si přála vidět původní trilogii v kině na velkém plátně, ale bohužel se mi to nepovedlo. Tak aspoň The Force Awakens a Rogue One, no.

2. Ale zpět k nejnovějšímu dílu ságy Star Wars. Jako člověk, co není zatížen Star Wars nostalgií z dětství, ani dekádami mediální masáže na téma "Han Solo rocks", můžu říct, že Han Solo je nesympatická a ne moc zajímavá (byť vtipná) postava a úplně chápu, proč ji Ford neměl rád a radoval se z toho, když Solo zařval. A vůbec mi v tomhle díle nechyběla.* Navíc když se na tu postavu dívám optikou dnešní podivné doby, tak mne ještě víc dožírá gigantičnost přetvářky za kauzou #YouToo, protože pokud takhle sexistická a Leiu v prvním díle jednoznačně harašící postava může být nakonec "populární a všemi milovaný, obdivovaný hrdina"tak to zjevně vypovídá o tom, jaká byla tenkrát doba a jak se koukalo na vztahy na pracovišti či flirtování pomocí urážek završených tak trochu vnuceným polibkem. Který následuje poté, co mu Leia výslovně řekne: "nech mě" a "pust mě" a tak podobně. Proto mi připadá absurdní, jak se jako Hollywood "diví" a je ochoten odsuzovat šmahem lidi za 30 let staré kauzy, které neobsahují násilnou trestnou činnost (nebo trestnou činnost vůbec), ale činnost která byla v té době zjevně normální (ve smyslu běžně se vyskytující) a natolik akceptovaná, že její odraz je i v jednom z nejpopulárnějších filmů všech dob. A x dalších filmů či seriálů jde ve stejných stopách, nebo si z takových poměrů otevřeně dělá legraci (Hello Entourage). Ale podle těch dnešních (absurdních) pravidel by Sola měli ze všech dílů vystříhat, no ne? 

17. listopadu 2017

Recenze: The Meyerowitz Stories - Sandlerova reálná šance na nominaci na Oskara [9.7/10 A.S.]

1. Málokterému filmovému fanouškovi se poštěstí, aby se v jednom filmu sešli 2 z jeho 3 nejoblíbenějších herců vůbec a film ještě k tomu napsal a režíroval jeho oblíbený režisér. Kdyby v The Meyerowitz Stories (new and selected) vedle Dustina Hoffmana a Adama Sandlera byl místo Bena Stillera Tom Cruise, už bych nepotřebovala Vánoce. Ale z té spolupráce měli radost i sami herci, protože ti hlavní pracovali pro Baumbacha dobrovolně, rádi a zadarmo.

2. Nový snímek režiséra Noaha Baumbacha (odborníka na tragikomicky hluboce poškozené lidské vztahy, se zvláštním zřetelem na vztahy rodinné, např. The Squid and the Whale,  Greenberg, While We're Young) se opravdu povedl. Kdo tohoto režiséra nezná, může si v duchu říct, že je to takový trochu odstředěný a více na styl "indie" zaměřený Wes Anderson a bude mít dobrou představu. Baumbach Wese Andersona "připomíná" i díky tomu, že je autorem několika scénářů, které Anderson zfilmoval. Například The Life Aquatic with Steve Zissou nebo jeden z Andersonových nejlepších: Fantastic Mr. Fox.

3. Film Meyerowitz Stories vypráví několik vzájemně souvisejících příběhů z rodiny svérázného patriarchy Harolda Meyerowitze. Harold je starý, sebestředný a značně extravagantní umělec, který se necítí dostatečně uznávaný ve světě kultury a možná právě proto se o to víc snaží, aby se kolem něj vše točilo aspoň doma. Během filmu tak velmi fikaně, vtipně, ale zároveň brutálně terorizuje všechny okolo. Harold má tři děti. Dva syny, rozvádějící se ho neurotika Dannyho (Sandler at his best) a úspěšného právníka Matthewa (Stiller) a dceru, introvertní myšku Jean. Kterou hraje skvělá Elizabeth Marvel. Jako kdyby vypadla z filmu Woodyho Allena, v jehož hře A Second Hand Memory momentálně působí v New Yorku. Harold má také již několikátou manželku, alkoholičku Maureen (Emma Thompson)*. V menších rolích se zde také objeví: Judd Hirsh, stále nádherná Sigourney Weaver, Adam Driver nebo Candice Bergen. Až budete film sledovat, tak pokud vám bude připadat casting podivně dobrý, je to tím, že ho dělala dvojice Douglas Aibel a Francine Maisler. A ti mají za sebou úspěchy v podobě obsazení: Manchester By The Sea, The Revenant, BirdmanThe Grand Budapest Hotel, Moonrise Kingdom, Blade Runner 2049 nebo The Big Short. A i zde se jim podařilo pro film zajistit kolektiv skvěle k sobě padnoucích herců a to nejen z řad těch slavných (protože pro několik z nich režisér přímo ty role psal), ale i těch relativně neznámých. Např. Grace Van Patten (která je dost podobná Shailene Woodleyv roli Elizy, dospívající svobodomyslné dcery Adama Sandlera. A sám Hoffman kupodivu už hrál otce jak Sandlera, v The Cobbler, tak Stillera, v Meet the Fockers A opravdu jim tohle spárování sedne.

9. srpna 2017

Recenze: Detroit - zajímavé drama jedné noci [7,5/10 A.S.]

1. Detroit je nejnovější snímek režisérky Kathryn Bigelow. Ta má na kontě kvalitní filmy jako: Zero Dark Thirty nebo The Hurt Locker, za který dostala dva Oscary. Ale nesmí se zapomenout ani na její neméně (byť jiným způsobem) povedený Point Break (1991), kde se ve své první akční roli představil John Wick Keanu Reeves.  

2. Takže na nový film právě této režisérky je záhodno se vždy těšit. Ani teď tomu u mne nebylo jinak. A trailer, poukazující na nepokoje probíhající na konci šedesátých let ve městě Detroit, mě navnadil ještě více. Různé druhy rasových svárů či přímo nepokojů jsou totiž zde, v USA, stále aktuální, byť v jiné formě a intenzitě a ta tématika mne tudíž zajímá.

3. Z traileru mi ale nebylo jasné, že se snímek zaměřuje pouze na (neklikat před filmem,  jsou tam spoilery) události jedné noci, v jednom domě. Tudíž divák, který se třeba "těšil" na příběh nějak komplexněji pojímající celou tu situaci, díky které do města nakonec prezident poslal armádu, aby nepokoje, ve kterých zemřely desítky lidí a stovky byly zraněny, nějak zkonsolidovala, bude možná trochu zklamán. 

13. května 2017

Recenze - Alien: Covenant - příliš mnoho vetřelce a žen [6,6/10 A.S.]

1. Alien: Covenant, nový díl frančízy o Vetřelcích, je pro mne trochu zklamáním. Protože trailer mne dost navnadil a filosofování z Promethea už jsem Scottovi odpustila. Ale v A:C je existenciální masturbace opět vyhoněná na max. Sice je v prodlevách mezi citováním Breaking Bad dost prima vetřelčí akce, ale na druhou stranu je tam málo scén, které bychom už neviděli jinde nebo lépe. 

2. Jednou z těch lepších je setkání androida, kterého hraje Michael Fassbender, s "vetřelcem" z blízka. To je opravdu hezká scéna, která (malý spoiler: pokud pomineme blízká setkání třetího tohoto druhu z třetího dílu) je jistým způsobem inovativní a přináší do filmu a celého vetřelčího seriálu něco trochu nového.

4. Zároveň ale se režisér Ridley Scott a bambilión scénáristů, kteří se na A:C podíleli, rozhodli nás ve filmu za 111 miliónů dolarů "obšťastnit" bohatou mytologií co se vzniku druhu Vetřelce týče. A ejhle, ono to není tak zajímavé, jak si asi mysleli. Takže příběh o tom, jak  v roce 2104 pár tisíc budoucích kolonistů a tucet členů posádky letí na vesmírné lodi Covenant (Příslib) na vzdálenou planetu Origae-6, ale předtím než tam dorazí, se díky technické závadě někteří z nich probudí dřív a setkají s vetřelci, mne prostě nestrhnul. 

5. Mě u sledování Vetřelců skoro nikdy moc nezajímalo (vyjma pár scén s Burkem) odkud se Vetřelec vzal. Zajímalo mě, že je zlý a vojáci a vědci jsou ti hodní (víceméně) a teda chci, aby přežili a Vetřelec aby chcípnul. Prostě povedený filmkterý si nehraje na nic jiného, než co je: báječná sci-fi vyvražďovačka s originálním, silným hlavním hrdinou. 

3. března 2017

Recenze: Logan - please don't fuck off [8.6/10 A.S.]

1. I kdyby Logan nebyl plánované poslední vystoupení Hugha Jackmana coby mutanta Wolverina, asi by mu to stejně ti, kteří mají všech pět pohromadě, doporučili. Aby s touhle rolí už dál nepokračoval. Protože překonat, nebo aspoň udržet kvalitu filmu Logan, by byla velká výzva. Snímek se totiž velice vyvedl.

2. Na rozdíl od předešlých filmů, kde je Wolverine ve středu dění (X-Men Origins a Wolwerine) snímek Logan má dobrý scénář, odvahu na to vybočit ze zavedených (komiksových/super-hero) žánrových kolejí (směrem do postapo-lone-hero-road-movie) a opravdu úžasný bonus v podobě jedné z nejlépe obsazených dětských rolí tohoto tisíciletí.

3. Píše se rok 2029. Logan už nám nějak chřadne, ale to není nic proti tomu, jak vypadá v té době devadesátiletý Charles Xavier. Kterému chvílema vypovídá službu jak tělo, tak mozek a který je v péči Logana (standardně dobrý Hugh Jackman) a Calibana (výborný Stephen Merchant). Mutantů už na světě moc nezbývá a ta-tam je jejich "sláva". Loganovi se ale do cesty připlete malá holka Laura, která je taky nějaká nemluvná a divná, a tudíž možná nová naděje pro jejich druh. Ale samozřejmě jí a díky tomu i Loganovi  a Profesorovi X jdou po krku hordy (a jsou to skutečně hordy) rozličně namotivovaných zlounů. A Amerika tou dobou vypadá asi jako by Amerika vypadala, kdyby Donald Trump měl možnost být u kormidla ještě 15 let. Tedy trochu post-apokalypticky, s velkým plotem na hranici s Mexikem a Američanama utíkajícíma do Kanady. Fun fact: scénář byl napsán daleko před tím než vůbec Trump ohlásil kandidaturu na prezidenta a jeho nápad na stavění plotu podél Mexické hranice vešel ve známost.

23. února 2017

Review: 20th Century Women - a rare piece of subtle art [9/10 A.S.]

1. 20th Century Women was a delightful surprise for me. I didn’t really want to go see it. The title didn’t appeal to me - who wants to watch a movie titled whatever- women? After the horror of "The Women" and the much, much better but still not very enjoyable Certain Women, I felt like I had it with whatever-women movies. Plus the description: "a single mom parents her teenage son along with two young women who help her " made me worry even more. And then I saw the name Greta Gerwig. Miss Gerwig usually makes me feel really irritated with movies she is in, since I find her performance insufferable. Not for a lack of talent, she certainly is a very talented lady, but something about her usual manners rubs me to wrong way. And its hard to say why. Maybe it is because more often than not she is cast as somewhat neurotic (and to me one-dimensional, therefore uninteresting) basket case. And I was afraid it was going to be the same this time around.

2. Well I couldn’t have been more wrong. On everything. The movie broke the spell of whatever-women flicks being bad. The description of the plot, while accurate, cannot communicate the beauty of the film and the depth of the characters portrayed in it. So: don’t be put off by it, there is no need. And no, you do not need to be a woman or a feminist, to enjoy the movie.  It’s a "normal" coming of age film. While the movie does mention the word “feminism“ quite often, it is not a "feminist" movie (certainly not in the misused scary way), and what’s more important - it can make fun of itself, its female protagonists and even feminism. A quality that, I find, the real-life examples of feminists often seem to lack. 

10. října 2016

Recenze: The Girl On The Train - slaboduché melodramatické quazi-porno pro slaboduché melodramatické quazi-ženy [4,3/10 A.S.]




1. Předem hlásím, že neznám knihu The Girl On The Train od Pauly Hawkins. Nevylučuji, že může být lepší než The Girl On The Train - slabý film. Nebo dokonce dobrá. Ale film na jejím základě vznikl bohužel špatný a to přes velmi zajímavé obsazení, solidní kameru a poutavou hudbu.

2. Příběh, tak jak ho chápu já je: slaboduchá Rachel (Emily Blunt) se slaboduše není schopna ani po dvou letech od rozvodu emočně odpoutat od svého exmanžela, ani od láhve vodky. Při svých slaboduchých cestách vlakem na Manhattan se jí z jakéhosi záhadného důvodu daří pravidelně nakukovat do oken těch samých baráků. Okolo kterých jezdí vlak tak šikovně, že Rachel vnimá detaily obličejů, pohyby jednotlivých lidí, co mají na sobě atd. S vlaky co jezdí na Grand Central mám bohaté zkušenosti, stalkerství moc nepodporují, ať už to je rychlostí kterou porjíždí kolem těch budov, nebo vzdáleností od nich. Věřím, že v okolí Londýna, kde se příběh odehrával původně, to mohlo být jinak, ale v kontextu New Yorku to vypadá absurdně. No never mind. Rachel si do obyvatel těch baráků projektuje různé pocity a z toho se nakonec odvíjí i hlavní zápletka. Jedna ze žen, které Rachel pravidelně z vlaku pozoruje, totiž náhle zmizí. Nastává pátrání a příběh má asi být jakože thriller.


3. Zajímavé je, že ačkoliv knihu a scénář filmu (Erin Cressida Wilson - co adaptovala například skvělou Secretary) napsaly ženy,  film představuje ženy jako nesamostatné, nemyslící, slaboduché a poškozené osoby. Jejichž osudy a osobnosti formují pouze muži a děti. Chraň Bůh, aby tam byla nějaká žena, která se dokáže cítit dobře i bez muže, nebo dítěte, a nepotřebovala by to řešit lahvema vodky či sebedestruktivní promiskuitou. Film vlastně ženám dává jednoznačně tento vzkaz: bez mužů vaše životy nemají žádný smysl, vaše mysl bude zatemněná, játra rozežraná cirhózou, a považujte za úspěch, pokud vůbec nějak přežijete.

29. září 2016

Recenze: The Light Between Oceans - pekelná sračka [4,6/10 A.S.]



1. The Light Between Oceans je jeden z těch filmů co by "l" bejt dobrej, protože má slušnýho režiséra (Derek Cianfrance - Blue Valentine, The Place Beoynd The Pines) a vhlavních rolích rovnou 2 oskarové herečky (Alicia Vikander a Rachel Weisz) a na Oskara dvakrát nominovaného Michaela Fassbendra (kterýmu ho Leo vyfouk tím že se nechal osouložit digitální medvědicí).

2. Ale na výsledek se prakticky nedá dívat. A domnívám se že ani v případě pokud by divák byl stará panna z Anglie předminulého století, což byla asi cílovka téhle romanticko-bolestínské, ukňourané a totálně nesexy slátaniny, která asi měla za cíl představit citlivé, romantické a emotivní melodrama, ukazující náročnou lidskou situaci, pramenící z jednoho špatného rozhodnutí a dlouhodobé izolace. Mno. 

3. Zajímavý je, jak anti-sexuálně můžou na plátně působit dva lidi, co se právě při tomhle snímku dali dohromady, a co sami platí za sex-symboly. Namátkou mne napadají jiné páry, které mají mezi sebou větší sexuální náboj než duo Vikander-Fassbender: Donald Trump a Hillary Clinton. Tom a Jerry. Ben a Jerry. Smith a Wesson. 

26. srpna 2016

Recenze: Anthropoid - zajímavá bitva přízvuků [6.7/10 A.S.]


1. Britsko-francouzsko-český film Anthropoid byl v USA puštěn jen do tzv. "limited release", tedy nebyl všude a neměl tak velkou propagaci, jak by asi mohl a měl mít. Což se odrazilo i na tržbách. Je to škoda, protože podle čistě diváckých ohlasů je vidět, že film se publiku líbil a zaujal ho. Je to z několika důvodů.

2. Cillian Murphy a Jamie Dornan (představitelé výsadkářů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše) jsou zde známá jména. Jamie Dornan víc jako neblaze proslulý Mr. Gray, ale Murphy má pověst solidního herce. Dramata z období druhé světové války jsou zde stále ještě populární. Příběhy o hrdinství tu jedou naprosto na max. A navíc evropské lokality jsou přeci jen docela atraktivní. Film má ale dvě velké vady. 

3. Vada č. 1: Rozhodnutí nechat většinu postav mluvit anglicky s (rádoby) českým přízvukem. U Dornana i Murphyho (oba Irové) došlo k tomu, že jim místy bylo opravdu špatně rozumět - potvrzeno přímo rozhovorem s Američany po promítání. Plus se ve filmu střetávaly dva "protichůdné" přízvuky. Irové snažící se dát své řeči východoevropský zvuk, zejména zostřením písmen jako "r" a "s", kdežto (logicky) Češi se asi povětšinou snažili mluvit anglicky, jak nejlíp dovedli, takže naopak "r" tlumí a do řeči přidávají další změkčující přídechy a zakulacení či tlumení samohlásek. Krásně je to slyšet, když mluví ve filmu Geislerová (která mluví poměrně dobře - tzn. má ok přízvuk) a paradoxně je tak její angličtina zvukově "lepší" než od Murphyho, který nasazuje opravdu ostrý (východoevropský) přízvuk a blíží se tak mluvě Aleny Mihulové. Která má angličtinu opravdu tvrdou, nicméně hrála ve filmu asi nejlíp a velmi důstojně nahradila původně plánovanou Emily Watson. Hoďte do toho ještě Francouzku (atraktivní Charlotte Le Bon) a působí to pak bohužel trochu směšně, když se nedají, a domnívám se, že ani netrénovaným uchem, považovat ty přízvuky za stejné. Jsou si pouze velmi rámcově podobné. A teď ten největší paradox: německé postavy ve filmu mohou mluvit německy. A bez titulků. Režisér uvedl, že to je proto, aby se divák cítil stejně zmaten jako Češi, ke kterým v té době Němci mluvili německy. Jenže předpokládat, že Čech v Praze v roce 1942 nerozumí větě "zastavte" nebo "co tu děláte" víc než Američan v roce 2016 v New Yorku, je absurdní. No nevadí. Chápu, že produkce chtěla, aby všichni mluvili stejným jazykem. Ač to možná zní kontroverzně, z mého pohledu by bylo lepší buď tedy nenajímat Čechy, anebo je předabovat. Případně nechat všechny herce mluvit role ve svém rodném jazyce a předabovat pouze buď tu trojici (Dornan-Murphy-Jones), nebo zbytek (většinou Čechů) podle toho, kde se film vysílá. Podle mě divák chápe, že to nebyli cizinci, není potřeba jim dodávat přízvuk. Copak Tom Cruise nebo Kenneth Branagh ve Valkyrie mluvili s německým přízvukem? Ne. Pochopili i tak diváci, že hráli Němce? Ano.