31. prosince 2017

Kinematografické Nej a Nej z roku 2017

Ke konci roku je žádoucí zamyslet se nad tím, co se během minulých 12 měsíců povedlo nejvíc a co nejmíň. A protože přemýšlet nad "the best and worst of" z vlastního života se o Silvestru moc nevyplácí, raději jsme žebříčky sestavili z našich zážitků v kině a u "televize". V kategoriích nejlepší a nejhorší filmy, seriály, příjemná překvapení a nejsilnější vizuální zážitek. U některých kategorií se víceméně shodneme, Guardians of the Galaxy 2 nebo Blade Runner 2049, filmy, které nominovali jak Spimfurt, tak Kverulant mezi své "top", se u mě nevešly jen víceméně těsně, ale jiné tituly jsou pro mne v nominacích překvapení (Baby Driver, Atomic Blonde, wtf, taková přehypovaná nuda). Ale trochu mne potěšilo, že se ani jednomu z nás do topky nedostal Dunkirk, který mne osobně v kině nebavil, byť uznávám jeho řemeslnou kvalitu. Tak asi jsme holt více konzumní než kritici na Rotten Tomatoes. Plus já za sebe místo Dunkirku doporučuji Darkest Hour, s podobnou tématikou ale jedním extrémně strhujícím výkonem na plátně navíc. Go Churchill Gary Oldman! Ale zamyšlení nad uplynulým rokem v kinech mne také dovedlo k tomu, kolik recenzí jsem nestihla napsat, ačkoliv jsem všechny ty filmy poctivě zhlédla. Zapřísahám se tedy, že příští rok to zkusím napravit. Ale nyní již k těm žebříčkům:

30. prosince 2017

Recenze: Pitch Perfect 3 - melodický pokles ke dnu [5/10 A.S.]

1. Bez mučení přiznám, že jsem si užila první dva díly příběhů o "Bellas", vokální skupině zpěvaček, které se snaží vyhrát různé soutěže a dokázat (si) přitom, že za něco stojí jako umělkyně i jako lidi. Pitch Perfect a Pitch Perfect 2 totiž představily vtipné uskupení hereček s hudebním, pohybovým a komickým talentem a dobře se na to koukalo. Kdo neviděl, ať se podívá.

2. Všem třem dílům pak vévodí duo drobné Anny Kendrick (The Accountant) a robustní Rebel Wilson (Bridesmaids) v hlavních rolích zprvu outsiderských zpěvaček. Ale dobře se dívalo i na Elizabeth Banks a Johna Michael Higginse ve vedlejších rolích cynických a dívky neustále šikanujících komentátorů jejich snažení.

3. Každý díl režíroval někdo jiný a bohužel postupně mají sestupnou tendenci. Třetí díl od Trish Sie už je tak přehnaný, nechtěně groteskní a zveličující, že do očí příliš bije otravný fakt, že to, se děje na plátně, je naprostý nesmysl. A tím se skoro ztrácí původní kouzlo spočívající v problémech a snaze "běžných studentek" s "neběžným talentem a odhodláním."

4. V Pitch Perfect 3 se trojice scénáristů, v čele s Mikem Whitem, scénáristou skvělé The School of Rock (kterou Pitch Perfect 2 se svými celosvětovými tržbami ve výši skoro 300 miliónů dolarů předběhla coby nejvýdělečnější muzikálo-komedii všech dob), rozhodla do příběhu přidat akci, ninja dovednosti, výbuchy a mafiány. Ano, do příběhu, který by byl daleko lepší, kdyby zůstal pouze u zajetého a ozkoušeného schématu "divné holky z jedné skupiny soutěží proti divým/zlým/soutěživým holkám z druhé skupiny". Ale bohužel to scénáristům nestačilo a zřejmě pro obzvláštní pobavení ještě dodali dívkám dnes již tradiční "daddy issues" na tucet způsobů. Hollywoodští autoři se v poslední době můžou přetrhnout o to, aby ve filmech zdůraznili, že absentující či jinak dívky zklamávající tatínkové jsou zřejmě tak zásadním aspektem vývoje dívčí osobnosti, že na tom v podstatě pomalu závisí osud celé lidské rasy. Už mě to moc neba.

29. prosince 2017

Recenze: Beyond Skyline - akční sci-fi, které je spíš hororem [4/10 A.S.]

1. Beyond Skyline je rozhodně film svého druhu. Rovnou varuji před mírným nezakrytým spoilerem ve formě odhalení toho po čem emzáci jdou, ale bez toho by se nedal dobře popsat největší sexepýl, které tohle dálo má. FIlm napsal a natočil Liam O'Donnell.  Který před přesedláním na režii dělal vizuální efekty třeba u filmů Iron Man 2 nebo Vetřelci vs. Predátor. Ale sci-fi adventura Beyond Skyline se mu moc nepovedla. Dlouho jsem váhala, jestli na takovou slátaninu vůbec psát recenzi, ale pak jsem si řekla, že vlastně stojí za to vyzdvihnout některé momenty filmu, které jsou tak wtf a nepovedené, že jsou nakonec vlastně zajímavé. Bohužel je jich ale málo na to, aby člověk kvůli tomu sledoval celý film, ale možná se o to někteří z vás i tak pokusí, tak ať vědí, do čeho jdou. 

2. Pravděpodobně budou zklamaní. Pokud tedy předtím třeba nezahulí, nebo netrpí nějakou silnou obsesí emzáky, kteří "vytrhávají lidem mozky z hlav". Ano, čtete správně. V tomto pokračování snímku Skyline z roku 2010 jde o invazi mimozemšťanů, kteří pasou po lidském mozku. To není nic extra originálního, ale docela pobaví způsob toho, jak mozky získávají a k čemu je používají.

3. Zlí mimozemšťané napadnou Los Angeles (známé svou vysokou koncentrací kvalitních mozků, zřejmě), kam kvůli lidským mozkům byli ochotni podniknout dalekou cestu, vysát půlku planety (no homo) a spotřebovávat lidskou kůru mozkovou ve velkém. Spoiler: Díky implantaci lidského mozku do mimozemšťana pak ale dojde k tomu, že některé lidské vzpomínky a části osobností přetrvávají, objevují se pomocí různých zmatených flashbacků a vrcholí tím, že se výsledný mutant musí rozhodnout, jestli podlehne svému mozku, nebo tělu. Conflict ensues! Humanity endangered!

Recenze: The Greatest Showman - nepříjemný kýč jak bič [4.3/10 A.S.]

1. Pro Hugha Jackmana bylo údajně ztvárnění postavy showmana a de facto zakladatele cirkusů, jak je dnes (ne)známe, P.T. Barnuma, velkým snem. Dlouho se na to připravoval a fyzicky u tvorby filmu The Greatest Showman prý trpěl víc než u natáčení Logana. Výsledkem je fakt, že Hugh Jackman opět předvádí, že je skvělý tanečník (a zpěvák), ale to není nic nového. Kdo viděl jeho vystoupení na Oscarech před pár lety nebo Bídníky, tak si toho je celkem dobře vědom.

2. Film The Greatest Showman stojí a padá s Jackmanem, stejně jako Barnumovo muzeum a později i cirkus byl závislý na charismatu, fantasii a megalomanii svého tvůrce. Film má ovšem děsnou smůlu v tom, že debutující režisér Michael Gracey mu nedokáže dát spád a že scénáristi v čele s Jenny Bicks (Sex and the City) se rozhodli bůhvíproč osekat z Barnumova velmi rozmanitého života to nejzajímavější. Někdy asi v zájmu ušetření času, jindy aby ho diváci mohli mít víc rádi. Jen málokdo si totiž asi bude oblibovat postavu, která nechala kvůli výdělku sešít opici a rybu k sobě, aby ji mohla vystavovat jako údajnou mořskou pannu. Nebo nechala lidi platit za nahlédnutí do útrob čerstvě zemřelé údajně nejstarší osoby na světě ("stošedesátiletá" kojná a služka Washingtona), kterou Barnum prakticky "vlastnil" a jako otroka využíval i v době, kdy už nebylo otroctví legální. A v dnešním klimatu by už asi divák neodpustil Barnumovi účast v pojízdném varieté dělajícím si z černochů terče leckdy krutých vtipů.

27. prosince 2017

Spoiler Alert Podcast: Star Wars - the Last Jedi

Při natáčení třetího Spoiler Alert Podcastu, tentokrát na téma filmu Star Wars - the Last Jedi - jsme se měli projednou opět možnost sejít osobně, jelikož jsme se po delší době vyskytovali všichni tři v jedné zemi v ten stejný čas, takže dnešní díl se natáčel znovu v nahrávacím studiu Bros (děkujeme Rosťovi za vytvoření předvánoční pohody) a jsme tedy slyšet lépe než minule po Skypu. Obvyklé varování - pokud jste film neviděli, tak vypněte nahrávku po úvodním sdělení našeho hodnocení a pocitů z filmu, protože pak následuje spousta zásadních spoilerů. A ačkoliv i tentokrát máme každý trochu jiné názory na to co se povedlo či nepovedlo, u tohoto filmu se názorově doplňujeme hlavně já s Kverulantem a oponuje nám Spimfurt. Který, dle svých slov, "není fanoušek Star Wars, ačkoliv k tomu má všechny předpoklady". Ale všichni tři jsme se shodli na tom, která scéna nám z celého filmu přišla povedená ve své perverzosti. Pokud to chcete vědět taky, stačí zmáčknout play. 


25. prosince 2017

Recenze: Wonder - film, ve kterém je víc falešného smíchu než v pornu falešných orgasmů [6.7/10 A.S.]

1. Na Wondersnímek o fyzicky postiženém školákovi hledajícím svoji úlohu ve společnosti ostatních dětí, jsem se docela těšila. Ráda se koukám na Owena Wilsona na plátně, stejně tak oceňuju přítomnost Julie Roberts prakticky v jakémkoliv filmu. Malý Jacob Trembley, který zazářil ve filmu Room (neplést s The Room, předlohou pro zřejmě velmi povedený film The Disaster Artist), hrát také umí, takže do kina člověk mohl jít aspoň s pocitem, že ať už ho tam čeká cokoliv, bude to dobře zahrané.

2. Což víceméně bylo. Až na ten příšerný smích, který měl ilustrovat šťastné momenty jedné milující se rodinky, a řízený smích se extrémně nepovedl a bylo ho tam tolik, že jsem chvílemi čekala, kdy z plátna vyjde najevo, že to je reklama na zubní pastu nebo mnohočetné orgasmy. A to přitom Wonder režíroval talentovaný režisér Stephen Chbovsky (The Perks of Being a Wallflower s Emmou Watson).

3. Filmu nohy podtrhávaly hlavně dvě věci: fakt, že zřejmě kvalitnější knižní předlohu autorky R.J. Palacio scénáristé předělali do přeslazené a občas smysl nedávající pohádky a že hlavní roli malého postiženého Auggieho hrál nepostižený herec. Osobně nejsem zastánce teorie, že všechny role nutně musí být obsazeny tím, kdo i v reálném životě splňuje ty klíčové náležitosti pro tu roli (tzn. gay hrát geye, transexuál transexuála, postižený postiženého, slepec slepce atd.), ale na druhou stranu zrovna u dětské role by obsazení fakticky postiženého herce možná do snímku vneslo ještě úplně jinou hloubku. Plus by se mohly jeho reálné pocity a zkušenosti konfrontovat se scénářem, který napsali lidé, kteří nejenže sami žádné postižení nemají, ale ani s ním podle všeho nemají žádné hlubší zkušenosti. Ale umím si představit, že podobně postižené dítě, co by umělo hrát, nebylo jen tak k nalezení. Nebo alespoň to tvrdí producenti filmu, že jinak by ho bývali byli obsadili.

24. prosince 2017

Recenze: Špindl - consummatum est [1/10 A.S.]

1. Jelikož jsem na Vánoce v ČR, řekla jsem si, že je nutné, abych dala v kině šanci i českému filmu. A zašla na nový film Milana Cieslera, Špindl.

2. Než se rozepíšu o tom, jak hrůzný ten počin je, chci říct, že si uvědomuju, že na něm pracovala spousta lidí. A mnoho z nich možná i s láskou a nasazením. A patrně někteří i s přesvědčením (přání otce myšlenky?), že tvoří něco dobrého. Nebo aspoň snesitelného. Těm všem chci vyjádřit jakýsi hold za snahu. Možná věděli, že vzniká sračka (zejména pokud umí číst a dostal se jim do ruky "scénář" před prvním dnem natáčení), ale doufali, že je to někam posune v jejich kariéře. Možná se již při natáčení styděli za to, co pomáhají vytvořit, ale potřebovali peníze. Možná se jeli do Špindlu pobavit a natočení "filmu" byla pouze vedlejší záležitost. A možná, možná i herecky inteligentní jedinci jako třeba Anna Polívková nebo Oldřich Navrátil věřili tomu, že to, co dělají, přinese lidem zábavu, a proto je to dobré. Budiž. Pokud ano, tak je to šlechtí, byť to vypovídá něco hrozivého o jejich vkusu.

3. Poslední dobou při psaní recenzí hodně přemýšlím nad slovy jednoho herního recenzenta (který nyní žije v Číně a z recenzenta se posunul i do oblasti vývoje her), který kdysi řekl, že přesun z pozice recenzenta her do pozice producenta a následné proniknutí do samotného vývoje her pro něj znamenalo, že se mu hůř pak psaly recenze. Když viděl, kolik je za tím, aby hra vznikla, práce a kolik lidí si s tím tu práci dalo. Tomuhle pocitu rozumím a ztotožňuju se s tím vnitřním rozporem. Sama jako scénáristka, která občas i režíruje, vím, jak nesmírně náročné je převést svou vizi z hlavy na plátno. Kolik dalších lidí k tomu člověk potřebuje, kolik energie, času a peněz tomu všichni věnují. A jaký zázrak je, když se to povede, neřkuli tak, jak to autor zamýšlel. Také myslím na slova jednoho dramaturga z České televize, který mi před cca 20 lety, kdy jsem poprvé prodávala nějaký svůj výtvor televizi a trápila se ve střižně s U-maticem, řekl, že každé to dílo existuje ve třech podobách. Jedna je v hlavě autora, druhá je to, co autor natočí a sestříhá, a třetí to, co divák vidí. A že opravdu málokdy se stane, aby se slily do jedné a té samé verze.

19. prosince 2017

Thajskem ku zdraví: už se mi to tu krátí (29)

1. Tak už mám před sebou jen pár dní, jelikož na Vánoce letím zpět do ČR. Na jednu stranu se těším do civilizace, mezi přátele a rodinu, na druhou stranu ten život tady taky má něco do sebe. A není to jen tím že je člověk "nucen" správně jíst a cvičit.

2. Jisté odříznutí od světa a civilizace (a rychlého internetu) je vlastně hrozně mentálně občerstvující. Stejně jako nová životní rutina. Vlastně jsem tu tentokrát byla docela produktivní po všech stránkách. Mimo tradičních článků kterými pravidelně přispívám na různé portály a do několika časopisů, se mi tentokrát povedlo i pokročit o 40 stránek s knihou, a napsat celý nový scénář. Který navíc prošel krutým standardem mého přísného dramaturga, takže mám mimo těch mínus 10 kilo další důvod k radosti.

3. Čímž ale nastává vlastně druhotný tlak na výkonnost, protože je žádoucí, abych podobnou produktivitu udržela i po návratu domů do NYC, jak v oblasti sportu (čemuž dost pomáhá že boxing gym mám hned vedle baráku) tak v oblasti psaní. Aby to někam celé spělo. Ale faktem zůstává, že tak vhodné podmínky pro nerušenou tvorbu, jako mám tady, jen tak někde mít nebudu. 

16. prosince 2017

Recenze: Suburbicon - špatný film v dobrém provedení [4.7/10 A.S.]

1. Suburbicon, nejnovější režijní počin George Clooneyho, ve mne zanechal určité pochyby ohledně toho, jestli Clooney bude i nadále patřit k mým oblíbeným režisérům. Clooney si mne naprosto získal svým režijním debutem Confessions of a Dangerous Mind, který považuji za jeho dosud nejsympatičtější dílo (a velký díl úspěchu přikládám tomu, že ho psal Charlie Kaufman), byť z filmařského hlediska je asi kvalitnější jeho thriller The Ides of March nebo drama Good Night, and Good Luck. Ostatní Clooneyho filmy se mi moc nelíbily. Skóre tedy zatím bylo 3 skvělé filmy a 2 průměrné. Suburbicon, jeho šestý režijní počin, mohl buď jednoznačně rozhodnout ve prospěch Clooneyho jako schopného režiséra, nebo misky na váhách vyrovnat. Což se taky stalo. Bohužel. Takže je to 3:3 a rozhodně asi jeho předělávka Hlavy22. Už se bojím. 

2. Když jsem viděla recenze na Suburbicon na serveru Rotten Tomatoes někde pod třicítkou, u filmu, jehož scénář psali bratři Coenovi a režíroval ho George Clooney, neuměla jsem si představit, že by takový verdikt byl nějak "spravedlivý. Když v něm navíc hrají Julianne Moore a Matt Damon - oba schopní více než dobrých výkonů. Co by mohlo na takovém filmu být nepovedené? Navíc tak hodně nepovedené? V příběhu o tradiční maloměstské rodince, kterou řídí Matt Damon v roli předměstského strejce a která se jednou v noci probudí s tím, že u nich v obýváku sedí párek výhrůžně se tvářících mafiánů? 

14. prosince 2017

Recenze: Star Wars - the Last Jedi. Ale jo. Je to tam. [77% A.S.]

Pozor, tento článek obsahuje nezakryté spoilery z předchozích dílů Star Wars.

1. Na nejnovější Star Wars jsem se velmi těšila. Já se totiž hrozně jednoduše a rychle zamiluju a minulý týden jsem se, zhruba ve 20té minutě Star Wars: New Hope, brutálně zamilovala do Luka Skywalkera (Luke forever!), když jsem se poprvé dívala na Lucasovy původní Star Wars. Ano, prožila jsem něco přes tři dekády života, aniž bych viděla Star Wars. Vždycky jsem si přála vidět původní trilogii v kině na velkém plátně, ale bohužel se mi to nepovedlo. Tak aspoň The Force Awakens a Rogue One, no.

2. Ale zpět k nejnovějšímu dílu ságy Star Wars. Jako člověk, co není zatížen Star Wars nostalgií z dětství, ani dekádami mediální masáže na téma "Han Solo rocks", můžu říct, že Han Solo je nesympatická a ne moc zajímavá (byť vtipná) postava a úplně chápu, proč ji Ford neměl rád a radoval se z toho, když Solo zařval. A vůbec mi v tomhle díle nechyběla.* Navíc když se na tu postavu dívám optikou dnešní podivné doby, tak mne ještě víc dožírá gigantičnost přetvářky za kauzou #YouToo, protože pokud takhle sexistická a Leiu v prvním díle jednoznačně harašící postava může být nakonec "populární a všemi milovaný, obdivovaný hrdina"tak to zjevně vypovídá o tom, jaká byla tenkrát doba a jak se koukalo na vztahy na pracovišti či flirtování pomocí urážek završených tak trochu vnuceným polibkem. Který následuje poté, co mu Leia výslovně řekne: "nech mě" a "pust mě" a tak podobně. Proto mi připadá absurdní, jak se jako Hollywood "diví" a je ochoten odsuzovat šmahem lidi za 30 let staré kauzy, které neobsahují násilnou trestnou činnost (nebo trestnou činnost vůbec), ale činnost která byla v té době zjevně normální (ve smyslu běžně se vyskytující) a natolik akceptovaná, že její odraz je i v jednom z nejpopulárnějších filmů všech dob. A x dalších filmů či seriálů jde ve stejných stopách, nebo si z takových poměrů otevřeně dělá legraci (Hello Entourage). Ale podle těch dnešních (absurdních) pravidel by Sola měli ze všech dílů vystříhat, no ne? 

13. prosince 2017

Thajskem ku zdraví: "filosofie" nechuti ke cvičení (28)

1. Pokud vás sport/cvičení přirozeně baví, nebo dokonce více než jiné činnosti, které člověk může provozovat ve svém volném čase, či dokonce natolik abyste se na cvičení samo o sobě i těšili, gratuluju. Mít koníčka, který je zároveň zdraví prospěšný a celkově rozvíjí samé dobré věci v člověku (sportovní duch, disciplína, schopnost podřídit se autoritě nebo týmu) je výhra v loterii.



2. Co ale s lidma, které sport/cvičení přirozeně nebaví? Vyloučím ty, kteří sport odepsali na základě např. špatné zkušenosti z tělocviku na základní škole, nebo nějakého předsudku že pravidelné cvičení není potřeba či je pro debily, a v dospělosti se nepokusili přijít pohybu na chuť. Protože bez snahy a ochoty risknout nějaké to nepohodlí se k pozitivním změnám člověk samozřejmě nedopracuje. Ale co s lidma, kteří vyzkoušeli lecjaký sport, v touze najít aspoň jeden, který je bude upřímně bavit, a nepovedlo se to? Nebo s těma, kteří sice našli pár aktivit, které je baví "víc než jiné" ale pořád ještě je "vlastně vůbec nebaví" v porovnání s nesportovníma činnostma?

10. prosince 2017

Better Watch Out - další velmi sympatická hororová laskomina [8.7/10 A.S.]

1. Jestli se vám zdá, že příliš často říkám, ať se nedíváte na trailer, tak se obrňte proti mé nové strategii. Tentokrát ho sem totiž ani nenalinkuju. Protože pokud už chcete být tak neposlušní a sebedestruktivní, že se na něj přes mé varování přesto chcete podívat, tak si ho aspoň naklikejte sami. Film Better Watch Out totiž je nejzajímavější, pokud do něj jdete naprosto naslepo. 

2. V některých recenzích se zmiňuje, že tento snímek je žánrově jen těžko zařaditelný. Rotten Tomatoes ho uvádí jako horor/drama/mystery, IMDB coby horror/thriller a Wiki ho škatulkuje jako psychologický horor. Ale zde, na Podrobnostech, to bude jednoznačná hororová komedie. A zatraceně povedená.

3. Snímek je o jednom nepovedeném večeru, který prožívá dvanáctiletý Luke (Levi Miller) a jeho sedmnáctiletá sexy chůva Ashley (Olivia DeJonge) poté, co Lukovi rodiče odejdou na vánoční párty a nechají je samotné doma. Luke je do Ashley tak trochu (hodně) udělaný a svěří svému kamarádovi Garrettovi (Ed Oxenbould), že plánuje, že ten večer bude večer s velkým V. Ashley se pak totiž stěhuje pryč a Luke už nebude mít jinou možnost ji svést a musí po ní tak vyjet víceméně okamžitě. Tudíž Luke po odchodu rodičů, když s Ashley zapnou televizi a uvelebí se na gauči, že se společně podívají na film, bouchne šampáňo. A následně se chystá Ashley ohromit nabídkou na nezávazný (a nezákonný) teenage sex. Ale ještě než mu stačí Ashley vysvětlit, že se nehodlá stát nejnovější predátorkou v kauze #youtoo?, začnou se v domě dít tak trochu děsivé věci. A tady udělám stopku a snažně vás prosím, abyste ji v pátrání po ději udělali i vy a prostě se jen na ten film šli podívat. Neprohloupíte. Mě samotnou nemile překvapilo, že tentokrát si samotní Rotten Tomatoes trochu zaspoilerovali již v popise filmu, takže radši neklikejte ani tam. A to, co neodhalili na RT, vám zaručeně vyspoileruje trailer. Bohužel. A zrovna u takhle pěkně vygradovaného filmu je to opravdu škoda. Takže opatrně, ale rychle od toho pokušení klikat pryč!

9. prosince 2017

Brawl in Cell Block 99 (2017) - 9/10


V roce 2015 se nenápadně vynořil nízkorozpočtový western Bone Tomahawk režijního nováčka S. Craiga Zahlera. Dobře obsazený a výtečně zahraný western o takřka beznadějné záchranné misi na území kanibalských Indiánů překvapil pomalým tempem servírovanou zdařenou fúzi drsného hororu z prostředí divokého Západu s občasným černým situačním humorem. Působil téměř nostalgicky, ale zároveň čerstvě a neokoukaně. Kritika ho milovala nejen za to že se jedná o film pro užší publikum, kterému vyhovuje účelně pozvolné plynutí děje, ve kterém se pečlivě servírují občasné události jako šok pro nepřipraveného lehce klimbajícího diváka. Zahler se o natočení Bone Tomahawku podle vlastního scénáře snažil od roku 2011 a i když výsledek stál za to, nepředpokládal jsem, že fanklub nového zajímavého režiséra bude dostačovat na výrobu dalších zajímavých snímků. Spisovatel a scénárista Zahler ostatně v rozhovorech tvrdil, že napsal do té doby cca 20 scénářů, které neměl problém prodat velkým studiím, ale žádný se nakonec nezfilmoval. K mému překvapení se o dva roky později nenápadně objevuje film Brawl in Cell Block 99, opět v omezené kinopremiéře a vržen do náručí streamovacích služeb!

8. prosince 2017

Thajskem ku zdraví: everybody hustles (27)

1.  Po návratu z Macau jsem se několik dní cítila příjemně fyzicky i psychicky občerstvená. Ovšem pouze do té doby než mě dostihlo zdejší kolující nachlazení. A to přesto, že pacient nula (OB) se snažil chránit rouškou, a stejně tak ostatní, kteří to od něj postupně chytli. Domnívala jsem se, že se mi to vyhne, ale nestalo se tak. Takže jsem v pondělí slehla i já.

2. Naštěstí ale od té doby co se nechávám očkovat proti chřipce se u mě díky tomu výrazně změnil průběh všech možných nachlazení, rýmiček, chřipek, a podobného moribundu. Jednak je dostávám tak cca 1 max 2 x za rok, některé zimy vůbec, ale hlavně nemají trvání 5-7 dnů, jako předtím, ale 1-2 dny. Ano, včetně rýmy. Během většinou 30 hodin se to stačí rozject, proběhnout, i vymizet. Považuju to za neskonalé zlepšení a upřímně doporučuju všem si jednou ročně tu injekci nechat píchnout. Je možné že to má nějaké nevýhody nebo vedlejší účinky, ale já jsem žádné nezaznamenala, naopak vidím jen samá pozitiva.  A sociální jistoty.

3. Ale ano, den a půl jsem necvičila, a byla zalezlá na pokoji, pospávala, dívala se na Star Wars, kurýrovala se, občas se malinko litovala ale taky jsem u toho konečně pořádně pracovala. A jelikož nachlazení nebylo nijak dramatické, tak jsem během něj dopsala těch 90 stránek, o které jsem byla "pozadu" vůči plánu. Hurá. Možná nejsou v takové kvalitě jako měly být, ale je to začátek a jsem teď zas v limitu. A mám tak lepší pocit z toho, jak postupuji ve své nové kariéře. 

6. prosince 2017

Recenze: Coco - Pixar mě zas dostal. Bastardi. [9,3/10 A.S.]

1. Na film Coco se mi do kina moc nechtělo. Animované filmy mám sice ráda, stejně tak produkci Johna Lassetera a Pixaru obecně, ale z popisu děje (malý Miguel vyrůstá v rodině, kde je zakázaná hudba, a samozřejmě netouží po ničem jiném, než stát se hudebníkem), ani z traileru jsem nebyla nijak zvlášť natěšená. Jenže. Jenže!

2. Ten film je tak dobře napsaný. Svět, který nám jeho tvůrci Lee Unkrich (Toy Story 2 a 3, Finding Nemo) Adrian Molina a Matthew Aldrich ve filmu prezentují, je tak komplexní, smysluplný a má až na jednu nebo dvě drobnosti opravdu soudržnou vnitřní logiku, že mne to nejen bavilo sledovat, ale i skutečně ohromilo.

3. U Pixarů (natož Disney) víte dopředu, do čeho jdete. Vždy to je film, který propaguje klasické lidské hodnoty jako přátelství, soudržnost a rodinu. A navíc má pokaždé za cíl vás nejen pobavit, ale i rozbrečet. A hodně si na tom dává záležet. Ale na mě z nějakého důvodu funguje jen polovina jejich filmů. Tedy správně (smích střídají slzy) jsem reagovala na: Toy Story, A Bug's Life, Ratatouille, Wall-E a hlavně Up. Ale vůbec na mne například nefungovalo Inside Out nebo Finding Nemo/Dory. Z Inside Out jsem dokonce odešla chvilku před koncem, přiznávám, ačkoliv si uvědomuju, že to je kvalitní film, tak mne nebavil. Takže při vchodu do sálu s lístkem nadepsaným "Olaf/Coco" jsem nevěděla, jestli film spadne pro mě do té úžasné, nebo do spíš nudné poloviny od Pixaru. A z obsazení jsem se asi poprvé u Pixarovských filmů navíc netěšila na nikoho konkrétního, takže mne tam skutečně nemělo co lákat, mimo toho, že film bude asi dobře vypadat, bude hezky animovaný a je pravděpodobné, že se u něj aspoň párkrát zasměju. 

2. prosince 2017

Spoiler Alert Podcast - Thor: Ragnarok

Konečně se nám podařilo skloubit režim různých časových zón a překážek v podobě toho, že jeden z nás pořád pracuje nebo má život, druhej furt spí a třetí většinu dne chcípá v ringu v Thajsku, a mohli jsme natočit další díl našeho podcastu "Spoiler Alert", po dílu o Blade Runnerovi tentokrát na téma Thor: Ragnarok. Thor: Ragnarok byl vybraný a komentovaný na přání věrného čtenáře, takže pokud má někdo přání/tip na další film, mimo toho na který v podcastu sami poukazujeme, že plánujeme okomentovat příště, tak dejte vědět, třeba jsme ho všichni tři viděli a uděláme o něm podcast. A opět je na místě varovat čtenáře a posluchače, že i tento díl podcastu obsahuje spoilery. Ale to není důvod si ho neužít. Třeba se pak dozvíte, jak velký má Hulk penis, nebo jak se jmenuje kůň na kterém jezdí Valkyrie. Stačí zmáčknout play. 

1. prosince 2017

Recenze: Only the Brave - nečekaně dobré drama o požárnících [8,3/10 A.S.]

1. Only the Brave je velmi dobrý film. A to nejen tím, že může zaujmout relativně širokou diváckou základnu. Protože je to z části "top gun, akorát s požárníky" a z části "čistokrevné Oscarové drama". Ale přitom mu nechybí humor, nadhled, natož skvělé herecké výkony. Z traileru tohle všechno ovšem možná nepoznáte, a tak se lecjaký divák na ten film podívá převážně kvůli očekávání akce a pak třeba bude trochu překvapen, že jí tam zas tolik není. Ale filmu to rozhodně není na škodu, má jiná želízka v ohni (intended).

2. Snímek vypráví o zformování a činnosti elitní skupiny "požárníků" (dávám je do uvozovek, protože nejsou klasičtí požárníci tak, jak je asi převážně známe), kteří působí v USA jako jednotka sloužící hlavně k limitaci a likvidaci lesních požárů pomocí tzv. active supression tactics. Tedy nepracují primárně s vodou, ale převážně s krumpáčem a motorovkou. A jejich pracovní náplní je strategicky vykopávat kolem ohně díry a kácet stromy, a tak vytvářet mezery ve vysoce hořlavém porostu. A tím zabránit, aby se již vypuklý požár dále šířil. Profese je to určitě nejen nesmírně náročná, ale i zajímavá, a jsem ráda, že vznikl film, který mi umožnil do ní nahlédnout.