8. prosince 2017

Thajskem ku zdraví: everybody hustles (27)

1.  Po návratu z Macau jsem se několik dní cítila příjemně fyzicky i psychicky občerstvená. Ovšem pouze do té doby než mě dostihlo zdejší kolující nachlazení. A to přesto, že pacient nula (OB) se snažil chránit rouškou, a stejně tak ostatní, kteří to od něj postupně chytli. Domnívala jsem se, že se mi to vyhne, ale nestalo se tak. Takže jsem v pondělí slehla i já.

2. Naštěstí ale od té doby co se nechávám očkovat proti chřipce se u mě díky tomu výrazně změnil průběh všech možných nachlazení, rýmiček, chřipek, a podobného moribundu. Jednak je dostávám tak cca 1 max 2 x za rok, některé zimy vůbec, ale hlavně nemají trvání 5-7 dnů, jako předtím, ale 1-2 dny. Ano, včetně rýmy. Během většinou 30 hodin se to stačí rozject, proběhnout, i vymizet. Považuju to za neskonalé zlepšení a upřímně doporučuju všem si jednou ročně tu injekci nechat píchnout. Je možné že to má nějaké nevýhody nebo vedlejší účinky, ale já jsem žádné nezaznamenala, naopak vidím jen samá pozitiva.  A sociální jistoty.

3. Ale ano, den a půl jsem necvičila, a byla zalezlá na pokoji, pospávala, dívala se na Star Wars, kurýrovala se, občas se malinko litovala ale taky jsem u toho konečně pořádně pracovala. A jelikož nachlazení nebylo nijak dramatické, tak jsem během něj dopsala těch 90 stránek, o které jsem byla "pozadu" vůči plánu. Hurá. Možná nejsou v takové kvalitě jako měly být, ale je to začátek a jsem teď zas v limitu. A mám tak lepší pocit z toho, jak postupuji ve své nové kariéře. 


místní basketbalista nás tady všechny tak trochu převyšuje


4. Ve středu jsem se vrátila ke cvičení, a nestačila se divit, o kolik jsem byla slabší než před chorobou. Je to logické, ano, měla jsem jeden den teplotu, dva dny jsem žrala nějaký prášky, potila se, ležela, pila hektolitry vody a flákala se, zatímco tělo bojovalo s nemocí. Ale jelikož jsem asi nikdy předtím neznala tak dobře svojí výkonnost, nebo jsem jí tak často neměřila, nebyla jsem na to připravena a překvapilo mě to. Jak velký zásah do celkového fitness taková věc udělá. Je mi jasné že to je pouze přechodné, než se tělo po té nemoci zas zregeneruje, ale i tak je to dost drastický rozdíl, který mne zaskočil.


a pak tu jsou takoví skřítci..

5. Normálně jsem nedala víc než jedno kolo (to jsou pouhé 3 minuty!) Muay Thai, a po 3 kolech boxu jsem myslela že chcípnu. A v tom třetím kole už jsem měla problém nejen držet obě ruce nahoře, ale aspoň jednu. Coach si ze mě nejprve dělal legraci ale pak pochopil, že jsem asi fakticky před složením a propustil mne. A dnes mi dal kola jen dvě. Už jsem na tom lépe, ale ani tak nejsem ani na polovině výkonu co před tím týdnem. 

ETAD - čas do (pocitového) zdechnutí: -20 sec


6. Už před nemocí jsem ale bojovala s výrazným nedostatkem energie. Stravu máme opravdu pestrou, nabitou vitamínama, proteinem, vlákninou, béčkem… minerály pravidelně doplňuju v pití, kalorický příjem je také adekvátní, ale přesto jsem většinu dnů naprosto bez energie do pohybu. Už ale sama bohužel nedokážu rozslišit, jestli je to normální svalová únava, se kterou v takové zátěži a po takové době bojuje každej, nebo jestli je to nějaká neadekvátní situace. Po konzultaci zde s personálem i se svým ošetřujícím lékařem doma vše ukazuje na zhoršující se problém se štítnou žlázou. Která se mi léta fláká, a má tendenci dělat problémy. Takže mě po návratu čeká dalších pár prima vyšetření. Hurá. 


chlapec si ke cvičení našel prima výhled. kdo umí. ten umí.


7. Za dobu co jsem byla v Macau se sem stáhlo více žen, takže teď tu je přehlídka nejrůznějších samiček. Fascinuje mě slečna, která (jako jediná) chodí do ringu v plné polní, tedy v kompletním make-upu ready jakoby na přehlídková mola. Do 30 stupňových veder, a ještě při boxu, je to docela odvaha, protože se i z nejvíc hezky nalíčené slečny záhy stane Joker, ale nezastavilo jí to. A druhý den přišla opět naprosto vydokonalená. Pro čtenářky: foundation, make-up, pudr, linky, stíny, rtěnka, lesk, tvářenka, highlights, obočí, stínování. Prostě komplet. Silikony nepočítám. Nedalo mi to a trochu jsem si s ní popovídala a zjistila že v civilu pracuje jako obličejová modelka, a takto se prostě cítí nejlíp. Zajímavé. Rozhodně sem vnesla něco nového. 

boxing in style

8. Taky jsem zjistila, že je docela pěkné být součástí toho sportovního týmu a ducha. Drtivá většina lidí zde se neustále podporuje, pomáhá si, a zajímá se. Navíc galantnost v Thajsku ještě nevymřela, takže častokrát tady pánové postupují slečnám třeba lepší stroje, lehčí medicinbály, podávají činky, atd. A když je tělocvična naplněná, jako posledních pár dnů, a člověk se podívá okolo, jak to tam bzučí, jak každej dře, byť třeba na jiné úrovni, s jinou technikou a jiným výkonem, tak je to docela inspirující. Přemýšlím nad tím, čím to je jiné než běžné fitko, kam jsem chodila doma a které na mne nikdy takhle nepůsobilo. Tady je malá ukázka z toho jak tu vypadá jedno běžné odpoledne. A ano, ten flip tam dělá OB.



9. Myslím že narozdíl od klasického fitka s mašinama, kde je všechno takové statické, se mi na tomhle líbí ten mumraj. A ta rozdílnost sportů i výkonů. V jednom rohu se dělá posilování, v druhém Muay-Thai, v kleci se jede MMA nebo Krav Maga, v ringu box, mezitím se někdo protahuje, okolo další lidi šlapou na pásu nebo kole, a to všechno vytváří takovou směsku hluku tvořenou z vzdychání, hekání, nářku, funění, pokřiku, tleskání, vejskání, ran do pytlů, ran do soupeře, rán kladiva do pneumatiky (ach Sergeji, kde je ti asi konec) a vizuální "bordel". A k tomu hraje třeba Eminem z repráků. A ač to může takhle podle popisu znít jako nesnesitelný prostředí, tak je to vlastně hrozně příjemné, a jistým způsobem to nabíjí i chcípáka jako jsem já.

Christian vs Cristiano aneb
Muya Thai World Champion vs Italian Special Forces

10. To se mi to teda píše teď, když ležím v klidu na posteli, čeká mne oběd a pak 3 hodiny volna. Zkusím si na to vzpomenout odpoledne a večer při zápřahu. Ale dnes ráno mi zlepšilo náladu že jsem na sobě viděla další pokrok. Od začátku co tu jsem se dvakrát denně delá tzv "abs session". To znamená cca 20 minut zaměřených jen na břišní svaly. Kdy se po 30 sekundách bez přestávky mění cviky (různé obměny sklapovaček, crunches, planků, nůžek atd) a jedním z nich je cvik, kdy ležíte na zádech, nohy dáte rovně nahoru, pak děláte jakoby leh-sed, s těma nohama nahoře, akorát že máte jětě za těma nohama (v oblasti stehen) tlesknout. Jo hele ono se to nějak jmenuje. Clap crunch. Ale my tleskáme  pod oběma těma nohama. No a to mi nešlo. Prostě sem díky rozměrům svého těla těma rukama nebyla schopná tlesknout, a přišlo mi to tak nemožné, že jsem to na cca dva týdny vzdala a dělala místo toho jiný cvik. Dneska jsem se o to (díky včerejsí nalejvárně od Itala na téma, jak není důležité aby se něco povedlo, ale že to neustále zkoušís), zase pokusila. A ano, hádáte správně, už to jde! Takže už mi tu zbývá jen jeden cvik, který neumím a myslím že do těch vánoc, kdy odjíždím, se to asi nezmění. A tím je vstání jedním tahem z lehu na zádech přes dřep na obou nohou bez rukou. To prostě nedám. Ale byť jsem od úspěšného výsledku opravdu na míle daleko, nepřestanu to zkoušet. A o to asi jde.

2 komentáře:

  1. muz na konci videa ma peknou zdobenou macho alpha hetero suknici

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. kdybych mela jeho nohy take si ji poridim

      Vymazat