Zobrazují se příspěvky se štítkemAintAfraidOfNoGhosts. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemAintAfraidOfNoGhosts. Zobrazit všechny příspěvky

13. února 2018

Recenze: Winchester - Hellen Mirren vs Ať žijí duchové [6,3/10 A.S.]

1. Horory miluju. Na horror Winchester ve kterém hraje neoddiskutovatelně skvělá herečka Hellen Mirren jsem se tedy dost těšila. Navíc příběh vypráví o domě a postavě, které opravdu existovaly, a byť jsou tam odlišnosti, je tématika domu, který měl svého času přes 150 pokojů a 7 podlaží a v některých z nich údajně strašilo, zajímavá.  Asi se časem vypravím do Californie se na ten dům podívat na vlastní oči, už jen z architektonického hlediska je to dost unikátní stavba. Byť nepůsobí nijak logicky ze stavařského hlediska. Ale taky aby ano, když její plány diktovali majitelce samotní duchové!

2. A to je asi to co mě na filmu (vedle dobrého obsazení) zaujalo. Hlavní myšlenka, která divákům předestírá dilema: budeme věřit majitelce domu a ředitelce společnosti na výrobu střelných zbraní, Sáře Winchestrové, že jí zběsile působící nápady na nové a nové pokoje a přístavby našeptávají samotné duše zemřelých? Anebo budeme věřit firemní správní radě, která se obává že Sára je tak trochu mešugé, a tudíž by se jí měla omezit svéprávnost a vzít pravomoc rozhodovat o firmě?

6. ledna 2018

Recenze: Insidious: The Last Key - kdo se bojí, ať jde na to do kina [3/10 A.S.]

1. U Insidious: The Last Key se pravděpodobně nebudete moc bát. Osobně jsem se ani nelekala, kdy jsem měla. Na jednu stranu je to pro mě výhoda, protože nehrozilo, že si rozleju pití, nebo prudkým pohybem vyrazím zuby sousedovi, na druhou stranu se bojím ráda, takže trochu zklamání.

2. Čtvrtý díl nám objasní minulost samotné Elise (Lin Shaye), kterou coby nadané médium spolu s jejími "sidekicks" známe již z prvního (výborného) dílu Insidious hororové "haunted" ságy. Pro fanoušky Insidious světa to jistě bude zajímavé, protože s Elise se tentokrát setkáme již jako s malou dívkou, která (tradičně) trpí rukou přísného (eh, sadistického, psychopatického) otce, který ji trestá za to, že holčička vidí duchy a různě ji psychicky i fyzicky deptá, což vede k rodinné tragédii.

3. Později, v již starším vydání se stále traumatizovaná Elise stejně musí do domu, kde vyrůstala, vrátit a konfrontovat své vzpomínky na dětství a vyrovnat se s pocitem, že sama možná kdysi způsobila příval nějakého zla na tento svět. Doprovází ji samozřejmě Tucker a Specks. Zvláště Tucker (Angus Sampson) pak film svou přítomností zachraňuje, protože je nositelem aspoň nějakého humoru ve filmu a to již od první scény, ve které se vyskytne.

9. září 2017

Recenze: A Ghost Story - prima festivalová úchylárna [8/10 A.S.]

1. Snímek A Ghost Story mne lákal jak svým obsazením (plakát sliboval Rooney Mara a Caseyho Afflecka), tak režisérem Davidem Lowerym (který mne po Aint Them Bodies Saints zaujal i kvalitní pohádkou Pete's Dragon) a i tématikou (ať žijí duchové!).

2. Mírným zklamáním pro mne bylo, že Casey Affleck tráví až na asi 3 krátké scény celý film pod prostěradlem, kterým je jeho postava ducha od hlavy k patám pokrytá, a ani skrze díry na oči mu nejsou vidět oči. Rooney Mara je ve filmu také jen asi pětinu času. Takže pokud to chce někdo vidět kvůli této dvojici, ať si rovnou upraví svá očekávání.

28. března 2017

Recenze: Personal Shopper - mystery s trochou erotiky [7/10 A.S.]

1. Personal Shopper je taková malá, něčím zajímavá podivnost, která člověka nakonec do sebe vtáhne. A není to jen díky tomu, že Kristen Stewart tam stráví pár scén polonahá. Režisér Olivier Assayas s Kristen pracuje již podruhé, poprvé na Clouds of Sils Maria, které Kristen Stewart zaslouženě přihrály pár cen a nominací na nejlepší herečku ve vedlejší roli, a v Personal Shopper si režisér s herečkou vyloženě jeden druhého užívají.

2. Personal Shopper je typický film, u kterého budete při sledování tušit, že si ho režisér i sám napsal. Protože podobně jako u filmů Davida Lynche (a tím nechci filmy srovnávat kvalitativně), který si své snímky také píše sám, je konečný výsledek natolik matoucí, nebo řekněme "provokující", a tak účelově neservíruje divákovi jednoznačné odpovědi, že by bylo s podivem, kdyby režisér natáčel vizi někoho jiného.

3. Film je o mladé Američance v Paříži. Maureen (Kristen Stewart, minimalistická a zádumčivě neurotická jako obvykle) je introvertní a trochu labilní dívka, které nedávno zemřel bratr (dvojče) Lewis. Lewis byl, stejně jako ona, médium schopno komunikovat se zemřelými. A Maureen teď doufá, že jí Lewis ze záhrobí dá nějakou zprávu o tom, jak se tam má. 

4. Za tím účelem Maureen chodí do domu, kde Lewis zemřel, a tam čeká na znamení. Dělá to již několik měsíců a zatím je to snaha neúspěšná. Mezi čekáním na to, až se zjeví Lewis, Maureen pracuje pro sebestřednou celebritu/supermodelku Kyru (Nora von Waldstatten) jako její "osobní nákupčí". To znamená, že za ní chodí vyřizovat různé pochůzky, nejčastěji nakupovat nebo vypůjčovat a vracet drahé oblečení a šperky. Proč Maureen, která sama ve filmu chodí ve vytahané mikině a neukáže jakýkoli zájem o šperky, oblečení nebo módu obecně, je zrovna takový guru přes styl a doplňky, nám film neřekne. Stejně jako nám neřekne spoustu dalších věcí, které by se divák rád dozvěděl.

8. listopadu 2016

Recenze: Ouija - Origins of Evil - příjemné překvapení [8.3/10 A.S.]

1.  Ouija - Origins of Evil je horor, který se odehrává několik desetiletí před dějem filmu Ouija z roku 2014, a nevysvětluje sice přímo původ "zla" samotného ale vysvětluje historii Doris Zander a hrací tabulky, pomocí které se dá komunikovat se zemřelými. 

2. Nový film o téhle hře je podstatně (ale fakt o hodně) lepší. Dokonce se dá říct, že je to fakt dobrej film. Není to až tak skvělej horor, protože není moc děsivej, ale rozhodně to je dobře vyprávěnej a natočenej příběh, kde se postavy chovají celkem pochopitelně, mají nějaké vlastní více-rozměrné osobnosti, motivace a cíle. Navíc je to podané dobově, ve stylu šedesátých let a to taky snímku přispěje.

3. Ouija: Origins of Evil režíroval Mike Flannagan, který předtím vyrobil podobně povedený horor Oculus a i tam spolupracoval s velmi nadanou mladou (zrzavou a sexy) herečkou Annalisou Basso. (Captain Fantastic) a v OOE pak nově  s Lulu Wilson, která je jak zrozená k děsivým hororovým holčičkám. A k tomu fakt dobře hraje.

4. Děj je asi následující: vdova (Elisabeth Reaser, a pokud vám je ten obličej povědomý, tak to bude tím že ste viděli Twilight a teď to vyšlo najevo. Ha!) živící se vykládáním budoucnosti a komunikováním se zemřelými jednoho dne zjistí že její mladší dcera možná s mrtvými (na rozdíl od ní) opravdu komunikovat umí, a rozhodne se toho využít jednak ke komunikaci s mrtvým manželem, druhak ke komerční expanzi svého skomírajícího domácího podníkání. Enter evil spirits, kterým se asi nezdá, že by takového obchodu měli být součástí.

26. října 2016

Recenze: Masterminds - vtipný heist škrcený groteskou [6,3/10 A.S.]

1. Masterminds režíroval Jared Hess. Kdo viděl jeho celovečerní debut Napoleone Dynimite, tak bude vědět co zhruba čekat. Blbý je že od Napoleona nenatočil nic lepšího, naopak kvalita dost klesá.  A to říkám jako člověk co má nekriticky rád Sama Rockwella (a i ostatní z toho filmu) ale ani přesto se u jiného Hessova snímku - Don Verdean, moc nezasmál.

2. Masterminds je inspirovaný hrozně zajímavým (pozor link spoiluje) kriminálním počinem, který se stal v roce 97 v Severní Karolíně, kdy došlo k jedné z největších bankovních loupeží v USA. Za naprosto bizarních okolností. Které jen čekaly na zfilmování. 

3. Scénář napsali tři lidi (co to kua je za zvyk!) z nichž má cenu jmenovat jen Emily Spivey, která pár let psala pro Saturday Night Life. Ostatní dva nejsou jako scénáristi nejsou (a odváží se tvrdit že ani nikdy nebudou) zajímaví.

4. Problém filmu je dvojí: A) v těch naprosto ale naprosto nejzajímavějších momentech se odkloní od reálného příběhu a vymyslí si nějakou absurdní kravinu která nedává smysl. Velký spoiler:

21. července 2016

Ghostbusters - jinak, ale s respektem k originálu [6,7/10 A.S.]

1. Paul Feig je ceněný a šikovný komediální režisér. Dokazuje to nejen zkušeností z režie Arrested Development, nebo Office, ale i hodně povedené "ženské" komedie Bridesmaids a podobně kriticky i komerčně velmi úspěsné akční ale i tak lehké komedie Spy. Oba ty filmy mají něco společného: v hlavních rolích převážně ženy. Ženy, které dostaly hodně dialogu. Proč to zmiňuju. Ono to totiž není tak samo sebou. Přesto, že ženy tvoří cca polovinu populace, a v reálném životě, domnívám se, sou daleko ukecanější než muži, tak na plátně se mluvící vyskytují podstatně méně. A to tak že o HODNĚ. Aby to nebylo jen tak plácání bez "štatistik", tak uvádím zajímavou studii, která srovnala 2000 filmů právě podle dialogů určených ženám a mužům. Můžete si tam nastavit filtr podle žánru, podle box-office, podle regionu či přímo konkrétního filmu a výsledky sou hrozně zajímavé. A velmi silně v neprospěch žen.

2. Normálně mě takové věci nezajímají, ale vzhledem k tomu že novým Ghostbusters se vyčítá vedle znesvěcení materiálu remakem samotným hlavně to, že sou v hlavních rolích 4 ženy, z nichž eště navíc žádná neslouží jako typická "pastva pro oči" (protože od toho je v tom filmu muž, hle, Chris Hermsworth), přišlo mi plodné se pozastavit nad tím, jaký to vlastně je/není problém.  A při bližším zkoumání ta vlna nevole bohužel na "něco" poukazuje.

3. Krotitelky duchů tento rok tvoří: poněkud upjatá vědkyně a profesorka Erin, její bývalá kolegyně a vyšetřovatelka paranormálních jevů Abby, inženýrka/ mechanik a weirdo skupiny Jilian,  a víceméně náhodný nadšenec v podobě Patty, zaměstnankyně metra. Společně objevují že duchové existují a posléze i že se chystají spolu s pomocníkem z řad žijících zaútočit na NYC.