Zobrazují se příspěvky se štítkemDokument. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDokument. Zobrazit všechny příspěvky

11. února 2018

Recenze: The Gun Shop - Sun's up, Guns Up [8.3/10 A.S.]

1. Ačkoliv dokument recenzuji poprvé, mám k dokumentárním dílům zvláštní vztah. Dokument byla první věc, kterou jsem kdysi režírovala, první dílo, které jsem prodala, a dodnes mám k dokumentární tvorbě blízko a občas se k ní i sama vracím jako tvůrce. V dnešní době, kdy "dokumentaristika" bují hodně třeba ve formě nejrůznějších domácích video příspěvků na sociálních sítích, je ohromně jednoduché najít si okénko do jiného prostředí, jiné země, jiného života a "sosat", co nám kdo předkládá.

2. Ale možná právě v této době mají kvalitní dokumenty své, o to větší a zasloužené, místo. Dokumenty, které nepředkládají realitu sestříhanou do zjevně manipulativní zkazky, nenudí, nemoralizují, ale místo toho ukazují události tak, jak se dějí, a jejich tvůrci divákům nevnucují, co konkrétně je povinen u sledování děje kdo cítit. Ale naopak místo výslovného návodu na názor odstartují zajímavou debatu.

14. března 2017

Recenze: Kedi - povídání o kočkách z Istanbulu [7/10 A.S.]

1. Kedi je dokumentární snímek v délce kratšího celovečerního filmu, který natočila jako svůj první delší film turecká režisérka Ceyda Torun. A film je celý o kočkách. 

2. Jenže díky tomu, že je o pouličních kočkách, které žijí v ulicích Istanbulu, je taky o Istanbulu. Což je krásné a zajímavé město, které nám Ceyda umožňuje tímto způsobem poznat trochu jinak než TripAdvisor.

3. Já osobně kočky preferuji nad psy, takže pro mne bylo nadmíru příjemné snímek sledovat. Istanbul se mi jako město líbil a plánuji se do něj určitě někdy vrátit, protože 2 dny v roce 2010 nebylo určitě dost. Ale koček tam byla všude spousta, to je pravda, to si pamatuju. Přestože Istanbul mi není tedy úplně neznámý, mi z něj Kedi ukázalo něco víc. Některé jeho zajímavé obyvatele a jejich vztah ke kočkám.

4. Kedi představí mnoho kočičích "postav" a blíž se zaměří asi na 7 koček, které mají jméno a nějaký vystopovatelný osud. Je tam kočka "Psycho", která péruje svého druha jako správná semetrika a agresivně si hlídá svoje území.  Její příběh je asi nejvtipnější. 

5. Ale nesmíme zapomínat, že film je dokument, tedy ačkoliv se divák seznámí s několika kočkami blíž, nedostane se mu toho potěšení, aby sledoval jejich příběh nad rámec dvou tří náhodných setkání s tou kterou kočkou na ulici. A to ani když se zrovna na kameře začne dít něco zajímavého, kočičí tvorové tam rozjedou akci, která má zápletku a člověka zajímá, jak to dopadne, tak se to třeba už nedozví. Protože je to dokument a kočky popoběhnou někam jinam, kam už je kamera nemůže sledovat a máme smůlu.