Recenze: The Accountant - hloupé ale zábavné "béčko" [6/10 A.S.]

1.  The Accountant mohl být druhý John Wick. Ale New Yorský režisér Gavin O'Connor má zjevně talent na prznění potenciálně zajímavejch námětů a to dokonce i s dobrým castingem. Po značně problémovém filmu Jane Got a Gun (který nezachránila ani Natalie Portman s Ewanem McGregorem) se mu s The Accountant povedlo předložit divákům další podivný hokus-pokus, který nefunguje, pokud se nad ním někdo pokusí jakkoliv myslet, a eště navíc je tak trochu urážlivý vůči autistům.

2. Ale největší chyba není přímo v režii, ale ve scénáří.  Ten má na svědomí démonicky znějící Bill Dubuque (The Judge), který nám mimo zcela, ale zcela nesmyslných, zbytečných a neuvěřitelných twistů v příběhu naservíruje moderního Rain Mana, akorát místo 165 cm vysokého a ve společnosti nefungujícího nosála Hoffmana dosadil nabušeného Batfflecka, který svůj autismus (tedy tady dle filmu rozumějte automatickou genialitu a matematické nadání na úrovni Johna Nashe) je schopny natolik ovládat, aby vedl samostatný život mimo ústav, i když tam aspoň podle scén v začátku filmu zjevně patří.

3. Co tvůrcum o autismu prozradil ten údajný několikaměsíční research je, že lidé s poruchou autistického spektra mají problémy s vyjadřováním emocí, udržováním očního kontaktu a navazování fyzického kontaktu vůbec. Co je asi naučila Big Bang Theory je že nechápou sarkasmus a neorientují se v bězných sociálních situacích, takže na vše mají rovnice a pomůcky, jak je pochopit. Tohle všechno tam Ben Affleck relativně uvěřitelně předvádí. Místy je to vtipné, místy bohužel trochutrapné, nebo přehnané pro tu konkrétní situaci, ale celkově mu to sedne.

Spacefest (ii) - Idiot chce na Mars

 1. Druhý den Spacefestu byl opravdu nabitý. První přednáška ráno: Pascal Lee - Mission Mars. Lee je spoluzakladatel Mars Institutu, fyzik (geofyzik) a astronom, který studoval pod vedením Veverky a Sagana. Je to dobrej řečník, kterej Marsem evidentně žije, a zajímavá je na něm spousta věcí. Mimo jiné i to, že na konci osmdesátých let strávil asi rok v Antarktidě, kde načerpal zkušenosti třeba i  z oblasti testování kolektivu v kritických a život ohrožujících podmínkách, což neopomněl zmínit ve své přednášce že mu přijde jako jedno z nejdůležitějších kritérií pro vybírání lidí, kteří jednou jako první poletí na Mars, a nemyslel tím nikoho z Mars 1 ani  z Mars 500.

2. Jelikož už mi přišlo, že nemá cenu se snažit skrývat svojí vesmírnou-negramotnost a držet se nějakého předpřipraveného seznamu otázek, všichni řečnící a astronauti, kteří se vyskytli v mé přítomnosti a byli ochotni si povídat dostali dotazy které samozřejmě nebyly na seznamu. Fuck the list, žejo. Otázky zněly: A) "čeho ste se ve vesmíru báli,"  B) "jaký je váš oblíbený film se space-tématikou". C) "co bylo-je na vaší práci nejtěžší a nejlepší?" Protože to sou věci, které mě opravdu zajímaly. A věřili byste, že všichni tvrdili, že se nikdy nebáli smrti, naopak si uvědomovali, že je možnou součástí jejich práce, a svorně si připomínali slova Guse Grissoma: "If we die,  we want people to accept that we were in a risky program, we knew it and all we want is that it will not slow down the progress".